Call of Duty: Black Ops - recenze singleplayeru

Nevím, jak to mají normální hráči, ale my herní pisálci dělíme roky, kdy vychází nové Call of Duty na pořádné a udržovací. Prvně jmenovaný byl minulý rok, kdy Modern Warfare 2 vytvořili jeho dvorní tvůrci - Infinity Ward, kteří dostali sérii CoD tam, kde dnes je, tedy na výsluní. A protože vytvořit další pokračování jim trvá vždy dva roky a Activision jakožto vydavatel si nemůže dovolit nedodat každoročně hru s tak významným jménem na trh, v dalším roce vytvoří pokračování nějaké jiné herní studio. I tentokrát se tohoto úkolu ujali herní matadoři ze studia Treyarch, kteří již mají na svědomí páté pokračování s podtitulem World of War, které se vracelo zpět ke kořenům - do druhé světové války.

A jak říkají stará dobrá přísloví, nic netrvá věčně a cvičení dělá mistra. Za prvé, Infinity Ward - tedy jeho hlavní část vývojářů ze studia odešla, takže kdoví, jak to příští rok s Call of Duty 8 dopadne. A za druhé: Treyarch téměř dosáhli dokonalosti svých předchůdců a dokázali ze hry vytřískat, co se dalo. Ano, rozhodně čtěte dál, Call of Duty: Black Ops totiž patří k tomu nejlepšímu, co v tomto roce budeme v žánru akčních stříleček hrát.

Ale dost bylo nezbytných, i když trochu nudných řečiček na začátek, pojďme se konečně věnovat samotné hře. A začněme rovnou tam, kde se příliš mnoha her nevěnujeme - totiž u menu. Už v okamžiku spuštění hry, kdy se tradičně procházíte nabídkou a nastavujete si vše na míru, jste již v samotné hře. Když tu pak opravdu spustíte, okolní prostředí zůstane v podstatě nezměněno a začne se rozvíjet samotný příběh. Povedené a musím uznat, že něco podobného jsem nečekal.

A propó, u příběhu se rozhodně musíme zastavit na delší dobu. Mám samozřejmě jeden velký úkol, či řekněme povinnost. Nesmím prozradit nic důležitého, žádný zásadní zvrat či situaci. Jistě, spoustu už jste jistě viděli ve videích, očima hltali stovky obrázků a musím bez okolků říct, je to chyba. Zrovna v případě sedmého CoD platí vrchovatou měrou, že čím méně toho budete vědět předem, tím lépe pro vás. Osobně musím konstatovat, že jsem se v posledních měsících snažil všem vypouštěným materiálům ze hry vyhnout jako čert kříži, ale i přesto jsem spoustu momentů ze hry už dříve viděl a nebyl zase až tak překvapený. Je to škoda, protože si tím kazíme důležitý moment překvapení, který je velmi důležitý a ve finále tak můžeme mít pocit, že se toho ve hře zase až tak moc nestalo.

Něco ale přece jen v základních obrysech prozradit musím. Celá hra je totiž "hra". Hra s vaším podvědomím,  s vašimi vzpomínkami. Jste upoutaní na křeslo a nemůžete se skoro pohnout. Zkreslený hlas po vás chce informace, chce vědět co se stalo a proč se to stalo. Klidně vás budou mučit, nacpou vám do žil litry drog, ale musí to z vás dostat. Vracíte se tak ve svých myšlenkách zpět do akce, které jste sami prožili, nebo které vám blízké osoby vyprávěli. Vše tak postupně začíná zapadat do sebe, pomalinku skládáte kostičku po kostičce, abyste se dobrali surové a nepříjemné pravdy. Co se tedy týká příběhu, ten je až neskutečně silný a velmi pevně drží vazbu celé hry, která je tak kompaktní a nikde se kupodivu nerozpadá.

Proč kupodivu? Jelikož autoři znovu zvolili ověřený způsob tvorby hry, použitý už v předchozích dílech. Rozkouskovat herní momenty na několik nejsilnějších zážitků, které voják může během celé své služby zažít. Při tomto způsobu vyhrají, dá se říct všichni. Tvůrci to nemají zase tak těžké s vytvořením hry, přece jen nasekat několik super momentů do mnoha různých prostředí, které spolu v podstatě zase až tak nemusí souviset, není až tak složité. A hráči, ti se pořád mohou velmi dobře bavit a hlavně nemají pocit, že by se něco opakovalo. Hlavní příběhová linie se tak sice odehrává kolem roku 1968, ale podíváte se i mnohem hlouběji do historie.

Někomu tento způsob vyprávění nemusí vyhovovat, pro silný zážitek z hraní je důležité se mu podřídit. V podstatě můžeme s nadsázkou konstatovat, že dříve jste museli několik hodin hrát, abyste se ve hře dostali k nějakému dechberoucímu momentu. Black Ops se v podstatě skládá jen z těchto momentů, je to tak hra prošpikovaná situacemi, kdy vám má padnout brada dolů a máte zůstat jen v němém úžasu. Tím se dostáváme k základnímu stavebnímu kamenu nového Call of Duty. Vývojáři z Treyarchu jsou skvělí v tom, vzít nějakou kulervoucí situaci, kterou viděli třeba v předchozích dílech série, a udělat z ní ještě víc kulervoucí, i když se zdá, že už to snad ani nejde. Co ovšem podle mého názoru neumí a čím jsou (pardon byli) proslulí vývojáři z Infinity Ward - neumí vymýšlet situace, kdy si řeknete, no ty vole, tak tohle jsem ještě nikde neviděl, to si hned musím dát ještě jednou. A právě to jsou ty důvody, proč jejich hry dostávaly brutálně vysoká hodnocení.

