Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
Logo sekce

Medal of Honor – dojmy z MP bety

01.07.10, 15:44, autor: FireTight, vyšlo v blogu: eSuba
Jsem rád, že jsem se nestal vojákem, bojovat například v takovém Afghánistánu nebo Iráku bych vážně nechtěl. Proč? I pouhá virtuální návštěva prvně jmenované země mne docela... odradila. Zajímá vás, co všechno jsem při soubojích s ostatními hráči světa zažil? Čtěte dál!

Svoje nejnovější dojmy z hraní nějaké betaverze počítačové hry začnu trochu netradičně. Zdalipak dnešní progamingoví "mladíčci" vědí, že za vznik série Call of Duty vděčíme hře Medal of Honor? Ale ano, i když to možná zní trochu šíleně. Klíčem k zamotané situaci je vznik samotného studia Infinity Ward, které má na svědomí právě Call of Duty. To ví každý, jistě. Víte však, že toto kalifornské studio založili odpadlíci z jiného amerického studia, pojmenovaného 2015? No a když se zeptám, která hra patří mezi to nejlepší, co kluci z "dvatisícepatnáctky" vytvořili, odpověď je jasná - Medal of Honor: Allied Assault. Kdybych chtěl ještě nějak dokumentovat provázanost obou her, stačí zmínit založení CoD komunity, většina hráčů přecházela právě z MoH: AA. Úkolem tohoto článku pochopitelně nebude nějaké zkoušení z historie vzniku CoD scény, jde o to, jak se multiplayer restartu série odehrávajícího se nově v Afghánistánu hraje.

 

DICE – machři na multiplayer
Medal of Honor po svých slavných letech, které vyvrcholily geniálním Medal of Honor: Allied Assault, pomalu vyklízel pozice. Naposledy jsme se na počítačích dočkali slabě nadprůměrného Airborne, které zaujalo například možností seskoku padákem. Na konzolích sice nadále vycházely hry s nálepkou Medal of Honor, klidně i dvě za rok, jenže jak každý z fanoušků starého Medal of Honor cítil, už to nebylo ono, dovolil bych si to označit za křeč. Naštěstí to záhy zjistily i velké hlavy v Electronic Arts a rozhodly se pro restart celé série. Odhodily pravděpodobně největší poznávací znamení své značky – druhou světovou válku – a vyhlásily přechod do moderní éry. "Vidíte," vyhlašovaly, "Call of Duty už je moderní dávno a funguje to! Medal of Honor byl vždy nejlepší FPS a my chceme tento titul zpátky!".

 

K znovuzískání tohoto titulu jim měla dopomoci i americká speciální jednotka Tier One, která se zúčastnila bojů v Afghánistánu a která má restartu celé série (pojmenovanému jednoduše Medal of Honor) pomoci svými postřehy a radami. Na pomoc pro multiplayerovou část bylo zavoláno švédské studio DICE, jež se nám do paměti vrylo minimálně díky sérii Battlefield, možná si vzpomenete na Mirror's Edge. Nu a jak je poslední dva roky u EA zvykem, nabízí u svých důležitých her několik týdnů (v tomto případě měsíců) před vydáním betaverze, aby si hráči hru osahali a eventuálně ještě vývojářům poradili. Teď takovou příležitost dostali pro Medal of Honor. Jak se tedy ten nový "medl" hraje?

 

    

 

Dvě mapy, dva módy, jedna smrt
Jak již z názvu této části vyplývá, přiblížíme si, jak to vlastně v té betaverzi vypadá. Na začátku máte na výběr ze dvou týmů – Americké jednotky (ony jsou vlastně pojmenované trochu jinak, snad "Koalice", asi aby se neurazili spojenci USA v Afghánistánu, jenže je každému hned jasné, že jde o US Army) a Talibán (který se mám pocit také jmenuje jinak, ale to je jedno; "Povstalci"?). Ty si to rozdávají na férovku na dvou mapách, každá s jiným módem. Nejprve bych se rád věnoval mapě Kabul City Ruins, kde probíhá Team Assault. Nepozastavujte se nad jiným názvem, v podstatě jde o prostinký Team Deathmatch, který znáte snad z každé hry, pro kterou autoři vykouzlili multiplayer. Tím pádem jde o pouhé vyvražďování se ve dvou týmech, kdo zabije víckrát toho druhého, vyhrává.

