Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
Logo sekce

Nocturnal Hunt

13.12.17, 13:00, autor: Paliage, rubrika: Herní sekce - Recenze
Staňte se vlkem, prohánějte se temným lesem a především lovte ty, jež loví vás. Zvíře proti člověku, boj o přežití i záchranu vlastního mláděte. Vyhrajte nebo zemřete.

Nocturnal Hunt původně vznikl v září roku 2015 jako projekt studentů na berlínské škole Games Academy. Nicméně vzhledem k pozitivní odezvě, která hru na její cestě doprovázela, se tento studentský projekt dál rozvíjel, což vyústilo až v jeho přeměnu v plnohodnotnou hru a její následné vydání začátkm prosince na Steamu. K dnešnímu dni má na kontě již také cenu z Lucidious Zürich game festival za vývojářský talent a ocenění za nejlepší herní koncept od AdoptMyGame awards.

 

Ve hře samotné se ujmete role bílé vlčice, která se probudí uprostřed temné noci a s hrůzou zjistí, že její mládě zmizelo. Nezmizelo přitom jen tak náhodou, ale chytilo se do pasti lovců z blízké vesnice Brašov (v originále Brasov), kteří jej zároveň chtějí obětovat. Cesta za záchranou tak začíná. Vašimi nejsilnějšími zbraněmi budou silná vlčí čelist vybavená ostrými zuby, hbité nohy a hlavně bystré smysly, zejména zrak a perfektní čich, jenž umožňuje nejen vidět pachové stopy lidí a zvířat, ale také pozorovat nepřátele skrze zdi a jiné překážky.

 

 

 

Na přizpůsobení se zvířecím instinktům a smyslům vlastně stojí celá hra a nutno podotknout, že vypadá vskutku působivě. Například po celou svou cestu budete narážet na velice povedenou hru barev. Značná část vnímání barev je určitým směrem pozměněná. Hře samotné sice dominují pochmurné temné odstíny, nicméně často budete narážet i na dosti jasné barvy, např. u zakousnutí nepřítele se vše na okamžik zabarví do přímo pekelně oranžové a pokud budete zraněni, váš pohled se zase vybarví do fialova. Jak lze očekávat, zcela odlišně budete vnímat také krev a oheň. Ty totiž uvidíte mnohem pestřeji než cokoliv jiného, takže v tmavém prostředí budou doslova zářit. Stejně tak můžete využít svého čichu, a to nejen ke sledování nepřátel skrze zdi, ale i k zachycení pachové stopy, takže se dostanete i k nějaké té skryté cestě, díky níž se kupříkladu vyhnete strážné věži nebo hlídce lovců.

 

Nemyslete si ale, že jde o nějaký simulátor vlčího života, to ani zdaleka ne. Předně, hra je prodchnuta pocitem tajemna, který ve vás bude evokovat snad vše, na co narazíte a co uslyšíte. Už samotný příběh, kdy jakýsi kněz, či spíše šaman, chce obětovat bílého vlka, působí docela démonicky. Tomuto pocitu dosti napomáhá i již zmíněné použití barev. Co mě hned ze začátku praštilo do očí, byly pronikavě oranžově zářící oči ptáků, tedy samozřejmě až po ztvárnění noční oblohy, která mě zcela okouzlila. Jak je vám už asi jasné, barvy a obecně stylizace grafiky zde hrají podstatnou roli. Cílem ovšem není, jak by se mohlo zdát, vidět stejně jako vlk. Cílem je zprostředkovat vám unikátní prožitek a odlišný pohled na svět. Spíše než o realistický simulátor se tak jedná o oživlou impresionistickou malbu.

 

Unikátní atmosféru skvěle doplňuje také zvuková kulisa, která kromě onoho tajemna do hry přidává i špetku hororovosti, jež ještě více umocní prožitek ze hry. Nemám na mysli jen šum tichého vánku, téměř neslyšné vlčí kroky či jiné „přirozené“ zvuky, ale i samotnou hudbu a zvukové efekty, které už z tak děsivého zakousnutí se do těla nepřátel udělají něco naprosto hrůzostrašného.

