Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
Logo sekce

Cangaceiros …cestou krvavé pomsty

28.09.10, 16:36, autor: Wast, vyšlo v blogu: Wast Classic Collections
Dnes už zapomenutí legendární brazilští bandité.

Virgulino Ferreira da Silva alias Lampiao se narodil 7. června 1898, ve vesnici Vila Bela, ležící v severovýchodním cípu Brazílie. Jako třetí dítě, ve velmi chudé rodině. Jeho otec José Ferreira da Silva a matka Maria Lopes, byli rolníci, a tak každý den od rána těžce pracovali na cizích polích. V dětství Virgulino v ničem nevynikal. Měl ale možnost chodit do školy, kde se naučil číst a psát, což v té době byl docela přepych. V dospělosti se krátký čas snažil živit řemeslem. Byl narozdíl od svých vrstevníků gramotný, ale výrazně tělesně slabší. Od mala měl špatný zrak, a tak nosil brýle na čtení. Jinak to byl běžný Brazilec, jako mnoho dalších, v tomto chudém a drsném kraji.

 

      


Začátek jeho života tak nenaznačoval, že by z něj měl být v budoucnu celostátně hledaný zločinec. Vše se zvrtlo až v roce 1919. Propukla potyčka mezi místními zemědělci o půdu, do které se vložila přivolaná policie. Ta si nebrala servítky a rozvášněné vesničany rozehnala střelbou do davu. Následně jeho otec zemřel na těžké zranění utržené při střetu. Virgulino přísahal policii krvavou pomstu a dal se tak na cestu násilí a zločinu. Stal se psancem. Během 19 let, které poté následovaly, plenil s bandou psanců široké okolí.

 

Z počátku se spolu se svými dvěma staršími bratry, připojil k Pereirově gangu. Což byl proslulý místní bandita. O rok později v roce 1920 si Virgulino pro své schopnosti vysloužil zvláštní přezdívku Lampiao (Lampión). Prý to bylo podle odrazu ohňů z hořících haciend (statků) boháčů ve sklíčcích jeho brýlích.


Lampiao krátce na to, díky své brutalitě a inteligenci převzal vedení gangu a v příštích čtyřech letech se dopouštěl různých zločinů ve státech Pernambuco, Paraíba a Alagoas. V roce 1926 měl skončit Lampiao nadobro s lupičstvím, za což mu byla velkoryse přislíbena amnestie. Bohužel se tak nestalo. Při jednáních došlo k nedorozumění, a tak se zase vrátil zpět ke gangu. V roce 1927 se banda rozrostla a pokusila se zaútočit na přístavní město Natal, centrum brazilského státu Rio Grande do Norte. Brazilské úřady vypsaly na jeho dopadení obrovslou sumu peněz 50 000 000 brazilských reálů. Bohužel ani tato částka, kýžené informace, kde se banda skrývá, nepřinesla.

 



Na přelomu let 1930 až 1937 se bandité jen bezcílně toulali po kraji a tu a tam se střetli s oddíly místní policie, či armády. Tehdy měl jeho gang, až padesát pozuby ozbrojených jezdců na koních. Lidé je už zdaleka poznávali, díky jejich charakteristickým širokým koženým kloboukům, co nosili na hlavách, což pro ty bohaté znamenalo smrtelné nebezpečí. Na pobyt v pampě a džungli byli dobře vybaveni. Nosili vysoké boty, kalhoty s koženými chrániči, jenž je chránily před trny různých druhů bodavých kaktusů a keřů. Horní část těla jim zakrývala teplé chaquetas (bundy), přes které měli křížem pásy plné střeliva.

 

Jejich zbraňový arzenál pocházel od místní policie. Oblíbená byla vojenská puška Mauser a velké množství malých ručních palných zbraní a dlouhé nože mačety. Někteří bandité měli americké opakovačky zn. Winchester, armádní pušky, různé revolvery, automatické pistole Ludger vz. 1908 a sám jejich vůdce měl moderní poloautomatickou pistoli Mauser.

