Penumbra: Black Plague

Nemusíte se stydět za to, pokud jste předchozí díl minuli. Jelikož se nestal žádným prodejním hitem, dá se dokonce předpokládat, že se mu vyhnula většina. Proto tuto skutečnost vezmeme v potaz, a přestože Black Plague v konceptu mění jen velmi málo, s tímto výrokem se nespokojíme a principy se rozebereme o poznání více. Hra navazuje zhruba tam, kde předchozí díl skončil. Opět se vžijete do role hrdiny Phillipa, který prozkoumává podivné, mýty opředené a podezřelé prostředí tzv. Greenlandu. Overture se zabývalo vznikem této nepříliš příjemné situace. Phillip dostal zprávu od svého dlouhodobě ztraceného otce, který ho žádal o pomoc. Hrdina okamžitě odešel ze své práce, dal vale dosavadnímu životu a vydal se na dobrodružství, na jehož konci mělo být šťastné shledání otce se synem. Počátek se odehrál prostřednictvím zajímavého tutoriálu na lodi, ovšem už po několika minutách sestupoval Phillip do neznáma. Do bunkru pod velkým nánosem sněhu. Na první pohled opuštěné prostředí začalo pomalu odkrývat svá tajemství a Phillip byl účastníkem takových setkání, která by ho ani ve snu nenapadla. Jenže v bunkru toho bylo a je mnohem více, než na co hrdinovy oči v prvním díle narazily. Black Plague proto slibuje zásadní odhalení a pořádný nášup osvědčené, takřka revoluční hratelnosti.

Možná nejlepší charakteristikou druhé (ale i první) Penumbry je, že hratelnost dává smysl a jde přísně po logické lince. Přitom to je tak jednoduché. Použijte zapalovač na sud s olejem a budete svědky pořádného požáru, vložte minci do automatu a dostanete plechovku, namočte hadr do alkoholu, aby byl hořlavý atd. Pokud jste hráli předchůdce, možná vás to už tolik neohromí, přeci jenom hádanky s různými vypínači a uzávěry se opakují více, než by bylo záhodno, ovšem stále tu je značná porce opravdu objevného obsahu. Jakmile na něco takového narazíte a podaří se vám to splnit, ťuknete si do čela, že je to přeci jasné. A proč takhle nefungují i ostatní adventury? Inu, proto, že jak již bylo řečeno, Black Plague není adventurou v klasickém „point-and-click" stylu, ovládáním je mnohem blíže akcím.

Nečekejte ale, že budete sbírat jednu zbraň za druhou a kosit vlny nabíhajících nepřátel. Ti jakoby tu trochu scházeli. Připravte se třeba na desetiminutové přemítání a prozkoumávání prostoru za účelem otevření prostých dveří. A jakmile se vám to podaří, dost možná na vás čeká plížící pasáž v podobě pěti minut skrývání v temnotě do chvíle než projde nepřítel. Může se to jevit jako poměrně dlouhé a nedynamické časové úseky, buďte ale ujištěni, že nudit se nebudete. Hra nabízí ideální mix a rozvrstvení hádanek se stealth pasážemi, že ani nestačíte vydechnout. Ale proč je vlastně Penumbra tak revoluční? Inu, zejména pro své hrátky s fyzikou.  

Zkrátka a dobře, v Black Plague si budete připadat jako skuteční majitelé virtuálního těla, které přesně poslouchá vaše příkazy, ale zároveň se musí chovat fyzikálně korektně. Například otevření šuplíku není pouze otázkou stisknutí příslušného tlačítka v pravý čas. Je třeba dojít ke stolu, kurzorem myši vybrat kýženou zásuvku, stisknout levé myšítko a táhlým pohybem vzad šuple otevřít. A není to jen vychytávka navázána na několik předmětů, po interakci s nimiž si má hráč říct „wow". Ne, samoúčelnost tu nehledejte, naopak - tento koncept je prorostlý celou hrou, a pokud se s ním nesmíříte, daleko se nepohnete. Každé dveře musí být realisticky otevřeny, jakýkoliv předmět ve hře má svou velikost a váhu, takže ne všechny je možné uchopit a přenést z místa na místo, některé musíte tlačit a s jinými bez několika fíglů nehnete vůbec. A samozřejmě - spoustu toho vyřešíte pohazováním či rozhoupáváním různých objektů.

Je jasné, že prostor, ve kterém se tyto skvělé prvky uplatňují nejlépe a jsou nejvíce viditelné, je hádankový výsek. Proto je na nich hra z velké části postavená. Autoři se mohou spolehnout na svůj engine, vědí, že se všechno ve hře bude chovat realisticky, a proto mohou přijít i s komplikovanějšími puzzly než v klasické adventuře, kde je třeba stále myslet na určitou fantasknost. Neznamená to, že si neužijete tradiční dobrodružné frustrace - řada hádanek je totiž ze soudku skutečně složitých (Black Plague je těžší než Overture), na druhou stranu jsou pokaždé logicky neprůstřelné, a pokud je budete řešit s tímto vědomím, příjemně si zavaříte mozek a po splnění na sebe budete hrdí.

Akční element spočívá především ve skrývání, které skvěle podtrhuje hutnou atmosféru. Po většinu času jste si vědomi své slabosti, ústící ve skutečnost, že proti monstrům prakticky nemáte žádnou šanci. Ukrývání se v temnotě je tím pádem o řád zábavnější a občas jde skutečně o sekundy a milimetry. Nehledě na to, že při prozkoumávání lokací hraje velkou roli předtucha, kdy si říkáte, že tady už přece nějaké to monstrum musí být. A i když tam nakonec není, máte pořádný strach. Oproti Overture ubylo bojových momentů, kterých bylo i v předchůdci poskrovnu. Zde na ně narazíte jen výjimečně a je tomu tak dobře, protože nejde zrovna o vrcholné zážitky, ale v rámci celé hry spíše slabší momenty.

Dosud jsme převážně chválili, ovšem nízký rozpočet, s jakým se švédské studio Frictional Games vrhlo do práce, musí být někde znát. A také že ano. Grafické zpracování se nedá označit jinak než jako zastaralé. U dva roky starého Overture šla tato skutečnost přehlédnout přeci jen více než dnes, kdy technologie zase o kus postoupily. Engine Penumbry se ale nezměnil, zaregistrovali jsme snad jen vyšší rozlišení textur, ovšem nasvětlení scén a animace kreatur jsou podprůměrné. A bohužel musíme konstatovat, že tyto nedokonalosti lehce zabraňují absolutnímu prožitku z hororové atmosféry. Nejde o nic zásadního, ale po této stránce mohla být hra rozhodně o dost lépe provedena.

Jinak se ale jedná o projekt, který by si měl projet nejen každý fanda adventu, ale i hráč pídící se po netradičních zážitcích. Těch mu Black Plague nabídne plnou hrst. Co na tom, že ji dohrajete za šest hodin, vždyť se dá koupit za dvacet dolarů, což je v dnešní době a při současném kurzu opravdu pakatel. A tento kousek by stál za to, i kdyby byla cena stanovena výše. 75%