Ohlas článku "Náboženství" a něco navíc

Co následuje je můj subjektivní názor, může obsahovat chyby a nepřesnosti. Nikomu ho nenutím, ale k některým věcem se musím vyjádřit. Minule to byly protiamerické blogy, dnes...

Psát blog jako reakci na blog považuji spíše za krajní řešení, od toho by měly být komentáře. Nějak sem se ale nechtěl smířit s "pouhým" komentářem a navíc se mi do něj nechtělo psát dlouhý text. Proto jsem sáhl po této možnosti - ostatně onen blog byl už zdá se smazán anebo vypnut. Tak nějak vycházím z toho, že si ho ještě pamatujete :)

(pokud jste ho nečetli, byla to jedna stránka zamýšlející se logicky nad problémem pekla: kde by peklo mohlo být, jakým způsobem fungují tamní kotle a že peklo pravděpodobně sejde působením CO2; celkově byla laděna protinábožensky. V komentářích autor napsal, že je satanista)

Část první - náboženství

Každý člověk má tendenci ke spiritualitě. V pralese mají tradičně šamany, my v Evropě máme tradičně kněze (problém soudobého islámu dnes nechci rozebírat). Každá společnost ze spirituality nějak vychází. Jistý žid, jmenoval se Marx, vytvořil obraz společnosti, která Boha nepotřebuje. Za (zcestného) uskutečňování jeho vize docházelo k perzekuci náboženství a šťastní dělníci měli žít ničím neobtěžováni navěky. Víme všichni dobře jak to zkončilo. Společnost, která spiritualitu popírá a zatlačuje, má rozkladnou tendenci. Páteř se mění na chrupavku, až se ozve křup a společnost padne.

Nedostatek oné spirituality cítí každý, jen to snad není schopen pojmenovat. Například člověk, který nečte knihy, je tím také omezen - a někdo ten nedostatek i cítí. Existují ale v jistém smyslu (v horším případě kompletně) nekulturní lidé. Nespirituální lidé ovšem nejsou. Projevem spirituality není jen nějaké hlášení se k církvi; je to fakt, že v něco věříme. Pokud zavrhneme náboženství s jistým bohem, nastupují jeho náhražky, protože věřit lze v cokoliv - přírodní zákony, osud...byť je to sebeabsurdnější.

Každý člověk musí být nějak zakotvený. Čím je zakotvený pevněji, tím více vydrží a jen tak něco ho nerozhází. Můžeme rozlišit dva druhy takového zakotvení - materialistické, opírající se o tento svět, a duchovní, které se opírá o Boha. Ty kotvy mohou představovat třeba jistoty, bez kterých se těžko dá vůbec žít.

Problém je v tom, že náš svět, ve kterém spočívá ta materialistická kotva, není dvakrát stabilní. Vlastně je hodně křehký. Například epidemie, atomová válka, meteorit - a jaká naše civilizace byla. V tu chvíli se kotva, sebehloub zaražená, třese i se zemí. Samozřejmě - na takové věci, které otřesou do základů naším světem, nikdo soustavně nemyslí. Je to takový sebeklam, že se něco takového prostě nemůže stát. Protože - co potom? Materialistické ukotvení by bylo k ničemu.

Duchovní kotva se opírá o Boha. A Bůh nezmizí, ani kdyby celá planeta naráz explodovala, ani kdyby celý vesmír zanikl. V tu nejzažší chvíli by materialistická kotva neměla o co se zachytit, duchovní ano. Proto je problémem duchovní kotvy spíše to, jak pevně se jí dokážeme držet - ona držet bude.

Například - osudy židů za druhé světové války. Nevýslovné hrůzy, které si v dnešním relativně pokojném světě těžko dovedeme představit. Židovský národ je vysloveně založený na náboženství. To, co by nevěřícího téměř jistě zdrtilo, většina (neříkám že všichni) židů dokázala ustát. Právě silné ukotvení, když se okolní svět bortil, k něčemu, co ten svět přesahuje - právě to je ten důvod.

