Dragon Age II

Určitě to znáte. Je to něco, co pocítíte pokaždé, když vaše RPG pozitivní krev bude chtít transfúzi. Okamžitě poběžíte do nejbližšího JRC a seberete první kousek, který vytvořilo studio Bioware. To je něco jako známka kvality a zároveň něco, co poukazuje na fakt, že Ray Muzyka zrovna natáhl bačkory a sedl k počítači, aby všechny popohnal a oni vytvořili nové RPG. A takové RPG pak bude epické, dokonalé a už nikdy nebudete chtít nic jiného. Tedy, než se vytvoří nový díl. Pak proběhne to stejné co předtím a vy s láskou polknete každou slinu, která vám při pohledu na obal pokračování bude lízat triko.

Ale v každém případě po vložení disku do mechaniky budete překvapeni. Jasný příklad je Baldur´s Gate. První díl - revoluce žánru, ale když jste do mechaniky hodili ten druhý, zablesklo se před očima a zjistili jste, že nic dokonalejšího v životě nikdo nevytvořil. Nic ale není tak dobré, jak to Bioware udělá. S EA totiž uzavřeli ďábelskou smlouvu, že první díl vždy překoná vše, co hráči doposud znali, ale druhý vše odprdne do hnoje a nasadí něco nového, co nikdo nechtěl. Hráči sice ve velkém měřítku nakoupí, ale nebudou tak spokojení, takže začnou vyhrožovat, že se zabijí. Dost teorií, jdeme to udělat v praxi. Tedy ne, na most nejdu, na to jsou dálnice moc bezpečné, ale recenze mi už šrotuje v hlavě písmenka.

Pojďme se podívat do daleké budoucnosti. Byl Shepard. Vy s ním strávili perné chvilky a prožívali jste každý polibek, který udělil členkám sboru. Pak byl druhý Shepard a nasadil vám parohy. Nebyl vůbec pravé RPG, spíše slátanina čítající klasickou RPG hru a především akci, kde každý souboj okamžitě nadhodil kulky a vystřelil. Žádné smlouvání. Takhle rapidně se Bioware rozhodli skoncovat s klasickým nástupcem BG a už od začátku začali povídat, jak strašně to rozjeli, ale že je to jedině dobře. Takže už před vydáním začaly strašně naštvané hlasy. Já mezi nimi nebyl. Věděl jsem, že Muzyka má na svědomí jen a jen dobré hry a tak jsem mu držel (nejen) palce.

Netušil jsem sice co se děje, ale už první chvíle hry ve mně vzbouzely mého reálného a vášnivého ducha. Je fakt, že jsem na to musel pohlížet ze zcela jiné perspektivy než na první díl, ale i tak jsem si velmi rychle zvykl. Mám na počítači dvě hry. Jsou to Dragon Age: Origins a jeho pokračování. Věřte nebo ne, ale beru je jako rozdílné hry. O tom proč, se dozvíte za chvilku, ale už teď můžu říct, že ani jedna není vyloženě nekvalitní! Obě jsou naopak boží! Opravdu nevím čím to je, ale dokázaly mě chytit dvě rozdílné hry naprosto stejnou měrou. Jo, už dvacet řádků se tu vykecávám na poslání něčeho, co je naprosto zbytečné, takže vzhůru na hrdinu.

Pokud se nepletu, už na začátku nám autoři sešrotovali ústa vyřčením, že se tady nejde do extrémně velkého poslání, ale zaměříme se na lokální problémy města Kirkwall. Vaším cílem bude stát se Šampionem právě tohoto města, Kirkwallu. Vlastně už máte předurčený osud, který změní jedině váš neúspěch. Cesta k tomuto titulu je naštěstí plná nástrah, rozhodnutí a roztodivných poslání. Takže žádný osud není osudem, pokud mezitím nerozdrtíte kuželovité hlavičky hordám nepřátel. Těšíte se, až to uděláte? Já se těšil ještě více.

