Kane and Lynch 2: Dog Days

Je to vždy ošemetné, vytvářet hru, jejíž protagonisté nejsou zrovna zářícími hrdiny hájícími dobro a nic než dobro všeho lidstva. Natož pak hru, jejíž hrdinové jsou v podstatě egoistickými padouchy. Tvůrci v takovém případě musí být připraveni na to, že proti nim vyjde řada útočných článků v tisku, televize natočí samoúčelné reportáže o tom, jak takové hry poškozují mladistvé a způsobují dnešní agresivitu. Politici pak dodají, že takhle to dál nejde, ale nakonec stejně nic neudělají. Skvělým příkladem je série Grand Theft Auto. Ale také dánské studio IO Interactive se specializuje na hry s pochybnými hrdiny v hlavních rolích. Úspěšný nájemný vrah Hitman si našel spoustu fanoušků stejně jako dvojice částečně šílených zločinců Kane and Lynch. Ačkoliv hra sama o sobě nebyla kdovíjaká, zápletka měla jisté kouzlo – dokonce takové, že na její motivy vzniká celovečerní hollywoodský biják.

A tak nepřekvapí, že se po necelých třech letech s Kanem a Lynchem setkáváme znovu. Tentokrát nese jejich hra podtitul Dog Days a odehrává se v čínské Šanghaji. Tam se má původně odehrát jen nějaké to pašování zbraní, ale pro dvojici výtečníků s pohnutou morálkou nabere zápletka hned pořádné obrátky. A to dokonce takové, že vám „hrdinů“ bude snad i líto. A líto vám může být i vlastního žaludku, protože Kane and Lynch 2: Dog Days nepřipomínají hru na betonových silnicích čínské metropole, nýbrž jízdu lodí na rozbouřeném moři, kterou ovládá opilý kapitán. IO Interactive totiž nechávají kameru, která snímá herní dění, pořádně třást a navíc obrázky dokreslují silnými světelnými efekty i úmyslnými artefakty, tedy chybami v obrazu. Vydavatel Square Enix pro to vymyslel dokonce marketingové heslo. Vězte tak, že Kane and Lynch 2: Dead Man mají takzvaný „Youtube Look“, tedy styl, který připomíná amatérská videa na tomto a jiných videoportálech. Každopádně je to docela svěží vizuální zážitek, který rozhodně není šálkem čaje pro každého, ale mě se líbil. Tedy až některé chvíle, kdy to autoři fakt trochu přehnali. Zajímavé grafické efekty však dokáží dobře zastřít zastaralé technické provedení a navíc se starají o to, že často dlouhé a neustále stejné přestřelky nejsou ještě větší nudou.

Hra staví na dosti zastaralém a nezajímavém principu naskriptovaných přestřelek, které vás začnou štvát nejpozději při útěku ze šanghajské loděnice. Tato mise (jedna z pouhých jedenácti) je oproti jiným nejen delší, ale navíc doslova naditá neustále stejnými přestřelkami. Sotva v roli Lynche (kolegu Kanea přebírá umělá inteligence) zlikvidujete jednu vlnu nepřátel a popoběhnete pár metrů, už se na vás vrhá vlna další. A pak další. A pak ještě jedna…Kane v takových okamžicích trefně hláškuje: „Tohle přece musí jednou skončit“ a nechtěně tak dokresluje malou designérskou fantazii autorů.

Už před misí v loděnici se Kane and Lynch 2: Dog Days nevyznačuje zrovna variabilitou. Většinu času strávíte v rutinním pohybu od úkrytu k úkrytu, ze kterých budete střílet a házet Molotovovy koktejly na policajty, znepřátelené gangy a někdejší spojence. Nepřátelé vás svým chováním rozhodně nepřekvapí, ba právě naopak – jejich hloupost je často do očí bijící. Navíc se chovají stále podle stejného schématu. Obvykle se zabarikádují za překážkou a pak už jen vykukují, aby párkrát vystřelili, dokud je nesejmete. Někteří z nich mají v oblibě rovnou běh proti vaším hlavním. Vypadá to jednoduše a jednoduché to opravdu je. Akorát často opravdu přehnané množství nepřátel občas způsobí, že některé pasáže Dog Days budete muset několikrát opakovat. Protivníci si totiž někdy pomáhají ne úplně férovými prostředky. Například se najednou objeví ve vyšším patře, odkud na vás mohou pálit, i když jste schovaní za překážkou. Na to se v herním chaosu docela špatně reaguje a často to končí smrtí. Naopak pozitivní je, že úkryty nejsou zdaleka definitivní. Jak hráči, tak jejich nepřátelé mohou například rozstřílet dřevěné objekty, kterých je vře hře slušné množství.

