Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
V následujících odstavcích a řádcích zavzpomínám na jednu loňskou vícedenní výpravu, kterou jsme uskutečnili s mým nejlepším kamarádem na jednu přehradu ve východních Čechách ...

Výprava dvou tváří

Krásná příroda u vody

 

Jako každý rok jsme se i loni snažili s mým dlouholetým parťákem Lukášem domluvit na vícedenní vyjížďku na ryby. Nicméně jako každoročně se to neobešlo bez počátečních komplikací, jelikož oba děláme v práci na směny, kde jsou denní i noční služby včetně víkendů a svátků, tak to není úplně jednoduché najít nějaký termín, který by vyhovoval oběma. Tak začal dlouhý maratón domlouvání někdy v lednu, aby ta zima přeci jenom rychleji utekla. Jako místo k domlouvání nám sloužila jedna místní hospůdka, protože u vychlazeného pivečka jde přece všechno včetně přemýšlení lépe. Místy jsme si připadali jako nedávno trenér naší hokejové reprezentace Vladimír Růžička, jenž škrtal různé varianty sestavy pro mistrovství světa v Praze na základě vývoje a zpráv o dispozici našich hráčů z NHL. Stejně tak my jsme přesunovali dovolené a náhradní volna, avšak stejně jsme se nemohli dobelhat k výsledku, který by vyhovoval mně, kolegovi a hlavně našim rodinám a vůbec nejhlavněji drahým polovičkám. Z minulých zkušeností na tomto revíru jsme věděli, že ryby zde celkem pěkně berou v květnu a v červnu, kdy už ryby bývají většinou vytřené, což samozřejmě závisí na teplotě vody. Tudíž jsme se snažili dojít ideálně k nějakému datu v těchto měsících nebo vůbec ideálně na jejich přelomu.

 

Ilustrační obrázek hospůdky

 

Nejprve to vypadalo, že vyrazíme v polovině května a to konkrétně od 15. do 19. dne tohoto měsíce. Bohužel nebo spíše z budoucího úhlu pohledu bohudík to nevyšlo kvůli mně. Kolegyně v práci měla rizikové těhotenství a tak mi dovolená nebyla umožněna. Samozřejmě v tu chvíli šly nějaké ryby stranou a já jí hlavně držel palce, aby všechno dobře dopadlo, ač mě to samozřejmě v duchu trošku mrzelo, jelikož jsem vůbec nevěděl, jestli se nám podaří domluvit nějaký jiný termín. Ten se nakonec podařilo domluvit, a jelikož šéf sehnal do práce urychleně náhradu, tak jsme s definitivní platností určili vyjížďku na úterý 17. až pátek 20. června. Bohužel předpověď nevypadala vůbec dobře, byly hlášeny obrovské pařáky a po dešti nebyla nikde ani zmínka. Naštěstí, jak už to tak bývá zvykem, se rosničky moc netrefily, ale o tom až později. Výhodou samozřejmě bylo, že budeme moct chytat i dravé ryby (například štika, sumec, candát atd), které jsou do 16. června hájené, což znamená zákaz jejich lovu.

 

Krmení by mělo být rozmanité

 

Samozřejmostí bylo, že jsme začali hned řešit, jaké krmení rybám vezmeme a jakou strategii při zákrmu zvolíme. Možná se vám to zdá divné, pakliže nejste rybáři, ale pokud toto podceníte hlavně při delší výpravě, tak se může stát, že se vám to šeredně vymstí. Pokud ryby nebudou takříkajíc aktivní a vy si svoje místo překrmíte, tak o nástrahu na háčku nemusí projevit žádný zájem a pakliže nakrmíte zase příliš málo, tak to rychle sežerou a potom nebudou mít vůbec žádný důvod se na místě zdržovat. Chce to zkrátka zvolit nějaký optimální střed, ale platí, že přikrmit můžete vždycky, ale při překrmení místa už máte smůlu a nic s tím neuděláte. Proto je lepší vnadit střídmě a dokrmit se pak dá vždycky, na všechno má vliv teplota vody, tlak vzduchu, výskyt přirozené potravy, rozmnožování jiných ryb a živočichů, okolní rybáři atd - je toho zkrátka hodně. Jak říkával můj děda, tak dnešní rybařina je tak trochu věda. :-) Volba ve finále padla na osvědčenou kukuřici doplněnou o ječmen, šrot a červy. Jako doplňkovou návnadu jsme použili boilies, pelety a tygří ořech, jenž zůstanou na místě hlavně pro větší ryby.

