Deník elfského hraničáře 3/3

Toto je třetí a poslední díl Deníku. Předešlé dva si můžete připomenout zde: http://www.gamepark.cz/denik_elfskeho_hranicare_13_433020.htm

http://www.gamepark.cz/denik_elfskeho_hranicare_23_433316.htm

9.XII. 1258

Jsme v lese asi míli chůze od Ligvanu. Koně pošleme domů. Trefí sami a my je těžko můžeme vzít s sebou do města a ustájit je taky nemáme kde.

Teď se tu utáboříme. V noci obhlédneme situaci a možná i něco víc.

10.XII. 1258

Tak tohle asi nikdo nečekal.

Včera v noci jsme došli k zajímavému zjištění. Všichni zvědové nám vždy hlásili, že kentauři zajatce nemilosrdně popravují. Asi změnili strategii, protože my jsme včera narazili na rozsáhlé ubytování pro otroky. Elfské otroky!  Co hůř, hlídali ho elfové! Někteří zajatci a dezertéři usoudili, že pro ně bude výhodnější s nepřítelem se spojit a nevzdorovat mu.

Každopádně nám tahle situace může i pomoci. Za prvé se můžeme pohodlně infiltrovat, v což nikdo nedoufal. A zadruhé můžeme otrokům dodat prostředky a roznítit ve městě revoltu.

První, co uděláme, bude, že zítra pronikneme do města. Ne všichni najednou, to by bylo podezřelé. Budeme muset postupně. Rozdělíme se do skupin po pěti. Čtyři „otroci“ a jeden „dozorce“. První den dvě skupiny a druhý den taky.

Teď se půjdeme připravit. Pak se v klidu vyspíme a ráno jdeme na to. 

12.XII. 1258

Vyšlo to! Jsme uvnitř. Strážím to ani nebylo divné. Teď je čas se do toho obout. Ale ještě než se do toho dáme by to chtělo vymyslet, kde budeme přespávat a kde budeme shánět jídlo. Příděly otroků jsou miniaturní a obávám se, že žádný hostinec ve městě už nefunguje.

První den jsme přespali na ulici a jídlo jsme měli z vlastních zásob. Dokud si něco nenajdeme budeme s tím muset nějak vyjít.

14.XII. 1258

Problém vyřešen. Vydáváme se za dezertéry, kteří se chtějí připojit ke Geriatům. Kentauři sice byli podezřívaví, ale nakonec jsme je přesvědčili a dostali jsme ubytování ve stanovém městečku blízko hradeb města. Je chráněno palisádou. Dostaneme tu i najíst. A můžeme  se, až na pár omezení, volně pohybovat po městě!

Dnes v noci vyrážíme do první akce. Chceme vyloupit sklad zbraní. Víme, kdy se tam mění stráže. Proplížíme se dovnitř, sebereme zbraně a utečeme. Pak je někde zakopeme. A budou otroci zralí na vzpouru, rozdáme jim je.

15.XII. 1258

Povedlo se. Zbraně jsou metr pod zemí, v našich stanech.

Do skladu nebyl problém se dostat. Jen hlídky asi změnili dobu střídání, takže místo proplížení jsme je museli podřezat. Jinak se to obešlo bez komplikací.

16.XII. 1258

Dnes jsem mluvil s několika otroky. Měli ze mne sice ze začátku strach, ale nakonec poznali, že jim chci pomoct. Řekli mi,že mají malé příděly jídla a hodně práce. Někteří řežou dříví, pár jich taky dělá v nedalekém dole. Bylo mi řečeno, že otroci by rádi revoltovali, ale jsou zesláblí a nemají prostředky.

Pro začátek jim budeme nosit víc jídla. Až budou v lepším stavu dostanou zbraně. Kentauři udělali chybu, že jich je tolik. Navíc otroci budou mnohem lépe motivováni k boji. Ale teď to ještě nemá cenu plánovat. Může se zvrtnut milion věcí.

18.XII. 1258

Vyčlenil jsem sedm elfů z mě jednotky, aby se starali o příděly jídla.