Pointou příběhu je, že ho vypráví hrdinný trpaslík, jenž jméno Varric od narození používá. Vlastně ho nevypráví, nýbrž s utkvělou představou v hrdle křičí po slečince, která zde rozhodně je kvůli podrobnostem o Hawkově životě a o těch letech, za které se stal někým, kdo má za sebou úspěchů horu a může si říkat, že dosáhl něčeho velkého. To pro u mé osoby opravdu gradovalo, protože takový nápad opravdu vidíte jednou za čas. Ještě k tomu kolikrát se může splést, ale poté to převyprávět znovu. Je to nevídané a vůbec to nejkrásnější na celé hře. Varric totiž vypráví příběh vás, hrdiny, ale nezabil jste arcidémona, ani nezastavil 6. nákazu. Co jste udělal, to si musíte zjistit sám.

Na druhou stranu mince ale pohlížíte náhle, protože příběh se rozjíždí jak starej Griffin, když jde makat do práce. Prvních pár hodin neskutečně nudí, ale pokud tuto počáteční prudu překonáte, otevře se vám svět, který sice nemá v srdci tolik možností, kolik jich měl předchozí díl, ale příběhem, hudbou i mnohým dalším neuvěřitelně zaujme. A kvůli tomu se vyplatí těch pár chvil strávit. Víte co, pomalý rozjezd má každá druhá hra, ale třeba kdyby se v něm více mluvilo, jako tomu bylo v prvním dílu, určitě by se to naprosto změnilo a tento neduh by byl odstaven do neznáma. Myslím ale, že z toho by se ještě kdokoliv dokázal vykecat.

Základní tutoriál se odehraje takovým všelijakým způsobem, a když to konečně dojedete, přijde několik slovíček, které vám změní… tvář. Ano, vím, že jste mysleli, že pohlaví, ale to ne, tím projdete už na samotném začátku. Dostanete se do situace, kdy máte předdefinovaného Hawka, ale není problém si ho všelijak poupravit a ze sličného válečníka udělat zrůdu třetí dimenze. Ani trochu mně nepřekvapilo, že změna tváře byla tak dlouhá a obtížná. No, tak ve skutečnosti jsem se na to vybodl, a protože se dívám raději na zadek sličné dámě, vzal jsem si předdefinovaného Hawka, ale za ženské pohlaví.

Kdyby vás zajímalo, co v mém těle zamordovalo veškeré tkáně, byl to "široký" výběr začátků. Máte možnost, že jste zabili arcidémona, ale zemřelo vaše dítě, někdo je na trůnu a tohle několikrát pozměněno. Pro každého fandu ale byla povinnost sem vhodit savy z konce předchozího titulu. Potěšilo mě, v kolika mezích se hra změnila, i když se příběh odehrává přes devatero kontinentů a devatero moří dále. Asi základní je, kdo zabil arcidémona. Byl jsem to já, Loghain a takoví ti další, nebo se třeba rozhodlo, co se stalo s elfy. Nepomohli jste jim v odluce? To se vám s nimi něco stane. Já jim pomohl, takže nevím co, ale slyšel jsem, že něco ano! No, to je dobrá motivace proč přihodit kapku savů.

No a navíc jsem byl minule řádný bojovník, dva meče, meč a štít, nebo rovnou obouručák, bylo mi jedno, který to bude, ale bez jednoho z nich neodejdu. Co se týče bojovníka, zůstaly pouze dvě odrůdy - ta bramborová s obouručním mečem a mrkev s mečem a štítem. Tak trochu se ale odklonili a přiklonili k realitě. V první řadě se rapidně zvýšila rychlost pohybů. A to je špatně. Velmi špatně, atmosféře to dalo prd se smradem navíc. Zato obyčejné útoky se stmelují do komb, což místo původního stereotypního máchání mečem povzbudí. Navíc to zakončení ubere o něco více než vše předchozí dohromady. Zde jsem nerozhodný.

Ale pak si představte, že rogue se stal lesů pán. Jeho základní výbavou jsou dva meče, případně útok z dálky. V prvním díle jsem na jediného lučištníka ani nesáhl! Tady mi po celou dobu byl jeden chlapík. Trochu při těle a trochu oholený na trpaslíka, ale hlášky hází stejné jako starý dobrý Duke. Jasně mi vyplynulo na mysli, jak byl v chodbě plné zplozenců a dodal: "Zplozenci a pivo? No nemám narozky?" Z kontextu prostě vyplynula naprostá blbost, ale nepřekonatelná. Co se jich samotných týče, tišší bojovníci zde začali mít problémy s životem, ale oproti tomu lučištníci začali mít silné střely, které zabijí i na blízkou vzdálenost. Až budu hrát podruhé, je jasné, že se budu dívat na mnohem ladnější zadeček než nějaké bojovnice.