 

Pelety jsou skvělé k rozkrmení místa

 

Kromě toho jsem začal připravovat také pruty a obecně výbavu. Člověk si musí vzít dostatek krmítek (jde vlastně o zátěže, které jsou většinou z olova, aby šlo nahodit s prutem do velkých vzdáleností třeba až 100 metrů), háčků a spoustu dalších věcí, které se mohou zdát jako prkotiny, ale nelze nic opomenout. Čas od času to člověku ryba utrhne tahem, zajede do vázky nebo vlasec praskne během náhozu. Lepší je si vzít věci, které člověk pak nebude potřebovat, než aby si něco nevzal, co pak bude potřebovat. Pro začátek jsem na pruty dal vlasec o průměru 0,28 mm (ano, čtete dobře), krmítka o váze 50 gramů a háček o velikosti číslo 2. To je můj obvyklý standard, se kterým v drtivé většině případů začínám, který pak případně měním podle situace. Jelikož se chytá na svazových vodách v naší republice podle platné legislativy na 2 pruty, tak jsem na jeden prut zvolil montáž, kde jsem hodlal dávat nástrahu přímo na háček. Na druhý prut jsem zkusil navázat montáž, na kterou se dává nástrahu pod háček - tato montáž se nazývá vlasová (ta funguje tak, že ryba nasaje nástrahu a po ní jí vletí do pusy i samotný háček). Lukáš na tom byl podobně, akorát nechal oba pruty navázané klasickým způsobem tak, že dával nástrahu přímo na háček.

 

Boilies a tygří ořechy zůstanou pro větší ryby

 

