Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
Logo sekce

Jenda na rybách

02.03.13, 12:09, autor: [BnV]Biggi, vyšlo v blogu: Biggoušovy povídky
Příběh 11. letého chlapce, který byl se svým otcem na rybách.

 

Bylo krásné páteční odpoledne a já dostal chuť si jít zarybařit. Rád ale chytám ráno, tak jsem se rozhodl, že půjdu hned brzy v sobotu. Šel jsem tedy do garáže, kde mám své rybářské náčiní. Všechno bych měl mít v tašce, kterou s sebou vždy beru. Jako na potvoru mi chybělo pár věcí. Vydal jsem se je hledat mezi všemi rozházenými věcmi v garáži. Hledané věci, peán a podběrák, jsem zanedlouho našel. Peán, to jsou takové kleštičky, a ač se mohou zdát jako obyčejné nůžky, místo ostří mají zoubky, kterými přidržuji háček, když jej musím dostat z tlamy nenažrané ryby. Podběrák používám k vytáhnutí ryby z vody. Je to přesně jako síťka na motýly, které jsem dříve chytal na zahradě s úsměvem od ucha až k uchu, jen krapet větší.


***


Nastal večer a já už celý natěšený jsem usedl ke stolu. Byla totiž večeře. Hnedle jak jsem se posadil, už se pro mě neslo jídlo. Ne jen tak ledajaké, dnes jsme měli lívance. Ty mám hrozně rád. Dokonce jsem měl jednou takovou radost z toho, že máme lívance, že jsem převrhl sklenici s pitím, a aby toho nebylo málo, obsah sklenice se vylil přímo na talíř plný sladkých a chutných placek. Možná, že bych měl být rád, ona je totiž vařila moje prateta. Pořád na mě koukala těma svýma hnědýma očima a říkala mi spratku. Neměl jsem jí rád, žalovala mamince a od té jsem potom dostal vyhubováno. Vůbec bych se nedivil, kdyby mi dala něco do těch lívanců. Ona vůbec nebyla hodná. Ale tyhle lívance, které mám teď, ty vařila moje hodná babička. Rodiče, hlavně taťka, jí pořád říká, že mě rozmazluje. Moje babička ale umí dobře vařit. Sic je pravda, že sem tam plave v polívce její šedý vlas, někdy dokonce černé chlupy, ale ty jsou nejspíš od její kočky Micky. Po večeři jsem rychle běžel do postele, už se moc těším na ryby.


***


Usnul jsem snad hned, a když jsem se ráno probudil, běžel jsem k taťkovi. Říkal jsem mu, aby vstal, že musíme na ty ryby. Vůbec se mu nechtělo, ale zanedlouho jsem ho přemluvil. Maminka mi ještě večer připravila krabičku se svačinou a termosku. Vzal jsem si svačinu a dal jí do tašky. Šel jsem si také pro kapesníky, těch u vody není nikdy dost. Pro tátu jsem schoval oplatku a vzal jsem mu spacák. Na rybách totiž pokaždé usne na křesle a pak si stěžuje, že mu byla zima a že ho bolí záda. Měli jsme už snad všechno, sedli jsme si do auta a vyrazili k rybníku.


***


Netrvalo dlouho a byli jsme na místě. Nikdo u rybníku ještě nebyl, tak jsem si mohl vybrat místo jako první. Vybral jsem placku u rákosí. Bylo tam místa pro auto, spacák a vešel by se tam i stan, jak to bylo veliké. Bylo odtud vidět na celý rybník a já mohl nahazovat, kam jsem jen chtěl. Rychle jsem vyndal z kufru auta židličku a pro tátu spacák. Poté jsem si vzal svou tašku s rybářským náčiním a nakonec ještě tašku se svačinou. Rozložil jsem židličku a hned jsem pod ní dal tašku se svačinou. Sedl jsem si a zapisoval jsem do povolenky k lovu ryb. Napsané jsem to měl hned a tak jsem začal vybalovat věci z tašky. Vidličky, podběrák, krmivo a nakonec i pruty. Táta mezitím šel pro vodu a připravil krmivo do krmítek na pruty. První nahození a ejhle, háček se zasekl v židli. Při druhém pokusu už jsem nahodil správně, přitáhl jsem si vlasec a dal na něj policajta. Tomu se jen tak říká, je to polystyrenová kulička, která se pomocí suchého zipu připíná na vlasec. A když rybka zabere, policajt vyskočí a už stačí jen škubnout prutem. Druhý prut jsem nechal nahodit tátu, vždycky si to chtěl zkusit.  Kupodivu nahodil lépe než já. Tak jsem mu řekl, že je opravdu dobrý, sedli jsme si a začali pozorovat krásu krajiny.