Jako docela problematické se ukázalo ovládání. Ať jsem v nastavení šteloval sebevíc, ideálního pohybu myši jsem nedocílil. Přesné míření je tak do značné míry otázkou štěstěny. Na první ze čtyř obtížnostních stupňů ho ani příliš postrádat nebudete. Lynch totiž může schytat spoustu olova, aniž by mu nějak ublížilo. Ale už na další stupeň je to přeci jen obtížnější. Lynch jde po několika dávkách rychle k zemi, kde se ještě může z posledních sil bránit před obzvlášť dotírajícími nepřáteli. Mnohdy se vám tak podaří ho ještě zachránit, protože po chvíli si zase stoupne. Ovšem platí, že na vyšší obtížnosti se bez opatrnějšího postupu neobejdete. To znamená, že nemůžete jen pobíhat a střílet, ale musíte se také krýt.

Je tu ještě parťák Kane, kterého autoři udělali radši nesmrtelným, protože ani jeho umělá inteligence není valná, a kdyby hrozil konec mise v případě jeho smrti, bylo by to frustrující. Jiná situace samozřejmě nastává v kooperativní módu, kdy jsou na sobě oba hrdinové a tedy i hráči závislí. Jakmile jednoho nepřátelé skolí, musí dotyčný bušit do klávesy E, aby zabránil definitivnímu odchodu. Tím získá čas pro druhého, který ho pak může přivést opět k životu. Pakliže to neklapne, objeví se oba na posledním záchytném bodě.

Co se tvůrcům opravdu povedlo, to je inscenace neherních sekvencí, které posunují příběh dále. Zejména pak milovníci obnaženého násilí si přijdou na své. Když už jde ale opravdu do tuhého, šlapou autoři na brzdu. Například zranění nebo genitálií je rozpixelováno. Ale ani v tomto směru se IO Interactive nevyhnulo přešlapům. Sekvence jsou sice dobře vyobrazené a ozvučení, ale autoři tak nějak zapomněli na rozanimovat postavám ústa. Nemuselo by jít ani o synchronizované animace, ale vypadá opravdu špatně, když vám dává gangsterský boss verbálně opravdu zabrat a přitom se mu vůbec nehýbou rty.

Kromě kooperativního multiplayeru jsou hráčům k dispozici další tři síťové módy. Ty jsou si však dost podobné. Jedna skupina musí ukrást peníze a pak utéct. V jednom případě postupuje proti umělé inteligenci, jindy proti skutečným hráčům a v dalším módu se stanete skutečně nespolehlivým gangsterem, protože dostanete možnost střílet i na své parťáky. Jako zrádce ale budete ihned v hledáčku ostatních. Multiplayer však není kdovíjak propracovaný a pochybujeme, že se chytí na delší dobu. Spíše tu funguje jako doplněk velmi krátké kampaně, která vám vydrží na pouhých šest hodin. Prodloužení herní doby může zajistit i arkádový mód, kde rovněž kradete a zdrháte, jste však doprovázeni počítačovými parťáky.

Kane and Lynch 2: Dog Days je velmi rozporuplný titul, který rozhodně zaujme zápletkou se dvěma morálně pokřivenými hrdiny, které se ale naučíte mít svým způsobem rádi, a netradičním vizuálním zpracováním. Záhy však zjistíte, že to vše je tu jen proto, aby zakrylo zastaralý a po čase velice stereotypní koncept, který se skládá z krycího systému a na sebe neustále navazujících přestřelek. Pokud nic nečekáte a hru vyzkoušíte v kooperaci, možná si užijete nějakou tu zábavu. Kdo se ale těšil na prvotřídní temnou akci,s, bude se muset smířit s tím, že jeho očekávání nebudou zcela naplněna - 69 %