Bulletstorm

Když se podíváte na to logo, co si představíte? Zavšivenou pařbu, co bude mít slitování leda se svojí sličnou sousedkou? Ale kdeže. Žijeme přeci v době, kdy všechna studia hrají na city, nebo zábavu, ale na nějaké bezduché mlátičky už dávno ne. Od toho tu byl Painkiller. Chvilku o tom popřemýšlíte a řeknete si, hmm. Jenže, jak vidím to logo, představím si kupříkladu People can fly a ještě několik značek... No počkat! Vždyť to je ono! Tohle tvořili tvůrci Painkillera! Já se zcvoknu?! O tom jsem vždycky snil, Ty roky, kdy hry znamenaly zábavu jsou už dnes dávno pryč. A nenasadili si tvůrci na helmu nálepku "Smeteno na dnešní vlnu"?

Ne! A jak rádi určitě jste. Když bych měl něco na úvod říct, bude to, že autoři se opravdu nehodlali změnit a přinesli přesně to, co před lety. Myslím, že z lidí 18+ tady nebude jediný, kdo by těsně před dopadem nezachytil nostalgickou slzu na ty krásy, které studio vytvořilo. Tedy, i duchovní nástupce Dreamkiller měl něco do sebe a poslední Painkiller měl hmyz i na zadku, ale přeci se to musí povést! A povedlo! Jakým způsobem se nechte překvapit, ale je to polobožské a nikdo se vám ve hře ne***e do toho, co máte dělat a jak máte toho bosse zabít.

Myslím, že už jste se začali chytat tématu, takže začneme a vydereme na povrch, jak drsnou mluvou se budeme dorozumívat. Je jasné, že tu nezačnu zpívat jako Barbie a hrát si s růžovými poníky. Ba právě naopak. Začnu tu snášet tu krutou mluvu, jakou čeřili vodu horníci v Benátkách, či kde že byli zaplaveni nebo co. Už v první fázi si poslechnete jedno slovíčko, které se v různých tvarech bude opakovat po celý zbytek hry. Je to fuck a další tvary jako je fucking a ještě o kousek horší. Mimo tuto "základní" mluvu se ale nečekaně dočkáme smysluplných rozhovorů, které někdy budou probíhat i za boje. To už musí stačit každému, aby tušil, že jen o brutalitě to nebude.

Při popisu hrdinné trojky bych neměl zapomínat zmínit jejich vášeň a city, jakým způsobem se do sebe navážejí a jak se tak průměrně zrazují a zabíjí. Vy, fešný kotleťák s pasem vcelku v normální poloze, zato s kolty zatraceně hluboko, se budete tvářit jako komixový hrdina, co zachraňuje svět v nesnázích a zároveň se z něj snaží utéct. Mimo drsňáka z povolání tu máme i polozrobotizovaného borce, který je tak trochu zlej a to tou částí, kterou má naprogramovanou. A jako poslední se do takové dvojky musela zapojit i sličná děvuška, která je však ještě sprostější než ti dva dohromady. A taky s vámi je jen z pomyslného důvodu a taky to s ní párkrát půjde z kopce. Ale jste skvělí přátelé a nebojte, na konci alespoň jeden člověk zůstane živ.

V zásadě se o této hře dá hovořit jako o neustále kulervoucí akci, co pomáhá se vystřílet z problémů jak osobních, tak těch v online světě. Nikdo vám tu "na oko" neplánuje trasu kudy jít, ani vám tu neříká, kolikrát že toho týpka kopnout do rozkroku. Jenže takhle "na oko" svobodná akce vyžaduje i dávku odvahy a adrenalinu, protože jesti ho mít nebudete, po chvilce skončíte s tím, že je to stereotypní nuda, která ani nestojí za pozornost. Na vybití vzteku je ale vždy připravena. Jakým způsobem vám z těch depresí pomáhá už je jasné, ale připomeňme si to.