***


Táta opět usnul, u něj je to ale normální. Přiznám se, že jsem to čekal. To, co jsem ale nečekal, se plazilo půl metru od mých nohou. Z rákosí vylezl had. Nepoznal jsem, co to je za druh, ale snažil jsem se nehýbat. V tom najednou začal poskakovat policajt. Říkal jsem si, že přeci nenechám utéct rybu kvůli hadovi. Určitě bych zklamal maminku, která na mě čeká doma. Vlastně nečeká na mě, ale na nějakou rybu, kterou přinesu. Hop, hop a najednou se vlasec na prutu napnul, prut vypadl z vidliček přímo do vody a had utekl do rákosí. Já celý rozklepaný od takové nečekané návštěvy jsem s mírným úsměvem na tváři vyskočil ze židle a hurá za prutem. Chytil jsem ho jen tak tak, pevně jsem ho držel a začal jsem navíjet vlasec…


***


Chvíli mi trvalo, než jsem pevně uchopil kličku na navijáku, špička prutu byla celá ohnutá. Zatáhl jsem a začal jsem navíjet. Špička prutu začala škubat, ohnula se ještě víc a vlasec se zasekl. Policajt na suchý zip se odlepil a spadl někam do křoví. Vlasec na špičce prutu byl celý zamotaný. Rychle jsem položil prut a začal jsem vlasec rozvazovat. Táta se mezitím vzbudil, chytil prut a pevně jej držel. Uzel byl ale tak veliký, že jsem nakonec zoufale vzal nůž a přeřízl ho. Chytl jsem vlasec a začal jsem tahat rybu z vody vlastníma rukama. Už už byla na břehu. Najednou sebou vlasec škubl a já jsem se o něj řízl. Ryba skočila a plácla ploutví do vody. Uslyšel jsem hlasité mrsknutí a potom už držím jen kus vlasce v ruce.


***


Docela rychle jsem začal krvácet, ale nebylo to nic hrozného. Měl jsem spálené prsty od toho vlasce, jak jsem ho držel. Ale i to nebylo moc příjemné. No co na plat, ryba je fuč, půlka vlasce z navijáku je fuč, prsty pořezané, ale najednou mě něco napadlo. Když nemohu chytit jednu velikou rybu, mohu jich chytit třicet malých! Maminka má totiž ráda malinké ryby na grilu. Vzal jsem bič a nahodil jsem kousek od břehu. Bič, to je prut, který nemá naviják a vlasec má na uzel přidělaný na špičce. Na druhém konci vlasce je splávek, pod ním pár olověných kuliček jako zátěž a úplně na konci je malinký háček. Pokud se ryba chytí, splávek se potopí a začne cukat. Pak už stačí jenom pohnout zápěstím a hurá, ryba je má. Na takový prut se chytají rybičky o velikosti 5-10cm, které se potom napichují na veliký háček na prut s navijákem a chytají se dravci, tedy štika, úhoř, candát, okoun,  nebo dokonce sumec. Já jsem na bič chytil na řece takovou rybu, že se mi ohnul háček a přelomil splávek. Chytil jsem 33cm velikého cejna. Byl to můj zatím největší cejn, kterého jsem kdy na bič chytil. Chytil jsem ho pevně do ruky, táta mi připravil kbelík s vodou, hodil kousek od břehu žrádlo a já nahodil. Během pěti vteřin jsem chytil první plotici, to je taková malinká rybička s červenými ploutvemi.


***


Zanedlouho jsem měl rybiček plný kbelík. Táta říkal, že do něj skáčou snad samy, kolik jich tam bylo. Začalo se blížit k poledni a tak jsme si s tátou řekli, že půjdeme domů. Byl jsem docela spokojen, s úsměvem na tváři jsem začal balit bič. Jen co jsem uklidil vlasec a složil bič, začal mi skákat policajt na vlasci prutu, který jsem měl po celu dobu zdařilého chytání nahozený. I rozeběhl jsem se k němu, uchopil jsem jej tak pevně, jak jen to šlo a začal jsem pomalinku navíjet vlasec. Vzpomněl jsem si, jak mi můj pan učitel říkal, že když je ryba správně zaseknutá, je už jen na mě, zda jí vytáhnu. Říkal mi také, abych netahal a neškubal prutem, že stačí jen přitáhnout a poté povolit. Jakmile se ryba totiž nadechne vzduchu, dostane se do šoku a přestane bojovat. Tak jsem tak udělal. Neškubal jsem prutem, mírně jsem povolil brzdu a jen opatrně jsem navíjel vlasec. Chvíli mi trvalo, než jsem rybu dostal až na břeh, kde jsem ji mohl podebrat podběrákem a dostat tak bezpečně na předem připravené místečko v trávě. Položil jsem jí na trávu, vzal jsem si svůj metr z pravé kapsy, kde ho mám pořád a měřil jsem jí. Začal jsem se ohromně radovat, ryba měla 45 centimetrů. Rybu, teď už kapříka, jsem dal do zvláštního kyblíku s vodou, rychle jsem si zabalil své rybářské náčiní, naložil jsem ho do auta a oba kyblíky jsem si vzal k sobě.


***


Doma jsme byli během pár minut. Vyskočil jsem z auta a hned jsem běžel pro vaničku, do které dávám své chycené ryby, než je zabijeme. Maminka mě viděla a zeptala se mě, zda-li jsem chytil nějakou rybu, kterou si budeme moci dát k jídlu. Jasně, vykřikl jsem a běžel jsem dál. Našel jsem vaničku a napustil do ní vodu. Táta mezitím přinesl rybky, které jsme společně chytili. Oba jsme měli úsměv na tváři a myslím si, že se tátovi začalo chytání ryb líbit. Maminka byla velice spokojená, k večeři jsme měli kapříka a ona si dala ty malinké rybičky. Všem moc chutnalo a všichni byli spokojení.

Další články z této sekce...

ANKETA

Kolik METRŮ měřil chycený kapr?

45m
33m

Celkem: 62 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

Smyšlené povídky a příběhy ze života
* Založen: 25.2.2013 19:13:12
* BlogRank: 1,14
* Přístupů: 782
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 1
Toplist