Deník elfského hraničáře 2/3

Toto je druhý  díl Deníku. První díl si můžete připomenout zde:  http://www.gamepark.cz/denik_elfskeho_hranicare_13_433020.htm

11.VI. 1256

Holub se vrátil s odpovědí! Posily jsou na cestě! Musíme se udržet jen dva dny. Pouhé dva dny a přijdou nám na pomoc! Už aby to bylo!

Podle obdržené zprávy by měli dorazit asi dvě jednotky lehkooděnců, dvě lukostřelecké a jedna jednotka těžkooděnců. Vojsko v celkové síle o jednom a půl tisíci mužů. Jakmile zaútočí na kentaury, my zahájíme útok z druhé strany. Sice je nás dost málo, ale mohlo by to vyvolat aspoň zmatek.

13.VI. 1256

Bohové stojí při nás! Posily dorazily a rozprášili celé geriatské vojsko. Zbytky Geriatů se dali na útěk. Naše jednotka a několik dalších bylo vysláno, abychom je pochytali nebo pobili. Zbytek vojska se dal na pochod směrem na západ, kentauři zde prorazili dost hluboko do našeho území. Až to tady skončíme, máme se k nim přidat.

Osvobození zajatci jdou s hlavním vojem. Doufám, že to tady vyřídíme co nejdříve. Těším se, až se zase setkám s Leou. Taky mě pálí několik otázek, které jsem neměl čas jí položit.

15.VI. 1256

Už druhým dnem pátráme po kentaurech. Několik jsme jich už odstřelili a máme asi sedm zajatců. Ty shromažďujeme na jednom místě, hluboko v lese. Nemůžeme se se zajatci vláčet, když pátráme po jejich druzích.

Rozptýlili jsme se po lese a vytvořili rojnici. Chytneme tak víc nepřátel a zároveň zamezíme tomu, abychom padli do léčky jako kentauři nám. 

21.VI. 1256

Skončili jsme. Kentauři utekli za hranice, tam už je nemůžeme a ani nechceme pronásledovat.

Teď půjdeme za konvojem až do města Hilgrau. Hilgrau je dobře opevněné a pokud ho bude bránit dost mužů, kentauři si na něj budou muset nechat zajít chuť.

29.VI. 1256

Hilgrau je v obležení! A my trčíme i s konvojem dvě míle od města.

Dohnali jsme konvoj asi na půl cesty od města. Přece jen ozbrojený konvoj, který převáží raněné a musí přepravit několik nákladních vozů je pomalejší než samotná jednotka elfů, která se ničím nezatěžuje.

Když jsme byli asi pět mil od Hilgrau, vrátili se zvědové. Hlásili, že kentauři město neprodyšně oblehli. Popošli jsme ještě kus cesty a utábořili se.

Laertes a Abalos, velitel posil, začali spřádat nějaké plány. Podle mne by bylo nejjednodušší se spojit s obránci a použít stejnou strategii jako u brodu. Ale Laertes se ukázal jako protřelý velitel a šikovný stratég. A Abala předchází pověst nesmiřitelného válečníka a skvělého vojevůdce. Dokud nás povedou tihle dva, tak jsem klidný. 

23.VI. 1256

Tak už máme oficiální plán bitvy. Hilgrau je obklopeno lesy. Kentauři velkou část vykáceli, aby měli dřevo na obléhací stroje a místo, kam postavit tábor. My jsme na okraji zalesněné oblasti. Všichni hraničáři a lučištníci se schovají do lesa. Část armády posil se k nim přidá. Ta druhá bude chránit katapulty, na kterých teď pracujeme.

Na povel začnou všichni střílet. Katapulty budou házet do řad nepřítele Glaudrův prach. Kdyby se Geriati náhodou dostali k nám do lesa nebo ke katapultům, tak je zadrží jedna půlka z armády posil a ta druhá se ihned stáhne na pomoc.

24.VI. 1256

Je po boji! A zvítězili jsme!

Asi tři hodiny před svítáním jsme zahájili ostřelování. Katapulty metaly na nepřátelský tábor výbušný prach, lukostřelci zabíjeli ty, co se dostali z toho inferna.