Dny se vlekly a my oba s nedočkavostí vyhlíželi den odjezdu. Člověk doma furt chodí s trochou nadsázky neustále doslova očumovat svojí rybářskou výbavu, aby bylo všechno v pořádku a u vody se mohl rovnou věnovat rybám a ne nějakému převazování sestavy, přemotávání vlasce na cívku navijáku, zamotané indikátory záběru na vidličky atd. Doma se to, jak bývá dobrým zvykem, neobešlo bez popichujících komentářů, ale to k tomu už tak nějak patří, my to těm ženským vrátíme zase jindy. Přiznám se, že ty poslední noci jsem se nemohl ani vyspat. Všichni to asi taky znáte, když se na něco těšíte, tak je těžké zaspat. Už jsem si představoval ty ohnuté pruty signalizující záběr, ryby bojující do posledních sil a vůbec všechno, co nám přehrada obecně za překvapení přichystá. Konečně ale přichází pondělí 16. června, já mám všechno připravené a uléhám do postele. Jak jsem říkal už výše, tak toho moc nenaspím, myšlenkami jsem už u vody. Když konečně usínám, je asi půl druhé ráno a za hodinku mě už budí budík. Manželka to ještě klasicky komentuje, že jsme blázni a znovu uléhá do pelechu. Dávám jí pusu, loučím se a už mizím z ložnice, dole v kuchyni už na mě čekají dva připravené hrnky s kávou a instantní polévkou. K tomu do sebe hodím 2 rohlíky a ženu se na chodbu, odkud do auta nosím postupně výbavu na ryby, oblečení a jídlo do auta. Zdá se mi to jako 100 kilogramů krámů, ale příprava je prostě důležité. Když mám všechno v autě, tak při pohledu nevím, kam nacpe svoje věci ještě Lukáš, Octávka ve verzi kombi vypadá úplně přeplněná, ale my si jistě nějak poradíme. Ještě se naposled koukám na oblohu a s hrůzou zjišťuji, že od přehrady se na nás řítí průtrž mračen, ale už sedám do auta a jedu k Lukášovi. Za necelých 5 minut jsem u něj, ale jelikož mám zpoždění asi 5 minut, tak už to pěkně slovně schytávám, protože mezitím déšť dorazil a parťák mi trochu zmokl i s jeho věcmi. Věci jsme s vypětím všech sil do auta ještě nějak nacpali a tak konečně vyrážíme. Pouštím mu topení a už mi je odpuštěno, tak zjišťuji, jak to proběhlo u něj doma. Trošku se mi ulevilo, když i jeho doma partnerka nazvala pošukem kvůli brzkému vstávání a že i on se na ryby těší minimálně stejně jako já. Čeká nás nějakých 35 kilometrů v autě a my tak můžeme pozorovat kapky deště, které nepolevují a spíše naopak zvyšují intenzitu. Cesta ale rychle ubíhá, probíráme ryby a silnice je skoro prázdná. Ve 3:30 jsme na chatě, házíme oblečení do skříně a jídlo do lednice nebo do komory. Hned se převlíkáme, protože jsme stihli jenom během toho nošení věcí do auta pěkně zmoknout. Na chatě je celkem zima, což mě překvapuje a tak roztápím kamna, aby nám rychle hadry uschly. Koukáme z okna chaty na oblohu a pořád tam leje jako z konve, navíc se k tomu přidala i bouřka. Jsme trochu smutní, ale nedá se nic dělat, větru a dešti ještě naštěstí poručit neumíme. Kamna už pěkně hřejí a tak pouštím na chvíli televizi. Jako obvykle v ní jde prd a tak tam nalaďuji alespoň hudební televizi. Ve 4:30 už je bouřka pryč, ale stále prší, jako kdyby se tam ženili všichni čerti. Najednou vidím u souseda na chalupě, že se svítí, tak neváhám a jdu se ho zeptat, jak to vypadá s rybami, protože také rybáři a jelikož je v důchodu, tak tam tráví od jara do podzimu veškerý volný čas, takže spoléhám na to, že bude mít zaručené zprávy od vody. Jeho informace mě moc nepotěšily, ryby prý neberou, ale optimismus mi to moc nebere. Je to už starší pán v důchodu, který stejně jako spousta jeho vrstevníků vyhýbá inovacím a chytá stále stejně, takže většinou mi tvrdí, že ryby moc nejdou. Pokud i on tvrdí, že ryby berou, tak to už musí být. Říkám si, že my jim určitě přijdeme na kobylku a že změna tlaku při bouřce ryby určitě rozhýbe. Nicméně stále prší a my řešíme, co budeme dělat dál. Rozum velí si ještě na chvíli zdřímnout, ale srdce chce k vodě.

 

Všudypřítomné hladové kachničky

 

