Indický subkontinent

Indický subkontinent

Starověká Indie zahrnovala oblast, kterou nyní nazýváme indický subkontinent. Od roku 1947 je rozdělena na čtyři různé státy: Indii, Pakistán, Bangladéš a ostrov Srí Lanka (dříve Cejlon).

V této oblasti se vyvinula jedna z nejstarších civilizací světa. Civilizace z údolí Indu - harappská civilizace (Pakistán), která vznikla okolo roku 2 500 př.n.l., vytvořila velká, skvěle navržená cihlová města s důmyslnou kanalizací, a vyvinula formu obrázkového písma, které bohužel nebylo dosud rozluštěno. Proto je naše znalost kultury z údolí Indu omezena. Její náhlý zánik okolo roku 1 700 př.n.l. musel být zapřičiněn nějakou katastrofou a jedním z následků bylo vymizení písma z Indie na tisíce let.

Údolí Indu, domov jedné z nejstarších civilizací světa se základnou ve městě Mohendžo-daro, leží na území dnešního Pakistánu, na severozápadě subkontinentu.

Údolí Indu leží v severozápadní části subkontinentu, což je poměrně blízko území, na kterém sídlila nejstarší ze všech civilizací - Sumerové. Tyto dvě civilizace mezi sebou zcela jistě udržovaly obchodní styky a je pravděpodobné, že Sumerové ovlivnili, či dokonce inspirovali civilizaci z údolí Indu. Během celé indické historie sloužila severozápadní oblast jako vstupní brána pro myšlenky zvenčí a pro cizí útočníky. Naopak hory, džungle a oceány znesnadňovaly ostatní přístupy do Indie, takže například velká čínská civilizace měla zde jen málo zřetelný dopad.

Vývoj Indie v průběhu 2.tisíciletí př.n.l. byl často ovlivňován nájezdy ze severozápadu. Útočníky byli nomádští Árijci (Árjové), kteří byli vyzbrojeni bronzovými zbraněmi a válečnými vozy. Přišli pravděpodobně z oblastí ležících na východ od Kaspického moře, odkud se po několika stoletích ve vlnách stěhovali přičemž do Indie vstupovali soutěskami v Afghánistánu. Nakonec obsadili celou severní Indii, opustili pastevecký způsob života a usadili se jako zemědělci. Podrobené domorodé obyvatelstvo, které se skládalo převážně z tmavých Drávidů, přežilo na severu jako poddaní Árijců. Nicméně na jihu zůstali Drávidové nezávislí. Přírodní překážky znesnadňovaly přístup na jih, a proto se po většinu indické historie jeho politický vývoj odehrával odděleně, přestože sem ze severu pravidelně pronikaly kulturní a náboženské představy.

Tento pobřežní chrám z 8.století n.l., který získal své jméno díky poloze blízko moře, se nachází na jihovýchodním pobřeží Indie. Byl zasvěcen bohu Šivovi. Je typickým drávidským chrámem. Každá horizontální terasa na věžích představuje jedno božstvo.

Formování Indie

Protože neexistují žádné písemné záznamy o tak dlouhém období, nemůžeme si být jisti, kolik toho Árijci postupně převzali od svých opovrhovaných poddaných, od Drávidů. Obrázky a jiné pozůstatky naznačují, že historie některých současných božstev, náboženských představ a obřadů může sahat až do doby civilizace z údolí Indu. Nepochybuje se však o roli Árijců, jejichž jazyk, náboženství a společenská organizace z velké části utvářely indickou společnost.

Árijští útočníci s sebou přinesli víru v přírodní božstva, jakými jsou například Varuna a Indra, třídu duchovních (bráhmanů) a obřady obětování zvířat. Jejich posvátné písně a žalmy byly později shromážděny a sepsány do čtyř knih zvaných védy. Z tohoto důvodu bývá toto náboženství (i celé období) zpravidla nazýváno védské. Během tisíciletí prodělalo védské náboženství mnoho změn. Nakonec se z něj vyvinul hinduismus, který dodnes zůstává náboženstvím většiny Indů a stále považuje védy za své nejposvátnější texty. Sanskrt, jazyk, ve kterém byly védy složeny, se stal kultivovaným literárním jazykem Indie. Přestože se vyvinulo mnoho jiných lidových jazyků, sanskrt si udržel své výsadní postavení a prestiž srovnatelnou s autoritou latiny ve středověké Evropě.

Víru v boha Varunu (vlevo), strážce kosmického zákona a univerzálního vládce, přinesli do Indie árijští útočníci. Jejich náboženský systém byl založen na přírodních božstvech a třídě duchovních. Nejdůležitějším bohem válečnických "Árjů" byl Indra (vpravo), bůh bouře, který je vyobrazen sedící ve svém nebi.