  Geriati se pokoušeli nějak se zformovat, ale neměli žádnou šanci. Jakýkoliv pokus o sešikování překazili šípy nebo dobře mířená střela z katapultu.

Za svítání byl konec. Kentauři, kteří se udrželi na nohou, se rozutekli. Mnoho jich zůstalo ležet na zemi. Na má slova došlo. Naši padlí byli pomstěni!

26.VI. 1256

Dnes jsem se setkal s Leou. Už je jí dobře. Některé rány se sice ještě zcela nezahojili, ale žádná ji už neohrožuje.

Seděli jsme v zahradách Hilgrau a povídali si. Ptal jsem se ji, jak se vůbec dostala do zajetí a jestli si pamatuje něco z doby, kdy byla uvězněná.

Říkala, že pochází z vesnice blízko řeky Sád. Když se tudy kentauři v březnu přehnali, vesnici vyplenili a zapálili. Obyvatelstvo buď povraždili nebo vzali do zajetí. Celkem prý bylo zajatců okolo dvaceti, ale kromě ní a jejích druhů nepřežili tvrdé podmínky.

Také potvrdila to, co říkal Jonah. Kentauři skutečně něco vzývali a uctívali. Prý je slyšela říkat něco jako „ Argta molte Andesdar“. Na víc si nevzpomněla.

Poděkoval jsem a šel rovnou za Kialtem. Kialtos ovládá mnoho jazyků a dokonce i několik kentaurských dialektů. Když jsem mu pověděl, co mi řekla Lea, zamyslel se. Nakonec mne poslal pryč s tím, že se podívá do nějakých knih.

Modlím se, aby něco našel, protože tahle válka se táhne už čtvrt roku, a stále nevíme, proč na nás ti proklatí kentauři útočí.

28.VI. 1256

Tak Kialtos něco našel. A to něco se mi vůbec nelíbí. Andesdar je prý jeden ze starých kentaurských bohů. Bůh války, smrti a bolesti. Byl uctíván hlavně kentaury- berserky. Když berserkové   zanikli, zanikl s nimi i kult Andesdara. Vypadá to ale, že starý bůh o sobě dává znovu vědět. A ne zrovna vybíravým způsobem.

Řekl jsem Kialtovy, že by to měl vyřídit veliteli. Prý už u něj byl.

Jestli máme co dočinění s bohem, tak to nebude jen tak. Na druhou stranu to leccos vysvětluje. Už víme, kde vzali tolik válečníků. Ale i když víme proti komu bojujeme, nevíme proč nepřítel zaútočil. Co mají elfové tak skvělého, že to chce i bůh? To mi nejde na rozum.

1.VII. 1256

Máme problém. Zatímco jsme se zotavovali po boji v Hilgrau, kentauři napadli naše vojska poblíž Siharského lesa. Elfský voj byl rozprášen a jeho zbytky se rozptýlily po okolí.

Naše jednotka spolu se dvěma dalšími dostala rozkaz, abychom zdecimované jednotky našli a dopravili do Hilgrau. Bylo k nám přiděleno patnáct léčitelů navíc, stejně jako k ostatním dvěma jednotkám.

2.VII. 1256

Vyrážíme na pochod. Siharský les je jen asi patnáct mil jižně odtud. Problém bude zbylé oddíly najít. Pokud se někde neshromáždili, může to trvat i týden a to už pro některé může být pozdě.

3.VII. 1256

Jsme na místě. Zahájili jsme pátrání. Pročesáváme les v rojnicích. Zatím jsme nenašli nikoho, ale Siharský les je velký a my jsme teprve na okraji.

6.VII. 1256

Třetí den pročesáváme les. Zatím máme okolo sto padesáti elfů. Máme jediné štěstí, že se kentauři nerozhodli nikoho pronásledovat, takováhle skupina je dost nápadná a bezbranná.

Teď na radu zachráněných směřujeme na severozápad. Prý tudy utíkalo hodně oddílů. Snad ještě někdo přežil.

8.VII. 1256

Konec. Máme okolo tří set elfů. Zbytek padl v bitvě nebo podlehl zraněním. Je to dost žalostná bilance, ale lepší než nic.