A nakonec je tu slavná magie. To, co celé město a celý svět stmeluje dohromady. Tedy ne magie, ale naprostá vyčleněnost mágů z normální společnosti. Jak healer, tak bojový mág zde ale zaujímají neuvěřitelné místo a šance, že bez alespoň jednoho z nich vyhrajete souboj na Nightmare je nulová. Přesto jsou na tom podobně jako minule, jen mnohem více diskriminovaní a narazíte na ně výjimečně. Tyto tři skupiny tvoří základ a koloběh síly a trapnosti. Takovej mág bojovníkům nakopá, zatímco když je napadne ze zádě vrah, netuší, kde jejich srdce visí. Určitě na stromě. Myslím, že tohle proběhlo nejmenší změnou a skupiny došly k takovému stmelování, co se síly týče. Už to není tři mágové a tank dají kohokoliv. I tebe.

Nečekaně malou změnou proběhl i bojový systém. Je pravdou, že jsou souboje značně lehčí a akčnější, ale zároveň se při pohledu na ně nezadusíte tím, že je to akce, akce, akce. Když ale budete chtít, ani nemusíte zastavovat. Ideální pro normální, nebo dokonce casual obtížnost. Vše ovládáte online, vlastně stačí, abyste ovládli Hawka. Ostatní jsou jistým způsobem chytřejší. Nebo si je alespoň můžete nastavit. Taktika nezmizela. Co ale zmizelo, je určitá linearita soubojů. Zde jdou všichni někam a je jediný chumel. Většinou je nepřátel hodně a jsou slabí. Takový válečník dokáže zasáhnou půlkruh kolem sebe bez použití ability. Už chápete proč je to tak snadné?

Jestli ne, hoďte si to na normální obtížnost. Nemyslím tu "normálně to tady vybiju", ale myslím "normálně mi každý souboj zavaří". Je to nebývale chytré, protože takový ten druhý stupeň normální obtížnosti vás staví do určitě výzvy, pokud procházíte bez pausování. Stačí ale začít pausovat a už opět jdete měnit obtížnost. Na té vlastně zakládá vše. A je poloviční oproti prvnímu dílu. Nicméně, pausování skvěle funguje! Nic se nezměnilo, takže začněte stříle petardy. Tohle zůstává u jedné z nejlepších, ke kterým se v současné době nachomýtneme. Zkráceno podtrženo, bojový systém přivádí to, co jsme už viděli a my jsme ještě radši než vy.

A teď to nejlepší. Už jsem to tu zmínil, taktizujte! Samostatné pausování by se bez toho neobešlo. Vejdete do takového okénka a začneme nastavovat hory doly. Je váš tank s životy pod 20%? Mágu, jestli okamžitě nehealneš, spadne počítač! Tak masivně se to odehrává jedna radost. V první řadě jde právě o tohle. Nemůžete totiž řádně healovat a sledovat, kolik kdo ubírá, aby tomu a tomu náhodou neubral až příliš. Zatím je to trochu zmatečné, ale pevně věřte, že i když se trochu vracíme k původnímu dílu, vše je o 90% oklestěno a zůstala holá a čistá kostra, která dokonce nečeká na nějakou fašírku anebo se vůbec neukazuje.

Tak nejvíce tím začal trpět systém craftingu. Vzpomínáte si, jak jste museli pilovat řečnické schopnosti, páčení zámků, odhalování pastí, pokládání pastí, míchání bylinek a další? Zabrečte a nechte tu slzičku padnout do kolen, protože ve skutečnosti to zde probíhá naprosto, ale naprosto odlišně. Pokud máte dostatečně vycvičenou obratnost, odkrýváte pasti a odemykáte zámky. Že by byla možnost pasti i pokládat, je smutné že na to ani nemůžete pomýšlet. Pořád je tu ale jistá šance jak si dělat jedy a lektvary. Pokud seženete věci nutné pro výrobu, zajdete k sobě domů a necháte, aby se to udělalo. Samo. Ano, nemusíte nic dělat, jen kliknout! Už chystáte baseballky?