Tak nám to nedá a zhruba v 5 hodin vyrážíme v dešti k vodě. Od chaty je to tak kilometr pěší chůze a déšť nám dává pěkně zabrat. Při příchodu k lodi jsem utvrzen v tom, co jsem si myslel, že jsme jediní šílenci, co během tohoto počasí vyráží na ryby, ale to se ostatně dalo čekat. Utěšujeme se tím, že budeme u vody sami, budeme mít klid a nebudeme mít konkurenci v podobě ostatních rybářů. Ještě předtím nás ale čeká plavba na lodi, kde nebudeme před deštěm krytí ani stromy jako při cestě k vodě, ale už i tak z nás voda teče jedna báseň. Veslování mě alespoň trochu zahřívá, ale kolega je na tom o něco hůře, což mu vůbec nezávidím. Při příjezdu na naše oblíbené místo ani zde nikdo nechytá a tak dáváme naše batohy do lesa pod stromy, což ale stejně moc před deštěm nepomáhá. Společnost nám tu dělají jenom kachny, které čas od času nakrmíme kouskem pečiva nebo šrotem pro ryby, ta jejich vděčnost člověka udělá vždycky radost. Rozbalujeme rychle výbavu, rozděláváme teleskopické pruty, zapichujeme vidličky do země, do nichž připevňujeme hlásiče záběru, dáváme nástrahu na háček nebo v jednom případě i pod háček, mícháme šrot, který dáváme do krmítka a nahazujeme. První prut mám nahozený a šponuji vlasec. Rozdělávám druhý prut a najednou už slyším hlásič, nejprve si myslím, že se mi ještě šponuje vlasec po dalekém náhozu, ale jedoucí vlasec směrem k vodě mě rychle vyvádí z omylu. Zasekávám a cítím značný odpor, je tedy jasné, že cejn to nebude. Rybu postupně přitahuji ke břehu a je mi jasné, že jde o kapra. Po necelých 5 minutách mám kapra u břehu, kde mi ho Lukáš podebírá. Dávám ho do trávy a přeměřuji ho. Kapřík má 54 centimetrů, chvíli přemýšlím, co s ním (zda si ho mám vzít), ale nakonec ho pouštím. V tu samou chvíli dostává záběr i kamarád a také je to kapr podobné velikosti, kterého taktéž pouští. Oba nahazujeme znova a už máme konečně 4 pruty ve vodě a jdeme se schovat alespoň trošku pod stromy. Najednou má kámoš další záběr a opět je to kapr. Tenhle je ještě menší a tak putuje hned zpět do svého živlu jako jeho dva předcházející kolegové. S úžasem pozorujeme vodní hladinu, kde každou chvíli skočí kapr. Nevěřícně na to koukáme a najednou máme oba dva záběry současně. Za necelých 20 minut lovu máme vytaženo už 5 kaprů, o tom jsme snad ani jeden nesnili. Nechápeme, co se to děje, ale máme v plánu to využít, dokud to jde. Sice prší pořád šíleně, ale mně to nedá a jedu na lodi naházet krmení do vody, protože kapři jsou evidentně při chuti a my je chceme udržet na místě. Vesluji od břehu a vidím, že Lukáš žene k mému prutu a opět zasekává, volá, že toto vypadá na cejna a taky tomu tak je. Přijíždím k místu, kam odhadem nahazujeme a na hladině vidím velikého amura a dva tolstolobiky, kteří rychle mizí pod hladinu. Neváhám a rychle v okruhu zhruba 15x15metrů rozkrmuji masivně a trošku rozhazuji i do okolí. Mezitím Lukáš zdolává další rybu na svůj prut a já nepřestávám vycházet z údivu, a když mu sděluji, co jsem viděl na hladině, tak oba konstatujeme, že je veliká šance dostat i nějakou hodně slušnou rybu a ani náhodou nelitujeme, že tady mokneme. Při pohledu do širokého okolí jsme u vody stále sami, což rozhodně vítáme. Na háček zkouším dát větší nástrahu, takže volba padla v tuto chvíli pro začátek na 18 mm velikou peletu. Asi po 20 minutách od nahození této nástrahy, kdy jsme mezitím vytáhli oba jednoho cejna a já ještě jednu plotici, dostávám masivní záběr a ryba jede na širou vodu. Je mi jasné, že tohle malá ryba nebude. Brzda navijáku piští a já vím, že mně nečeká nic jednoduchého. Nasedám rychle do lodi, ryba mě však táhne stále dál od břehu, což odhaduji zhruba na 250 metrů. Najednou cítím mrtvý tah a já tuším, že mám smůlu a rybu nedostanu. Chvíli se to ještě snažím z vázky dostat, ale nejde to. Musím vlasec přetrhnout a nedá se nic dělat, ryba