Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
V roce 1993 po rozdělení společného státu Československa, ze kterého vznikly 2 na sobě nezávislé státy - Česko a Slovensko, se z bývalých spojenců rázem stali soupeři. Vzájemné zápasy českého a slovenského týmu vždycky budí vášně a veliká očekávání na obou březích řeky Moravy. Tato nově vzniklá rivalita dokonce i trumfla tu ze zápasů Československa proti Sovětskému svazu a následně proti Rusku.

 

Zrození rivality

 

Ačkoliv se to nezdá, tak společný stát Čechů a Slováků, kterým bylo Československo, ať už měl název jakýkoliv, už neexistuje takřka 25 let. Ano, 1. ledna roku 2018 tomu bude přesně čtvrtstoletí, kdy se české a slovenské národy rozdělily a každý z nich se vydal svojí vlastní cestou, ale tuhle historii teď nechme stranou, každý z nás ať si udělá svůj vlastní názor, na kolik byl rozpad společného státu nutností, jestli to mělo smysl, zda by dneska bylo ve společném svazku lépe a tak dále. Možná si spoustu z Vás někdy říkalo, kde se vůbec vzala ta vzájemná nevraživost, pokud jde o sport. V České i Slovenské republice jsou hlavními národními sporty fotbal a hokej. Koneckonců tomu tak i bylo i v době společného státního zrížení. Pokud mám říct za sebe, tak mám pocit, že co se týká národního sportu, tak je to u nás i na Slovensku hokej, který podle mého vždycky během mistrovství světa, světového poháru nebo olympijských her táhne národ vždycky ještě o něco více než fotbalové mistrovství Evropy nebo mistrovství světa. Nicméně je to jenom můj názor a nikomu ho nevnucuji, ani se o tom bavit nechci, protože podobných debat, které se strhnou v hádky, je všude na internetu plno a nikam to nevede. Hokej byl už v dávných dobách zkrátka jednou z mála možností, kdy velikostí malý československý (či chcete-li česko-slovenský) národ mohl postavit, vyrovnat a dokonce i předčit i mnohonásobně větší a lidnatější státy a národy jakými byly například USA nebo SSSR. Obzvláště po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 do naší vlasti touha porazit sovětské hokejisty přerostla do závratných výšin, ačkoliv hokejisté SSSR byli oybčejnými chlapíky, kteří v podstatě de facto ani nevěděli, o co vlastně jde. Po rozpadu Sovětského svazu se tato nevraživost přesunula do zápasů s Ruskem. Rusko se také stalo rivalem pro další nové vzniklé státy z bývalých sovětských republik - Lotyšsko, Kazachstán, Bělorusko a další. Rivalita pocházela z pocitu útlaku v době společného státu, z myšlenky méněcennosti, domnělých křivd a tak dále. Stejné to bylo i mezi Čechy a Slováky po rozpadu federace. Slováci, jenž byli vždycky označováni za mladšího a menšího bratra Čechů, to brali jako šanci ukázat, že jsou minimálně stejně dobří nebo dokonce i lepší než Češi. Troufám si říci, že Slováci berou vzájemný zápas ještě o něco více prestižněji než Češi. Je také zajímavé, že těsně po rozpadu federace se v roce 1993 stali z bývalých spoluhráčů protihráči na obou stranách barikády. K pocity křivdy u Slováků přispělo i to, že zatímco Česká republika jakožto nástupnický stát Československa zůstala v A kategorii (nejvyšší), tak Slovensko muselo jít naopak do C kategorie, která byla naopak tou nejnižší výkonnostní skupinou. Stejně tak všechny trofeje ze společné historie zůstala Česku jakožto nástupnickému státu. Je ale potřeba dodat, že v tomhle byli Češi nevinně, o tomhle rozhodl kongres IIHF (Mezinárodní federace ledního hokeje) na základě hlasování ostatních členů elitní kategorie mistrovství světa. Jelikož by byl problém s lichým počtem účastníků v elitní divizi MS po rozpadu jednoho týmu na dva, tak jeden z nich musel jít do té nejnižší kategorie. Tenkrát snad pouze Finové hlasovali za setrvání obou týmů v elitní skupině MS. Většina lidí, států i světa brala jako fakt ten, že hlavně Slováci se chtěli osamostnit, což přispělo k tomuto rozhodnutí. Také se bral v potaz, že ve společném týmu vždycky hrálo více Čechů než Slováků.