Ano, pochopili jste správně, kam jsem v předchozích odstavcích mířil. Tyto situace mi v Black Ops chyběly. Sice zažijete přehršel akcí, která jsou jednoduše řečeno super. Brutální útěk z ruského vězení, volný pád ze skály vynucený padající lavinou, zběsilý úprk na motorkách, let bitevní helikoptérou. Bavíte se u toho, ale pořád máte trochu pocit, že tomu něco chybí, ta pověstná třešnička na dortu se zkrátka nekoná. Čím jsem byl opravdu potěšen, je mise z druhé světové války. Úplně na mě dýchla atmosféra Call of Duty 2, dobové zbraně jako PPŠ-41 tzv. Špagin či MP40 vyvolaly vzpomínky a já si na těch pár desítek minut uvědomil, že bych si příští CoD od Infinity Ward dal zase rád z tohoto světového konfliktu, takový menší návrat ke kořenům. No nic, utřeme slzu a vraťme se zpět do období studené války. Což mi připomíná, že vám nesmím zapomenout sdělit, že kromě WW2 se podíváte i do Vietnamu, prolezete si typické tunely šikmookých vojáků, či si zabojujete v Laosu, Rusku...

Call of Duty byla vždycky vyčítána linearita. A skripty. Na jednu stranu, díky těmto prostředkům dokážete vytvořit neskutečně působivou atmosféru. Proti tomu nic nenamítám, na stranu druhou, tentokrát už mám pocit, že autoři sem tam překročili pomyslné hranice a zásadně to přehnali. Nemáte v podstatě jinou šanci, než se podřídit jejich diktátu a hrát a pohybovat se prostředím tak, jak si to oni vymysleli. Pokud něco začnete dělat jinak, hra vás sama rychle upozorní, že takhle by to teda nešlo - a to třeba tak, že bleskovým způsobem umřete. Několikrát zároveň narazíte na moment, že se skript spustí, kdy nemá a působí to nepříjemně. Třeba když se plížíte za vojákem, váš kolega vám naznačí, že teď je ta pravá chvíle, kdy jej máte sprovodit ze světa a pokud to hned neuděláte, voják spustí poplach, i když vás neměl nejmenší šanci vidět. Pokud si chcete Black Ops vychutnat, musíte se tomuto způsobu podřídit. Přijmout bez výhrad tato pravidla a jimi se řídit. Pokud to uděláte, odměna v podobě silného herního zážitku je pro vás připravena. Pokud ne, budete se spíš trápit, než si hru užívat.

O čem se nemusím příliš rozepisovat, jsou zbraně. Již několika díly prověřené modely zřejmě nejde zásadně vylepšit. Jak je pro CoD typické, zbraně příliš (dokonce se mi chtělo se napsat vůbec) nekopou. Je to tradiční znak posledních dílů a myslím, že jej nemůžeme brát negativně. I když osobně bych přece jen trochu větší náročnost v tomto ohledu přivítal. Jejich paleta je skutečně pestrá a myslím, že každý si vybere podle svého gusta a podle toho, čím má zrovna chuť vraždit. Zastřílíte si i obouruč, není problém vzít současně dvě pistole nebo uziny a vrhnout se nepříteli vstříc. Co mě poměrně překvapilo, je velká míra brutality, kterou hra předvádí. Napíšu to jinak, co je podle vás brutálnější - vystřílet letiště plné civilistů (CoD6) nebo chytnout zezadu vojáka a podříznout mu hrdlo, přičemž všechno do detailu vidíte? Rozhodnutí nechávám na vás.

Graficky je Black Ops určitě na vrcholu. Tedy musíme brát v potaz, že míra detailů se zcela určitě podřizuje výkonu konzole Xbox 360, pro kterou je hra primárně tvořena, a že ještě dlouhou dobu nebudeme mít na PC platformě o hodně lépe vypadající hry. To je bohužel daň doby, na stranu druhou zase nemusíte každý rok kupovat novou grafickou kartu. Na GeForce 275 hra běžela v rozlišení 1920x1200 zcela bez problému i se zapnutým čtyřnásobným antialiasingem. V náročných scénách sice počet snímků klesal pod 30 za vteřinu, ale hra byla stále bez problému hratelná. Výborná se i zvuková složka včetně hudby, v této oblasti jsou autoři časem vycepovaní k dokonalosti.

A jsme na konci dnešní recenze singleplayeru. Moje očekávání od dalšího pokračování nebyla vysoká, ale Treyarch ukázal, že dokáže udělat špičkovou hru. Bohužel chybí tomu něco navíc, něco z čeho byste si sedli na zadek a co od Call of Duty prostě chci. Dnešní na vývoj nákladné akční hry jsou si kvalitou velmi podobné a často tak rozhodují drobnosti o tom, zda ten který titul bude "jen" výborně hratelný nebo nezapomenutelný. Black Ops do té druhé kategorie nezapadá, ale pokud máte rádi vojenské střílečky, v žádném případě by vám hra neměla uniknout. Můžeme vám však garantovat, že se budete celých šest hodin, které singleplayer nabízí, skvěle bavit. Hodnocení 90 %.

Poznámka k multiplayeru: Již od vydání Call of Duty 2 recenzujeme novou sérii vždy nadvakrát. Multiplayer CoD série má pro nás velký význam, vždyť patří mezi hlavní hry, které můžete u nás na Gameparku hrát. Proto mu i tentokrát věnujeme celý obsáhlý článek, na který si však budete muset chvíli počkat, přece jen celou multiplayerovou část hry nejde zhodnotit během deseti hodin hraní. Multiplayer navíc v tuto chvíli provází značné problémy s bugy a lagováním během hry, které se bohužel nevyhnulo ani nám. Doufejme v brzkou nápravu, kterou tvůrci již přislíbili.