Už vás hecuji dlouho, ale ještě je na chvilku odložte. Chtěl bych vám vysvětlit takovou nadávku, která z mých úst vyplynula do světa, ani nevím jak. Pokud jste si všimli slovíčka dům, máte za 2 z postřehu. Už bych měl mít v komentářích 10x napsáno, že jsem si spletl Dragon Age 2 s The Sims Mediaval. A ono ne. Opravdu vy, vaše setra a matka bydlíte v domě! Postupem času si dokonce koupíte vlastní a při stěhování vás třeba přepadne sexy dívka, kterou ve svém domě budete moci ojet. Oh, to se sem nehodí, ale i hra je přece 18+. Váš dům slouží jako taková základna, kde máte mnoho možností, ale ani jednu nevyužijete.

Až na velmi často využívané dopisování s kamarády. Ve hře je dlouhý úkol, volně přeložený jako "Důlní výprava do Kostěné jámy". Zadavatel úkolu s vámi komunikuje v zásadě přes poštu. Vy nemáte moc šancí odpovědět, ale domů přijde dopis, vy si ho přečtete a máte nový quest! Hurá pro zkušenosti. Takhle chytře to autoři vymysleli. Také vám chodí děkovné dopisy za splněné úkoly. Už jste si konečně vzpomněli na vzkazový terminál z Mass Effectu 2? Přesně to to je! Máte svůj vlastní pokoj, tam to byla velitelova kajuta, tady jednoduše dům. Máte vzkazy, zprávy, akce, zjednodušení, chytáte se? Tohle narazilo na vlnu současné generace, na Call of Duty sice ne, ale na zjednodušování propracovaného RPG ano!

Nicméně i questy zasáhl velmi zajímavý prvek, o který bych v budoucnu velmi nerad přišel. V dosti komplexních RPG jednoduše funguje střídání dne a noci. No, v základě se do toho pytle alespoň zachumlá Oblivion a Morrowind. Tady se sice nechytá klasické RPG, ale pokud máte zájem, můžete si čas změnit a udělat noční procházku. V závislosti na tom také fungují některé questy, které vám za dne nejsou přístupny. Asi tušíte, že to nebude jen tak. Mimo pohoršení u zrakových buněk přijde na několikanásobné množství pobudů oproti dennímu pořádku a ti lupiči útočí ve skupinách, velkých. Tak velkých, že v té tmě uvidíte jediný velký chumel. Questy bývají trochu méně rozmanité a zhruba nejvíce vás vybudí záchrana dítěte ze spárů nenechavých ruček.

Když už jsme u těch questů, věřte, že kromě hlavní čárky života vás čeká řada a ještě další padesátka řad vedlejších questíků. Ať už jemně rozvíjejí příběh, nebo to natvrdo rvou mimo jakékoliv spojitosti, užijete si jich ve velké míře. Nikdo vám tu nekáže: "Seber 10 támhletoho", zde se káže "zachraň mi támhletoho!" No, ale vážně, u vedlejších questů se nikdo s nápady nehrnul, hlavní přímka má v sobě nějaké to kouzlo, ale ani jedno nepořekoná linku questů rozšiřující základní vlnu. Většinou se nejedná o the best off kousky, ale příjemně navazují na příběh a vcucnou vás do tajů hry. Kupříkladu se dozvíte něco o minulosti. Stručně řečeno jste ale mimo tento prvek "slečna pro všechno". Doslova.

Ratatata, Arnold Schwarzenegr právě všechny tyhle blbůstky pokosil rotačákem a s drsností v hlase napověděl: "Prostřílel jsem se do dalšího levelu!" My se tam s radostí prosekáme. Expy jdou jako obvykle ze všeho. No, ze questů, zabíjení a kodexů. Ano, řekl jsem správně, že ze všeho. Celkem mi leze krkem celá ta osekanost zvyšování levelů. Tam kde minule stály tři papíry, se počůrává jediný a ještě nemá pokoj. Co se týče rozebranosti, v jistých ohledech to hází do očí boule. Velké, hezké a s radostí vítané boule. Samo za sebe něco říká talentový strom, který se sice ve značné míře pořezal, nebo možná uhodila bouřka, ale v první řádce vidíte několik různých rozvětvených větviček, které nám napovídají mnohé.