 

 

Dělení státu

Po pádu komunismu v Československu stále častěji byly slyšet hlasy po řešení tzv. slovenské otázky. Žabomyší války o název státu z roku 1990 byly předzvěstí, že federaci čekají krušné časy. Jednu chvíli dokonce Češi i Slováci nazývali společný stát jinak. Do toho přichází olympijské hry a mistrovství světa v roce 1992. Mistrovství světa se tento rok konaly na domácí československé půdě. Slováci ve víru této atmosféry ještě více než kdy jindy těžce nesli, že ve společném týmu bylo opět jenom minimum Slováků. Na olympiádě ve francouzské obci Les Allues to byli konkrétně tři Slováci - obránce Róbert Švehla a útočníci Peter Veselovský s Igorem Libou. Tomuto triu dělal Slovensku ještě ze střídačky zástupce asistent trenéra Jaroslav Walter. Hlavním koučem reprezentace byl tehdy Ivan Hlinka. Jaroslav Walter později vzpomínal, jak bylo těžké se shodnout na sestavě, že chtěl mít v týmu například celou první pětku nebo alespoň první útok Dukly Trenčín, který hrál ve slovenském složení Žigmund Pállfy, Branislav Jánoš a Róbert Petrovický. Za nimi operovali další Slovák Róbert Švehla a Čech Miloš Holaň. Z těchto všech hráčů se nakonec na olympiádě i mistrovství světa objevil pouze Róbert Švehla. Ivan Hlinka chtěl tehdy vzít na turnaje pouze Žigmunda Pállfyho, který měl nakonec oficiálně ale zdravotní problémy. Ivan Hlinka uvažoval i o Peteru Šťastném, který je živoucí legendou slovenského hokeje, ten ale chtěl, aby na turnajích hráli i jeho bratři, takže i z jeho angažování pro turnaje v této sezóně sešlo. Peter Šťastný poté řekl, že v budoucnosti už bude reprezentovat pouze samostatné Slovensko, čímž se stal de facto prorokem, protože v roce 1994 oblékl dres samostatného Slovenska na olympiádě v roce 1994 v norském Lillehammeru a v roce 1995 na domácí půdě v Bratislavě při postupu z I. divize mistrovství světa do elitní skupiny, kde se zároveň i loučil s reprezentační kariérou v dresu Slovenska. Toto všechno dokresluje, jaké v této době byly česko-slovenské vztahy špatné. Nicméně obránce Róbert Švehla poté později vzpomínal, že atmosféra v kabině byla skvělá a nedělal se mezi Čechy a Slováky žádný rozdíl. Přichází teda 1. leden roku 1993 a Československo se rozdělila na dva samostatné státy - Česko a Slovensko ...

 

 

Samostatná éra českého a slovenského hokeje

Český i slovenský hokej se tak tedy vydaly svojí vlastní cestou. Československo se symbolicky rozloučil bronzovými medailemi z olympijských her i z domácího mistrovství světa. Český hokej zůstal v elitní skupině mistrovství světa, zatímco Slováci museli jít až II. divize mistrovství světa, ze které se dostali nejrychlejší možnou cestou až do elitní skupiny, kterou si poprvé zahráli v roce 1996 v rakouské Vídni, kde český hokej odstartoval svojí zlatou éru. Vraťmě se ale zpátky do roky 1993, český hokej pokračuje tam, kde přestal společný hokej československý. Na mistrovství světa v roce 1993 v německých městech Dortmundu a Mnichově si čeští hokejisté vybojovali opět bronzové medaile - prvné v éře samostatnosti. První pikantní souboj Česka a Slovenska se stal hned v nadcházející sezóně v roce 1994 v norském Lillehammeru na olympijských hrách. Slovensko si ještě v roce 1993 zajistilo postup na olympijský turnaj následujícího roku v kvalifikaci, když porazilo Lotyše, Japonsko, Velkou Británii a remizovalo s Polskem. Získali teda 7 bodů a vyhrálo celou kvalifikaci. Na hlavním olympijským turnaji zazářil tehdy mladíček ve slovenském dresu Miroslav Šatan, který se stal králem střelců celého turnaje. Slovensko senzačně vyhrálo svojí skupinu B, když dokázalo dokonce porazit i Kanadu 3:1 a remizovat se Švédy a Američany, jinak porazilo jasně Itálii i Francii. Česko si naproti tomu tak dobře nevedlo, obsadilo ve skupině A až třetí místo, když nestačilo na Finsko a Rusko. Český tým dokázal porazit pouze Němce, Rakušany a Nory. Nicméně oba dva celky se probojovaly do čtvrtfinále, kde Česko nestačilo na Kanadu 2:3, když v prodloužení Petr Nedvěd v dresu Kanady vyhrál buly v útočném pásmu a Paul Kariya rozhodl o postupu týmu s javorovým listem na prsou do semifinále. Pro český tým tak zůstal pouze o 5. - 8. místo. Slováci dopadli stejně, když rovněž nestačili na Rusko v prodloužení a prohrálo také 2:3. I na Slováky teda čekal boj o 5. - 8. místo. V prvních zápasech Češi porazili Američany 5:3 a Slováci Němce 6:5 po prodloužení. K historicky prvnímu vzájemnému zápasu mezi Českem a Slovenskem tak došlo 26. února roku 1994 na stadionu Olympiske Fjellhall v Gjoviku. Český tým tento zápas jednoznačně ovládl a jednoznačně ho vyhrál poměrem 7:1.

