Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
Jednou při setkání u pivka jsme dostali nápad na uspořádání výletu za kulinářským poznáním a takhle to probíhalo.

Já, Majkii a Ceca jsme se dohodli, že vyzkoušíme kuchyni našeho ostříleného šéfkuchaře Zdeňka Polreicha. Ceca vášnivý sledovatel a fanoušek pořadu ano Šéfe řekl, že by nebylo špatné při téhle příležitosti navštívit i ním vyhlášenou hospůdku u Štěpána. Slovo dalo slovo a během 14 dnů se vše domluvilo na pevno. Majkii v Praze zařídil ubytování, Já sem naplánoval itinerář cesty a zároveň všude zajisti rezervaci. Ceca dostal na starosti občerstvení. Při příležitosti téhle cesty jsem se domluvil s dvěma adminama CoD4 PN8 a Hopíkem, že bych je mohl navštívit v jejich rodné vísce a poznat tak v reálu.

Tolik očekávaný den D nastal.Je sobota ráno a my se pomalu vydáváme na cestu do malé vesničky v jižních Čechách, kde se narodil Zdeněk Troška. Ano uhodli jste: jsou to Hoštice, a to je náš první cíl cesty. Pomalu opouštíme naši domovskou obec nedaleko Zlína a najíždíme na rychlostní silnici R55. Ručička tachometru ukazuje 135 Km/h a my se řítíme na největší mimoúrovňovou křižovatku u obce Hulín a po ní najíždíme na slavný tankodrom v České republice dálnici D1. A už je to tady Ceca jako vrchní občerstvovatel vytahuje první lahvinku lahodného moravského moku (slivovice). Po autě se rozvinula přejemná vůně trnek. Bohužel řídím a tak si musím nechat zajít chuť a z chladničky vytahuji minerálku. Ani ne za 1 hodinu jsme projeli Brnem a vydali se směr vysočina (exit 90). A je to tady jsme u exitu 90 rychlost na tachometru pomalu klesá na 100 90 80 70 60 km za hodinu abychom bezpečně sjeli po sjezdu z našeho tankodromu. A hnedka vidíme ceduli vpravo Humpolec a už si vzpomínáme na českou komedii - Marečku podejte mi pero! z roku 1976 a slavný výrok Hliník se odstěhoval do Humpolce a vlevo Pelhřimov a tam taky jedem. Při průjezdu Pelhřimovem se nám vybavil další český film - Vesničko má středisková z roku 1985 z hláškou: tak víš co zajeď se podívat do Pelhřimova jaký tam mají krematorium ať ví do čeho jdeš.

 My si ale na nic nestěžujeme tak Pelhřimovem jenom projíždíme směrem na Tábor. Před Táborem nás navigace šupla na kousek dálnice s označením D3 a ta nás vyvedla mimo Tábor takže ho objíždíme po levé ruce a vydáváme se směr Písek. Pískem jsme projeli velice rychle kluci si dávají druhé občerstvovací kolečko Já se občerstvuji průběžně. V autě je super nálada z radia, které má na starosti náš DJ Majkii hrají samo lepši hity. Náš směr v tuhle chvíli je do města Strakonice a hnedka nám hlavou blýskne další film Strakonický dudák. Po výjezdu ze Strakonic jedem už pomalu, ale jistě k prvnímu cíli naší cesty a tím jsou Hoštice známe z trilogie Slunce Seno. Po levé ruce cestu lemuje jednokolejná trať a my už pomalu vidíme vlakovou zastávku Hoštice u Volyně. U vlakové zastávky zatáčíme do leva a z krásné a pohodové cesty se stane něco neskutečného a zajímavého. Krásná a široká cesta je tu tam a já se pouze modlím, abychom nepotkali v nějaké pravoúhlé zatáčce další auto. Skoro v každé zatáčce je do cesty vsunut roh baráku, a aby si řidič udržel svou stranu tak ho skoro líže zpětným zrcátkem. Po 14 kilometrech šílené cesty po silnici 4 třídy se před námi objeví cedule Hoštice. Pomalu dojedeme na náměstí a hnedka vidíme Hospůdku s rodným domem Zdeňka Trošky a přímo naproti nám vidíme neudržovaný zámeček, kde sídlil předseda družstva a barák s jelenem. Bylo to trošku zklamání čekali jsme více podle filmu toho moc nejde poznat. Moc jsme se nezdržovali pořídili pouze pár fotografií, protože nás tlačil čas a k druhému cíli cesty nám zbývalo ještě 60 kilometrů a něco málo z 2 hodin času.


Opět projíždíme Strakonicemi a tentokrát vyrážíme směr Sušice. Vybavuje se nám ihned značka Solo Sušice výrobce zápalek (výroba byla ukončena v roce 2008 a přestěhována do Indie). Po projetí Sušice s troškou nostalgie k osudu sirkárny míříme pomalu k druhému cíli naší cesty a tím je oběd v hospůdce u Štěpána.