Ze základních abilit jsme alespoň zůstali u toho zcela normálního. Kdyby to nešlo na sílu, obratnost, magii, mazanost, vůli a výdrž, možná byste mě tu ani neměli a já bych si právě splachoval hlavu do záchoda. Naštěstí až takový pitomec Muzyka není, aby k tomu sponzory nedonutil a tak se s nimi opět setkáváme. Asi tušíte, pro koho je jak co důležité. To můžeme bez okolků přeskočit. Pak ale velmi tvrdě narazíme u talentových stromů. Každý člen posádky má rozdílný oproti vám?! Jak se to mohlo stát, ještě k tomu nikdo nejde stejným směrem a taková Merrill má napodobeninu krvavé magie, oproti léčiteli, který má jedině elementály. Co to má být? Nemůžu být svým mágem?

Třeba takoví bojovníci. Zde si je rozdělme. Ti s mečem do obou rukou si to všechno šijí do síly a nakonec udělají pro skupinu velké a malé prd. Ti druzí zato schytají každou ránu, která na ně padne, a neříkejte, že nejsou borci od kosti. Z talentů ale ani jedni moc nepobrali. U mágů mě vyloženě zarazila omezenost vaší magie, zato u posledních to byl přesný opak. Takových silných kouzel se jen tak nevidí a já byl rád, že jsem alespoň trochu pochytil smysl vánoc. Tak trochu v tom byl zároveň zmatek, protože než aby vám někdo dovolil se dostat k tomu, k čemu jste měli v úmyslu, musíte nejdříve vložit body do 6-ti dalších.

Už teď se ale nebojte, že na nic menšího než naprosté useknutí inventáře nečekejte. Vaši kamarádi mají předdefinované oblečení, a proto si zbroj můžete koupit pouze a jedině pro sebe. Alespoň zbraně jim můžete vyměnit, i když takový Varric by s tím moc nepochodil. Neuvěřitelné je, že nechali možnost všem dávat cetky, jako je opasek, prstýnky a amulet. Když jim zruší celý inventář, tak proč ne i tohle? Je až neuvěřitelné, že jim nemůžete dokoupit šaty s novými vlastnostmi, prostě jedny na celou hru! Kdo to kdy v nějakém RPG viděl? Myslím ale, že dostatečně vytuhnete až po dalším odstavečku.

Když tedy zabijete nějakého nepřítele, je určitá šance, že z něj něco padne. Opravdu se zůstává u toho, že z draků padají peníze, se kterými právě byli nakoupit v Albertu a že vlci si nechávají oblečení šité na míru, ale v první řadě se mi nelíbilo, jakým způsobem vám lootují. Jdete, jdete, zabijete. Většinou nevypadne nic důležitého, nanejvýš peníze. Pak naráz přijde boss a on jediný dokáže dropnout něco jiného než silnější brnění. Je asi jasné, že když mágovi padne obouruční meč, není to normální, ale až takhle? To se možná trochu pokonilo a já bych to zařadil spíše než mezi problémy, mezi bugy. To chce zašlápnout ještě dříve, než se něco takového narodí.

Co mě ale nesmírně potěšilo je, že můžete opět s radostí na tváři vylepšovat u kováře své zbraně a brnění. Tu vám to přidá ohnivzdornost, tu nějaké to poškození navíc elektrickým proudem, nebo třeba naprosto impozantní zlepšení nejsilnějšího meče v něco ještě lepšího. Tohle naštěstí zůstalo a musím říct, že bez toho by se naprosto a bez výjimky žádné RPG neobešlo. Co také zůstalo je trochu nečekaně Sandal a jeho otčím. Vzpomínáte si, jak jste je zachránili na mostě u Lothering? Myslím, že na to nejde zapomenout a jsou tu zpět se vším tím skvělým zbožím, které stojí za hřích. V případě Sandala pak samozřejmě runy.

