Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
Logo sekce

"jen běž, ty lumpíku!"

29.01.12, 02:40, autor: adamhvezdicka, vyšlo v blogu: hvezdny
moje první, školní vzpomínka


Není v Americe člověka, který by někdy tajně nezatoužil nakopat dítě do zadku.

 
 
 

WILLIAM CLAUDE FIELDS


 

   Jsem rozjívený, nesoustředěný jedinec. Je tomu tak. Vždycky jsem byl. Moderní dětští psychologové, aby udělali radost strachujícím se maminkám, říkají, že jejich děti jsou hyperaktivní, ale všichni moc dobře vědí, že malej Adámek je prostě a jednoduše neurvalé děcko, které neví co chce. Už od první hodiny, v první třídě, v první etapě mého vzdělávání, seděly všechny děti pozorně s ručičkama na stole a vytvářely tak pomyslný rovnoramenný trojúhelník s vrcholem v bodě H jako hlava. Mezi nimi byla černá ovce. Jeden nepravidelný proměnlivý šestihúhelník bez stáleho vrcholu H jako hlava.

 


  Vrchol H v jednu dobu sleduje tabuli, na které píše paní učitelka velké psací písmeno Bé, hned na to jeho pozornost uchvátí penál s krtečkem v modrých kalhotech (Nikdy sem nepochopil proč kalhoty měl jenom krteček. To všechna ostatní zvířátka nechala svoje genitálie na obdiv?) a konče dlouhým pozorováním drozda obecného stavějícího si poměrně nemotorně hnízdo na okenním parapetu.

    Přes tohle všechno jsem (nechci vás napínat) dostal na vysvědčení velkou jedničku. Ve druhé třídě taky. Ve třetí to byla už nějaká dvojka a vrchol všeho bylo vysvědčení v prvním pololetí prvního ročníku na střední škole, kdy jsem obdržel třikrát plný počet bodů (pět) a šestkrát dostatečně.

„Váš syn je hyperaktivní, pani Dvořáková.“

 

 


    No, ale zpět do první třídy. Dostali jsme první úkol – kuřátko na obrázku a my, malí tuční caparti, jsme mu měli vytečkovat tužkou zrní (Myslím, že podobný úkol nám dávali na bakalářském studiu) .

   To nebude problém, říkám si. To mě bude bavit! Možná na to vemu tu žlutou pastelku, co jsem vyměnil s bráchou za železného panáčka z kindervajíčka (byl jsem blbej a opravdu mám rád žlutou barvu).


myšlenky sedmiletého


…nesmím na to zapomenout… zítra se to musí odevzdat… hlavně to musím mít nejlepší… proč ten krteček nosí kalhoty…. hele, drozd! Kde má asi mláďata…tyhle kalhoty mě strašně škrtí…. domácí úkol…. chtěl bych poníka…. domací úkol…. jezdil bych na něm do školy a všichni by mi záviděli… domácí úkol….


„Tak co bylo ve škole, Adámku?“


„Byl tam jeden drozd za oknem.“

 


„Aha, aha! A máte nějaký úkol na zítřek?“

 

„Ne, ne…. mužu si hrát s legem?“

 

„Jen běž, ty lumpíku…“

 

 

Druhý den


„Táák děti, položte si na stoleček úkol s kuřátkem.“

 



A doprčic! Vsadím se, že všichni ho mají. Polejvá mě pot. Doufám, že alespoň malý Ondra a Filip, dva sociální případy taky nebudou úkol mít. Sakra! Tak mají. Ondra ho má teda politý Jablečnou Šťávou, ale má ho. Svině. Tak je to oficiální. Jsem nejhorší prvák, kterého české školství má. Budu vždy na dně společenského žebříčku.

 

Lidé si na mě budou ukazovat prsty se slovy – „Chudák, z prvního úkolu měl pětku… slyšela jsem že to bylo něco s kuřátkem …“ „S kuřátkem, říkáte? Tak to je opravdu trapné.“

 

Můžu taky zapomenout na svou vysněnou práci hasiče (V tu dobu jsem ještě nevěděl, že hasiči neřeší všechny výškové překážky tak, že vyjedou po žebříku, ale to oni ne. Oni chodí i po schodech). Vytáhl jsme na stůl obrázek kuřátka. Ani jedna tečka. Nic.

   Paní učitelka došla k mé lavici a ptala se kde mám úkol. Slzy v mých očích ji jasně usvědčily v tom, že se někde musela stát administratiní chyba a že úkol nemám.


„Tak takhle to vypadat nemá, děti!“ řekla a zvedla můj obrázek kuřátka bez zrní…

"dej mi notýsek…5!" Šla dál. Zastavila se u jedné holčičky. Srdce mi zaplesalo! Nebudu sám. Budu mít v bahně společnost kamaráda. A co víc, je to dívka. Potencionální nevěsta! Třeba je její táta hasič! Paní učitelka zvedla její obrázek nad hlavu.


„Vidíte, děti, takhle to má vypadat!“ řekla vesele. Holčička se na mě podívala vítězným výrazem v očích a vydala fádní „Pche!"


Zůstanu navždy sám…


„Proč brečíš, Adámku?“


„Zapoměl jsem úkol.“ odpověděl jsem s nikdy nekončícím pláčem.


„Neplakej, tak ho uděláme spolu.“ Odpověděla (Miluji tě, mami!) Kdyby jen věděla, že nepláču kvůli té velké, první pětce v mém malém, prvním notýsku z první třídy, ale proto, že jsem vlastně nechal to nebohé kuřátko chcípnout hlady.

 

 

 


 

věnováno rodíčum, děkuji vám za to, že jste uvěřili tomu, že ten květináč se rozbil při hraní


Další články z této sekce...

ANKETA

nosil krteček kalhoty aby ukázal ostatním zvířátkům že je bohatší a že pochazí z aristokratické rodiny?

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

BlogyProfil blogu
* Založen: 12.10.2011 12:03:25
* BlogRank: 1,31
* Přístupů: 24 438
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 1
Toplist