 

 

V podobném duchu šlo i hned 8 dalších zápasů mezi výběry Česka a Slovenska, ať už šlo o přátelské zápasy, klání v různých turnajích nebo dokonce i střetnutí na mistrovství světa. Až v jubilejním 10. vzájemném boji dokázali Slováci odejít z duelu s českou hokejovou reprezentací bez prohry, když dokázali v přátelském utkání na české půdě v Ostravě uhrát remízu 4:4. Hned následující, 11., zápas už dokázali poprvé zvítězit, když přetlačili Čechy na své domácí půdě v Liptovském Mikuláši 4:2. Vraťme se ale k zápasům na vrcholných hokejových akcích. K dalším střetnutí mezi Českem a Slovenskem po olympiádě v Lillehammeru došlo až na mistrovství světa v roce 1997 v základní skupině A. Celkem vyrovnaný zápas ovládli čeští hokejisté poměrem 3:1. Slováci obsadili na tomto turnaji celkově 9. místo a český tým si došel po titulu z rakouské Vídně v roce 1996, kde začala zlaté éra českého hokeje, tentokrát pro bronzové medaile.

 

 

Další zápas na velké hokejové akci mezi ČR a SR se odehrál hned následující rok - 1998. Český hokejový tým si na olympiádě v japonském Naganu došel pro senzační a historické zlato, které bylo prvním z olympiády pro hráče s lvíčkem na prsou. Čeští hokejisté dokázali vyhrát na olympiádě, která vešla do historie jako turnaj století, protože na něm poprvé v historii mohli startovat ti nejlepší hráči na světě i z kanadsko-americké NHL. Skvělé poskládané sestavě trenérským mistrem Ivanem Hlinkou vévodil hlavně v brance fenomenální Dominik Hašek. Slováci na olympiádě naopak předvedli jeden ze svých nejhorších výsledků v historii. Nicméně vraťme se teď zpátky k utkání mezi bývalými spojenci - tedy Českem a Slovenskem. K tomu došlo v květnu na mistrovství světa ve švýcarské Basileji ve čtvrtfinulové skupině B. Zde se zrodil fotbalový výsledek, kdy hráčům české reprezentace stačil pouze jeden gól hned z první třetiny a zápas tak skončil 1:0 pro české barvy. I na této akci skončil český výběr na třetím místě, zatímco Slováci se museli spokojit se 7. místem.

 

 

I hned další rok se na mistrovství světa opět Češi a Slováci střetli a opět tomu bylo ve čtvrtfinálové skupině B - tentokráte v norském Oslu. Češi v tomto měření sil Slovensko doslova rozdrtili, konečné skóre se zastavilo na 8:2. Češi si dokráčeli pro druhý titul mistrů světa v samostatné historii a Slováci se opět museli spokojit pouze se 7. místem.