S radostí tleskám i u nečekaně dobrého systému, který vás sbližuje a odděluje se svou přátelskou zónou. Myslím, že každý zažil, jak mu Sten v prvním díle dal přes ústa, vy si trochu ucvrnkli do kaťat a začala tuhá, impozantní bitva. Vy měli lektvary, takže jste přežili, ale bylo to nevídané. Zde na nějaké přáteláky nikdo nehraje, a pokud vaši přátelé nebudou váš vůdčí smysl dvakrát podporovat, seknete je pod nohy a stanou se z nich tvrdí hoši na ulici. Nevypadnout z vaší skupinky, ale získají speciální odolnost, schopnost, nebo nějaké podobné featurky. Zvláště odolnost se vždy hodí a nějaké ty procenta do kouzlení vůbec nezmizí.

Co se v této oblasti také nevídaně povedlo, je vztah. Máme zde možnost mít ho s kýmkoliv, mimo vašeho bratra, případně sestru, protože to se nesluší ani tady a bylo by to příliš snadné. Vztahy si ještě můžeme rozdělit na dvě skupiny. Do jedné patří Isabela, kterou sbalíte za pár chvil, jednou vzhůru do postele a podruhé o sobě nevíte. Ostatní se ale hlásí k dlouhodobému vztahu a vězte, že i ve hře je problém něco takového udržovat. Také ale dojde na romantické chvilky, u kterých kdovíjakému boxeru ukápne kapička na vypracované svalstvo. Co mě ale pobavilo, že se nikdo nenechá pobízet stejným pohlavím. Tak jako tak ale gratuluji.

S polibkem na ruce milované můžete odkráčet z jejich domu. Nejenže vy máte svůj dům, ale oni také. Ať už bydlí v Temné čtvrti, nebo mají pokoj v hospodě, pokud se tam za nimi přijdete podívat, většinou vám zadají osobní úkol. Taková Aveline se díky tomu potká se starým známým. Už si ani nepamatuji jeho jméno. Byl to ale lotr v prvním díle. Že bych měl zezadu v hlavě díru? Ne, to ne. Ale právě tady získáváte přátele a ty pak oddělujete od opravdových vztahů. Myslím, že nic lepšího ani být nemohlo a že by všichni přátelé bydleli v jedné skupině na ulici? To se nehodí.

Mimo tyto přátele se ale setkáme se starou známou Flemeth, která se z ježibaby stala temperamentní dámou určitého věku, která rozbije ústa nejednomu chlapíkovi. Nebo nejedné hordě. Ostatní charaktery, se kterými se dostanete do řeči jsou většinou různé, ale potkal jsem i dva identické. Však to známe. Takový zaklínač měl v každé části 3 typy postav. Zde se alespoň trochu rozvineme do všech koutů tváře. Samotné rozhovory zde ale hrají prim. Minule se jednalo o kompletní zprávy, hrdina nemluvil a vy nevěděli, kde vám hlava stojí. Zde je vše "skvěle" nadabováno a především v rozhovorech proběhla zásadní transplantace.

Z vcelku nadějného systému, kterým disponoval Mass Effect 2 si Dragon Age 2 vzalo nemalou inspiraci. Vybíráte z kruhu značně zkrácených odpovědí a k tomu dostanete symboly. Mezi ty patří i takové flirtování, boj, zaútočení, nebo se mi líbily vtipné narážky. Díky tomu vlastně většina českých hráčů, pro které nebyl připraven nějaký překlad věděla o co go. Navíc tyto rozhovory působily volně, a i když jich oproti prvnímu dílu byla polovina, většinou jste měli pusu na špacír jen vy. Jenže vyzvat vaše kamarády k akci, to se nevidí, skoro nikde.

Jistě si vzpomínáte, jak v začátku minulé hry byla dlouhá rozhodování o výběru rasy, se kterou se do světa vydáte. Zde se držíme mytologie každá rasa má k té druhé určité rezervy. Jistě víte, že už jste předem člověk a proto tyto roztržky můžete ponechat stranou, ale ono ne. Pokud v partě máte dálského elfa a jdete za templářem, asi tušíte, že bude mít problémy s tím, že vaše elfka náhodou ovládá krvavou magii. Takové menší vyhranění proti všem mají quaranijci, kteří zde hrají nebývalou roli. První díl měl v celém příběhu jediného a mockrát jste se s nimi nesetkávali. Zde si na ně musíte udělat zcela novou představu, protože už nejsou tak v pozadí celé hry.