tentokráte vyhrála, z 90 % šlo o záběr hodně pěkného sumce, nicméně s jistotou to tvrdit nemohu. Chvilku jsem naštvanej, že jsem rybu aspoň neviděl a že musím zmoklý na kost převazovat, když se mi klepou prsty, ale po chvilce to házím za hlavu s tím, že to nemá cenu a rychle převazuji. Lukáš stále tahá rybu za rybou, ale tentokrát to jsou cejni, karasi a plotice. Mezi ně se připletl i jeden lín, ze kterého máme oba ohromnou radost, protože z většiny našich vod už vymizeli. Všechny 4 pruty jsou nahozené ve vodě a tak čekáme. Oba se klepeme jako ratlíci, ale víme, že další takový den se nemusí už nikdy nebo dlouho opakovat. Pozorujeme i aktivní dravce, některé tipujeme na candáty, jiné zase na boleny, okouny nebo štiky. Oba doufáme, že se nám to nezdá a náhle dostává kolega záběr, který nevypadá nijak zvláštně, a oba to tipujeme na cejna. Po záseku to však vypadá, že ryba nebyla zaseknutá a spadla, ale kousek od břehu začíná to opravdové rodeo. Tady mi je už takřka jisté, že jde o amura, což sděluji i Lukášovi, který ho ještě nikdy předtím nechytil. Sděluji mu, že musí mít hodně povolenou brzdu, protože jinak mu to utrhne, jelikož amur je známý svými prudkými výpady. S velikým napětím sleduji tento souboj, ve kterém střídavě vede rybář a pak zase ryba. Ještě zdolávám během tohoto klání kapra a jsem rád, že jsou zase zpět nebo že jsou pořád tady. Nicméně po puštění kapříka zpět na svobodu mé oči opět směřují k zápasu vedle. Amurovi dochází zhruba po 15 minutách dech a oba ho odhadujeme na 80 - 90 centimetrů. Ryba leží na boku a vypadá to, že je vyhráno, ale zničehonic naposled zabírá, vyráží dál od břehu a vlasec praská u zarážky mezi krmítkem a háčkem. Po pár cenzurovaných výrazech kolega prožívá to, co já před chvílí. Je zhruba 9 hodin a pořád prší, jenže jsme oba tak promrzlí, že to už vůbec nevnímáme a tak chytáme dál. Ryby taháme prakticky pořád do 5 minut nahození, z čehož nám zůstává rozum stát. Domlouváme se, že si každý nyní vezmeme prvního kapra přes 50 cm, což se nám oběma do 20 minut daří. Kapry dáváme do vezírků a chytáme dále. Teď pár ryb pouštíme a přichází 11. hodina, která tu obvykle znamená pauzu a skutečně se tak děje, takže do 12 hodin máme čas na svačinu, po které si otvíráme každý jedno pivečko. Od 12 hodin to opět bere jako předtím, ale ve 14 hodin už toho máme oba dva takříkajíc plné zuby a tak se domlouváme, že to zabalíme. Cesta od vody trvá déle než k vodě, protože se člověk nemá na co těšit, a tak se plahočíme. Jsme promoklí my i naše výbava, navíc táhneme každý jednoho kapra v ruce, takže nás čeká u chaty ještě jejich kuchání. Po příchodu na chatu přestává asi po 10 minutách pršet, tak si opět trošku zanadáváme nad zákonem schválnosti a jdeme kuchat. Oba kapři jsou nacpaní naším krmením, což vítáme a ukládáme je do mrazáku. Nepotřebné věci z kapra dávám k plotu naučené kočce, která přichází do 5 minut. Jdu do chaty, kde mířím rovnou do sprchy a jsem vděčný za teplou vodu, která tady ještě před nedávnou rekonstrukcí nebyla. Zhruba v 15:30 si jdeme na chvíli lehnout a v 6 se domlouváme, že vyrazíme ještě na candáty a úhoře, tak jdeme opět k vodě s čeřenem (to je síťka, do kterého se chytají malé rybičky). Voda je teplá jako kafe, takže lezu jenom v kraťasech do vody a po chvilce máme 10 rybiček, což je více než dost. Mezi nimi jsou oukleje, plotice a okouni. Ještě krmíme opodál přihlížející rodinku nutrií a letíme zpátky na chatu, kde si dáváme večeři a na půl 8 vyrážíme opět k vodě, jenže teď už to tak slavné není a za celý večer až do půlnoci mám pouze já jediný záběr, kde ryba navíc po chvíli rybku pouští a tak jdeme smutně zpátky na chatu. Asi tak o půl 1 uléháme do postelí, kde si ještě chvíli povídáme o dnešním neuvěřitelném dni, myšlenkách o dni následujícím a usínáme tak až někdy v 1 natěšení na další den.