 

To mapa Helmand Valley a její mód Combat Mission je daleko zajímavější. Najednou nejde o pouhé střílení, musíte také trošku taktizovat. Na mapě, která je mimochodem sakra rozlehlá, je vytyčeno několik důležitých bodů (konkrétně jich je pět), jenž musí Talibán bránit a Američané získat. Pokud si to nedokážete představit, tak si vzpomeňte například na Battlefield, Combat Mission je mu hodně podobný. Najdete tu i respawnování u vašich spolubojovníků (výběr vašeho spawnu se určuje automaticky, takže když s vámi v týmu hraje sniper zalezlý pořád na startu a vy máte tu smůlu, že se vždycky respawnete u něj, docela se naběháte) a "maximální počet smrtí", neboli za každou smrt se celé straně odečte jeden bod. Kdo klesne na nulu, prohrál. V tomto módu také zatím jako jediný dopravní prostředek můžete osedlat tank, jenže ten se dokáže pohybovat pouze v některých místech. Zarážející je, že když zničíte barikádu blokující cestu, barikáda nezmizí a tank neprojede dál.

 

Možná vás takřka ihned po přečtení nadpisu této části článku napadlo, proč jedna smrt. Ano, mohlo jít o jakýsi pokus o filozofii, jenže zde smrt nabývá naprosto nového rozsahu. Jednoduše řečeno: stačí vám málo, hodně málo. Pár nábojů a jste mrtví. Sice na druhou stranu občas střílíte jak diví a nepřítel ne a ne odejít do věčných lovišť, ale jinak je to sakra záhul. Nejhorší situace nastávají, když schytáte první ránu a vůbec netušíte, co to. Zoufale podle rudé šipky na monitoru přemýšlíte, odkud by to tak mohlo být, jenže než něco vykoumáte, ležíte na zemi. Prodleva pár vteřin a hned jste zpátky. A když atak soka náhodou přežijete, počkáte si, než postava rozdýchá železo v těle a jedete znovu s čistým štítem.

 

    

 

Zkušenosti vedou k jednotce Tier One
Obě válčící strany se dále dělí na tři subkategorie – klasický voják, člen speciálního komanda a ostřelovač. Toto rozdělení zde není jen tak pro okrasu, úzce s ním souvisí získávání zkušenostních bodů do každého povolání a také speciální zbraň, která je pro všechny tři unikátní. Tak například klasický voják má k dispozici granátomet a kouřový granát, speciální voják si na zádech nese raketomet, sniper vás překvapí nenápadným balíčkem plného výbušniny C4 (Talibánec navíc s cool odpalovačem v podobě mobilu). Logicky platí, že pro každou situaci se hodí jiné povolání a tak se nevyplácí mít tým naplněný pouze jedním povoláním. Hráči naštěstí toto nepsané pravidlo dodržují, tudíž většinou potkáte hezky vyvážený mix.

 

Jak padlo v předchozím odstavci, za své válečné dobrodružství získáváte zkušenostní body (za zabití nepřítele, za asistenci, za hlavu, za zabití nožem/sekyrkou, atd.). Každé ze tří povolání má také vlastní počítadlo získaných zkušeností, takže nemůžete švindlovat a nejlepší vybavení získáte až poctivým hraním za danou profesi. Odměny získáváte průběžně za každou dosaženou úroveň a většina z nich je bohužel pro všechny stejná. Namátkou lze zmínit například průraznější náboje, zásobník navíc nebo lepší zaměřovač. Až doposud jsem se nezmínil o zbraních, tak to musím rychle napravit. Současný arzenál zatím není nijak velký a dokonce se dá spočítat na rukách jednoho člověka. Američané disponují útočnými puškami M16 a M4, Talibánci kontrují AK-47 a AK-74U. Obě strany také nabídnou po jednom kulometu, brokovnici, snipeři dostanou na výběr ze dvou zbraní. Co mne však velice zklamalo, je absence jakéhokoliv zpětného rázu. Dokážu pochopit vysvětlení o technické vyspělosti, ale aby voják dokázal při vystřílení celého zásobníku udržet zbraň naprosto v klidu? Ukažte mi ho!

 

Málem bych zapomněl na odměny přímo na bojišti, které souvisí s vaší úspěšností na bojišti. Pokud se vám podaří získat určitý počet zkušenostních bodů, aniž zemřete (například zabijete čtyři nepřátele, nebo zabijete tři a dvěma dáte headshot, kombinací je opravdu hodně), dostanete od "velitelství" možnost povolat podporu. První úroveň znamená bombardování daného místa pomocí minometů (mírnou nevýhodou je nutnost označit místo dopadu pomocí dalekohledu), dál už vaše snažení přiletí podpořit bombardér. Z čistě herního hlediska se nejedná o žádnou novinku, stejný systém známe třeba z tři roky starého Call of Duty 4: Modern Warfare.