Asi už by se hodilo dostat ke grafické stránce hry, protože za sebou máme nejeden řádek. Už od začátku se vědělo, že nebude žádná grafická extáze, ale musíte mi věřit, že když si zapnete DirextX 11, nic tím nezkazíte a vše vypadá tak nějak skvěle. Prostředí je povětšinou stereotypní, ale pouze v určitých čtvrtích! Jinak se všude naprosto odlišuje a většinou jen z prvního pohledu poznáte, kde jste. Jiný kraj, jiný mrav. Od chatrčí, kde kolem domů běhají zlodějíčkové, až k Hightownu, kde strávíte většinu konce hry a po cestě narazíte z největšího procenta na templáře, nebo na stráže. Zpracování samotných budov je ale opravdu žalostné a kolem vás to povětšinou bývá tak nějak prázdné. Obzvláště noc vyjeví tajemství prázdnoty vaší duše a tohoto prostředí.

Pokud ale chvilku počkáte, určitě přiběhne cut-scéna, která možná zprvu neuchvátí, ale právě díky nim styl vyprávění předežene všechny meze. Některé z nich jsou totiž malované a to opravdu precizní rukou, která tah neudělala vedle. Může se zdát podivné, že podobně na tom byla hra Tangled, tedy Na Vlásku, ale takové vymoženosti bych si přál všude. A mapy? Pořád tu mluvím o Kirkwallu. Zde strávíte dobré 2,75/3 hry a poprvé se ven dostanete v tutoriálu, po druhé až za dlouhé hodiny hraní. Po vcelku lineárním hlavním příběhu přijdete do opuštěných hor. Už to není jako minule a ani samotný Kirkwall jsem si nepředstavoval tak, jak mi byl naservírován.

Mimo jiné ale vzalo za své koule AI, které při bowlingu srazilo všech 10. Konečně se ti tupci léčí, používají v hojné míře kouzla a stane se, že je jejich vlastní mágové léčí. Myslím, že tak dobře to nevypadalo v žádné jiné, byť jen trochu podobné hře. Tady každý nekope na svém písečku a všichni pěkně kooperují. Máte-li málo životů, vězte, že za chvilku půjdou právě po něm. Pokud bude zase váš bojovník vyšťavený, není problém utéct z boje a mezitím je honit na dálku. Tím se ale trochu vytváří nevídaně odpuzující taktiky. Lučištníci jsou slabí, respektive mají málo životů a doženete je snadno. Po jejich zabití ale stačí běžet do kolečka a nechávat se pomalu regenerovat. O nic lépe ale nedopadlo další. Taková obtížnost taky nevzala nějaké husopasky, ale kachničky, že s nimi postraší na nejobtížnější úrovni.

Když bych měl hru chytit za pačesy a podříznout ji, asi nezapomenu, že takové zjednodušení jako proběhlo zde, snad ještě u žádného druhého dílu nezasáhlo. Jsem z toho nesmírně smutný. Hra sama o sobě nedopadla špatně, ale dopadla tak nějak, jak bych to řekl... "jinak". Není to nástupce prvního dílu a není to klasické hardcore RPG. Je to jedinečná hra, která si nezaslouží nějakých 50%. Kolik recenzentů jí dalo za 10/10? Mnoho, protože právě akce je jejím kouzlem. Já hry odlišuji a jsou jako jablko a granát. Obě jsou skvělé, jedna o něco lepší. Možná zanadáváte, že je to moc, ale tahle hra si svých 86% opravdu zaslouží a nikdo mě nepřesvědčí, že je dostala neprávem. Ona je skvělá, ale opravdu jiná a musíte pochopit, že to v Bioware trochu pokonil. Pro tisíce hráčů skvěle pokonili, pro druhé tisíce ale opravdu pouze pokonili. V tom špatném slova smyslu. Co nás už asi jen čeká? Apokalypsa světa. Teda, Mass Effect 3. Poučí se z kritiky na tuto hru?

By: kralik2012