Prostí lidé jim říkali „cangaceiros", což je portugalský název pro psance.

 

    


Během krátké doby měl gang zločinců na svědomí obvinění z útoku na malá města a haciendy statkářů v sedmi brazilských státech. Nepohrdli ani krádeží dobytka, únosy bohatých, na které navazovaly další trestné činy jako vraždy, mučení, zmrzačování, znásilňování a rabování. Rozporuplný Lampiao často rozdával peníze chudým. Nebylo to ale z důvodu, že by byl nějakým lidumilem. Zajišťoval si tak od prostých vesničanů podporu ve formě potravin, čerstvých informací o policejních hlídkách a častých změn úkrytů před strážci zákona.


Virgulino, alias Lampiao měl přítelkyni Mariu Gomes de Oliveira - známou pod přezdívkou Maria Bonita. Ta se k jeho bandě přidala v roce 1930 a stejně jako ostatní ženy v ní se podílela na mnoha násilných akcích gangu. Lampiao se s ní krátce nato oženil a po dvou letech 13. září 1932, mu Maria porodila holčičku, která byla pokřtěná jako Expedita Ferreira. Ve třicátých letech byli cangaceiros na svém vrcholu, a to jim dávalo pocit nepolapitelnosti. Jejich drzost a brutalita neznala mezí. To vše se mělo ale zanedlouho změnit. Zkrátka nic netrvá věčně. Začali být stále méně opatrní.

 



Osudným dnem se bandě stalo ráno 28.července 1938, tábořili tehdy na jedné farmě v oblasti Angicos jenž se nachází ve vnitrozemí státu Sergipe. Toho dne navíc byla hodně temná noc, hustě pršelo, a tak všichni spali ne venku jak bývalo jejich zvykem, ale ve svých stanech. Ráno kolem půl šesté, ještě všichni vyspávali. Stráže na hlídce buď zradily, a nebo usnuly. Nikdo se to už nedozví, zda za koncem cangaceiros byla skutečně chamtivost, či pouhá lidská chyba.


Oddílu místní jízdní policie se podařilo psance překvapit a zahájit na ně naprostou zdrcující palbu z kulometů. Celý útok trval pouhých dvacet minut a několika cangaceiros se podařilo uniknout z obklíčení a tím i jisté smrti. Třicetčtyři psanců, bylo při prudké přestřelce, ve které neměli žádnou šanci zabito. Padl Lampiao, jeho žena Maria Bonita zemřela brzy po něm na těžká zranění. Jedenácti členům gangu se podařilo využít zmatku a uniknout do okolní pampy. Policie slavila veliký úspěch, zabavila mnoho nakradeného zboží a všechny peníze banditů, jejich zlato i šperky.

 

   


Policejní velitel, důstojník John Bezerra, pak dal všem členům gangu ještě na místě setnout hlavy. Údajně někteří zločinci, byli v době sekání hlav ještě naživu. Poté byly hlavy cangaceiros nasoleny a uloženy do plechovek od petroleje, které pro lepší konzervaci obsahovaly brandy a vápno. Zohavená a zkrvavená těla cangaceiros, byla ponechána napospas hladovým supům a dravé zvěři.


Plukovník John Bezerra pak vozil hlavy cangaceiros po celém území severovýchodních států a jako odstrašující příklad je vystavoval, až do pokročilého stadia rozkladu. Setnuté hlavy cangaceiros všude přitahovaly dav lidí a staly se populární atrakcí. Často byly tyto trofeje paradoxně vystaveny na schodech místních kostelů. Jako dekorace sloužily zabavené zbraně a výstroj cangaceiros. Morbidní kolekce byla často fotografovaná a mnoho těchto snímků se zachovalo až dodnes.

