Čekejte prosím
Čekejte, prosím...


„Co je to za zvuk? Je to snad pták? Nebo je to letadlo? Ne, to je Superman, podívejte!” křičí nadšení občané procházející se po Havanské ulici a hledící na odpolední tmavomodré nebe. „Superman? Tady? Ten břídil!” vykřiknu s mírnou arogancí, jakmile zaslechnu burácející dav. Běžím ke svému oknu a sleduji jeho rádoby proslulé hrdinné přistání. Ach, ta hudba. Ta jeho šílená doprovodná hudba linoucí se mým pokojem, po které mi div nepopraskají mé citlivé ušní bubínky. „Tomu říkáš hudba, Supermane? Kdyby jsi slyšel tu mojí, jenž mě doprovází během mých záchranných akcích, tvá playboyská ofina by se změnila na drsně rozcuchané háro!” dodávám s hrdostí sobě vlastní a stále pozoruji jeho ubohý přílet. Otevírám okno a provolávám k mohutnému davu stojícímu na sídlišti, který obdivuje toho modročerveného sexistu. „Hej, Supermane, nenatřásej se tu. Nasaď si ty své okuláry, ať vidíš na cestu a mazej pryč. Tohle je můj rajón. Stejně všichni vědí, že jsi Clark Kent a mezi námi si hraješ na ňoumase, aby sem lépe zapadla ta tvá kryptonská zadnice!” Jakmile mě Superman spatří, ihned pochopí, spolu s lidmi všude okolo, s kým má tu čest. „To je Lukín, jeden z Bratrstva nejchrabřejších hrdinů!” provolávají lidé mé jméno a s úsměvy na tvářích po mě začnou obdivovatelky šílet. Když Superman spatří, jak všechen obdiv k jeho maličkosti opadá a naopak roste k mé velikosti, se sklopenou hlavou, zcela zahanben, odlétá z české domoviny zpět na svoji smradlavou farmu kdesi ve Smallvillu. Mezitím zamávám hulákajícímu davu a pronesu jedno heslo z kodexu Bratrstva. „Já, Lukín, nejchrabřejší z nejchrabřejších, jsem tu vždy pro Vás!” provolám k davu, ještě jednou zamávám těm milým lidičkám, zavřu okno a po zbytek dne mám v plánu být pouze do sebe zahleděný.


Nikdy jsem nebyl na svůj úděl, jímž jsem obdarován, abych společně se svými chrabrými bratry pomáhal lidstvu žít zdravý život, tak pyšný jako právě dnes. V takových chvílích si uvědomuji, jak maličkaté Supermanovy činy jsou proti těm našim. Chce se mi skoro až dojetím plakat. Ale co, jen ať slzy tečou. Lidé milují citlivé hrdiny. Jsem za své bratry rád. O to víc, když si uvědomím, že to nejsou žádní Batmanovi poskoci v podobě zženštělého Robina a barbínaté Batgirl. U nás jsme všichni milí, usměvaví a komunikativní.


Noc se přiblížila, oči mé ztěžkly, je čas spát. Už se těším, až se ráno probudím.  Za zítřejšího rozbřesku budou všichni občané díky našemu statečnému zachraňování zase o něco zdravější a odolnější.


Ach, sluneční paprsky se probouzejí k životu, nastal můj čas. Krásný den na záchranu lidských životů, jde se na to. Beru si svůj nenápadný černý bágl, na svoji hruď navlékám kostýmek s logem chrabrých bratrů a s věčným úsměvem na tváří běžím do našeho spolku, kde se všichni láskyplně střetáváme a plánujeme strategické postupy pro nejlepší efektivitu našeho poslání.


Otáčivé dveře se otevírají, vcházím do budovy a stejně jako vždy, i dnes mě jako první přivítá jedno z mnoha našich hesel „JSME ZDE PRO VÁS”. Po chvilce spatřím své bratry, které pozdravím mírným pokývnutím hlavy a vycházím po schodech do prvního patra přímo do převlékárny hrdinů, jak jsem ji skromně nazval. Nastal můj čas, jdu zachraňovat lidské životy. Z batohu vyndavám milovanou placku se svojí doprovodnou hymnou. Vkládám ji do přehrávače a jde se na věc.



„Dělej Lukáši, už je napadla! Musíme je zachránit!” volá na mě vyplašený Pavel, kterému se nedaří vyhrávat nad našimi nepřáteli. Bleskurychle běžím na plac, sundavám svoji mikinu a nechávám plně rozzářit svůj kostým. Zářící bílé S, na ručně tkané červené bavlně, zdobí moji hruď. Je na ni i písmenko P, dokonce i písmenko A. Nechybí ani R. Je to SPAR... INTERSPAR. Unikátní háv Bratrstva chrabrých bratrů z obchodního řetězce, na němž se navíc honosí znak zelené jedle. To jsme my, hrdinové s prodavačským duchem a výřečným jazykem. Jakmile dorazím na prodejní plochu, už vidím nepřítele. Plíseň napadla keříčková rajčata a horlivě se snaží rozšířit na další, lahodně čerstvá a chutná. „Zatracená mrcha!” zamumlám si pod svůj rozcuchaný vous a jsem připraven spasit lidstvo. Čapám po krabici, v níž tomata odpočívají, a oběma rukama hledám ty plesnivé ďábly. Mám je, dvě plesnivá nebohá rajčátka. Všechny zdravé přendavám do jiné krabice a utíkám je omýt. Paráda. Celá padesátka zachráněna, ale dvě to odnesla. Ani ti největší hrdinové nezachrání vše. Bohužel. Nicméně si vždy oddychnu a mé srdce pookřeje v momentě, když si uvědomím, že vlastně ty nalezené plesnivé mrchy, které odstraňujeme a likvidujeme, čímž ochraňujeme ty zdravé před jistou zkázou, zajistí kvalitu a čerstvost dodávaného sortimentu ovoce a zeleniny pro všechny ty dobré lidičky. A o tom to celé je. Hrdinové Bratrstva prodavačů z Intersparu, ti chrabří z nejchrabřejších, zachraňují občany před škodlivinami a do jejich těl dodávají plnou dávku vitamínů, minerálů a vlákniny. Tisíc kusů ovoce a zeleniny prodaných za jeden den zajistí zdravý život tisícovce lidí. Uznejte, takovému hrdinství se nevyrovnají žádné akční kousky těch směšných šašků v kostýmech, kteří si říkají Batman a Superman.


Pamatujte tedy! Kdykoli budete potřebovat skutečné hrdiny, čili nás, nerozsvěcujte na noční oblohu reflektory se znakem netopýra, rozsvěcujte reflektory se znakem jedle.  

Další články z této sekce...

ANKETA

Patlažán, neboli?

Celkem: 68 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

Zážitky, důležitá sdělení a blboviny. Prostě můj deníček všehochuti.
* Založen: 20.8.2010 21:10:31
* BlogRank: 1,18
* Přístupů: 17 749
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 2
Toplist