Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
Logo sekce

Grónsko - Bílá pustina plná života

11.03.11, 20:58, autor: KenBlock43, vyšlo v blogu: Články
Grónsko - Bílá pustina plná života

 

Grónsko

 

Bílá pustina plná života

 

 

            Ohromná bílá pustina se rozkládá na víc než 2 milionech čtverečních kilometrů. Je to ledová poušť tvořená vnitrozemským ledovcem, který pokrývá Grónsko, největší ostrov světa, považujeme-li Austrálii a Antarktidu za světadíly. Pouze pobřeží, členěné hlubokými fjordy, není pokryto ledovcem. Tento úzký pás je porostlý tundrou. Dva tisíce let před naším letopočtem tady žili lidé. Mnoho o těchto prvních obyvatelích Arktidy nevíme. Prakticky zmizeli, když sem v 10. století dorazili z Islandu Vikingové. Ti se na grónském pobřeží usídlili a žili zde až do 14. století. Dnes toto území patří pod správu Dánska a většinu jeho obyvatel tvoří Inuité, jimž se už neříká Eskymáci, protože toto slovo se považuje za pejorativní; znamená totiž ,,ten, kdo jí syrové maso“.

 

 


            Inuité se pozoruhodně přizpůsobili krajně obtížným životním podmínkám a vyvinuli si originální společnost, kterou se dnes snaží hájit tak, aby skloubili přínos moderní doby s tradičním životním stylem.

 

 

 


            Dnes Gróňané žijí převážně na jihozápadě ostrova, kde je pobřežní pás nejširší a kde se nachází hlavní město Nuuk ( dánsky Gothåb). Lidé však nejsou jedinými obyvateli Grónska: na pobřeží i ve vnitrozemí žije rozmanitá fauna. Můžete zde vidět medvěda lesního, vlka polárního, lišku polární, losa, pižmoně, zajíce polárního, lumíky… V oceánu žijí různé druhy tuleňů, mrožů a několik rodů kytovců: plejtváci, velryby, vorvani, běluhy, narvalové, kosatky, kulohlavci, sviňuchy… Základ potravy Inuitů tvoří ryby jako kambaly, různé druhy tresek, hlavouni, vlkouši a lososi, ale intenzivní rybolov rybí populaci značně decimuje. A nad tím vším létá na padesát druhů ptáků… Takže arktická pustina zdaleka není bez života. A vyla vůbec někdy?

 

 


            Jak to asi vypadalo, když byla tato země před více než 20 000 lety zelená? Právě tehdy přišla doba ledová, která vytvořila ledovou vrstvu o tloušťce 1,5 – 3 km. Zmrzly i řeky, jejichž ústí jsou dodnes na pobřeží patrná. Některé jsou stále řekami, i když ne vody, ale ledu. Tento led pomalu postupuje a padá do moře – cože je jev, který přispívá k ubývání masy ledovce, zejména na jihu ostrova, kde ledovce pravidelně tají a rozpadají se. Je zajímavé, že k nejsilnějšímu tání dochází zespoda: vrstvy ledu v hloubi měknou, takže napomáhají sklouzávání horních vrstev.

 

 

 


            Grónsko v poslední době přichází každý rok o víc a víc ledu ( 223 km³ v roce 2005 oproti 96 km³ v roce 1996). Tím se trochu zvyšuje hladina oceánů, ale zejména se tím zpomaluje tepelná výměna mezi Mexickým zálivem a západní Evropou, snižují se účinky západních větrů v zimě, působení Golfského proudu i ,,oceánského tepelného výměníku“, který v podobě hlubinného proudu jednou za tisíc let projde všemi světovými oceány. A grónský led, který roztaje v oceánu, navíc snižuje slanost právě tam, kde Golfský i hlubokomořský proud potřebují vyšší salinitu, aby mezi nimi mohlo docházet k přenosu tepla. To možná postupně povede k ochlazení severní polokoule, které z dlouhodobého hlediska vyústí ve zvětšení vrstvy ledovce a velmi hojným srážkám na jižní polokouli.