Dozvěděli jsme se, že tady bude přespávat nějaký kentaurský pohlavár. V noci mu přichystáme překvapení.

19.XII. 1258

Tohle se kentaurům nebude líbit. Ale o to nám koneckonců šlo.

V noci se naše tříčlenná skupinka proplížila do vnitřního sídla. Je to palác uprostřed třetího kruhu opevnění města. Žijí tady guvernér města a jeho důstojníci. Předpokládali jsme, že tady někde bude i ten pohlavár.

A taky ano. Po půl hodině hledání jsme ho našli. Ještě pracoval. Proplížil jsme se k němu zezadu a podřízl ho. Ian ho sťal a Lea mi pomohla uklidit tělo. Ian odběhl pověsit hlavu někam na viditelné místo. My se vyplížili ven a počkali na něj pod hradbami. Pak jsme společně utekli.

Když jsme došli k našim stanům, ještě se mi hlásil elf, co měl na starosti kradení potravin. Vše prý proběhlo bez problému.

Dneska se docela dařilo.  

20.XII. 1258

Měl jsem pravdu, že se to Geriatům líbit nebude. Když se našla hlava jejich milovaného důstojníka, celé město bylo jako včelí úl.

A my ten úl ještě rozdráždíme. Dneska večer se opět chystáme do paláce. Dneska zúročím, co mne naučil Aques.

21.XII. 1258

Dalších pár důležitých osob už není mezi námi. A ještěže tak, protože jsme našli plány na další invazi  do ještě neobsazené části země.

Noc opět patřila nám. Vplížení do paláce nebyl problém, máme svou cestičku. Plán zněl najít sudy s vínem (důstojníci ho nechávají pro sebe) a přidat jistou směs bylinek. Jedovatých bylinek.

Když už jsme tam byli, prohledali jsme některé místnosti. Máme plány invaze. Okamžitě byli poslány na velitelství i s hlášením. 

Dnes ráno se roznesla zpráva, že šest důstojníky zemřelo na záhadnou chorobu a dva další se zřejmě nakazili. Jen já a moji lidé víme, že „choroba“ je ve skutečnosti jed.

22.XII. 1258

Záškodnické akce jsou sice hezká věc, ale jestli chceme vyvolat revoltu bude to asi chtít propracovanější systém. Mám plán, jak vytvořit celou síť špehů a záškodníků. Je nás dvacet. To je dost na to, abychom mohli vyslat zvědy do všech důležitých míst ve městě.

Jednoho elfa k zásobování, dva k otrokům, dva se pokusí infiltrovat nějaké nižší úřady, a dvě skupiny po čtyřech budou mít na starosti ničení a vraždy.

Zatím by to mělo stačit. Naštěstí máme rezervy, takže jsme vcelku přizpůsobiví. Nebude problém reagovat na změnu situace.

27.XII. 1258

Otroci jsou neklidní. Většina jich už ví co se chystá. Budeme je muset držet nějakou dobu na uzdě, aby neprovedli nějakou hloupost, ale čas se už pomalu nachýlil.

Po tom, co jsme jim zvýšili dávky jídla se docela vzchopili. Myslím, že máme slušnou šanci uspět, ale musíme ještě podniknout pár opatření.

29.XII. 1258

V noci připravíme živnou půdu pro vzpouru. Nastrčení špehové zlikvidují všechny důležité osoby ve městě. Naprosto všechny. Usekni hadovy hlavu a zemře celé tělo.

30.XII. 1258

Podařilo se. Jen mám trochu starost, protože jeden úředníček nám pláchl. Snad nepřivede posily nebo tak něco.

3.XII. 1258

Dneska to začne! Začali jsme potají ozbrojovat otroky. Svolal jsem všechny své lidi a rozmístil je na strategické pozice po celém městě. Po setmění naše zbraně zazpívají!

4.XII. 1258

Vzpoura byla úspěšná. Zčásti. První dva kruhy opevnění máme pod kontrolou, ale malá část městské posádky se zabarikádovala v paláci. Držíme je v šachu. V noci tam pronikne celá naše jednotka. Dvacet elfů snad bude stačit.