Bible říká, že Bůh stvořil svět a člověka. A člověk se nechoval dobře. Bůh si neřekl - něco je špatně, člověka zničím a vytvořím jiného. Bůh miluje vše, co stvořil a proto se rozhodl člověku odpustit. A ať už uděláme jakou chceme chybu, pokud jí budeme litovat, bude nám odpuštěno. Bůh totiž nejedná s člověkem jako s hadrem na podlahu, jako se služebníkem, podřízeným - jedná s ním jako se sobě rovným.

Dnešní svět je velmi materialistický a racionalistický. A Boha nelze dokázat - tím méně boží lásku. Lze maximálně usoudit, že kdyby Bůh byl a člověka neměl rád, člověk by dávno nebyl. Dnes by snad dokonce někdo řekl, že náboženství je "out" (ze své podstaty může být maximálně tak "within") Jak zpívají Voskovec s Werichem - Dnes už přece není středověk. Ve středověku, to byla církev nejdůležitější; proto byla také notně ohýbána a degenerována, dá-li se to tak říci. Dnes snad o církev ani nikdo nestojí. Je to jako psal Komenský: Labyrint světa, samé Mámení, pravdu nevidět. Učitel národů ale psal také o ráji srdce.

Víra se jmenuje víra od toho, že se věří. Tento přímočarý fakt mnoho lidí nějak nemůže pochopit. Víru nelze vyvracet logikou. Logika je totiž jistý řád, který stanovil Bůh. Logika nerozhoduje o Bohu, Bůh rozhoduje o logice. K tomu se vrátím.

Víra uspokojuje lidskou touhu po spiritualitě. Zároveň poskytuje pevný bod. Znáte slavnou antickou větu: "Dejte mi pevný bod a pohnu Zemí." A navíc celá naše (=evropská) kultura i civilizace vychází z křesťanství.

Část druhá - ohlas blogu "Náboženství"

Text pojednává o pekle. Takže nejprve co to peklo je. Peklo je místo Bohem opuštěné. Zlo je pouhou negací dobra, což znamená, že tam není ani kapka nějakého řádu, systému; protože ten pochází o Boha a je dobrý.

Tudíž peklo = absolutní chaos.

Ovšem ono pekelné utrpení vychází právě z absence Boha. Nikoli z teploty v kotli. Představa pekla jako jeskyně s kotli, v nichž se smaží hříšníci a okolo pobíhají hloupí čerti - to je doména českých pohádek. Když zapátráme v minulosti, najdeme peklo vyobrazené jako zamrzlé. Absurdní?

Vůbec. Tyhle představy o pekle vychází z představ běžných lidí a když se lidé báli zimy, byli v pekle krápníky. Skutečné peklo nelze nakreslit. Nelze si ho ani představit. Peklo je chaos, jaký nikde jinde není. Každý pokus o jeho zobrazení by v sobě měl nějaký, byť sebenečitelnější řád.

Dále - peklo je místo. To nutně neznamená, že zabírá nějaký prostor, že má objem. Navíc tam žádný řád neplatí, ani fyzikální zákony. Tudíž nějaká "exploze" nahromaděním CO2 z hořícího uhlí zůstává pouhou, i když poetickou fraškou.

Chtěl jsem ale upozornit, že existuje věc zvaná sofistika - čili hezky znějící logické kydy, které nenápadně metou pravdu pod koberec. Článek, o kterém je řeč, je příliš absurdní a nevěrohodný, než aby byl sofistikou (není sofistikovaný :) Ale pravá sofistika může být nebezpečná, protože není průhledná na první pohled.

Tím se vracím k tomu, co jsem zmínil před chvílí - víru nelze popřít logikou. "Když Bůh dopustí, i motyka spustí" říká staré přísloví. A je to pravda. Zázraky se nedějí každý den, ale dějí se. Zdálo by se, že na jejich existenci se dá postavit obhajoba - moderní věda ale vychází ze základní teze, že většinu zákonitostí ještě neznáme a ze základního přesvědčení, že všechno jde vědecky vysvětlit. S tím se dá jen těžko hnout. Víra vysvětluje vědu, věda nevysvětluje víru. Víra vysvětluje příčinu, věda vždy jen následky.

Teď bych přistoupil ke komentáři páně s4nch3zově (který reagoval na souhrnné hodnocení komentářů původního článku jeho autorem), který jsem si zkopíroval a nyní se k jeho bodům hodlám vyjádřit.

