Left 4 Dead 2

Není to tak dlouho, co jsme vám přinesli naše čerstvé dojmy z hratelného dema Left 4 Dead 2. Bylo by proto zbytečné znovu opakovat některé informace, hlavně co se týká tak brzkého vydání druhého dílu, či menší hysterie kolem, před nedávnem stornované petice, a dalších a dalších věcí. Pokud vás tato omáčka kolem samotné hry zajímá, zabrouzdejte na zmíněný článek, pro extra porci lahodné krmě. Co si ovšem rozhodně neodpustím, je pár slov o akci, které říkám jednoduše "odemykání". Zmiňuji se o tom pokaždé, kdy Valve prostřednictvím Steamu v jeden okamžik uvolní své hry pro celý svět. Nápor na jejich servery, které jsou sice rozmístěné po celém světě, jsou i přesto obrovské, a v podstatě nikdy se to neobešlo bez problémů. Těch jsme se dočkali i tentokrát, stejně jako když předminulý týden došlo k odemknutí nejočekávanější hry tohoto roku Call of Duty: Modern Warfare 2. Tentokrát jsou ovšem důvody ještě více nepochopitelné. Nebyly ani tak technického charakteru, i když někteří hráči si stěžovali na velmi pomalé reakce Steamu a nutnost jeho několikanásobného restartování. Tou hlavní příčinou, která nepotěšila nikoho, byly chyby, které již několika updaty byly v demu postupně opraveny, ale v plné verzi jsme je měly zpět. Škoda, že i tentokrát se Valve nevyhnuli podobným přešlapům.

Ale zanechme laciného házení špíny a pojďme k meritu věci. Tím je samozřejmě to, co všechno hra nabízí, jak dobře se hraje, zda nepadne rychle do stereotypu a zda stojí za to si ji koupit nebo dál hrát první díl. Jako první na vyzkoušení je k dispozici singleplayer. Můžete namítnout a to celkem oprávněně, že u hry jako je L4D2 je vlastně úplně nadbytečný a autoři se s ním zbytečně zdržovali. To ovšem neplatí tak doslova, protože je více než vhodné, abyste si celou hru takto dopředu prošli a byli připraveni na to, co se může stát. Na současné hře po síti je totiž až moc vidět, že spousta lidí okamžitě vleze do hry s ostatními hráči, aniž by si single vyzkoušeli a pak zbytečně ostatním kazí či zdržují hru. Na druhou stanu je to celkem pochopitelné, protože musím konstatovat, že singleplayer patří k nejslabším složkám celé hry. Pozor, ne že by byl nějak vysloveně nepovedený, nebo že byste se u něj snad vyloženě nudili. Kdepak, ale v okamžiku, kdy ochutnáte ostatní módy a vyzkoušíte si hru s živými spolubojovníky, je to okamžitě o něčem jiném.

Celkem je ve hře 5 samostatných kampaní, přičemž každá je rozdělena dále na několik epizod. Nemůžeme říct, že by nás celou hrou provázel nějaký extra silný příběh, na to autoři moc nehleděli. Zkrátka a dobře, opět tu máme čtveřici přeživších, kteří se ocitli opuštění a obklopeni zástupy krvelačných zombie. Jednotlivé charaktery jsou opět výrazně odlišné, ale to pouze audio-vizuálně, při samotném hraní nějaký rozdíl v rychlosti nebo obratnosti postavy nepocítíte. Máte tak možnost zahrát si za krásnou černošskou dívku Rochelle, za černou rasu je dále zastoupen nejmenovaný vedoucí celé skupiny, obtloustlý Coach, mladíček Ellis milující zbraně a asi nejméně výrazná postava - podvodníček Nick. Různorodost postav pochopitelně musíme pochválit, stejně jako jsem neměl problém hrát za kteroukoliv z nich, žádná vám zkrátka není takzvaně vnitřně proti srsti. Přejděme ovšem volně od singlepayeru ke kampani, což není nic jiného než zmíněná hra pro jednoho, kterou si ovšem můžete projít společně s dalšími třemi hráči připojenými po síti.