5.XII. 1258

Tak to byla čistá práce. Průnik do paláce byl trochu těžší než obvykle. Kentauři postavili zdvojené hlídky, ale protože bylo jedno jestli vzbudíme rozruch tak jsme jich polovinu podřezali. Dva elfové otevřeli bránu do paláce. Bývalí otroci se tam nahrnuli a pobili všechny, kdo jim stál v cestě. Ještě jsme poslal údernou jednotku osmi elfů, aby se porozhlédla a případně zabila každého kentaura, který nám snad unikl.

Vzpoura je završena. Poslal jsem zprávu na velitelství spolu s žádostí o vojáky, protože mám obavy, že ten Geriat co nám utekl nakonec bude dělat problémy. I kdyby ne, pár vojáků na škodu nebude.   

9.XII. 1258

Vojáci dorazili. Jeden z nich mi podal zprávu z velitelství. Nantus nám gratuloval k úspěchu. Zároveň nám dal rozkaz, abychom zůstali týden na místě a jestli se nic nestane, přesunout se do Fjornosu.

13.XII. 1258

Moje obavy se naplnili. Ten Geriat, co nám utekl, skutečně udělal poplach. A kentauři se evidentně nechtějí smířit s tím, že kontrolu nad „jejich“ městem převzali otroci. 

Nevadí, zvědové hlásili, že jsou ještě dva dny pochodu odtud, takže máme čas se připravit. Zpevníme bránu, do příkopu před hradbami nastražíme kůly, evakuujeme oblasti okolo města a tak dále. Máme docela slušnou naději s udržet.

14.XII. 1258

Přípravy jsou v plném proudu. Škoda, že Glaudros nikomu nepředal návod na výbušný prach. Teď by se nám hodil.

Nevadí, obejdeme se bez něj. Ve věžích připravíme ohniště a kotle se smůlou. Každý schopný muž dostal luk a meč nebo kopí nebo prostě to, co se našlo a dá se s tím bojovat.

Ani o jídlo nebude nouze. Kentauři sice otroky odbývali, ale pro sebe měli zásob hodně.

15.XII. 1258

Obléhání začalo. Geriati ví, že máme spoustu jídla a vyhladovění by trvalo moc dlouho. Pravděpodobně se pokusí ztéct hradby. Ale dneska sotva. Z toho, co jsme viděl z hradeb, byli kentauři nějací ušlí.

Toho samozřejmě využije naše úderná jednotka. Zítra se nebudou Geriati stačit divit.

16.XII. 1258

Dávám Geriatům tři dny. Déle nevydrží.

V noci se všech dvacet elfů vplížilo do tábora. Každý dostal nádobku s jedem. Nasypali ho do každého sudu s vodou, který našli. Jeden ke mně přiběhl, že prý asi našel velitelský stan. Šel jsem tam, vplížil se dovnitř, ale nikdo tam nebyl. Čekali nás! Jakmile mi to došlo, okamžitě byl vydán rozkaz k ústupu.

Tušení bylo správné. Jen co, jsme se hnuli, vyřítili se proti nám geriatští těžkooděnci. Celá jednotka se rozprchla, aby kentaurům znemožnila pronásledování. Snažil jsme e v tom zmatku zahlédnout Leu. Bojovala s jedním Geriatem. Z paže jí trčela šipka z kuše. To mne dopálilo. Geriata jsem odstřelil lukem, popadl Leu společně jsme utekli. Ve městě jsem zjistil, že naše jednotka nepřišla o jediného elfa! Zkušenosti se naplno projevily.

Leu jsem odvedl k léčiteli. Vytál šipku a ránu vyčistil. Není hluboká. Lea si teď jen musí dát pozor, aby se jí do zranění nic nedostalo.

18.XII. 1258

Podle kouře, který stoupá z kentaurského tábora, to vypadá, že Geriati mají dost mrtvých. Ale asi ne tolik, aby vzdali obléhání.

Zatím nebudeme nic podnikat, kentauři stejně nejsou ve stavu, kdy by mohli útočit. A pokud by se jim opravdu nechtělo domů, mile rádi jim pomůžeme!  