1. Je mi naprosto jedno, v co kdo věří nebo nevěří. Je důležité, jak se chová.

Chování člověka vždycky vychází z toho, čemu věří (naopak by to byla stylizace). A podle toho, čemu věří, se chová - pokud je základ špatný, v chování se to projeví (např. sekty)

2. Náboženství je berlička a mocenský nástroj v rukách církví, sekt a podobných zájmových skupin.

Náboženství si často berou různé "skupiny" a ohýbají ho, jak se jim hodí a užívají ho jako mocenského nástroje. Ale náboženství jako takové není mocenský nástroj, ale spíše ona "berlička" ve smyslu, že je to prostředník mezi lidmi a Bohem, asi jako církev, ale ta je víc konkrétní.

3. Pokud náboženství přinutí někoho, kdo se chová jako prase, aby se choval slušně, tak má své opodstatnění.

Náboženství je především osvobozující, asi i korigující. Obávám se, že věc nelze postavit takto, je to sofistika. Jak se člověk chová, to záleží na něm a že ho náboženství k něčemu nepřinutí není chyba náboženství.

4. Satanismus je taky berlička (tedy útěcha a pomůcka pro slabší, jak píšeš). Sám přiznáváš, že jsi satanista, abys získal falešnou jistotu. Když víš, že je falešná, tak to není jistota, ale sebeklam. Tím netvrdím, že je špatné, mít nějakou berličku, jen má každý jinou.

Satanismus je většinou stylizace. Existují ale i skuteční satanisté (není jich moc). (Nejen) podle mě se autor článku "Náboženství" do satanisty jenom stylizuje (což není cool být satanista?) Falešná jistota, o které víme, že je falešná, neexistuje. To je sebeklam, jak říkáš. Že má každý jinou berličku - někdo se opírá o pomíjivé marginální věci, někdo o věčnou podstatu. Kdo dojde dál?

5. Jak můžeš tvrdit, že něco "samozřejmě neexistuje"? Prostě jen věříš, že "něco" neexistuje a někdo věří, že to "něco" existuje.

Důležité je, že to buď fakticky existuje, nebo neexistuje. Autor psal tato slova ve spojení "teď si to všichni přiznejme - samozřejmě že neexistuje (něco, co nás přesahuje; bůh)" a tady opravdu nelze říci, že samozřejmě neexistuje.

6. Všechno je relativní.

Všechno vychází z absolutního - z Boha.

Část třetí - konkluze

Neboli shrnutí. Napsal jsem na GP svůj zatím nejdelší článek. Někdo ho možná bude považovat za zbytečný, už jen proto, že tohle je G a m e p a r k. Já myslím, že právě proto zbytečný není. Někdo ho možná bude považovat za poněkud neúměrný původnímu článku, na který reaguji. Snad je to vskutku overkill. Pokud ten overkill někomu pomůže, úplně to na ospravedlnění jeho existence stačí. Chci dát příležitost zamyslet se alespoň trochu nad fundamentální otázkou filosofie - jaký je smysl života? Jestli nějaký ten Bůj vlastně je. A tak dále; příležitost, jakých dnešní doba příliš nedává. Schválně - kdy jste nad tím naposledy přemýšleli?

Možná bych měl napsat ještě jednu věc, která zrovna s tímhle souvisí. Nejsem slavný, ale vedu na GP už nějakou tu dobu blogseriál o japonských kreslených seriálech, o anime. A některá anime příležitost zamyslet se nad těmito věcmi dávají - zmíním dvě. Zaprvé - Neon Genesis Evangelion, legendární 26dílný filosofický seriál, i když tak zpočátku nevypadá; o tom ve svém seriálu ještě budu psát. Zadruhé Tenshi no Tamago (Angel's egg), surrealistický 70minutový div ještě z roku 1985, od režiséra filmu Ghost in the Shell. Oboje dvoje to jsou dost těžká díla, ale to se při jejich filosofické náplni dá očekávat.

No, hotovo. I reklamu jsem si udělal :P Pro rýpaly - text je zcela původní, vznikal od publikace blogu "Náboženství" až do 1:21 dnešního dne po dobu několika (4) hodin a je svou druhou verzí.

Nějak bych to zakončil, nejradši nějakým citátem...