Kastovní systém

Árijská společnost byla rozdělena do čtyř hlavních tříd, neboli kast. Na žebříčku významnosti ve směru od shora dolů to byli bráhmani, bojovníci a šlechta, zemědělci a (později) kupci a nakonec sluhové. Sluhové společně s lidmi, kteří nepatřili do žádných kast, neměli ve vztahu k vyšším kastám téměř žádná práva. Tento systém fungoval jako forma rasové kontroly, připoutával drávidské poddané k jejich árijským pánům, a zároveň je od nich odděloval.

Postupně se tento systém stával stále složitějším a přísnějším se stále pevnějšími odděleními a pododděleními. Následkem toho byl každý člověk vázán dědictvím ke svému bydlišti a zaměstnání, mohl jíst pouze určitá jídla a mohl vstoupit do manželství jen s osobou naležící ke stejné kastě. Systém, jenž byl tak krutě nespravedlivý k nižším vrstvám a nedotknutelným, byl ospravedlňován hinduistickým pojetím karmy. To znamená, že každý žijící člověk je odměňován nebo trestán za činy, kterých se dopustil v některém ze svých minulých životů. Takže společenská podřadnost byla známkou hříšnosti. Kastovní systém byl indickou společností přijat a navzdory všem pokusům indické vlády zničit tyto staré bariéry přetrvává dodnes. Ať už je to dobré nebo špatné, je to přímým odkazem Árijců.

Po zničení Perské říše přešel Alexandr Veliký do Indie, kde chtěl pokračovat ve svém plánu dobýt svět. Porazil krále zvaného Porus, ale nakonec byl přesvědčen svou válkou unavenou armádou, která nebyla nadšena myšlenkou na další střetnutí s indickými slony, aby se obrátil zpět. Tato indická miniatura znázorňuje Alexandrovu svatbu s Roxannou.

Vývoj náboženství

Dlouhá období politické historie Indie nám nejsou známa. Během nich dvanáct či více árijských království zažívalo období rozkvětu i vzájemných bojů, které neměly nějaké významnější následky. Naopak indické náboženství prodělalo dramatický vývoj. Vyvinuly se kulty bohů Šivy a Višnua - důležité rysy moderního hinduismu.

Nicméně kastovní systém, moc duchovních a obřadní obětní aspekty hinduismu, vyvolaly během 6.století př.n.l. vznik dvou významných hnutí za náboženskou reformu. Obě tato hnutí udělala velký pokrok, ale protože nedokázala nahradit hinduismus, získala si postavení samostatných náboženství, přestože sdílela hinduistickou víru v život jako nikdy nekončící cyklus zrození, smrti a znovuzrození, který je určován karmou každého člověka.

Jedním z těchto hnutí byl džinismus, ktery byl založen Mahávírou. Ten hlásal nenásilí, kritizoval kasty a obhajoval úctu ke všemu živému (ahinsa) - princip, který byl brán tak vážně, že se džinisté snažili vyhnout zabití i toho nejmenšího hmyzu.

Džinismus v Indii pevně zakořenil, ale nikdy se nerozšířil mimo tento subkontinent. Naopak buddhismu bylo předurčeno stát se jedním z nejvýznamnějších světových náboženství. Jeho zakladatel Siddhártha Gautama (asi 535-483 př.n.l.), se stal známým jako Buddha - Osvícený. Říká se, že pocházel z knížecí rodiny, byl vychován v izolaci od okolního světa, a potom se vydal hledat příčinu utrpení a smrti. Když po dlouhém hledání pravdy dosáhl osvícení, začal sám hlásat nové učení. Kázal o tzv. střední cestě, která si vysloužila své jméno díky tomu, že nestranila ani blahobytu, ani askezi (tj. odříkání si obvyklých životních potěšení). Umírněnost, soucit a rovnost lidí patřily mezi hodnoty, které Buddha obhajoval. Avšak základem jeho učení je tvrzení, že celý život je utrpení způsobené touhou. Odstranění tužeb umožňuje duši osvobodit se od koloběhu zrození a znovuzrození a dosáhnout stavu blaženosti (nirvány).

Chrám Kailasanatha (vlevo), který byl postaven v 8.století n.l., je jedním z největších památníků drávidského umění. Po staletí byl poutním místem hinduistů, džinistů a buddhistů. Bůh Šiva (vpravo) bývá často zobrazován jako Pán kosmického tance, vytvářející a zároveň ničící vesmír, který představuje kruh kolem něj. Šiva nohou drtí trpasličího démona. Bronzové odlitky, jako je tento, se v 10. až 12.století široce používaly.

Království a říše

Indická království mezi sebou soupeřila a severozápad se do určité míry podřídil vlivu Persie a Řecka. Makedonský dobyvatel Alexandr Veliký poté, co zničil Perskou říši, přešel do Indie. Než se obrátil zpět na žádost svých unavených vojáků, které netěšila představa dalších střetnutí s indickými válečnými slony, porazil indického krále zvaného Porus.