20.XII. 1258

Spletl jsem se jen o den. Geriati už balí.  Počkám s jednotkou ještě dva dny, a pak se přesuneme dle rozkazu do Fjornosu.

23.XII. 1258

Vyrážíme na pochod. Nebereme s sebou nic kromě zásob. Pokusíme se do  města dostat stejnou cestou jako do Ligvanu.

 26. XII. 1258

Jsme uvnitř Fjornosu. Rozdělil jsme členy své jednotky, aby infiltrovali všechny důležité instituce. To znamená zásobování, otroky, nižší úřady, kněžstvo. Oproti Ligvanu je tu ale guvernérský palác mnohem lépe chráněn. V něm mají centrum vysoké úřady. Tam  se jen tak nedostaneme. Pověřil jsme Iana, ať zkusí získat důvěru kentaurů. Možná ho pak pustí někam výš. Ale bude to hodně dlouho trvat. No nic. Musíme zkusit všechno.

Původně jsem si chtěl nechat v záloze tři elfy. Nakonec se záloha rozrostla ještě o Leu. Už třetí den jí není moc dobře, tak jsem ji nikam neposílal.

30 XII. 1258

Co s tou Leou je? Už si dělám trochu starost. Každé ráno je úplně zelená, zvrací. Přes den je to trochu lepší, ale stejně…

2. I. 1259

Dneska se ale dějí věci. Ráno mne Lea odvedla do svého stanu  a tajuplným úsměvem mi řekla, že čeká dítě. Moje dítě! Takovou euforii jsem v životě necítil. Pokusím se tenhle úkol co možná nejvíc urychlit a pak osobně požádám Nantuse, aby nám oběma dovolil odejít z armády. Aspoň než se to malé narodí.

5. I. 1259

Říkal jsem sice urychlit, ale že se to povede až takhle, to bylo nad mé očekávání.

Předevčírem jdu po ulici s úmyslem vyslídit nějaké informace, co by nám snad mohli trochu pomoci v dalším postupu. V tom slyším křik. Přede mnou jsem zahlédl kentaura,  jak bije jednu otrokyni. Křikl jsem na něj, aby toho nechal. Zašklebil se na mne a shýbl se k další ráně. Můj šíp se mu zabodl těsně nad hlavu do dřeva jednoho domku. Geriatovi asi došlo, jak vážně to myslím.

Otočil se a tasil meč. Zařval a zaútočil. Počkal jsem až bude blízko mne. Pak rychlý úskok stranou a jediné švihnutí meče. Geriat se zapotácel a padl mrtvý k zemi. Otrokyně se ke mně rozeběhla a děkovala mi.

Naneštěstí nás viděla nepřátelská hlídka. Dala si dvě a dvě dohromady a zavolala posilu. Za pět minut mne vedli v okovech do vězení. Otrokyně utekla.

K vězení nám zbýval ještě kus cesty, když jsem zaslechl šum. Šum přerostl v křik. Křik ve válečný řev. Otrokyně asi zburcovala pomoc. Zoufalí otroci sebrali co měli zrovna po ruce a do kentaurů se pustili. Za pár sekund už ležela hlídka, co mne vedla do žaláře, u mých nohou. Improvizované vojsko už už běželo dál, ale povedlo se mi je zadržet.  

Zrovna jsem se snažil uklidnit trochu situaci a rozdat nějaké instrukce. V tom se ozval dusot nohou. Přiběhlo osm elfů z mé jednotky asi s dvaceti dalšími otroky.

Za dva dny pouličních bojů se nám podařilo dobýt sever a západ města. Máme minimální ztráty. Jih a východ mají ale k dispozici silnou posádku. Nedělám si iluze, že ho dobijeme stejně snadno jako tuto část města.

6.I. 1259

Podařilo se mi shromáždit všech dvacet členů mé jednotky. Leu v jejím stavu nepošlu bojovat, i když na tom trvala. Bude pomáhat v týlu.

Taky máme k dispozici zhruba dva tisíce otroků. Je to až k neuvěření kolik jich tu bylo. Většina sice nemá pořádné zbraně, ale taková sekera nebo vidle poslouží také.