 

Rodinka nutrií

 

Okolo 3. hodiny nám zvoní budík a my poněkud unavení a rozlámání po chvilce přemáhání přece jenom vstáváme z postelí a jdeme se nasnídat. Velmi neradi zjišťujeme, že batohy nám úplně neuschly, ale nedá se nic dělat. Po snídani opět razíme k vodě a jsme zvědaví, co se bude dít tentokrát, protože už neprší. U vody je to okamžitě znát, protože hned u lodí nahánějí dva rybáři dravce a další 3 mají nahozeno na kapra. Na nic teda nečekáme, rychle usedáme do lodě a jedeme. Cestou předjíždíme jednoho důchodce, který také chodí rád na „naše“ místo, za což jsem rád, protože bych nerad začal chytat znova jinde někde od začátku bez předkrmení. Skutečně jsme na místě jako první, takže neleníme a opět všechno rychle rozbalujeme a rozděláváme. Když už máme oba dva nahozeno, tak na místo doráží i důchodce, který usedá vedle mého. Moc velikou radost z toho nemám, poněvadž vím, že dost často přehazuje své kolegy vedle, a když vidí, že to někomu v okolí bere, tak to dělá s děsivou pravidelností. Nicméně nedá se nic dělat, rybářský řád mu ukládá povinnost si sednout opodál jenom o pár metrů, pokud se nedomluvíme sami jinak. A skutečně mě začíná po pár vytažených rybách přehazovat, ale protože nedokáže nahodit dostatečně daleko, tak mu je to prd platné a jediné, co tím dokazuje, tak je to, že mě neustále stahuje jeho háčkem můj vlasec … Domlouvám se teda s kámošem, aby nahazoval více doprava a že já to tak budu dělat taky. Od té doby už je to až na jednu výjimku v pohodě a nejsem přehazován kolegou v důchodu. V tu chvíli to beru trochu špatně, ale pak už to beru sportovně a říkám si, že i já třeba jednou budu také takový, pokud se toho dožiju a naše vláda nás vůbec někdy pustí do důchodu. Sice taháme cejna za cejnem, občas plotici, ale my bychom rádi taky viděli nějakého toho kapra nebo amura. Otázka byla jasná. Jsou tady dnes vůbec? Kdoví. Buď tam byly a nebraly, nebo tam nebyly vůbec. Za celý den měl záběr od kapra jenom Lukáš, který mu navíc cestou spadl. Jinak jsme každý chytili odhadem tak 20 cejnů a každý zhruba 5 plotic. Po pár cejnech zkouším chytat dravce kousek od břehu, kde neustále proháněli místní rybičky, což se nakonec vyplatilo. Zabral mi krásný úhoř s mírou 82 centimetrů, kterého si beru. Další záběr na rybičku jsem nedokázal přitáhnout ke břehu a po chvíli zápolení ryba přehryzla vlasec, což naznačuje, že šlo o štiku. I tak jsem spokojený. Zhruba ve 14 hodin to opět balíme a vracíme se zpět na chatu. Člověk by ani nevěřil, jak mu na těch rybách ten času rychle uteče a vyhládne, takže si na chatě dáváme nějaký ten dlabanec od našich lepších poloviček. Potom voláme každý domů a sdělujeme, jak to jde nebo nejde. S potěšením zjišťujeme, že se us nás doma v Chrudimi nic zásadního nového neudálo a opět se soustředíme na ryby. Dneska večer máme oba jakési „roupy“, takže se domlouváme, že zajdeme na točené pivo do místního kiosku a pak na tamní diskotéku, která jede v letních měsících i ve všední dny. O tom se tady ale moc rozepisovat nebudu, abych nenarušil kolorit rybářské výpravy.

