Grand Theft Auto IV - detailní recenze PS3 verze

Byla to dlouhá doba. Několik měsíců bedlivého očekávání, detailní rozebírání každého vydaného screenshotu a když už vyšel nový trailer, šli jsme ho zapít. Ano, na GTA IV jsme se hodně těšili, stejně jako další statisíce lidí po celém světě. Nějak podrobněji představovat Grand Theft Auto by bylo jako nosit dříví do lesa. Jednou větou bych ho popsal asi následovně: Akční gangsterka z pohledu třetí osoby odehrávající se v otevřeném světě plném hrubého násilí, krádeží, podrazů, vražd, sexu, drog a sprostých slov. A právě nyní zmíněných ingrediencí nám tentokrát tvůrci ještě přidali, a proto už hra bez diskuze nese označení od 18-ti let. A je to na ní pěkně znát. Očekávání čtvrtého pokračování dnes již legendární série, jejíž historii jsme si mimochodem nedávno shrnuli v tematickém článku, bylo obrovské. Právě proto nyní přichází ta pravá chvíle zjistit, co nám vlastně GTA IV přináší a jestli jde skutečně o obrovskou revoluci, nebo pouze povedený marketing.

Niko Bellic

Kde jinde začít povídání o očekávaném hitu, než příběhem o samotném hlavním hrdinovi. Ano, jmenuje se Niko Bellic a opravdu nemá s nikým z předchozích dílů nic společného. Niko, východoevropský obyvatel, právě připlouvá lodí do Ameriky. Podstoupil tuto hroznou a strastiplnou cestu, aby si splnil svůj obrovský sen a podíval se do ráje jménem Liberty City, kde žije jeho bratranec Roman. A co od svého amerického snu očekává? Inu, je toho mnoho – peníze, zábavu, sexy kočky a zkrátka úplně nevídané možnosti. Posléze však zjišťuje, že se vlastně Roman nemá až tak skvěle a celá ta vysněná Amerika také není zrovna rájem na zemi. A právě tímto vstupujeme do rozsáhlého příběhu, v němž potkáváme desítky zajímavých postav. Právě charakter každého jedince, v čele s hlavním hrdinou Nikem, nás ohromě zaujal. Jejich kvalitní herecké výkony i skvěle vytvořený dabing to jen a jen doplňují. Jak postupujete dál a dál, zjišťujete čím detailnější podrobnosti a poznáváte toho pravého Nicka Bellica. Musím říci, že vcelku rychle mi „přirostl k srdci“ a vžil jsem se svým způsobem do jeho role.

Tvrdá dřina

Celý základní příběh drží pohromadě díky primárním misím. Ty jsou na mapě značeny tradičně písmenkem, které představuje zkratku jejich zadavatele. Bohužel i tentokrát je příběh vlastně naprosto lineární a úkoly si musíte brát hezky jeden po druhém, pouze někdy máte v jednu chvíli na výběr dejme tomu dva nebo tři. V některých misích se přesto musíte rozhodnout, jak se zachováte. Většinou řešíte dilema: Zabít, či nezabít. Pokud dotyčného necháte, obvykle se dočkáte hlubokého poděkování, v opačném případě jen hezkého klidu, ticha a kaluže krve. Bohužel náplň misí mne nijak zvlášť neohromila. Z počátku hraní jsem byl vysloveně otrávený – sednout do auta, dojet na místo určení, když to dobře jde tak někoho odprásknout a konec. A tento koloběh se s menšími nuancemi stále opakuje. Později se to sice zlepší, ale originálních a nápaditých úkolů se prostě nedočkáme. Kromě hlavní příběhové linie se nabízí mnoho vedlejších úkolů, o nichž si povíme detaily až někdy příště.

Welcome to Liberty City

Ve městě Liberty City jsme se již proháněli v GTA III a nyní se sem vracíme znovu. Ovšem oproti tomu ve starším dílu se dočkalo nevídaných rekonstrukcí a změnilo se k nepoznání. I když tedy občas narazíte na povědomá místa. Svou rozlohou na kilometry čtvereční není nijak extrémně obrovské, úchvatné je ale zpracování každého malého kousíčku. Jak asi víte, předlohou mu byl samotný New York, a proto některá významná místa jsou zpracovaná i ve virtuálním Liberty City. Každá ulice je dělaná opravdu svědomitě, originálně a má svůj styl. Úvod hry se nachází v chudinské čtvrti, kde jsou nejvíce neudržované a chátrající činžáky. Dokonce i silnice a chodníky nejsou žádná sláva, občas jsou dokonce na ulicích nějaké díry. Město se v podstatě dělí na tři velké ostrovy, přičemž mně se nejvíce líbil ten prostřední, kde najdete ohromné mrakodrapy, široké silnice, místy docela hustý provoz, v noci zářící reklamní poutače a mnohé další prvky opravdového velkoměsta.