Kentauři zahradili všechny přístupové cesty barikádami. Dle mého by bylo nejlepší poslat tisíc vojáků proti barikádě tři ulice na východ od nás a druhý tisíc proti barikádě na severu. Kentaurů není víc než jeden tisíc. Budou muset volit mezi opuštěním barikád a prolomením pozic. Pokud opustí pozice, má jednotka se dostane přes nechráněnou linii a vpadne Geriatům do zad.

Když ne zapojíme se do bojů na severu. Pošlu úderný oddíl, aby pomohl na východě a se zbytkem vojska vyčistíme ulice. 

7.I. 1259

Plán vyšel. Bezezbytku.

Za dnešek máme jen asi sto padlých. Celkově čítají naše  ztráty okolo dvou set padesáti mužů. Kentauři mají asi dvojnásobek. Z mé jednotky byli dva elfové lehce raněni.

Předal jsem velení Ianovi. Já a Lea pojedeme do Gildanes. Vybral jsem deset mužů, kteří se dobře osvědčili v boji. Poskytnou nám ochranu a v Gildanes dosvědčí, co se událo tady ve městě.  

8.I. 1259

Vyrážíme. Ve stájích jsme našli několik pěkných koní. Kentauři je využívali jen na práci, ale nám se teď hodí i na cestování.

10.I. 1259

Budeme muset jet oklikou. Po cestě jsme narazili na stopy. Podle tvaru a počtu je to oddíl Geriatů o počtu asi dvou set mužů. Pravděpodobně mají namířeno k nějaké kentaurské základně severně odtud. Ale nechceme nic riskovat. Cesta se sice si o dva dny protáhne, ale aspoň budeme v bezpečí.

14.I. 1259

Dorazili jsme do hlavního města. Už se stmívá. Najdeme si nějaké ubytování a za Nantusem zajdeme zítra.

11.I. 1259

Schůzka dopadla celkem dobře. A dozvěděli jsme se hodně zajímavých informací.

Nantus nás přijal v dobré náladě. Věděl o našem úspěchu. Pogratuloval nám a nechal si od propuštěných otroků vyprávět, jak se to seběhlo. Když mu bylo vyhověno, obrátil se na nás. Přednesl jsem mu svou prosbu o dočasné propuštění z armády. Byl překvapen, ale vzhledem k našim úspěchům nám to povolil. Lea už nemusí do armády znovu nastoupit, já, až se to malé narodí, mám sloužit do konce války, pak budu propuštěn.

Poděkovali jsme a chtěli odejít. Nantus nás zadržel. Odvedl nás do svatyně bohyně Noiny. Zavedl nás za veleknězem. Představili jsme se a odbyli ostatní formality. Pak nám Nantus řekl, že informace zde vyslechnuté se musí rozšířit po celé zemi elfů. Osvobození otroci ji přinesou do Fjornosu. Budou vysláni poslové, do okupovaných území holubi.

Pak nám konečně prozradil, co je tak důležitého. Velekněz našel v tajné knihovně příběh o Andesdarovi. Andesdar není bůh! Adokonce není ani nesmrtelný!

Původně se jednalo o lidského čaroděje. Byl velmi mocný, nicméně nikomu neškodil, ale pomáhal. Pak se ale něco zvrtlo. Začal experimentovat s ovládáním stepních duchů. To se mu stalo osudným. Duchové ho ovládli a změnili ve ztělesnění zla. Pod jejich nátlakem se změnil v nemrtvého licha. Myslel si, že si tím zajistí nesmrtelnost. Jenže se tak nestalo. Přítomnost duchů zablokovala část kouzla a Andesdar pouze přestal stárnout. Nebyl imunní vůči zbraním. Stejně jako my, elfové. A je tomu tak dodnes!

Povídačky o bohu rozvířili až kentaurští  bersekové.  A velekněz si navíc myslí, že ví proč Andesdar na nás Geriaty poštval. Chce získat bájný Aglarův meč. Ten je dle pověsti uložen pod kořeny největšího stromu celého elfího království, který roste uprostřed Gildanes. Zajišťuje prý nesmrtelnost a nepřemožitelnost vlastníka.