 

Krásní cejni velcí

 

Další den budík zvoní ve 4 hodiny, ale jelikož jsme se vrátili zhruba ve 3 hodiny, tak po pohledu na sebe jsme ještě pokračovali ve spánku značně společensky unaveni. Vstáváme zhruba až v 6 hodin, ale dneska už nejsme tak plní elánu jako předchozí dny. Nedostatek spánku a fyzická únava si vybírá svojí daň, ale tak jako tak jdeme k vodě, byla by škoda ten čas tady nevyužít k rybaření. Po snídani nemám dobrý pocit, a jelikož se v tomto málokdy mýlím, tak u vody se mi to hned potvrdilo. Na našem místě byl důchodce s kamarádem a vedle ještě další dva cizí rybáři. Naštěstí důchodci měli v plánu dělat salát z ryb, patrně to bylo na základě včerejšího dne, kdy viděli, že jsme tahali jednoho cejna za cejnem v pěkných velikostech většinou mezi 40 – 50 centimetrů. A proč štěstí? Protože po přivlastnění si 7 kilogramů ryb musí rybář svůj denní lov ukončit, takže jsme rychle zpátky na našich původních místech. Kolegové vedle chytají na boilies veliké kapry, respektive se o to snaží, ale zatím se jim moc nedaří. Později zjišťujeme po vzájemném rozhovoru, že jsou z Hrochova Týnce, což je město asi 10 kilometrů od Chrudimi. Vždycky je příjemné hodit řeč s krajany. Slíbili nám, že nám zítra pohlídají místa, což vítáme. Jelikož jsou starší jenom asi tak o 5 let, tak konverzace rozhodně nevázne. Sdělujeme si zážitky z lovu na této přehradě z minulosti s tím, že na ní nikdo z nás nedá dopustit. Tento den je opět ve znamení cejnů, kteří atakují naše nástrahy takřka ihned po vhození do vody. Je vidět, že jsou po tření a tak potřebují nabrat zpět svojí energii, kterou vydali na zachování a rozmnožení svého druhu. Kluci vedle chytili dva větší kapry okolo 70 a 80 centimetrů s váhou cirka 10 kilogramů. Jako třešničku na dortu vytáhli i amura přes 90 centimetrů, což je už úchvatné torpédo. Lukášovi zabral také pěkný kapr lehce přes 60 centimetrů, kterého si dal do vezírku. Jak to tak bývá, tak když něco člověka baví, tak čas utíká rychle. U vody jsme vydrželi zhruba do 15. hodiny a vracíme se zpět. U kotviště ještě chytám pár rybiček do čeřenu na večer. Máme v plánu vyudit pár ryb, klobás a masa. Udíme dohromady 3 kapry a k tomu již další zmíněné. Uzené potraviny patří mezi mé oblíbené a tak si nikdy neodpustím příležitost něco vyudit, koneckonců domácí příprava se nedá s tou v obchodech srovnávat. V 19 hodin opět ženeme k vodě, čeká nás poslední večerní pokus o dravce na tomto výjezdu, takže si to chceme užít. A udělali jsme dobře, že jsme šli. Já chytám hned po náhozu štiku okolo 55 centimetrů a ačkoliv má míru 50 centimetrů, tak jí vracím zpět vodě. Potom každý chytáme jednoho candáta, kteří atakují hranici 70 čísel a každý si ho bereme. Do půlnoci se už kromě jednoho okouna nic dalšího neděje, ale i tak se vracíme na chatu spokojení. Po návratu kucháme ještě candáty a vytahujeme věci z udírny, které hned ochutnáváme. Jeden kapřík padl hned za vlast a k tomu kousek vepřové bůčku s klobáskou jako návdavek. Do postele jdeme zase okolo 1. hodiny …

 

Candáti okolo 70 cm

 

