Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
Přestože reklamní kampaň vynáší určitou hru do nebes a očekávání hráčů se neúměrně zvyšuje, realita mnohdy bývá úplně jiná...

Herní svět nerozděluje hry na dobré a špatné. Ani procentuální hranice našeho hodnocení nemůže sednout do vínku každému hráči a tak si kompletní obrázek nakonec přece jen musí udělat každý sám.

 

Bohužel mnoho velkých herních studií se nebojí ani u nejistých projektů naslibovat hory doly a ještě hru podpořit masivní marketingovou kampaní. Oproti tomu výtvory indie studií mohou jen mile překvapit (a že v některých případech opravdu mile překvapí). U známých značek studií, vývojářů nebo samotných herních sérií tak opravdu mohou přijít jen dva pocity – buď je hra dostatečně dobrá a splňuje to, co vývojáři naslibovali, nebo se stane jedním velkým zklamáním. Která zklamání se zaryla do paměti nás hráčů v roce 2017 nejhlouběji?


Need for Speed: Payback

Pořádně rozjetý závoďák v podobě herní ságy Need for Speed se dostal do slepé uličky. Po chladně přijatém restartu tuningového posledního dílu z roku 2015, který měl navrátit zašlou slávu prvního dílu Underground, se vývojáři ze stáje Ghost Games pokusili využít dalšího osvědčeného konceptu. Tím měly být honičky s policií. Jenže co fungovalo před třinácti lety v Most Wanted, nemusí nutně fungovat dnes. K tomu přidejte plochý příběh vyvedený akčními CGI videi s postavami, které jsou navíc opravdu graficky odfláknuté stejně jako jejich dialogy.

 

Hlavním tahákem Need for Speed poslední dekády byl tuning, který však ani tady nefunguje tak, jak by měl. Některé vylepšení dostáváme za vyhrané karty, jiné si zasloužíme až po splnění achievementů nebo skrze mikrotransakce. Narazíme i na nerealistický jízdní model, který by se k arkádovce hodil, kdyby nebylo potřeba do každé zatáčky vjíždět smykem. Nelogicky právě ve smyku je možné předjet i auta, co v něm nejedou. Opravdovým trestem je zkusit multiplayer ve chvíli, kdy ještě nemáte dohraný single a některé auto se statistikami na nejvyšších číslech. V multiplayeru totiž není žádný systém progrese a využít tak můžeme pouze auta z hry pro jednoho hráče. Jinými slovy nás všichni předjedou a my se svěšenýma ušima raději sáhneme po singleplayeru, nebo – ještě lépe – po některé ze starších dílů série. Recenzi celého titulu najdete zde.

 


Star Wars: Battlefront II

U vydavatele EA ještě chvíli zůstaneme. Nechce se ani věřit, že jen týden po vydání Need for Speed následovala další hra se stejnými problémy. Star Wars: Battlefront potřebovala stihnout být k mání ještě dříve, než šla do kin osmá epizoda, a na to také doplatila. Ve hře se totiž objevil podobný systém progrese jako v Need for Speed v podobě náhodně získaných kartiček s vylepšováním společně s lootboxy, které bylo možné zakoupit za reálnou měnu. Ve výsledku byly ve hře brzy zakázány mikrotransakce. Tvůrci tím ale nejen přišli o část zisků, ale stále nedokázali opravit nevyrovnaný matchmaking, tedy týmy jsou víceméně dodnes sestavovány z náhodných hráčů s různým stupněm progrese, což ve hře, kde je hlavní doménou multiplayer, opravdu vadí.

 

Smutně bohužel dopadl i singleplayer, který obsahuje jednoduchou zápletku o cestě imperiální vojačky na stranu odboje. Do jinak krásného prostředí na planetách známých z filmů jsou vloženy mise, které svou jednoduchostí zadání silně kontrastují s jinak nádherným zpracováním. Navíc tolik propagovaný singleplayer lze dohrát za pět hodin a pak už nás čeká jen ten nevyrovnaný multiplayer. Naše recenze zde.