Doufám, že nás cestou nepotká žádná nehoda. Takováhle skupina, kde polovina mužů sotva chodí, by byla pro kentaury hodně snadný terč.

11.VII. 1256

Dorazili jsme do Hilgrau. Zajímalo by mne, jestli Kialtos objevil něco nového. Musím se ho příležitostně zeptat.

14.VII. 1256

Problémy na obzoru. V Hilgrau vypukla jakási podivná nemoc. Začalo to u jednoho z elfů, které jsme přivedli od Siharského lesa. Nejdřív měl horečky, zimnici a kašlal. Mysleli jsme si, že je to jenom chřipka. Ale pak mu z úst začala téct krev dávil se, mlátil sebou na posteli. Za dva dny zemřel.

Nejhorší ale je, že se nemoc šíří. V Hilgrau onemocnělo už několik desítek elfů a my nevíme, čím máme tu divnou nemoc léčit. Jsme naprosto bezradní.

Jediné, co jsme zatím mohli udělat, bylo dostat nemocné do karantény. Doufáme, že tím zabráníme nebo aspoň zpomalíme šíření nemoci než najdeme lék.

19.VII. 1256

Umírají další a další elfové. Nemoc se, i přes naši snahu, šíří. A Hilgrau navíc není jediné, kde ta nemoc uhodila. Vyslali jsme holuba s naléhavou žádostí o pomoc, ale přinesl zprávu, že je to po celé zemi stejné a niko neví, jak to léčit.

Ani bych se nedivil, kdyby v tom měl prsty Andesdar. Ale my nedáme svou kůži lacino! Mnoho elfů celé dny hledá lék na tu chorobu a to by v tom byl čert, aby se jim to nepovedlo!

25.VII. 1256

Mrtvých stále přibývá. Vypadá to, že se ta nemoc šíří jen tak vzduchem. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Nemocní jsou v karanténě, ale situace je stejná jako kdyby to ani tak nebylo.

Mrtvé musíme pálit. Je to odporné, ale mrtvoly by jen zhoršily už tak vážnou situaci.

31.VII. 1256

Přiletěl holub. A přinesl první dobré zprávy za celý měsíc. Léčitelé z Gildanes našli lék! Problém je, že se lék bude muset z Gildanes rozvést do jednotlivých měst. Takže k nám se může lék dostat taky třeba až za další měsíc!

7.VIII. 1256

Obavy byly zbytečné. Do každého města byla přivezena dávka léku. Ta se měla dát těm nejvíce nemocným. Spolu s lékem přivezli gildanesští i recept na jeho výrobu. Léčitelé se do toho okamžitě pustili. Nemoci odzvonilo.

Neodzvonilo ale kentaurům. Využili naší indispozice a zabrali města Fjornos a Ligvan. Povedlo se jim navíc dobýt i pevnost u brodu Qai´no. Tu pevnost, kterou jsme tak urputně bránili.

Elfská armáda je zdecimovaná a mám silné obavy o její bojeschopnost. Čekají nás krušné časy. 

11.VIII. 1256

Situace je pro nás neudržitelná, proto se král rozhodl spojit se s trpaslíky. Trpaslíci přislíbili vojenskou pomoc. Jejich oddíly jsou na cestě k našim severozápadním hranicím. Tam se zdržuje málo nepřátelských oddílů, většina už postoupila do vnitrozemí, proto by měl být přechod přes hranice bez větších problémů.

12.VIII. 1256

Lea se asi zbláznila! Chce narukovat do naší jednotky! A Laertes je ještě větší blázen, protože jí to dovolil!

Ne že bych pochyboval o jejich schopnostech v boji, ale ještě před dvěma měsíci byla v kentaurském zajetí a teď…nerad bych, aby se jí něco stalo.

14.VIII. 1256

Dostali jsme rozkaz k zahájení co největšího počtu záškodnických akcí v oblasti města Ligvan. Bereme s sebou samozřejmě Glaudra. Glaudros, za dobu co jsme byli v Hilgrau, nezahálel. Kentauři se mají na co těšit!

18.VIII. 1256

Utábořili jsme se v lese na dohled Ligvanu. Večer začínáme. Laertes s Glaudrem už něco kutí ve stanu.

