Oni

Blázen? Já? To myslí vážně? Nejsem blázen, jsem úplně v pořádku a taky jim to hned dokážu ještě se budou divit jak se spletli.

Myšlenky se mi honily hlavou jako splašené, ale všechny směřovaly k jednomu. Dokázat jim, že naprosto není důvod mě držet ve vypolstrované cele. Cele, kterou tak nenávidím. Kterou bych nejraději rozbil na kusy, a pak ty kusy zapálil. Cele…

V zámku zarachotil klíč. Jdou si mne zkontrolovat? Nebo prohlédnout jako zvíře v ZOO? Ono už je to vlastně jedno… vlastně je to tak správně. Teď jim ukážu, jak se mýlí.

Vešli dva zřízenci. Oba ramenatí a nevrlí. Jeden nesl podnos s jídlem, druhý hlídal u dveří. Pche! Amatéři.

Seděl jsem v rohu a čekal. Ten pitomec přišel skoro až ke mně a položil tác na podlahu. Vzápětí jsem po něm skočil a trhl mu za hlavu. Cosi křuplo a svalovec zvadnul.

Druhý už se na mne vrhl vzápětí. Vzduchem proletěl tác a naplno ho trefil. Bílá uniforma byla ve chvilce celá od polévky. Čuně.

Kopl jsem toho chlápka do rozkroku ještě dřív, než se chudák stačil vzpamatovat, a vyběhl z cely. Konečně volný! Teď už jim můžu utéct! Už se nemusím schovávat v koutě a čekat. Můžu utéct!

Personál kliniky nechápal, co se děje. Povedlo se mi proběhnout okolo několika sester až k hlavnímu vchodu a odsud pryč. Než někdo vyhlásil poplachy, byl jsem už kdesi v temných uličkách. Ty oni neznají. Sem nepřijdou. Tady mne nenajdou.

Vymyslel by tohle psychicky narušený? Tak řekněte vymyslel by tohle blázen?!

Nějakou dobu se mi dařilo přežívat, ale oni mi nechtěli dát pokoj. Musel jsem na to jinak. Chtělo to zbraň.

Kousek od mého provizorního brlohu byla prodejna zbraní a střeliva. Prostě ideální!

Vypravil jsem se tam. Prodavač skoro ani nezaregistroval, že někdo vešel dovnitř, přestože zvonek na dveřích ho na to důrazně upozorňoval. Takový hnusný zvuk! Jako by se mi vysmíval!

Na stěně na skobách visely nože.  Od rybiček až po pořádné kudly. Jedna z nich se mi moc líbila. A já jí evidentně taky.

Ani nevím jak se mi octla v ruce. Ale to je vedlejší.

Otočil jsem se k odchodu. Prodavač to zaregistroval a houkl: „Co takhle zaplatit?“

Někdo, koho jsem neznal a doposud neznám, se otočil a vrazil mu nůž mezi žebra.

Ještě ten odporný zvonek. Na pultu ležela pistole a vedle ní plný zásobník. Tohle ho naučí! Teď už bude mlčet! Pár ran a konec.

Cesta je volná! Teď je všechny mohu zničit!            

Našli ho šest dní poté, co utekl z léčebny. Podřezal si žíly…