 

 

 

Zatím jsem Nocturnal Hunt jen chválil a superlativy moc nešetřil. Pojďme se na něj tedy podívat i z druhé strany. Je bohužel znát, že původní záměr nebyl udělat rozsáhlou hru, nýbrž spíše skromnou minihru. Tou totiž Nocturnal Hunt opravdu je a jeho jádro stále tvoří onen malý studentský projekt. Tak třeba už samotný příběh je velmi prostý, přímočarý a působí přinejmenším lehce kýčovitě. Na začátku zhlédnete animaci, ve které vám tajemný vypravěč vysvětlí, že kněz z nedaleké vesnice chce obětovat bílého vlka, aby vykoupil svůj lid, a tak vyšle své lovce, aby mu ho ulovili. Proč chce svůj lid vykoupit, co je to za kněze, proč zrovna bílého vlka, na takové a ani na žádné jiné otázky se odpovědi nedočkáme. A je to škoda, sice od hry, kterou lze dohrát za půl hodiny, neočekáváme sáhodlouhé vyprávění či složité zápletky, nicméně neuškodilo by, kdyby byl příběh něčím ozvláštněn, zpestřen, kdyby samotné vyprávění nebylo jen skrze animace na začátku a na konci hry.

 

Velkou předností Nocturnal Hunt je koncept hry za vlka, nicméně to je zároveň i jeho slabinou, protože coby vlk jste omezeni jen na své zvířecí schopnosti, kterých není zase tak mnoho, takže začnou po čase nudit, jakkoli jsou samy o sobě zajímavé. Zprvu jsem byl očarován, s nadšením pozoroval pachové stopy, tiše se plížil k nepřátelům a následně je roztrhával čelistmi na kusy. Nicméně po chvilce hraní se to vše proměnilo jen na neustálé držení pravého tlačítka myši (díky čemuž vidíte pachové stopy) a neustále stejný způsob zabíjení nepřátel, který se stal nezábavnou rutinou. Vždy se k nim totiž musíte přiblížit (ideálně zezadu) a zakousnout je. Jiný způsob neexistuje. Hra se sice snaží vymýšlet složitější situace, kdy nemůžete lovce jen tak jednoduše obejít, musíte se tedy schovávat a převracet skleněné lahve (což je ve hře jediný způsob, jak lze upoutat pozornost), nicméně i to je ve výsledku málo. Pokud je lovec sám, můžete se k němu přímo rozběhnout a skočit na něj, nicméně to omrzí stejně rychle jako „stealth způsob“, a jsme tedy rázem tam, kde jsme byli. Lovci navíc v temné noci téměř nic nevidí a je opravdu snadné dostat se dostatečně blízko k jejich zabití.

 

 

 

Umělá inteligence nepřátel je obecně dosti na pováženou. Pokud třeba lovec narazí na mrtvého kolegu, zastaví se, rozhlédne se kolem sebe a pak se jednoduše vydá zpět na svou obvyklou trasu. Díky tomu není jakýkoliv problém nepřátelé lehce po jednom tiše likvidovat. K tomu přispívá fakt, že všichni – kromě vás samotných – jsou ve hře evidentně hluší. Když po vás lovec vystřelí, může klidně jen pár metrů vedle stát další, který si ničeho vůbec nevšimne. Jediná možnost, jak zvukově upoutat něčí pozornost, je, jak už bylo řečeno, rozbít onu skleněnou lahev (což je přinejmenším podivný způsob, když by jinak stačilo jednoduše zaštěkat či zavýt). To dost výrazně snižuje obtížnost hry, která může společně s pocitem nelogičnosti u náročnějších hráčů, narušit celkový dojem.

 

Ke kritice je ale nutno jedním dechem dodat, že Nocturnal Hunt je sice minihrou a v základě pořád oním studentským projektem, ale na nic víc si ani nehraje. Celá hra je de facto jen jedna mise, jež jsem na první pokus dohrál zhruba za 40 minut a u toho jsem se ještě stihl kochat povedeně zpracovaným prostředím. Stejně tak cena hry je úměrná rozsahu. Navíc pokud budete mít štěstí, zastihnete hru zrovna ve slevě, takže její cena se z původních 5,99€ dostane ještě níže.

 

Abych to nějak shrnul, pokud si zahrajete Nocturnal hunt, čeká na vás unikátní pohled na svět očima vlka, specifická atmosféra, jejíž podstatu tvoří hlavně očím lahodící grafika a uši děsící zvuková kulisa. Hře lze sice vytknout drobné nedostatky (zejména ty ohledně inteligence nepřátel), ale nic nemůže být dokonalé. Navíc lze tyto nedostatky vzhledem k tomu všemu, co se opravdu povedlo, snadno odpustit. Její záměr, totiž umožnit hráči vžít se do vlka a poskytnout mu tak dosti originální zážitek, se jí povedl na jedničku, a proto se určitě vyplatí si ji opatřit. Hodnotíme na 75 %.

Další články z této sekce...

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

IKONKA

Ikonka GP
GamePark.cz
Toplist