19.VIII. 1256

Povedlo se nám zničit skladiště potravin. Pokud kentauři nejí kameny nebo zeminu, tak je odtud vypudíme.

Dvě hodiny po setmění jsme vyrazili k hradbám. Bylo nás okolo deseti, každý jsme měli malou mechanickou kuši. Říkám malou, ale byla dost silná na to, aby vystřelila kotvici s lanem. Po lané jsme vyšplhali na hradby. Likvidace kenturských hlídek byla dílem okamžiku.

Tři elfové hlídali na hradbách, já, Ian, Derios a Lea jsme běželi ke skladu a zbytek nám kryl ústupovou cestu. Každý z nás měl nádobku s prachem. Překvapovala mne její velikost, protože jsem si pamatoval jaké jsme házeli z hradeb tenkrát. Ty byli větší.

Záhy se nám dostalo ujištění, že byli dost velké. Sklad vyletěl do povětří. Glaudros skutečně nezahálel. Účinnost jeho třaskaviny se mnohonásobně zvýšila.

Ústup byl co nejrychlejší. Kentauři se k požáru slétli jako můry ke světlu. Každopádně akce se podařila. Nemáme žádné ztráty ani raněné. Všechno klape.   

24.VIII. 1256

Přiletěl holub se zprávou. Máme zničit bránu a co nejvíc poškodit hradby. Voje elfů a trpaslíků jsou na cestě sem. Dorazí asi za čtyři dny.

26.VIII. 1256

Úkol splněn. Brána leží v troskách. Ale bylo to jen tak tak.

Proniknutí do Ligvanu nebylo těžké. Kentauři sice posílili hlídky, ale elfové jsou v noci jako duchové. Přeřezání lan na ovládání brány a položení náloží nám nezabralo ani pět minut.

Problém nastal ve chvíli, kdy jsme chtěli utéct za hradby, položit další dávku třaskavin, natáhnout doutnák a vše odpálit. Jedna hlídka nám proklouzla a právě tahle hlídka si všimla nádob u brány. Zburcovala ostatní. Několik jich okamžitě poznalo, s čím mají tu čest. Pár jich vyběhlo ven, další se snažili nádoby zničit. Prostě chaos.

Nečekali jsme ani chvíli a vše odpálili. Brána se zhroutila a v hradbách byla díra, že by jí mohlo projít sedm mužů pohodlně vedle sebe. Hodně Geriatů to zabilo, ale pár jich přežilo. Navíc se přiřítili ostatní. Nestihli jsme včas utéct. Jednoho elfa zabili a několik (včetně mne) zranili.

Vzali jsme do zaječích. Do lesa nás Geriati nepronásledovali. Jen se obávám, aby nevyčenichali náš tábor.

30.VIII. 1256

Tohle je divné. Spojenecké vojsko by už tady mělo dávno být. Nemáme žádné zprávy. Snad se jim po cestě nic nestalo.

2.IX. 1256

No, tak už víme, co mělo na svědomí to zdržení. Kentauři. Naše vojsko bylo přepadeno dvacet mil od místa, odkud vyšli. Armáda byla kompletně zničena.

Momentálně jsme tady navíc, takže se stahujeme. Dostali jsme za úkol přepadnout tábor nepřátel osm mil jižně od nás.

3.IX. 1256

Tak aspoň tohle vyšlo. Ze začátku i tohle vypadalo na fiasko, ale nakonec nám bohové přáli.

Když jsme dorazili na určené místo, nikde nebylo ani stopy po nepříteli, natožpak po táboře. Pouze odpadky svědčili o tom, že na místě se někdo delší dobu zdržoval.

Vydali jsme se podle stop dál na jih. Po sedmi mílích jsme narazili na vojsko kentaurů. Pochodovali po staré elfí silnici.

Rozdělili jsme se. Jedna skupina kentaurům nadběhla, druhá sledovala voj. Když se dostal až k místu, kde byli schováni, začali létat z lesa šípy. Geriati byli dezorientovaní a pobíhali sem a tam jako ovce.

Mnoho jich padlo se šípem v těle. Když se začali stahovat, vyřítili jsme se z lesa a tu hrstku přeživších zlikvidovali meči.