A tady se teprve ukazuje hlavní síla, kterou L4D2 disponuje. Inteligence ostatních přeživších v singleplayeru je sice solidní a postavy pořád dělají to, co od nich očekáváte, jenže ve hře je spousta situací, spousta úkolů, které pokud plníte společně, budete mít úkol za prvé snazší, za druhé si hraní i víc užijete. Zásadní úkoly, kterých je tentokrát ve hře požehnaně, musíte v single plnit zásadně sami, ostatní postavy vám pouze sekundují, zbavují vás neodbytných infikovaných. To ve výsledku znamená, že se často docela hodně naběháte a hlavně, všechno leží na vašich bedrech. Nedostaví se tak ten pocit, že opravdu koordinujete jako skupina, a že všichni máte ohromnou touhu přežít. V každé kampani máte nějaký speciální úkol, který je třeba nejdříve splnit, než se vůbec můžete posunout dál. Tyto úkoly jsou nyní velmi důležitou složkou celé hry a výrazně ji posunují směrem kupředu. Za všechny jmenujme třeba nutnost přinést k vystavenému autu několik kanystrů s benzínem, ten nalít do nádrže a pak se teprve "po kolech" dostanete do další epizody. Pokud tento úkol budete plnit v kampani s živými spoluhráči, užijete si ho o několik desítek procent víc, než s počítačovými spoluhráči řízenými umělou inteligencí.

Výše napsané řádky prosím neberte jako zásadní kritiku a důkaz toho, jak je hra špatná. Především jsem chtěl na několika příkladech ukázat, že singleplayer je ve hře opravdu hlavně do počtu, a že je to pochopitelné, protože kampaň je speciálně upravena tak, abyste si ji vychutnali především při hře s živými hráči. Tam hra získává konečně ty pravé grády, a pokud natrefíte na opravdu dobrou partu lidí, která vzájemně spolupracuje, kryje se, pomáhá si, herní nirvána je téměř na dosah. Musím kvitovat s povděkem, že za mnoho hodin hraní jsem nenarazil na hráče, který by ostatním vyloženě kazil hru. Samozřejmě nebyla nouze narazit na partu spoluhráčů, kteří nebyli zase až tak dobří a postup v levelech tak byl velmi opatrný a postupný, ale ani to nezkazilo velmi dobrý pocit z gradující hratelnosti. Dříve se spousta tvůrců her bála, že nemá smysl tvořit vyloženě kooperativní hry, protože ostatní živí hráči vám ji zcela jistě pokazí. Valve jasně dokazuje, že tomu tak není, i když je potřeba dodržet určité podmínky. Tou nejdůležitější je skutečnost, že si hru v kampani nezahrajete bez koupené originální verze, čímž se velmi účinně oddělí zrno od největších plev.

Celkově je celá kampaň skvěle vybalancovaná. Je to především díky tomu, že každá z pěti epizod je v podstatě o něčem jiném. Ale ne nebojte, pořád je to z 95% o neustálém střílení po všem infikovaném, co se na obrazovce jen pohne. Znovu mluvíme o stěžejních úkolech, rozdílných pro tu kterou epizodu. Nerad bych něco prozradil a zkazil vám zážitek ze hry, ale rozhodně se musím zmínit o kampani, kde máte za úkol najít benzín, a pak se s ním vrátit zpět na začátek úrovně, což znamená vracet se tím samým prostředím. Zní to nudně a nezáživně? Ne ovšem v podání tvůrců z Valve. Už po prvních krocích postavy naznačují, že se chystá bouřka a možná budou muset bojovat i s povodní. A to se taky nakonec při cestě zpátky stane. Bouřka je znázorněna naprosto skvěle a bude vám doslova trnout krev v žilách, když z oblak padají husté cáry deště a blesky protínají nelítostně oblohu. Kdyby ještě autoři trochu víc plýtvali s vodou a zapracovali třeba i nějakou přílivovou vlnu, která by hráče smetla pokaždé na jiném místě... Aj.

Do hry se samozřejmě opět dostává AI Direktor. Jak už z názvu vyplívá, ten se stará o to, aby pro vás hra nikdy nebyla úplně stejná. Každá vlna zombíků, special infikovaní, pokaždé na ně narazíte někde jinde a můžete tak celou hru hrát pořád a pořád dokola. Efekt, který se rychle dostavil už u prvního dílu, kdy vás stále něco nutilo hrát hru znovu a čím víc a častěji jste ji hráli, tím víc vás bavila, se velmi rychle dostaví i tady. Hra je navíc, i když to se mi přiznávám může pouze zdát, o něco těžší, než tomu bylo v případě jedničky, takže i na normální obtížnost se budete muset pěkně ohánět a masakrovat zombíky, jak to jen půjde. Na jejich ničení máte kromě klasických střelných zbraní, jako je automatická puška, brokovnice atd., nyní nově i několik zbraní na blízko, kdy s infikovanými bojujete skutečně tváří v tvář. Ódy o mačetě jsem pěl již v případě dema, ale kdo mohl tušit, že to nejlepší na nás teprve čeká. Ve hře je totiž k dispozici i katana, a to jsou přátelé teprve ty pořádné hody. Mnohdy totiž stačí, pokud se proti vám řítí desítka infikovaných, vytáhnout milovaný kus chladné oceli, třikrát máchnout a můžete se už jen brodit několika kusy mrtvých těl.