 

       

 

Uťaté hlavy banditů byly poté pečlivě zakonzervovány a vystaveny v muzeu města Nina Rodrigues, až do roku 1968, kdy byly uloženy natrvalo do jeho depozitáře. Okolo cangaceiros panuje dodnes mnoho nejasností a pověr. Brazilci jsou hrozně pověrčiví lidé. Lampiao byl člověk mnoha protikladů a pro svou štědrost byl pro chudáky něco jako  novodobý Robin Hood. Činil tak však z čiré vypočítavosti. Avšak u mnoha brazilců stále ještě platí za národního hrdinu. Politickým smýšlením to byl spíše levičák a jeho vzdálenými vzory byli mexičtí revolucionáři Pancho Villa a Emiliano Zapata. O tom, že by ale Lampiao byl skutečným revolucionářem nemůže být ani řeč. Ve skutečnosti to byl jen pouhý zločinec.

 



Nicméně cangaceiros se stali vděčným námětem mnoha lidových písní. Jednu z nich zpívali kdysi i u nás, v padesátých letech minulého století, populární Kučerovci. Dále bylo natočeno několik dobrodružných filmů např. O Cangaceiros (105 min,Brazílie r.1953), stejnojmenný O Cangaceiros (Brazílie r.1970), a po třetí O Cangaceiro Trapalhao (90 min,Brazílie 1983), a opět stejnojmenný O Cangaceiro (120 min,Brazílie r.1997).

 

                          


Také se tito velice svérázní bandité objevili jako hlavní hrdinové ve španělsko-italském westernu Píseň ohlašuje pomstu (98 min, orig. O Cangaceiro, r.1970). Jako malý kluk jsem tento film viděl poprvé někde v roce 1974, kdy byl u nás uveden v televizi poprvé a věřte, že řada jeho scén se mi nesmazatelně vryla do paměti. Nedávno 16.9. byl k dostání na DVD v každý trafice za pouhých 69 kč. Zkrátka je to povedený dobrodružný western, jaký by jste si rozhodně neměli nechat ujít. Jen připomenu, že DVD obsahuje i původní dabing Slovenské televize s tehdy populárním Jurajem Kukurou.

 

          

 

Tady je stručný obsah tohoto povedeného spaghetti westernu. V severní pustině Brazílie řádí ve třicátých letech četné bandy zločinců. V úvodní scéně filmu plukovník Minas zmasakruje nevinné vesničany za to, že se v ní ukrývali bandité. Na pokraji smrti se zmítá mladý zemědělec Espedito. Poustevník v džungli ho ošetří a když se zotaví, pokřtí ho na Vykupitele. Espedito, nyní Vykupitel se snaží nejprve přemluvit vesničany k boji proti vládním úředníkům, chce za každou cenu pomstít smrt své krávy. Později dá dohromady vlastní gang cangaceiros - psanců. Náhodou se spřátelí se vzdělaným holandským prospektorem pracujícím pro americké naftaře. Území kde žijí chudí brazilci je bohaté na ropu. Holaňdan, když vidí bezpráví páchané bohatou naftovou společností, spojí se s cangaceiros, ve snaze zachránit je před zradou se přidává na jejich stranu.


 

Zdroje:

http://educacao.uol.com.br/biografias/ult1789u546.jhtm 

http://knol.google.com/k/lampi%C3%A3o-e-os-cangaceiros#

http://abelhudonews.blogspot.com/2010/07/sobre-lampiao-o-rei-do-cangaco-2.html

http://br.taringa.net/posts/imagens/2866/virgulino-ferreira,-o-lampi%C3%A3o---o-rei-do-canga%C3%A7o.html a ještě pár dalších, YouTube, google obrázky a shlédnutí filmu Píseň ohlašuje pomstu

Další články z této sekce...

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

* Založen: 7.11.2006 21:25:28
* BlogRank: 4,47
* Přístupů: 1 219 226
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 1
Toplist