Nezajdeme na drink?

V GTA IV se poprvé v celé sérii klade velký důraz na budování přátelských vztahů. Tím máme na mysli jak kamarádské, tak samozřejmě partnerské. Úplně základním náčiním, bez něhož by Niko nemohl fungovat, je jeho mobilní telefon. Jednoduše ho lze kdykoli otevřít a dělat v něm většinu věcí, jako v reálu. Předně se pomocí něho budete domlouvat se všemi kumpány, potvrzovat úspěšný postup v misi, apod. Kdykoli můžete komukoli zavolat, přičemž důležití lidé se automaticky přidají do telefonního seznamu. Během hry potkáte a seznámíte se s mnohými dívkami, získáte číslo a pak už jen stačí zavolat a domluvit si rande. Podobně lze někam poslat i jakéhokoli kamaráda, abyste utužili přátelské vazby. Nejde ale jen o zábavu, kterou si během toho užijete, ale z dobrých vztahů vám plynou i určité výhody a později vás mohou kámoši vytáhnout z bryndy. A kam je vůbec možné vyrazit? Napříč celým Liberty City se nachází skutečně nepřeberné množství míst. Počínaje různými kluby kde je striptýz, přes hraní v kasinu, bowlingu, kulečníku až po obyčejný oběd. Skoro všechny zmíněné aktivity jsou navíc zpracované formou mini-her. Takže nakonec ten bowling nebo kulečník musíte opravdu vyhrát a v bordelu si lze zaplatit soukromý striptýz. Nikde však nečekejte nějaké opravdové porno, spíše jen lehkou erotiku, přestože má hra věkové omezení od 18 let. Dokonce i když se svojí přítelkyní zaskočíte po párty k ní domů, ničeho se vizuálně nedočkáte. Bohužel hříčky alá kulečník nejsou příliš kvalitně zpracované a po pár zahráních mne docela omrzely.

Nehrajeme hru, žijeme život

Celý svět GTA IV opravdu žije svým vlastním životem. A protože vystupujete v roli hlavního hrdiny, jste součástí tohoto fungujícího komplexu. Krásně vypadající ulice jsou plné různých aut, která občas dokonce sami nabourají, někoho srazí nebo nestihnout zabrzdit na semaforu a projedou na červenou. Zkrátka všechno v Liberty City opravdu žije a minimálně na první pohled nic nevypadá jen uměle nascriptované. Líbí se mi i zpracování inteligence obyčejných lidí procházejících se po chodnících. Tu a tam někdo jen čeká na rohu na svého kamaráda a pokuřuje cigaretu, jinde skupinka teenagerů zuřivě diskutuje v kroužku. Stačí poodejít o kousek dál, najednou kolem vás proběhne zmatený manažer s mobilem u ucha a v zápětí se k vám přiloudá ošoupaný žebrák a dožaduje se alespoň malé almužny. Ráno jsou dokonce k vidění dopravní zácpy, přitom v noci bývá na ulicích i chodnících vesměs vylidněno. Na „efekt“ žijícího města nás lákali tvůrci dlouho dopředu a nyní naštěstí mohu potvrdit, že se jim ho skutečně povedlo zpracovat. A působí neuvěřitelně skvěle, přestože po desítkách hodin už asi jednotlivé akce budete znát a nebudete z něj natolik unešení, ze začátku si ho o to více užijete.

Bez řidičáku ani krok!