Je tady poslední den. Ve 3 hodiny opět zvoní budík a dneska už vstáváme opět jenom silou vůle. Ty průměrné 2 hodiny spánku za 4 dny se na člověku přeci jenom nutně musí podepsat. Ranní káva nás přeci jenom trošku postaví na nohy a sebou si každý bereme pro jistotu nějaký ten energy drink. Snídáme takřka čerstvě vyuzenou klobásku a libujeme si. Kam se hrabe dovolená u moře. Konečně jsme u vody. Jak nám slíbili kluci, tak nám podrželi místa a vrací se na své vedle, za což je odměňujeme kouskem uzeného kapra a pro každého máme jednu klobásku jako bonus. Jelikož spali v bivaku celou noc, což znamená, že u vody strávili celý předchozí den včetně noci, tak zjišťujeme, co se večer dělo po našem odjezdu, hlavně jestli ryby braly. Chytili pár kapříků okolo 50 cm a jednoho cejna přes 60 cm, jinak ještě patrně měli taky záběr bez sumce, ale jelikož byli bez lodě, tak to dopadlo tak, jak se dalo čekat – sumec zajel do vázky a bylo po všem. Nelelkujeme a nahazujeme, ryby nejsou tak aktivní jako v předchozích dnech, ale i tak to pořád jde, jenom se na záběr musí čekat o chvilku déle. Zase je to ve znamení cejnů, ale já jsem rád, že to bere a něco se děje, nic není horší, než když člověk sedí u vody jako trubka a neví, co má dělat, aby ryby přiměl k záběru. Kluci vedle nás dostávají záběr a vypadá to zase na sumce, takže neváhám a kolegiálně vedle jim půjčuji loď, aby mohli vyjet za sumcem na širou vodu. Po 20 minutách souboje ho mají v loďce a po změření na břehu má krásných 132 centimetrů. Sumce si kluci vzali, v udírně mu to určitě slušelo, je to vyhlášená pochoutka podobně jako úhoř. Kluci mi ještě děkují za půjčení lodě, což taktně přecházím. Pozvání na vyuzení sumce k nim domů také s díky odmítám, podobnou půjčku beru mezi kolegy jako samozřejmost. Pak opět najeli kapři a my si jich tak před odjezdem domů každý pár ještě mohli chytit. Dneska nebyli nijak velcí, všichni byli do 50 centimetrů, ale i tak jsme spokojení. Všechno už pouštíme, těch pár ryb nám stačilo a ryby z mrazáku už pak tak jako tak nechutná jako čerstvá. S kluky „z Hrošárny“ se loučíme a přejeme jim, ať se jim daří. Teď už nás čeká jenom ta nejméně příjemná část, což je úklid chaty a balení, ale i to k tomu bohužel patří.

 

Krásný sumec velký

 

Nicméně za soustavného povídání si i o nově nabytých zážitcích nám to jde přece jenom o trošku lépe. Shrnutí probíhá v dobré náladě, počítáme odhadem úlovky a je jasné, že nejvíce jsme chytili cejnů, za kterými následovaly plotice. Člověk se samozřejmě těší zpět domů za rodinou, ale z té druhé stránky je tak trošku smutný, že něco pěkného končí. Nedá se nic dělat a od radovánek nás opět čeká návrat do reality všedních dnů. Nezbývalo než doufat, že se opět brzy zase dostaneme na ryby, i když by to mělo být třeba jenom na pár hodin či na jeden den. Auto nám připadá stejně nebo snad ještě více nacpané než při příjezdu na chatu. Konečně je všechno hotovo a my už jedeme vstříc našim domovům a jedna parádní výprava tak končí. Skončila určitě pozitivně, krásně jsme si zachytali a to je to, oč tu šlo. Rybařina jako taková je nesmírný relax. Člověk si neuvěřitelně vyčistí hlavu a stráví nezapomenutelné chvíle v přírodě na čerstvém vzduchu (záleží samozřejmě na daném revíru, kde se nachází). Něco takového bych čas od času doporučil úplně každému normálnímu smrtelníkovi. Výpravu lze hodnotit jedině pozitivně ze všech úhlů pohledu, ač to tak ze začátku rozhodně nevypadalo - prostě výprava dvou tváří.

 

Rána u vody jsou nádherná

 

"Čas strávený na rybách se do života nepočítá." - Jan Werich

Další články z této sekce...

ANKETA

Kterých ryb bylo tentokrát uloveno nejvíce ?

Celkem: 22 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

Voda je základem všeho živého na naší planetě Zemi. Za normální teploty a tlaku je to bezbarvá, čirá kapalina bez zápachu, v silnější vrstvě namodralá. V přírodě se vyskytuje ve třech skupenstvích: v pevném – led a sníh, v kapalném – voda a v plynném – vodní pára. V tomto blogu budou videa a články především o rybaření, vodovodech a kanalizacích, řekách, přehradách, rybnících, jezerech atd.
* Založen: 24.12.2011 23:18:08
* BlogRank: 1,34
* Přístupů: 115 869
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 1
Toplist