 

 

Pravděpodobně největší zklamání jménem Frostbite Engine
Když jsem se dozvěděl, že multiplayerovou část Medal of Honor budou vytvářet hoši ze švédského studia DICE, byl jsem nadšen. Bylo mi totiž hned jasné, že pro hru použijí Frostbite Engine, který doposud využívali čistě pro potřeby série Battlefield. A kdo hrál minimálně betaverzi nejnovějšího přírůstku Battlefield: Bad Company 2, jenž mimochodem zavítal i na počítače, muselo mu srdce plesat radostí. Kdo by si nepamatoval tu destrukci, kdy pouhým granátem zničíte celou stěnu, kdy se spolubojovníky pokácíte část lesa, kdy se na začátku zcela normální mapa postupně mění na jednu velkou spoušť? Pochopitelně mi bylo jasné, že absence vojenské techniky mírně přiškrtí destrukční choutky, ale i tak existuje spousta způsobů, jak baráček srovnat se zemí.

 

Hned po prvním připojení do první hry mi bylo jasné, jak jsem se hořce zmýlil. Hru sice pohání stejný engine, jenže autoři jaksi pozapomněli destrukci zapnout. V Medal of Honor bude zřejmě největší orgií zničení dřevěné bedny nebo palety. Vlastně co to povídám, na některých místech jde zničit i stěna, bohužel je to však zásluhou autorů, než vaší invence. Pomineme-li tento dosti zásadní prohřešek, grafická stránka je pěkná, slušná, zkrátka nevypadá zle. Jen mne trochu zarazila animace umírajících postav, které po smrti zůstávají v takových dost divných polohách. Na střední nastavení hru rozběhne i dnešní podprůměrný herní počítač (čti – můj starý PC s GeForce 8600 GTS), navíc se nemusí strachovat o nízký počet snímků za vteřinu, jediným problémem jsou kouřové granáty, nálety, atd. Tam "FPSka" padají dost rychle.

 

Kde však DICE nezklamali a opět zabodovali, je ozvučení. Nejedná se ani tak o ozvučení samotných zbraní, které mi tak nějak splývají v jedno velké "trrrrr", ale spíše o atmosféru na bojišti. Zde se opět nabízí porovnání s BF: Bad Company 2, které Medal of Honor sice ustojí, ale i tak připadne malinko chudší. Americké jednotky a Talibánští bojovníci na sebe neustále něco křičí a člověk během hraní dostává pocit, že je skutečně na bojišti. Skvělé je, že se zároveň můžete orientovat, kde se co děje, kde jsou vaši kolegové a podobně. Navíc, po delším hraním jsem si sám začal některé americké (talibáncům nerozumím) repliky opakovat, což se mi zas tak často nestává. Pravděpodobně nejoblíbenější se stala: "That's it, fuck them up!".

 

    

 

Závěr plný nadějí
Konec mého článku, tak jako obvykle, patří závěrečnému zhodnocení. Multiplayerová beta Medal of Honor není tak špatnou hrou, své publikum si určitě najde. Co určitě, stoprocentně! Pokud bych se však měl vyjádřit o jakémsi "vrácení dluhu" a opětovném přechodu z Call of Duty (4) na Medal of Honor, musím být skeptický. Podle mého názoru není tento multiplayer až zas tak progamingově laděný, minimálně tomu dva nabízené módy nenasvědčují. Nedokáži si totiž představit, jak by nějaké týmy bojovaly v Team Deathmachi (ten se sice hraje, ale není nejpopulárnějším), to Combat Mission vypadá nadějněji. Jenže by se systém pravidel musel trochu upravit, současný stav není ideální. Tím pádem vidím pro Medal of Honor podobnou budoucnost, jako pro Battlefield: Bad Company 2, tedy public hraní. To není zase tak špatné, ne?

 

Další články z této sekce...

Kupte si Medal of Honor v našem shopu:
Cena:
499 Kč
Verze:
PC
Další platformy:
Xbox 360, PS3
Koupit hru Medal of Honor

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

BlogyProfil blogu
Blog multigamingového klubu eSuba na portálu GamePark.cz
* Založen: 2.1.2010 12:24:58
* BlogRank: 1,28
* Přístupů: 191 970
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 7
Toplist