 

 

 

 

 

Inuité

 

 

            Inuitů žije kolem 80 000 na území o několika milionech čtverečních kilometrů v Grónsku, na Aljašce, v severní Kanadě a na severní Sibiři. Do Grónska přišli po šesti vlnách předchozího zaniklého osídlení kolem roku 1200. Od 14. do 16. století se kočovní Inuité museli přizpůsobit ,,malé době ledové“, která jejich životní podmínky nesmírně ztížila – plocha tundry, a tudíž potrava pro zvířata, se zmenšila. Způsob života těchto chovatelů sobů, rybářů a lovců velryb, tuleňů a ptáků však byl narušen příchodem Evropanů v 19. století. Ti sem zavlekli tržní hospodářství – a choroby. V posledních letech, kdy se svět více zajímá o tradiční inuitskou společnost a pohlíží na ni s větší úctou, však dochází k oživení inuitské identity. Dnes žije v Grónsku 40 000 inuitů a jejich populace neustále roste.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zajímavosti

 

 

 

Ostrov Grónsko je poměrně plochá pánev o ploše 2 175 000 km², která se od severoamerického kontinentu oddělila před dvěma a půl miliardou let. Osm desetin povrchu ostrova pokrývá silná vrstva ledu tlustí 1500 – 3000 m. Ostrov nicméně dostal své jméno od bohatého rostlinného porostu: gron land dánsky znamená zelená země.

 

Na úzkém pruhu pobřeží, kde místo ledovce roste skromná vegetace, tvoří barevné osady kontrapunkt k bílé pustině. V Ilulissatu, městečku 250 km za polárním kruhem na západním pobřeží ostrova, které leží proti několikakilometrovému ledovcovému splazu, žije 4000 obyvatel.

 

Z ledovcového příkrovu Grónska ubude každý rok více než 200 čtverečních kilometrů. Někdy jde o obrovské kry, které jsou unášeny na širé moře.

 

Na pobřeží, kde není sled ani sníh, vykvetou v době kratičkého léta tundrové rostliny, jako třeba rozchodnice růžová.

 

Severně od polárního kruhu Slunce v létě nezapadá za obzor po celou noc – pak lze vidět známé půlnoční Slunce -, zatímco v zimě nikdy nevychází. Čím severnější poloha, tím delší je doba, kdy Slunce v létě nezapadá a v zimě nevychází. Na severním pólu je to celého půl roku.

 

Ve vrstvě ledu vyhloubil vodní tok pozoruhodnou, modře prosvítající chodbu. Ta vznikla buď táním ledovce, nebo rozdílností teplot mezi masou arktického ledu a říční vodou.

 

U zemských pólů přitahuje magnetické pole elektricky nabité sluneční částice, které reagují s molekulami plynů v zemské atmosféře: tak vzniká známá polární záře, pohybující se světelné pásy měnivých barev na nebi.

 

Zátoce Disko se někdy říká ,,kraj ledovců“. Obrovské bloky ledu unášené vodou jsou totiž v této východní oblasti Grónska hojné. Někdy jsou v arktickém slunci pozoruhodně zbarvené. Odlamují se od ledovce stékajícího k moři a mohou vyčnívat až 100 m nad hladinu ( přičemž víme, že vynořená část představuje pouze přibližně 12 procent celkové hmoty ledu).

 

Velrybí samci se nejprve snaží tancem a zpěvem upoutat samice, ale pak vzájemně bojují, aby se zbavili soků. Keporkaci jsou tedy zpěváci i zápasníci. Vážit mohou až 35 tun a na délku měřit 16 metrů.

 

 

 


 

Zdroje:

Internet,

Knihy,

Škola,

Televize

 

 

 

Autor : Mr.Lamka

Další články z této sekce...

ANKETA

Líbí se Vám článek?

Celkem: 116 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

BlogyProfil blogu
* Založen: 1.1.2011 10:45:13
* BlogRank: 0,92
* Přístupů: 34 072
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 4
Toplist