Mrtvé moře

  MRTVÉ MOŘE

zdroje: encyklopedie světa (kniha)->oddíl moře, oceány 

   Mezi Izraelem a Jordánskem vytváří Mrtvé moře společně se svatou řekou Jordánem proláklinu, která sahá až do afrického kontinentu. Geologické stáří se odhaduje na 12000 let. Název Slané moře se objevuje již v bibli.

   Mrtvé moře je dlouhé 80 km a ve svém nejširším místě mezi pohořím Moáb na východě a Judskou pouští na západě měří 18 km. Z toho vyplývá celková plocha přibližně 1200 km čtverečních. Severní část je podstatně hlubší než střední, průměrná hloubka zde dosahuje přibližně 10 metrů. Nejmělčí je jižní část s pouhými 2 m hloubky.

   Označení Mrtvé moře je vlastně zavádějící, neboť v podstatě se jedná o jezero, které sice nezná roční období, ale přesto vykazuje obdobné výkyvy ve výši své vodní hladiny. Nejhlubší bod jeho dna leží 794 metrů pod hladinou Středozemního moře. Obsah soli je v Mrtvém moři proto tak vysoký, že do něj vtéká pouze málo vody, která se ještě díky extrémním vedrům rychle vypařuje. Následkem odčerpávání vody z horního toku Jordánu se hladina dále snižuje. Jezero se tudíž pro skutečné koupání příliš nehodí, ale jeho výjimečnost přesto láká.

   Kromě toho složení vody vytváří základní předpoklady pro mnohostranné využití v chemickém průmyslu. Těží se zde sůl kamenná, potaš, hořčík a bróm.

   Tato jedinečná a pozoruhodná vodní plocha odedávna přitahovala cestovatele a badatele z celeého světa. Moderní rozsáhlé výzkumy proběhly především v 60. letech našeho sotletí.

   Přestože v Mrtvém moři nenajdeme jedinou rybu, dokáže svým vlastním způsobem příznivě působit na zdraví lidí. Tisíce návštěvníků, kteří sem každoročně proudí, si v termálních a léčivých koupelích kolem Mrtvého moře léčí své nemoci.

   Ve skalních dutinách na severozápadě Mrtvého moře u Qumranu byly od roku 1947 nalezeny desetitisíce zlomků pergamenových svitků psaných hebrejsky, aramejsky a řecky. Pochází z období od třetího století před naším letopočtem až do roku 68 našeho letopočtu. Některé jsou v mnoha kopiích, jiné se dochovaly jen v malých útržcích. Svitky jsou důkazem vyspělé literární činnosti sekty Essenů a vnáší světlo do náboženských poměrů tohoto období-judaismu i křesťanství.

Základní údaje:

1. Uzavřené moře na hranici Izraele a Jordánska

2. Rozděleno na dvě části

3. Nejnižší bod zemského povrchu

4. Nejvyšší hustota vody

5. Nejvyšší obsah soli

Hospodářství:

Chemický průmysl, výroba hnojiv a farmaceutik, těžba soli kamenné, bromu a hořčíku

Cestovní ruch

Pamětihodnosti:

Judská poušť s mnoha biblickými místy, skalní dutiny u Qumranu, sídlo předkřesťanské sekty Essenů, opevnění Massada, biblické město Sodoma, prameny En-Gedi.

Údaje v číslech:

Rozloha: 1200 km²

Obsah soli: 30%

Největší délka: 80 km

Největší šířka: 18 km

Teplota: v závislosti na ročních obdobích výkyvy mezi 19-36°C.

Zajímavosti:

1. Řecký učenec Pausanias, který slané moře prozkoumal jako první, jej také nazvyl "Mrtvým mořem".

2. Obrázky jak lidé leží na vodě nejsou fotomontáží nýbrž pravdou.

3. První ze slavných svitků nalezl u Qumranu v roce 1947 naprostou náhodou jeden beduín.

4. Svitky sou v současnosti uschovány vs dvou muzeích v Jeruzalémě: v Rockefellerově muzeu a v národním muzeu.

Podnebí:

Subtropické s průměrnými teplotami kolem 25°C: výjimkou však nejsou ani teploty okolo 50°C.