 

 

Přišel historický rok 2000, ale nepředbíhejme. Mistrovství světa se konalo v ruském Petrohradu, takže Češi i Slováci měli domácí ruské fanoušky většinou na své straně. Před začátkem turnaje nikdo nemohl ani tušit, že výběr České republiky se s mužstvem Slovenské republiky utká na této akci hned dvakrát. K prvnímu střetnutí došlo v osmifinálové skupině F, kde zvítězili Češi výsledkem 6:2. Neuvěřitelné se poté stalo skutečností, když mělo bývalé Československo obě své nástupnické státy ve finále. Dodnes si pamatuji komentář z kanadské televize, kde komentátor nevěřícně hlásil, že Československo odveze z tohoto turnaje hned 2 medaile. Bohužel pak už přišel pouze jeden další turnaj, ze kterého Češi i Slováci odjížděli s medailemi, ale to nechme na později. Vraťme se k finálovému utkání, které Slováci prohráli 3:5. Zatímco samostatný český tým dokázal poprvé v historii obhájit titul mistra světa, Slováci se mohli poprvé ve své historii těšit ze své vlastní medaile.

 

 

O rok později v roce 2001 v německém Hannoveru se Česko se Slovenskem střetlo bohužel už ve čtvrtfinále. Tato dvojice je pro mne už ve čtvrtfinále osobně tou nejhorší možnou variantou. Slováci nám toužili oplatit porážku z loňského finále, ale po utkání opět slavili hokejisté Česka, když vyhráli 2:0. Čeští hráči potom zvládli semifinále i finále a dokázalo tak jako jediné mužstvo v moderné éře play-off mistrovství světa třikrát po sobě zlaté medaile. Tímto turnajem ale také zlatá éra českého hokeje na přelomu tisíciletí dospěla ke svému konci ...

 

 

 

Následující rok se český tým se slovenským nestřetl ani na jedné ze dvou vrcholových akcí roku 2002 - olympiádě a ani mistrovství světa. Slovenská hokejová reprezentace nejprve stejně jako v roce 1998 v japonském Naganu vybouchla i na olypimpádě v americkém Salt Lake City, ale o 3 měsíce později dosáhla senzačně na doposud svůj jediný titul mistrů světa, když ve finále dokázali zdolat kádr Ruska. K tomuto turnaji si zase vybavuji další poznámku z kanadské televize, kde se rozebíralo, že Československo se stalo čtyřikrát za sebou mistrem světa. Slovenská zlatá generace v čele s Pálffym, Šatanem, Bondrou, Lintnerem a dalšími zkrátka na turnaji ve Švédsku dosáhla svého vrcholu ...

 

 

Zatímco zlatá éra českého hokeje trvala od roku 1996 do 2001, tak ta slovenská žila od roku 2000 do 2003. V rozmezí 4 let dokázali slovenští hokejisté získat 3 medaile a zkompletizovali tak celou svojí sbírku medailí od stříbra přes zlato až po bronz. Právě v roce 2003 sehráli Češi se Slováky na mistrovství světa opět dva zápasy. Ten první byl v osmifinálové skupině E, který skončil smírně 3:3. Ten druhý už byl v zápase o medaile, konkrétně šlo o tu bronzovou. Slováci dokázali Čechy porazit poprvé na velké světové akci a hned to bylo v zápase o medaili, výsledek byl 4:2.

 

 

Přišel rok 2004 a poprvé mistrovství světa v ledním hokeji uspořádala samostatná Česká republika. Tady se sice výběry české a slovenské reprezentace spolu neutkaly, ale tento turnaj vlastně dopadl pro oba tyto výběry obrovským zklamáním. Zatímco český výběr skončil své účinkování už ve čtvrtfinále po prohře s USA na nájezdy, kterou hráči i fanoušci velmi těžce kousali, jelikož do tohoto zápasu vyhráli všechny zápasy, tak Slováci přes brány čtvrtfinále sice prošli, ale stejně skončili bez medaile, když v souboji o bronz stejně jako Češi ve čtvrtfinále nestačili na Američany v nájezdech ... Tento rok měl ještě druhý vrchol, když se konal Světový (dříve Kanadský) pohár v Torontu, kde český tým došel až do semifinále, kde podlehl v prodloužení Kanadě 3:4, Slovensko vypadlo ve čtvrtfinále s Kanadou - 0:5.

 

 

Po sezóně 2003/2004 bylo jasné, že další sezónu 2004/2005 ovlivní stávka v kanadsko-americké NHL, která tak nezačne ... Hráči této hokejové soutěže tak většinou odešlo na angažmá do Evropy. Když bylo jasné, že se vedení NHL nedohodne s hráči na platech vůbec, tak se všichni hokejoví fanoušci už těšili na mistrovství světa, kde poprvé v dějinách budou hrát týmy v nejsilnějších možných sestavách. Na turnaji v rakouské Vídni, o které jsem psal celý blog už dříve, se český a slovenský tým opět střetly. Bylo to v osmifinálové skupině E a v tomto pěkném utkání Češi vyhráli 5:1 a nakonec si došli až pro zlaté medaile, což bylo bráno jakou loučení zlaté generace českého hokeje. Slováci obsadili celkově konečné 5. místo.