 Při dojezdu na místo zjišťujeme, že podnik vzkvétá a jsme příjemně naladěni a zvědavi co nás čeká. Při příchodu jsme mile uvítáni a uvedeni ke stolu. Obsluha je milá přívětivá a velice rychlá a ochotná. Začínáme polívkou. Já sem zůstal u své oblíbené česnekové  a kolegové si dali fazolkovou. Chuť si nás velice rychle omotala a než jsme se nadali tak polívka byla v nás s výtečnými dozvuky lahodné chutě. Hlavní jídlo jsme vybírali dle doporučení pana Polreicha. Majkii neodolal Pupku, Já a Ceca jsme si dali vyhlášená žebra. Chuť byla úžasná a byly jsme velice příjemně překvapeni a pomalu naladěni na to co nás čeká zítra v Imperiál Café. Řekli jsme si: může snad být ještě něco lepšího, něco víš něž je tohle?

Po chuťově kouzelném a lahodném obědě vyrážíme směr Plzeň. Tam se v malebné malé vesničce  skrývá třetí cíl naší cesty a tím je návštěva dvou kamarádů a super chlapíků s CoD4. A je to tady přes Klatovy, Švihov, Přeštice protínáme ceduli Plzeň. Po pravé straně nás vítá kolos plzeňské věznice na borech a my míříme poklidnou cestou k našemu třetímu cíli. Po menším bloudění v Plzni kdy nás zradila navigace bereme do ruky mobilní telefon a spojujeme se s našimi kamarády a ti nás velice rychle dostanou na správnou cestu k nim. Za 10 minut od telefonátu zastavujeme před hospůdkou a v dálce vidíme, jak k nám míří 2 osoby. Ihned se seznamujeme a vstupujeme do místní hospůdky. A už se to točí a nese ach škoda, že sem řidič. Čas v tu chvíli byl nemilosrdný a neúprosný a tlačil nás nekompromisně do kouta. 4 hodinky utekli jak voda a my jsme se museli rozloučit a zamířit směr Praha kde nás čekal nocleh a žár velkoměsta čtvrtý cíl naší cesty. Kluci si spolu na rozloučenou dali po kalíšku moravského moku a my se vydali na dálnici s označením D5. Ta nás měla velice rychle přivést do hlavního města. Ručička tachometru byla přilepená na 140 km/h a vzdálenost k cíli byla čím dál tím menší. Praha, ano je to tak míjíme ceduli Praha a navigace se vzpamatovává ze šoku hurá jsme zachráněni snad se v té betonové džungli neztratíme. Míjíme bazén Podolí projíždíme kolem Thomayerovi nemocnice a už se blížíme k cíli. Zvedáme telefon voláme a jsme navedeni na parkoviště na trošku menším sídlišti. Naše pražská kamarádka už nás vyhlíží přivítáme se a jdeme se ubytovat. Je pro nás připraven guláš. Ihned jsme ji ho zhodnotili a prohlásili že je výborná a zkušená kuchařka. Po trošce odpočinku jsme vyrazili do víru velkoměsta se pobavit a poznat noční život v Praze.

Pátý cíl naší cesty návštěva Imperiál Café byla naplánovaná na neděli na 13:00 hod a tak jsme se mohli nerušeně bavit. Zábava trvala do 5:00 hod a my šli spokojeně unavení spát a nabrat síly na odpolední program. A je to tu 12:00 hodin. Vstávat rychle se  zkulturnit a honem na metro. Metro nás dovezlo skoro přímo až na místo polohy Imperiál Café. Vcházíme dovnitř u vchodu jsme uvítaní a po zkontrolovaní rezervace uvedeni na místo. Já a Majkii jsme si předem objednali degustační sedmi chodové menu. Byl nám donesen menu lístek s názvy chodů jaké budou podávány. Ceca a Jana dostali jídelní lístek kde si vybrali co budou jíst a ihned byly tázaní kdy si to budou přát, aby jim to bylo servírováno (při kterém našem chodu). Obsluha byla na velmi vysoké úrovni komunikace profesionální a člověk byl hýčkán jako v ráji. Jídlo super a ano můžu říci je ještě něco lepšího než jídlo u Štěpána. Chuť jak říkává pan Polreich vás musí vystřelit na měsíc a tahle nás skutečně vystřelila.

 Po čtyřhodinovém kulinářském zážitku se vydáváme přes Staromák, kde právě na Orloji odbíjí 18:00 směrem k Václavskému náměstí, kde pomalu usedáme na metro, které nás dopraví zpět k našemu vozidlu. Pomalu se loučíme s naší pražskou kamarádkou děkujeme ji za příjemný strávený víkend, zapínáme navigaci a pomalu se vydáváme na cestu k domovu. Už je to tady míjíme ceduli s názvem Praha a vjíždíme na naši hopsaštrásu z označením D1. Míjíme exit za exitem a po dvou a půl hodinách cesty se před námi odkryje naše domovina. Ano už je to tak jsme doma v pořádku zdravý a plni těch nej zážitků a dojmů.

Tak takhle vypadala cesta Abediho a jeho přátel za poznáním.

Další články z této sekce...

ANKETA

Podnikli jste někdy podobnou cestu?

Ano
Ne

Celkem: 136 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

BlogyProfil blogu
* Založen: 12.7.2010 21:59:21
* BlogRank: 2,21
* Přístupů: 543 416
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 1
Toplist