Sice jsem si myslel, že tohle bude pro Leu nebezpečné, ale po dnešku o ni obavy nemám. S lukem to umí výborně a s mečem je jako fúrie. Zajímalo by mne, kde se to naučila.

Bohužel část deníku vypovídající o událostech od září 1256 do listopadu 1258 se nezachovala.

Co víme z kronik je, že situace v roce 1258 byla velmi špatná. Kentauři zabrali sever země a východní a západní pohraničí.

Vojenské operace elfů se omezily na záškodnické akce, protože jejich armáda byla zdecimovaná a ačkoli tu byli jejich spojenci trpaslíci, bylo jich málo na nějaké větší bitvy.

Jediné východisko z války se elfům jevila likvidace Andesdara. Bohužel nikdo nevěděl ani jestli je smrtelný natožpak jak ho zabít.

Aby neštěstí nebylo málo, v jedné roztržce mezi Geriaty a elfy byl Glaudros zasažen šípem a zranění podlehl. Tajemství třaskavého prachu nikomu nepředal a kvůli bezpečnosti ho neměl ani zapsané Situace byla zlá.

12. XI. 1258

Máme rozkaz zničit zásobovací konvoj Geriatů. Míří z města Ligvan na jih. Veze zásoby vojsku obléhající město Freol.

Konvoj pravděpodobně není ozbrojen.  

14.XI. 1258

Zatraceně! Věděli o nás! A taky to náležitě využili a připravili se. Vzali s sebou aspoň padesát ozbrojenců. Proti naší třicetičlenné přepadové jednotce to byl docela nerovný zápas. Navíc jsem  je nečekali. Maskovali se jako normální neozbrojený doprovod. Musíme se stáhnout. Nedaleko je elfská opevněná základna. Přeskupíme se tam.

15.XI. 1258

Velitel zdejší posádky doplní naše řady svými válečníky, aby naše jednotka byla bojeschopná. Poslali jsme  holuba s hlášením. Vrátil se s odpovědí, abychom tedy podnikli nájezd proti jinému konvoji, tentokrát mířícímu z Ligvanu k vojsku, které je na pochodu k pevnosti Sihan na východě.

18.XI. 1258

Tak tohle už přestává všechno! Zase ta samá lest. Měli jsme si dát větší pozor! Ale upřímně řečeno- nikdo nečekal, že by to kentauři mohli zopakovat. Už z toho prostého důvodu, že o tom nevěděli. Je to divná věc. Poslali jsme holuba, aby zpravil o našem dalším neúspěchu hlavní štáb.

Stahujeme se opět do pevnosti Gread.

20.XI. 1258

To se tedy dějí věci, že se nestačím divit. Holub přinesl odpověď- ať se celá jednotka dostaví do hlavního města. Je to prý důležité a záležitost nesnese odkladu.

24.XI. 1258

Dorazili jsme do hlavního města. Já, jakožto velitel jednotky, jsem se šel nahlásit Nantusovi. Řekl mi, abych se společně s Leou a Ianem dostavil hodinu po setmění do sídla hlavního štábu.

25.XI. 1258

Čekal jsem všechno možné, ale tohle… Velitelství svolalo dvacet nejzkušenějších vojáků z celé armády. Chce z nich dát dohromady elitní skupinu vrahů a záškodníků, která by působila v týlu nepřítele. Já, Ian i Lea jsme byli také vybráni.

Budeme mít za úkol likvidovat důstojníky, krást dokumenty, snažit se dezinformovat protivníka a jiné věci. Navíc mi bylo svěřeno velení této jednotky. Jsem totiž ze všech dvaceti válečníků služebně nejstarší.

S tímhle nápadem přišel Nantus. Má sice podporu krále, ale ostatní členové štábu si myslí, že je to bláznovství. Proto jsme dostali první úkol, který má všechny přesvědčit.

Z velitelství pravděpodobně někdo vynáší! Proto na nás taky byli Geriati připravení. Nantus říkal, že jsme nebyli jediná jednotka, která hlásila neúspěchy. Nezdařila se likvidace ještě asi šesti konvojů a prolomení blokády Sihanu taky ztroskotalo.