 

 

Roku 2006 čekaly opět na elitní hokejové reprezentace hned 2 vrcholy - olympiáda a mistrovství světa. Olympijské hry tentokrát hostila Itálie, konkrétně to bylo město Turín. Tady došlo na konfrontaci českého a slovenského hokeje opět už ve čtvrtfinále. Před tímto zápasem byl snad poprvé ve vzájemném duelu za favorita považován slovenský celek. Slovenští hokejisté dokázali vyhrát všech 5 svých zápasů včetně měření sil s Rusy, Američany i Švédy. Naproti tomu Češi dokázali porazit pouze Němce a Italy, prohráli s Kanadou, Finskem a i Švýcarskem. Nicméně zápas byl od začátku velmi vyrovnaný, český tým poslal brzy do vedení ve vlastním oslabení v samostatném úniku kličkou Martin Ručinský. Ve druhé třetině přidal druhý gól českým barvám Milan Hejduk. Na začátku třetí třetiny snížil Marián Gáborík na 1:2 a dal tak zápasu náboj dramatu. Nicméně čeští hokejisté si už výsledek zápasu pohlídali a na konečných 3:1 pečetil do prázdné branky pár vteřin před koncem. Češi teda poslali Slováky domů a došli si už pro svojí druhou medaili z olympiády, která tentokrát měla bronzový odlesk.

 

 

V roce 2007 se na mistrovství světa, které pořádalo Rusko ve městech Moskvě a Mytišči. Tady se mančafty Česka a Slovenska utkaly znovu v osmifinálové skupině F. Tentokrát byli úspěšnější Slováci, kteří vyhráli zápas 3:2. V roce 2008 se na mistrovství světa v Kanadě Češi se Slováky neutkali. O rok později na mistrovství světa ve švýcarském Kloetnu se tyto týmy už ale opět utkaly a došlo k nim debaklu Slováků, když jim český tým nadělil neuvěřitelných 8 gólů a samotný zápas skončil výsledkem 8:0. 

 

 

Nadešel čas pro rok 2010, ve kterém se opět už tradičně po 4 letech hrály v jedné sezóně jak olympijské hry, tak i mistrovství světa. Olympiáda se konala v Kanadě, holekový turnaj se hrál ve Vancouveru, kde hrají slavnou kanadsko-americkou NHL hráči Canucks. Zde došlo na česko-slovenské měření sil už v základní skupině B. Pro oba dva celky to byl úvodní zápas celého turnaje, kterým do něj vstoupily. Zápas nabídl pěknou podívanou, kterou si užívala i celá Rogers Arena. Zápas skončil výsledkem 3:1 pro český tým, když góly obstarali Patrik Eliáš, Jaromír Jágr a Tomáš Plekanec. Za Slováky vyrovnával na průběžných 1:1 Marián Gáborík. Nicméně turnaj skončil pro české hráče už ve čtvrtfinále. Nad jejich síly byli hráči Finska, kteří je porazili 2:0. Naproti tomu Slováci přešli ve čtvrtfinále přes Švédsko a dosáhli tak svého nejlepšího výsledku v samostatné historii státu na olympijských hrách. Bohužel pro ně v semifinále nestačili na Kanadu a v souboji o bronz ani na přemožitele českého výběru Finsko. V tomto klání Slováci ztratili dvoubrankové vedení a nedosáhli tak na svojí vytouženou olympijskou medaili ...