Katana je tedy skutečně povedená, jenže to nejlepší mělo teprve přijít. Jaká jatka totiž hráč dokáže rozpoutat, pokud najde motorovou pilu, to se musí zažít. Čím větší zástup zombíků se na vás pak řítí, tím lépe. Motor pily řve naplno, řetěz krájí maso a kosti jako roztavený nůž máslo a jatka můžou začít. Pokud máte k dispozici pilu, nemusíte se v podstatě žádného zástupu normálních infikovaných bát a stává se z vás ultimátní bijec. Tvůrci si to ovšem dobře uvědomují, takže vám tyto krvavé hrátky raději omezí. Pila totiž potřebuje ke své činnosti benzín a v okamžiku, kdy ho vyčerpáte, už je vám k ničemu. Motorová pile je tedy skutečně skvěle zpracovaná, ale pozor abyste nenarazili na nějakého special infikovaného. Jejich řady se proti minule opět rozrostly, i když většinou to nejsou žádné silné kalibry a sejmete je na pár výstřelů, přičemž třeba takový Jockey, který si vás osedlá a snaží se s vámi odjet mimo dosah ostatních hráčů, je vyloženě k smíchu. Ovšem dočkáme se i nových obyčejných infikovaných, kteří nejsou něčím zvláštní, i když moc výdrže opět nepobrali, jako je třeba do policejního mundúru schovaný zombík, bahenní muži nebo klauni, lákající pozornost ostatních infikovaných pískajícími botami.

Singleplayer, kampaň, to není ani zdaleka všechno, co Left 4 Dead 2 nabízí. Vynikající je zcela nový realistický mód. Tady zapomeňte na veškerou pomoc, které se vám ve hře dostává, jako je modrá aura u ostatních hráčů, upozornění pokud někoho napadne special infikovaný apod. Stejně tak jako když zemřete, oživit vás jde jen buď pomocí defibrilátoru, nebo si musíte počkat až do další místnost mezi jednotlivými levely. Hra najednou dostává úplně jiný spád a musíte se daleko víc starat o ostatní hráče, pořád po očku pozorovat kde jsou, no mít prostě pořád oči na stopkách. Tento mód se tedy rozhodně povedl, a pokud si chcete hru vychutnat zase trochu jinak a náročněji, je určen právě pro vás. Z dalších nesmí chybět už minule přítomný mód Versus, kdy proti sobě stojí online osm hráčů, polovina ovšem v rolích super infikovaných. A ani tady ještě nekončíme. Máme tu i další módy, jako je Scavenge, kdy část hráčů jako přeživší sbírá kanystry s benzínem, které musí nalít do některého ze zařízení, druhá část hráčů se jim v tom snaží zabránit. Možná to zní celkem jednoduše, ale bitvy jsou mnohdy více než tuhé. Velmi zajímavý je i mód "O přežití", kdy se určitou část mapy snažíte udržet co nejdéle proti neutuchajícím hordám zombíků.

Grafika je opět moc povedená, i když se určitě zase objeví spousta hlasů o tom, jak je zastaralá. Opět se musím vrátit k již zmíněné bouřce a průtrži mračen, které jsou zobrazeny naprosto špičkově. V kolika hrách jsme mohli něco takového vidět? Je evidentní, že Source engine ještě neřekl svoje poslední slovo. Navíc není ani nijak extrémně náročný, takže v rozlišení 1920x1200 a při nastavení všech možností na maximum, jsem po většinu herního času dosahoval stabilních 60 snímků za vteřinu. Co musím zvlášť vypíchnout je také fyzika a "rozpadání" zombíků. Končetiny, hlavy, kusy těl lítají vzduchem a při výbuchu takové bomby dojde doslova ke končetinovému dešti. Pokud můžeme u některých her prohlásit, že jsou velmi brutální, v tomto ohledu jim může L4D2 směle dělat krále.

Je tedy načase odpovědět na otázku, zda je Left 4 Dead 2 důstojným pokračováním nebo jen narychlo splácnutým herním odpadem? Sice jsme pochybovali, moc jsme pochybovali, ale dáváme chlapcům z Valve za pravdu. Znělo to od nich jen jako výmluva, že chtějí kompletně zachovat původní strukturu a přidat k tomu spoustu nové šťávy navíc, ale ono to opravdu funguje a bavíte se u toho ještě víc, než v případě prvního dílu. Pokud vás tedy první díl bavil, u druhého budete jistě nadmíru spokojeni. A pokud vás osobně jednička nijak nezaujala? Druhý díl to tedy rozhodně nespraví. Skončeme tedy prohlášením, že Left 4 Dead 2 je velmi povedená kooperativní střílečka, která opět přináší mohutnou porci zábavy, a my jí udělujeme zasloužených 90%