Takovéto zprávy se skutečně musí dostat k uším všech elfů. Ještě by mne zajímalo, kde se Andesdar ukrývá. Na to ale velekněz odpovědět nedokázal.

12. I. 1259

Nantus se ukázal jako velmi šlechetný. Dnes pro nás poslal sluhu, aby nás s Leou odvedl do naší ubikace. Původně jsme bydleli v hostinci v obchodní čtvrti. Nantusův sluha nás zavedl do komplexu budov, které sousedili s palácem královské rodiny. Je to veliká čest. Sluha říkal, že jako velitel významné jednotky sem přesně zapadám.

Každopádně jsem Nantusovi hodně vděčný. Hned po tom, co jsme se přestěhovali jsem za ním zašel, abych mu poděkoval. Řekl, že i když neměl zrovna radost z mého dočasného odchodu, jako velitel jednotky si zasloužím lepší ubytování, než je hostinec. A Lea samozřejmě taky.

Následujících 9 měsíců elfům přálo. Podařilo se jim získat zpět několik měst a jejich armáda byla opět bojeschopná. Kentauři měli ale stále početní převahu.

O Andesdarovi stále nebyly žádné zprávy. Nikdo nevěděl, kde by se mohl skrývat.

Andesdar ale využil doby, kdy se skrýval, a vymyslel plán. Kupodivu celkem prostý. Vyláká elfy k rozhodující bitvě, kde zničí jejich armádu. Pak bude elfská zem nestřežena a snadno ji může obsadit a vzít si Aglarův meč.  

13.IX 1259

Mám dceru! Nádhernou, zdravou dceru. Dali jsme jí jméno Liana po Leině matce.

Jsem hrozně šťastný. Radost mi kalí jen představa, že budu muset obě opustit. Ale troufám si tvrdit, že to není na dlouho. Hodně jsme posílili a máme slušnou šanci tuhle válku vyhrát. 

14.IX. 1259

Dnes tu byl Nantus. Žádal mne, abych se ,dle naší domluvy, opět ujal velení jednotky.

Čekají mne  ve vesnici Kiarní. Je to asi osmdesát mil přímo na sever odtud. Vyrážím zítra.

17.IX. 1259

Přivítání bylo veselé. Ian mi slavnostně předal velení zpět.

Když jsme pak zasedli všichni k ohni s pohárem vína, vyprávěli mi vše, co se událo za dobu mé nepřítomnosti. Něco jsem věděl od Nantuse, něco pro mne bylo novinkou.

19. IX. 1259

Na velitelství jsou nervózní. Dnes přijel posel, abychom pronikli do geriatského tábora v Deanském lese. Je to odsud asi pět dní cesty pěšky. Máme získat nějaké informace o postupu nepřátel.

Celá jednotka by byla nápadná. Něco jiného je infiltrovat se do města, tam se dvacet elfů, kteří se vydávají za zběhy ztratí. V kentaurském táboře sotva. Pošlu jen tři. I to bude dost. Budou muset do tábora pronikat v noci. Asi pošlu Firdala, Thinose a Kialtiho. Jsou spolehliví a takováhle akce je přesně pro ně.

22. IX. 1259

Další posel, další rozkazy. Máme přepadnout vysokého geriatského důstojníka jedoucího do Gera Maltinu. Je to stará elfská pevnost. Leží šikovně umístěná v horách. Před lety jsme ji opustili, protože  se tam objevili baziliškové. Kentauři je vyhubili a zřídili si tam provizorní velitelství.

Předpokládaná trasa jeho kolony je přes Siharský les. To  je pro nás ideální místo k přepadení.

25. IX. 1259

Je to dobré. Jsme na místě, ale máme čas. Kolona by tudy měla projíždět až za dva dny. Můžeme v klidu rozbít tábor a porozhlédnout se tu.

27. IX 1259

Zaujali jsme pozice podél cesty. Za chvíli to začne.

Plán je prostý. Postřílet doprovod a zajmout důstojníka. Tady není třeba nic vymýšlet.