Zakladatel významné indické dynastie Maurjovů, Čandragupta (asi 321-297 př.n.l.), se mohl podílet na odporu proti Alexandrovi. Maurjové byli prvními vladaři (a téměř po 2 000 let i posledními), kteří ovládali většinu subkontinentu ze svého hlavního města Pataliputry. Rozkládalo se na řece Ganze, v srdci hustě zalidněné starověké Indie.

Nejpozoruhodnějším z Maurjů byl Ašóka (asi 274-236 př.n.l.), který začal svou životní dráhu jako dobyvatel. Prolévání krve se mu však znechutilo, proto se přiklonil k buddhismu. Svou víru se pravděpodobně snažil uvést do praxe. Financoval veřejné práce a kázal svým poddaným o nenásilí a toleranci. Nejnápadnějšími pozůstatky po Maurjích jsou nápisy na skalách a zvlášť vyrobené sloupy, které dal Ašóka vztyčit po celém svém obrovském království. Ašóka rovněž poslal buddhistické misionáře do jiných zemí. Jejich význačný úspěch na Cejlonu a v Barmě poznamenal začátek pozoruhodného rozšíření buddhismu ve východní Asii. V samotné Indii, navzdory rychlému rozpadu říše Maurjů po Ašókově smrti, vzkvétalo buddhistické umění a architektura.

Po dalším období, během kterého se Indie rozdělila na mnoho soupeřících států, byl ve 4.století n.l. sever sjednocen novou dynastií Guptovců. Indická kultura, z velké části inspirovaná obnovením hinduismu, dosáhla nových výšin skládáním mistrovských básnických a dramatických děl v sanskrtu a vytvořením nových bohatých hinduistických stylů v sochařství a architektuře. Astronomie a matematika byly rovněž na vysoké úrovni. Svět vděčí Indii Guptovců za pojmy, jako je nula a desetinný systém. V 5. a 6.století museli Guptovci všemi svými silami odolávat náporům bílých Hunů. Toto úsilí je natolik vyčerpalo, že se jejich říše rozpadla.

Některé příklady raného indického malířství z období vlády Guptovců se nacházejí v buddhistickém klášteře Adžanta. Vlevo nástěnné malby a vpravo socha Buddhy.

Moc Islámu

V následujícím období začalo být zřejmé, že v oblíbenosti buddhismus nemůže s obnoveným hinduismem soupeřit, a tak v 9.století začal rychle upadat. Hinduismus však nyní musel čelit tvrdší výzvě zvenčí - Islámu.

Islám byl bojovné náboženství hlásající existenci jediného boha a jediné cesty ke spáse. Jeho poselství pro člověka bylo velmi odlišné od poselství indických náboženství s jejich důrazem na dlouhé a pomalé cykly zrození a znovuzrození, a proto byly pochyby o tom, zda mohou hinduisté a muslimové žít společně v míru. Koneckonců, náboženský konflikt hrál a stále hraje v indické historii velkou roli, protože určil způsob, jak je dnes subkontinent rozdělen na samostatné státy.

Muslimské armády vstoupily poprvé do Indie na počátku 8.století, dobyly Sindh na severozápadním pobřeží a útočily i hlouběji do vnitrozemí. Do konce 10.století, kdy turecká dynastie založená v Ghazní v Afghánistánu dobyla Pandžáb a připojila jej k muslimské Středoasijské říši, bylo dosaženo jen málého pokroku. Série plenících nájezdů hluboko do nitra Indie oslabila mnohá hinduistická království, ale v následujícím století, kdy v Ghazní získala moc nová a silnější dynastie, nebyl podniknut žádný vážnější pokus o jejich dobytí.

Král Ašóka dal po celém obrovském království vztyčit sloupy, jako je ten nalevo a vpravo hlava Buddhy z 5.století n.l. vysochaná v období Guptovců.

Dillíský sultanát

Nejschopnější člen této nové dynastie, Muhammad z Ghóru, v roce 1192 napadl sever, rozbil hinduistickou konfederaci, která se mu pokusila vzdorovat, a ustanovil jednoho ze svých tureckých otroků svým místokrálem v Dillí. Za vlády této otrocké dynastie se Dillí stalo hlavním městem mocného muslimského sultanátu, který nakonec ovládl severní Indii. Hiínduistická království na severu však nebyla zničena, ale stala se vazaly, takže islám nebyl přijat celou indickou populací. Nicméně v Indii pomalu zapustil kořeny a islámské umění a architektura, často inspirované Persií, začaly na indické kultuře zanechávat své charakteristické stopy.

Osud sultanátu se v průběhu staletí silně měnil, ale po roce 1398, kdy byla jeho území zpustošena mongolským dobyvatelem Timúrem (Tamarlán), začal viditelně upadat. Přesto však další útočníci pro něj znamenali daleko větší přínos. Vytvořili totiž nejpřepychovější z muslimských říší indického subkontinentu - říši Velkých Mughalů.