Čekejte prosím
Čekejte, prosím...

Na začátku nového roku 2009 mělo dojít na zamrzlém rybníku Jordán k nejnapínavějšímu a nejfamóznějšího zápasu v dějinách českého hokeje. Nastaly však neočekávané okolnosti, které celé triumfální utkání zkomplikovaly. Nakonec se však hokejový souboj, díky neskomírajícímu odhodlání a statečnému duchu vesnických hokejových borců, odehrál. Nyní Vám krátce odvyprávím onen neskutečně skutečný příběh...

 


Prosinec 2008, Ratibořské Hory


Ranní mlžný opar zahaloval vesničku do šedobílé tmy. Všichni obyvatelé, staří i mladí, chudí i bohatí, ještě spali a z dálky se linulo tiché tlumené mlácení a bouchání. Bylo to od party pěti kluků, kteří na nedalekém zamrzlém rybníku trénovali své hokejové schopnosti a rozvíjeli svůj převeliký herní talent. Toho dne jsem tam byl přítomen i já a vše sledoval přes svářečskou helmu.


„Už jede, co to na mě vymyslí dnes?” probleskla mi hlavou mírná obava ve chvíli, kdy se Tomáš rozjel pokořit moji branku postavenou z našich bot. Mé nohy se začaly pohupovat, má kšiltovka nahrazující lapačku taktéž, jen hokejka zůstala v poklidu opřená o ledovou plochu. Tomáš se blížil stále blíže a v zápětí vystřelil. Střela prorážela mlžný opar, ale já ji, i přes její ošidnost, viděl. Než kotouč stačil prosvištět mou brankou a skončit na sněhu za ledovou plochou, bleskurychle jsem zareagoval a svojí kšiltovkou ho na poslední chvíli chytil. Nebyla to sice nějaká pořádná střela, byla to spíše taková slabá čudla, ale i přesto, jakmile mi puk skončil v lapačce, ihned mě to posadilo na zadek. „Zatraceně!” vykřikl Tomáš s rozzlobeným tónem v hlase a hrozivě se na mě ušklíbl. Takhle probíhal náš každodenní ranní trénink, při kterém tekl pot, slzy a někdy i krev. Tvrdý sport pro tvrdé chlapy. Já, Michal, Tomáš, Jarda a druhý Michal. To byla naše statečná hokejová pětka. Slyšíte dobře, pětka. S šesti hráči hrají pouze žabaři.

 

Jakmile zapadlo slunce, s ním se též rozplynula mlha. Večer jsme navštívili jednu ze dvou místních hospůdek. Pít? No to není důležité. Co je však pravda pravdoucí, probírali jsme tam svou taktiku na obávaný zápas proti táborským Borcům. Jejich velmi zlá povaha byla, a stále dosud je, velmi nevídaná. Arogantní a zákeřní jako Rusové, urážlivý a zapálení do bitek jako Kanaďané. Všechny tyto prvky, když se skloubí do jednoho týmu, to je přímo smrtící kombinace. A přesně takový mančaft měli.  Nebylo tedy divu, že jsme měli všichni z tohoto zápasu nesmírné obavy, protože kdykoli jsme se s nimi střetli, setkali jsme se s korupcí v podobě uplácení rozhodčích, likvidačními fauly a když to řeknu mírněji, tak i s velmi častými šarvátkami. Naše obavy byly navíc o to větší, protože naši soupeři neměli na rozdíl od nás vidlácké vybavení, nýbrž drahé profesionální. No jo, zkrátka měšťáci s prachama.


„Hele kluci, to jsou oni!” zakřičel jeden z Michalů a koukal směrem k vchodovým dveřím, kde stál tým Táboráků, našich soupeřů. „Co tu sakra dělají? To nemají v Táboře dost svých hospod?” Dodal rozčíleně.

„To víš, že mají, ti šmejdi nás sem přišli provokovat!” odvětil mu Jarda a vstával ze židle a jako správný kapitán týmu šel s nimi rozumně promluvit. „Všichni víme, proč jste přišli, ale jestli se chcete porvat, počkejte si na zápas, jo? Konec konců...” 

„Hele tý, co to tu šaškůůůješ. Tam ty naše rváááčky nikdo neuvidííí!”  zvolal Laco, cikánský kapitán soupeřova týmu, který přerušil Jardův chod myšlenek.