V automobilech strávíte snad ještě více času než na vlastních nohách. Zkrátka přestože není Liberty City extrémně obrovské, je pořád dost velké a neustále se musíte přemisťovat. V Grand Theft Auto 4 se otevírá pár nových možností cestování po městě. V první řadě jde samozřejmě o jízdu vlastním (ehm. ukradeným) autem. Nově si lze kdekoli na ulici zastavit taxi a nechat se kamkoli odvést. V nabídce jsou vždycky základní destinace (místo kde dostanete úkol, bar, bowling, obchod s municí, bordel, atp.) a nebo si na mapě označíte vlastní bod. Celou cestu v taxíku můžete ze vnitřku auta pozorovat a nebo ji lze přeskočit. Pak už jen zaplatit řidiči pár doláčů a je to. Služeb taxikářů jsem využíval poměrně často, protože je to zkrátka docela pohodlné a během relativně krátké doby jsem chtěl z GTA4 poznat opravdu maximum. Pokud však nikam nepospícháte, můžete se klidně projíždět sami do aleluja. Mimochodem na silnicích jezdí docela dost různých typů aut, přesto možná až příliš často narážíte na ty samé kousky. Stejný druh vidíte přibližně tak často, jako Felicii na českých silnicích. Rockstar nemá žádné oficiální licence, takže názvy jsou čistě smyšlené. Vzhledově však bez problémů poznáte luxusní Mercedesy, BMW nebo Hummera H2, kterého jsem si ve hře skutečně oblíbil. Párkrát jsem narazil na staré známé názvy, například Sentinel nechybí. Hodně velkou proměnou prošlo ovládání vozidel a musím říci, že já si na něj prostě ne a ne zvyknout. Ani bych netvrdil, že se posunuje více k realistickému zpracování nebo se snaží být obtížnější. Na mne ovládání, resp. chování aut působí zkrátka „americky“, jinak řečeno auta se snaží neustále vypadat jako v běžném tuctovém americkém akčním filmu. Každý druh vozidel oplývá skutečně ojedinělým a specifickým chováním, některé jezdí lépe, jiné hůř. Při zatáčení se chovají ale divně všechny. Hrozně moc plavou na silnici, neustále i v malých rychlostech se příliš naklánějí a mají tendenci se překlápět na stranu. Směrem k reálnosti se rozhodně posunulo brzdění, takže nečekejte prudké zastavení takřka na místě. Z počátku mne ježdění hodně nebavilo, což se s přibývajícími kilometry mírně zlepšilo, přesto se mi zdá starší jízdní model lepší. Bravurně zvládnuté jsou bouračky, při nichž skutečně slyšíte i vidíte promačkané plechy. Když do někoho ťuknete, tak dost často hbitě vyskočí a zkoumá nehodu nebo vám dá „přes čumák“. Ještě zbývá zmínit poslední možnost cestování, kterou je místní metro, respektive nadzemka. Dost mi ale chyběl pořádný plán trasy a vadilo mi poměrně špatné umístění stanic. Právě kvůli tomu jsem jejích služeb prakticky nevyužíval, nepočítaje pár misí, v nichž se tam prostě musíte podívat.

LCPD

Pod touto zkratkou se neskrývá nic jiného, než Liberty City Police Department, tedy běžná policie. Ta mimochodem do svých řad oproti předchozím dílům GTA přibrala další posily a zdá se mi, že dohlížejí na pořádek v autech i pěšky snad na každém rohu. I ve čtvrtém dílu funguje osvědčený princip hledanosti vyjádřený počtem hvězdiček. Malinko se však změnil systém, díky němuž jim můžete uniknout a zároveň se dle mého názoru zvýšila obtížnost při zdrhání před postihem. Stíhají vás za běžné věci – vražda, krádež, nabourání do jejich auta, apod., přičemž stále platí, že co policejní oko nevidí, to srdce nebolí. Když už vás začnou stíhat, vytvoří se na mapě kolem nejbližšího policejního auta kruh, z něhož musíte uniknout a zůstat chvíli neviděn, aby se o vás přestali starat. Pochopitelně jak se snažíte z hledané oblasti ujet, lehce narazíte na další hlídky a tak se okruh přemisťuje. Občas je to opravdu fuška. Jejich umělá inteligence odpovídá běžnému policistovi, a tak nejde o žádný zázrak, což dokážou vykompenzovat právě velkým počtem zaměstnanců. Docela mne zaujalo, že nejste jejich jediným cílem, přestože máte pokaždé prioritu. Někdy jsme jen jeli po mostě a u strany viděli potyčku nějaké NPC postavy se strážcem zákona, atp. Udělal jsem s nimi i jeden malý pokus. Ideálně načasovaná krádež auta, kdy sice policie v dáli přijížděla, ale ještě si krádeže nevšimla. A chlápek, kterému jsem zabavil káru, se po vzpamatování vydal vzít si to, co mu patří (resp. patřilo). Inu, nechal jsem se vyhodit z vozu a on do mne začal mlátit pěstí. Nijak jsem nereagoval a sledoval nedalekou hlídku. Vyskočili z auta a šli po něm. Záhadným způsobem jednoho strážce zákona přepral a najednou se do potyčky přidal i další kolemjdoucí. Ten ovšem nasadil jinou metu a vytáhnul bouchačku. Postupně pár lidí oddělal, já jsem stále jen přihlížel, ale najednou začal pálit do mne. Zapůsobil pud sebezáchovy a pustil sem se do sebeobrany, jak jinak než také zbraní. Hned po prvním výstřelu jsem začal být hledaný policií i já a světe div se, široko daleko jsem byl jediným stíhaným. Zkrátka celkově policie funguje o poznání lépe, na druhou stranu pořád má určité vady na kráse.