   Musíme zrádce rychle odhalit. Jedna možnost je nechat všechny členy štábu sledovat. Členů štábu je pouze devět- král, vrchní velitel Nantus, velitel námořnictva Elion, velitel severní obrany Feltas, západní obraně velí Glien a výchoní Trialis. Brinis má na starost zásobování armád. No a pak jsou zde dva velitelé trpasličích armád- Frig a Herg.

A nebo bychom mohli každému z nich (vyjma krále, jestli někdo nevynáší tak on) postupně říci nějakou mylnou informaci a zjistit, která vějička se chytila.

Ještě to promyslím, je to na mne dneska trochu moc.

26.XI. 1258

Půjdeme na to zlatou střední cestou. Řekl jsem králi, aby ve štábu prohlásil, že vypraví velké vojsko, které prolomí blokádu Sihanu a od něj pak bude pokračovat dál na východ do okupovaného území.

Generálům dal třídenní lhůtu, aby dali dohromady co nejvíce jednotek. Uvidíme, kdo se chytne.

30.XI. 1258

No vida. Vějička fungovala.

Nechal jsem sledovat všechny ze štábu. Na každého jsem nasadil dva elfy. V případě nutnosti mohl jeden přinést zprávu a ten druhý hlídal dál. Ukázalo se to jako dobrý nápad.

Včera večer přiběhl elf, že se svým druhem viděli, jak Glien vypouští holuba! Poslal jsem ho zpět ať počká se svým druhem na rozkazy. Spolu s Ianem jsme běželi směrem, kterým prý holub letěl.

Glien měl tu smůlu, že si vybral dost unaveného posla. Seděl na větvi čtvrt míle od našeho stanoviště. Chycení bylo otázkou deseti sekund. Ve zprávě stálo: Elfové mobilizují. Zaútočí na Sihan. Pravděpodobně postoupí i do okupovaného území. G.

G jako Glien. Běželi jsme k hlídajícím elfům. Rozkaz zněl chytit Gliena. Což se vzápětí taky povedlo. Odvedli jsme toho zrádce ke králi. Byl dosti zklamaný. Nařídil katovi, aby se o něj postaral.       

Po tomhle incidentu členové štábu uznali, že budeme užitečná jednotka. Král nám dal týden na přípravu. Potom se máme přesunout do týla nepřítele a škodit, kde bude třeba. Každý týden se máme hlásit pomocí poštovního holuba.

1.XII. 1258

Dneska jsem se setkal s jedním zajímavým mužem. Je to alchymista. Jmenuje se Aques. Viděl jsem ho na louce sbírat bylinky. Na otázku k čemu mu budou dobré odpověděl, že z nich dokáže vyrobit léky, masti nebo nápoj. Nebo taky jed v případě potřeby. Připadalo mi to zajímavé. Zeptal jsem se ho, jestli by mne nenaučil něco ze svého umění. Souhlasil..

Mám sice jen týden, ale nehodlám ho promarnit.

3.XII. 1258

Úžasné, co ten Aques všechno umí. Z naprosto neškodných bylinek připraví prudký jed a z jedovatých rostlin kořalku! Neudělal jsem chybu, když jsem ho požádal, aby mne učil. Bude se mi to hodit, až budeme za nepřátelskou linií.

Taky bych si v rámci příprav měl opatřit nějaké vybavení. Zítra zajdu na tržiště.

4.XII. 1258

Tak to bychom měli. Koupil jsem lano, nové křesadlo (staré jsem ztratil, když nás kentauři překvapili u toho konvoje), pár rukavic a takový šikovný prsten. Stačí odklopit víčko a odkryje se vám schránka na jed. V kombinaci s tím, co mne naučil a naučí Aques, to je smrtelná kombinace.

  7.XII. 1258

Dneska si nás zavolal král. Přál nám hodně štěstí a každému z nás dal zdobenou dýku a dlouhý černý plášť.

Přípravy vrcholí. Odpoledne odjíždíme do Ligvanu. Kentauři si z tohoto města udělali obilnici a zásobují odtud mnoho svých armád. Trošku jim to tam poupravíme.