V momentě, kdy Laco zakončil rozhovor svojí úchvatnou mluvou, vrazil pěstí přímo do Jardova nosu. V tu chvíli jsme na nic nečekali a vrhli se přímo na ně. Tekl pot, slzy a krev. Tvrdý boj pro tvrdé chlapy. Ani si už nepamatuji, jak dlouho jsme se tam midlili, ale rozhodně si pamatuji, že jsme jim také uštědřily pár tvrdých ran. Nutno však dodat, že více krve teklo z nás.

 

Čas plynul příliš rychle, dokonce tak rychle, až se nám to vůbec nelíbilo, protože se očekávaný hokejový boj blížil a náš strach ze soupeřových praktik zvyšoval na intenzitě. Zašlo to dokonce až do takové fáze, že Tomáš ani nevylejzal ven, jak moc se bál. Ehm, no co, když už to píšu, tak s pravdou ven, ne? Ten, kdo nevylejzal, jsem byl já. Ano, já! Víte, ono chytat střely od mých spoluhráčů, kteří střílí takové neúčinné čudly a střely od našich soupeřů, jejichž rána trhá sítě, je sakra rozdíl. Ještě ke všemu jsem měl tu svoji aušusovou výbavu. Nakonec jsem si však řekl: „Pokud umřu, tak umřu alespoň při něčem, co mám rád. Při chránění své z bot vyrobené svatyně.” Když jsem konečně vyšel z baráku, mé srdce bylo najednou tak statečné, jako nikdy dříve. Cítil jsem se skoro jako filmový William Wallace, když se svými skotskými druhy ukázal zadky na Longshanksovu armádu.

 

Leden 2009, Tábor, rybník Jordán

 

„Ty jo, koukněte na ně, jak vražedně koukají.” povzbudil mě i mé spoluhráče slovy kapitán Jarda, jakmile spatřil naše soupeře kteří se právě rozbruslovali. „Tak hoši, ničeho se nebojte, vezměte si svojí výstroj a statečně do nich. Nikdo tady nám nevěří, dokonce ani nikdo doma nám nevěří, ale právě teď je ten pravý čas všem ukázat, že hokej se nevyhrává pouze s nejlepší výstrojí a nejlepšími hráči, ale především srdcem, zapáleným srdcem, které v nás hoří tak silně, že je načase nechat svá těla pořádně rozhořet a dokázat nemožné! Říkají nám Vidláci a jim Borci, ale dnes se vše změní. Předvedeme, že i v tak maličkaté vesnici, se dokážou rodit vyjímeční sportovci!” Když náš kapitán dořekl tato slova, ucítili jsme v srdcích žár a v pažích sloní sílu. Bez váhání jsme si začali oblékat výstroj a během chvíle jsme byli připraveni nastoupit k zahájení utkání...

 

Hokejová výstroj Vidláků

Brankářská výstroj: kšiltovka nahrazující lapačku, prkýnko na krájení jako vyrážečka, svářečská helma, molitany místo betonů, reflexní vesta, hokejka v rozpadu a zimní děravé boty

 

Hráčská výstroj: ukradené hokejky borcům, helmy a čepice různého druhu, reflexní vesty a brusle plné sena

 

Hokejová výstroj Borců

Brankářská výstroj: profesionální lapačka, vyrážečka, helma s mřížkou, dres, vysoce odolné betony, brankářská hokejka a brusle

 

Hráčská výstroj: hokejky a helmy české reprezentace, dresy a excelentně naostřené brusle


Zde shlédněte celý dlouhoočekávaný dechberoucí zápas


Zápas se skutečně odehrál na rybníku Jordán. Stejně tak byla skutečná i výše popsaná výstroj, kterou jsme měli na sobě. A jak se to doopravdy má s tímto celým příběhem? Kdo ví...

 

 

Další články z této sekce...

ANKETA

Jaký byl tento příběh?

Celkem: 125 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

Zážitky, důležitá sdělení a blboviny. Prostě můj deníček všehochuti.
* Založen: 20.8.2010 21:10:31
* BlogRank: 1,18
* Přístupů: 17 766
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 2
Toplist