Audiovizuální stránka nezklamala

Po pravdě mohu říci, že grafická stránka hry se mi moc líbí, přestože na některých zahraničních serverech k ní měli v recenzích výtky. Vymodelování města se náramně povedlo a jak jsem již zmínil výše, všechny budovy jsou originální, specifické a plné detailů. Povrchy silnic i chodníků se různí, auta vypadají bombasticky, a když to všechno navíc prosvětluje slunce a občas se na obloze prožene mráček, dostane to snad každého. Možná jen vymodelování a především pohyby postav mohly být o něco lepší, ale osobně mi to prostě nevadilo. Hodně velkým pokrokem po vizuální stránce prošly bouračky. Pomačkané plechy nyní vypadají mnoho reálněji, zvuk vysypaného skla zní „krásně“ a opravdu ho i vidíte. Celkově audio stránce se nedá moc co vytknout. Dabing si opět drží vysokou úroveň a namluvení rolí jednotlivých charakterů se zmocnili známí herci. Tradičně úplnou špičkou se stalo rádio. Stanic se nabízí požehnaně a každý si po chvíli přepínání najde svoji vyvolenou. Kromě písniček od známých světových umělců je vysílání prokládáno reklamami a hláškami moderátora. Oboje se přitom opět nese v hodně vtipném a zábavném rytmu. Zkrátka skvělé a bez výhrad.

Co nám chybí?

Je to možná s podivem, ale některé věci, na které jsme byli v posledním San Andreas zvyklí, chybí. Asi nejvíce mne osobně mrzí veškeré „RPG prvky“, kdy se vám jednoduše zvyšoval skill ježděním v autě, na kole, při posilování, apod. Nic podobného zde neexistuje. Dalším zklamáním je absence mini-misí u policie, sanitky, hasičů, taxikářů nebo prodavače „zmrzliny“ (rozuměj drog). Docela mě to mrzí, protože i u nich se dalo strávit neskutečně dlouhá doba a navíc jsem právě jejich hraním pokaždé dobře poznal město, naučil se zkratky, atp. Stejně tak jsme se nedočkali obchodování s nemovitostmi. Škoda. Jako poslední v souvislosti se San Andreas bych zmínil rozlohu celého města, resp. prostředí, protože v SA byla města tři a propojená krajinou. V GTA IV nás opravdu čeká „jen“ Liberty City a světe div se, není úplně obrovské. Na druhou stranu jak jsem zmínil o několik odstavců výše, jeho zpracování mne uchvátilo. A i když se Rockstar nikde nemůže chlubit ohromným počtem kilometrů čtverečních, dokázal, že i na malém prostoru se dají dělat velké divy!

Dočkali jsme se opravdu revoluce?

A je to za námi. U GTA 4 už jsem několik (desítek) hodin strávil, ale tím to zdaleka nekončí, přestože tato recenze dospěla do svého závěru. Ještě před samotným shrnutím a vynesením ortelu bych jen zmínil, že se ještě můžete těšit na speciální recenzi multiplayeru a tematický článek s tipy, triky a zajímavostmi ze hry. Za samotným singleplayerovým příběhem však udělejme pomyslnou čáru. Jak tedy GTA IV dopadlo? Skutečně si zaslouží astronomické hodnocení, na které by nám pomalu nestačila stupnice, jak tomu bylo u velkého počtu zahraničních serverů? Dle mého názoru, bohužel, nikoli. Samozřejmě, čtvrtý díl Grand Theft Auto se náramně povedl, o tom žádná. Krásně zpracované a opravdu žijící město, chytlavý příběh, hlavní postavy s ohromným charakterem, vybudování vztahů, hodiny a hodiny zábavy. Tolik v maximální stručnosti hlavní přednosti. Na druhou stranu daly by se vyjmenovat i mnohé nedostatky a malinká zklamání. Kupříkladu náplň misí by mohla být originálnější, stejně jak rozjezd hry se mi zdál poněkud laxní, vzhledem k tomu, jak očekávaný a obrovský titul to je. Osobně mi také malinko chybí RPG prvky, jež byly v San Andreas, možnost vycestovat i mimo město do přírody a ještě pár maličkostí by se určitě našlo. Zkrátka nemůžu si pomoci, ale tolik očekávaná revoluce se nekoná, a proto si od nás hra odnáší „jen“ 93%. Zkrátka přes všechny výše uvedené maličkosti se jedná o skvělou hru, která vás pohltí na dlouhé hodiny.