 


LawBreakers

Když Cliff Bleszinski, známý také jako Cliffy B, odešel ze studia Epic a nechal za sebou celou sérii Gears of War, očekávalo se, že jeho další projekt bude překypovat skvělými nápady, na které už v Gearsech nebyl prostor. Místo toho multiplayerová FPS LawBreakers připomíná z velké části stařičkou Prey kvůli hrátkám s gravitací a svou rychlou hratelností Bulletstorm.

 

Jenomže na druhou stranu je zde téměř nulová progrese a z využití pohybu i ve vertikálním směru častý pocit dezorientace. Ne že by LawBreakers byla špatná hra, ale zejména od nového projektu Cliffa B jsme čekali něco více, než je další napodobeninu Overwatch s hrátkami s gravitací. Naše dojmy ze hry najdete tady.

 


Mass Effect Andromeda

Nikdo vlastně neví, kde se stala chyba. Trilogie Mass Effect rozhodně byla skvělým RPG a vyprávěla nádherný a rozmáchlý příběh. Na nový díl s podtitulem Andromeda se tak těšilo mnoho fanoušků jak původní trilogie, tak dalších her od studia Bioware.

 

Místo nadšených reakcí se internetem hned v prvních dnech prohnala smršť gifů s podivnou mimikou postav a záznamy se spoustou chyb. Za ty mohl zejména engine Frostbyte, který byl primárně vytvořen pro FPS v čele s Battlefieldem. Ten rozhodně není dobrým pomocníkem při vytváření RPG, jak už se ostatně projevilo u Dragon Age: Inquisition. Určitý nesoulad mezi enginem a náplní hry by se dal - stejně jako v případě Dragon Age - prominout, nebýt dalších chyb. Mass Effect Andromeda se kromě upraveného bojového systému vlastně ani nesnaží o nic nového a některé herní mechanismy nejsou vůbec zajímavé, natož zábavné. Zabalte to celé do nudného příběhu, který vykrádá Star Trek a Hvězdnou bránu Universe, a máte jasný propadák roku. Snad se v následujícím roce Bioware vrátí zpět do sedla se svou novou značkou Anthem.

 


Syberia 3

Na třetí díl dnes již legendární série Syberia si fanoušci museli počkat dlouhých třináct let. Na pozici kreativního šéfa vývoje se opět vrátil Benoît Sokal, tvůrce nejen samotné Syberia, ale také například adventur Paradise či Sinking Island. Co by mohlo dopadnout špatně? Bohužel téměř vše.

 

Hra po vydání získávala jednu negativní recenzi za druhou. Mohl za to zejména plytký příběh o cestování nomádského kmene, kterým hlavní hrdinka Kate Walker sekunduje, ve spojení s příšerným technickým zpracováním. Dříve point-and-click adventura ve třetím díle přešla pod engine Unity a společně s ovládáním na klávesnici přinesla krkolomný pohyb hrdinky, zasekávání o objekty a všemi hráči adventur známý pixel hunting. K tomu připočítejte možnosti odpovědí v dialozích, které ale příběh ovlivňují jen minimálně, klišé postavy (je libo opilého piráta nebo šíleného vědce?) a časté pády fps i na těch nejlepších sestavách. Poměrnou část technických chyb opravil patch, který ale vyšel v listopadu, tedy téměř sedm měsíců po vydání. V té době na Syberii 3 však již zanevřel i ten největší fanoušek.

 

Bohužel ani občasné krásné lokace ve spojení s nádhernou melancholickou hudbou nedokážou zvednout jinak špatnou hratelnost. Raději zapomeňte na třetí díl a berte Syberii jako hru o dvou dějstvích.

 

 


Herních zklamání, ať už malých či velkých, zažil každý z nás již spousty. Můžeme se jen utěšovat myšlenkou, že dosud jsou zklamání mnohonásobně vytlačeny nadšením ze skvělých herních počinů. Doufejme, že všechny chybné kroky zejména velkých studií budou ponaučením i pro tento rok a mezi nadcházejícími tituly se nevyskytne jediný, který by nakonec nesplnil něco, co bylo naslibováno.

 

Určitě jsme se netrefili do vínku každému hráči. Dejte nám vědět svůj názor do komentářů, který herní zážitek byl pro vás opravdovým zklamáním, nebo naopak který skvělý herní moment vám v posledním roce utkvěl v paměti.

Další články z této sekce...

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

Toplist