 

 

Slováci v roce 2011 uspořádali poprvé na svém území v éře samostatnosti mistrovství světa. Bratislava i Košice dýchaly své nadšení pro hokejovou věc. Mělo to být loučení zlaté slovenské generace s národním týmem, ale bohužel Slováci dopadli na tomto turnaji ještě hůře než Češi na svém domácím turnaji v roce 2004, jelikož nedokázali postoupit ani do čtvrtfinále. Jedním ze zápasů Slováků v Bratislavě bylo i klání proti českému týmu, takže se bývalí spojenci poprvé v historii utkali na půdě jednoho z nich. Na střetnutí došlo 6. května a český tým ho vyhrál 3:2. Jak už bylo napsáno, tak Slováci nakonec vůbec nepostoupili do play-off. Český tým vyhrál naproti tomu všechny zápasy až do semifinále se Švédskem. Potom si Češi poradili s Ruskem 7:4 v zápase o 3. místo a zajistili si tak další bronzové medaile. Po tomto turnaji ukončil účinkování v reprezentaci slovenský kapitán Pavol Demitra, který později zahynul při leteckém neštěstí týmu Lokomotiv Jaroslav 7. září roku 2011 stejně jako Češi Jan Marek, Karel Rachůnek a Josef Vašíček ...

 

 

Roku 2012 hostily mistrovství světa v ledním hokeji poprvé v historii 2 krajiny současně, byly jimi Finsko a Švédsko. Tady došlo na bratrovražedný slovenský souboj až v semifinále, který ovládli Slováci výsledkem 3:1. Slováci postoupili do finále, kde prohráli s Ruskem 2:6, takže získali stříbrné medaile. Český tým si v souboji o 3. místo poradil s domácím Finskem a získal tak bronzové medaile. Toto je ten druhý turnaj, o kterém jsem psal už v náznaku nahoře, ze kterého si odvezli medaili Češi i Slováci. Bohužel je to také zatím poslední turnaj, ze kterého si Češi nebo Slováci domů přivezli cenný kov ... Máme za sebou 5 let půstu ...

 

 

Nadšel rok 2014 a opět se hrála olympiáda a poté později přišlo na řadu i mistrovství světa. Olympijské hry hostilo tentokrát Rusko, konkrétně šlo o Soči. V něm na sebe narazily výběry České republiky a Slovenska už v osmifinále. Tento zápas vyhrál český tým poměrem 5:3 a poslal tak Slováky opět z olympiády domů. Nicméně ani Češi tentokrát díru do světa neudělali, když ve čtvrtfinále nestačili poměrně jasně na Američany. S trochou nadsázky tak Slováci mohli počkat na své české kolegy, aby letěli společně z Ruska domů ...

 

 

Po olympiádě přišlo opět v květnu na řadu mistrovství světa, které tentokrát hostilo Bělorusko. Dějištěm mistrovství světa se stalo hlavní město tohoto státu - Minsk. Češi se Slováky se střetli už v základní skupině A a bylo z toho nakonec velmi vyrovnané utkání, které muselo rozhodnout až prodloužení. Byla z toho výhra 3:2 pro Českou republiku.

 

 

Tak tohle bylo zatím poslední bratrovražedné slovanské utkání mezi českou hokejovou reprezentací a slovenskou hokejovou reprezentací na velkých světových hokejových akcích. Další nás už ale s jistotou čeká příští rok (2018) v základní skupině mistrovství světa, které bude hostit společně Dánsko s Lotyšskem. No a třeba dojde už i ke střetnutí v únoru na olympiádě, které bude pořádat Jižní Korea ...

 

Derby Česko vs. Slovensko - očekávání na obou březích řeky Moravy ...

 

 

Zdroje:

http://cslh.cz/text/27-o-slh.html

http://www.hockeyslovakia.sk/sk/clanok/historia-slovenskeho-hokeja

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A1_hokejov%C3%A1_reprezentace

https://cs.wikipedia.org/wiki/Slovensk%C3%A1_hokejov%C3%A1_reprezentace

https://www.youtube.com/watch?v=y5ArHK_eULo

https://www.youtube.com/watch?v=o3AKAugDSFs

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_z%C3%A1pas%C5%AF_%C4%8Desk%C3%A9_a_slovensk%C3%A9_hokejov%C3%A9_reprezentace

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mistrovstv%C3%AD_sv%C4%9Bta_v_ledn%C3%ADm_hokeji

Další články z této sekce...

ANKETA

Kdo jste ?

Celkem: 20 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

BlogyProfil blogu
Příběh českých a slovenských hokejistů trvá 100 let. Jejich slavné zápasy drží v napětí hokejový národ. Češi i Slováci jsou právem označovány jako hokejové národy ze středu Evropy. V tomto blogu budou zajímavá videa a články z hokejové prostředí včetně všech jeho příbuzných sportů.
* Založen: 5.12.2010 8:22:44
* BlogRank: 3,86
* Přístupů: 1 212 702
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 4
Toplist