28. IX. 1259

Chybička se vloudila. Geriati tudy vůbec necestovali.

Hlídali jsme celý den cestu. Nemohl nám proklouznout. Geriati asi nahonem změnili plán cesty. Co se dá dělat. Posíláme zprávu na velitelství a očekáváme rozkazy. Doufejme, že  Firdal, Kialti a Thinos pochodí lépe.   

30. IX. 1259

Dostal jsem zprávu z velitelství. Kentauři shromažďují vojska. Tlačí na mne, abych jim dodal nějaké zprávy o válečných záměrech Geriatů. Jenže naši tři zvědové se ještě neozvali. Ale tohle není akce na dva dny. Musíme počkat.

2. X. 1259

Uź se vrátili! A nepřinesli zrovna dobré zprávy. Našli prý dokumenty, které obsahovaly rozkaz přivést co možná nejvíc jednotek ke městu Frilay. Dokumenty už poslali na velitelství.

Jestli kentauři Frilay oblehnou a zmocní se ho, je to s námi zlé. Frilay leží na křižovatce obchodních stezek. Je to obilnice celé země. Bez Frilay bude zásobování mnohem obtížnější než doteď. Uvidíme, co rozhodne král.

6. X. 1259

Král rozhodl! Budeme bránit Frilay za každou cenu!

Všechny oddíly elfů mají okamžitý rozkaz stáhnout se ke Frilay. My vyrážíme zítra.

7. X. 1259

Jsme na pochodu. Je nás jen devatenáct, takže to jde rychle.

10. X. 1259

Jsme na místě. Před Frilay vzniklo ležení. Zatím je tu asi sedm tisíc elfů. Stále ale přichází další. Odhadovaná síla kentaurů je patnáct tisíc bojovníků, ale není jisté, že je to víc.

24. X. 1259

Už jsme skoro všichni. Zatím je nás okolo deseti tisíc. Ještě by mělo dorazit asi tisíc elfů od brodů na východě .

25. X. 1259

Jsme všichni. Král svolal poradu velitelů všech jednotek, aby rozdělil úkoly.

Taktika je asi taková. Lučištníci půjdou do Frilay a budou z hradeb ostřelovat kentaury. Ty se bude snažit dole udržet kopinická pěchota. Nesmí je zatlačit mimo dostřel, ale nesmí je pustit do města.

Můj oddíl spolu s asi čtyřmi sty vybraných bojovníků napadne kentaury z boku. Na začátku bitvy budeme ve Frilay. Až se Geriati srazí s kopiníky, vyjdeme východní branou a napadneme geriatské pravé křídlo.

Plán je to dobrý. Jen nevím, jestli na to budeme stačit početně.

26. X. 1259

Hlídka hlásí pohyb geriatských zvědů v oblasti. Střet přijde co nevidět.

Zde deník končí. Elfové tuto bitvu vyhráli. Ze začátku to vypadalo, že měl Celauris pravdu. Početní převaha kentaurů byla moc velká. Nakonec ale dorazili oddíly trpaslíků,, které se opozdily. Podařilo se jim kentaury překvapit a za velikého pobíjení kentauři utekli. Jejich mohutná armáda se díky jediné bitvě změnila v prach..

Andesdar se po neúspěšné válce stáhl do temnot. Avšak trestu neušel. Jeden elfský hrdina jménem Boilgor ho po dlouhém pátraní našel a zabil jej. O tomto činu elfové dodnes píší básně a každý rok si ho připomínají.

Kmen Geriatů v důsledku této války zanikl. Po prohrané bitvě u Frilay se stáhli na své území, ale byli značně oslabeni. Toho využily ostatní kmeny a území zabraly.

Nevíme, zda Celauris bitvu nepřežil nebo deník pouze ztratil. Můžeme se pouze domnívat, že se uchýlil do jedné z elfských vesnic, protože se dochoval záznam z kroniky vesnice Furiolis, který popisuje svatbu elfky Ley a elfa Celirise.

Je docela možné, že Celiris je jen špatně zapsané jméno Celauris. Ale jak jsem již zmínil výše, jsou to jen dohady.