Za chvíli. Neustále jsem mluvil o volnosti "na oko". Co jsem tím myslel? Hra je totiž neuvěřitelně lineární. Ona vám určuje cestu kudy jít, ale nestaví vám žádné zdi, jednoduše vidíte, že existuje jediná možná cesta a pokaždé, kdybyste se vydali jinudy, zemřete. Na pohled je to krásné, ale jakmile se opravdu pokusíte vyklonit z dráhy, žádní nepřátelé, nuda, vidíte okoukané prostředí a nestíháte kompletovat informace o tom, jak rychle to vypnete. Pokud ale jdete tam, kam vás autoři navedli, zažijete impulz "ještě jeden level a jdu spát". Autoři si vás tím vlastně chtějí udobřit, protože pokud jdete po vyznačené trase, dostanete i neuvěřitelné možnosti.

Asi každý už o Bulletstormu něco slyšel a většinou se v takových poučkách jednalo o možnosti zabití. Tak a teď jsem konečně nabořil tu žílu, kterou si píchnu do těla, a budeme moci opravdu začít se samotnou hrou. Základním principem je to, že v jedné ruce máte zbraň, můžete s ní střílet a některé dokonce dovolují vzít si ji i do druhý ruky. Pak tedy začnete hrát a po chvíli zjistíte, co máte v druhé ruce a vězte, že tu první překonává o velmi dlouhé sáhy, které vlastní to co mají a nebojí se využít drsných výjevů, kterými hra rozhodně nešetří. Sečteno, jdeme podtrhávat.

V pravé ruce se tedy nacházejí obyčejně neobyčejné zbraně, jež mají za úkol zničit vše, co se jim postaví do cesty. Zde to jde ještě o kus dále. Na začátku máte zbraň, v další kapitole 3 a tak to pokračuje celým příběhem. Autoři zvolili ten nejlepší možný arzenál, který čítá snad všechny možné, i nemožné kousky. Máme tu trojhlavou brokovnici. Napodobeninu minometu. Obyčejný samopálek, ale i takové to, co vás chytí a druhým zmáčknutím koule na konci vybuchnout. Jestli mluvíme o odstřelovačce a pistolce, stále jste tu správně. Je vcelku široký a čítá zajímavé zbraně, které ale vypadají tak neobvykle pouze s jejich novým líčením. Současný maskér si holt vzal dovolenou. A zbraně jsou slabé. Neuvěřitelně slabé a v obyčejné hře byste s nimi udělali velké kulové.

Zato levá ruka má pořádně nakopaný a ukázkový proud čiré energie. Když s ním někoho trefíte, přiletí za vámi, aniž by to měl v úmyslu, a když netrefíte, nevadí, máte přece energii, která nepotřebuje dobíjet! Podobnou látkou, jakou nepřátele kontaminuje levá ruka oplývá i nožička a je dokonce ještě využitelnější. O tom ale až za chvíli. To, co se spouští písmenkem Q je asi hlavní námět autorů o opravdovou originálnost. Na některé to nefunguje ale na ty, kteří podlehnou, doléhá tvrdý úděl smrtelníka, který do pár minutek bude nakopnut na kaktus. Takže teď už se vrhněme na ty body.

Body získáváte za zabití nepřátel a pár dalších prkotinek, ale nepřátelé jsou to hlavní. Ve hře se dostanete k přístroji, který vám naznačí, jaké způsoby zabití jste už zařídili a na jaké jste ještě ani nešáhli. Myslím, že už tohle je dosti zajímavé téma. Dohromady máte, pokud se nepletu více než 100 možností zabití a to je co říct. Mezi nejpoužívanější asi zařadíte bullet-kick, nebo voo-doo doll. Z těch nejdrsnějších ale určitě je zabití minibosse tím, že mu ukopnete helmu a následně hlavu, případně ho kopnete do zad a poté do rozkroku. Jenže toho je mnohem víc! Přitahování, kopání, nahazování na elektrické obvody, či rovnou vyhazování z létacích plošin. hot-dog, tedy usmažení zaživa vůbec. Je toho více než byste dokázali za jediné zahrání udělat.

Další šancí jak získat tyto vcelku důležité body je například ve správnou chvíli zmáčknout pravé tlačítko, čímž zaměříte na důležité situace a většinou zároveň zachytíte blížící se nepřátele, což rozhodně není věcí navíc. Mimo to jde jednoduše o správné zmáčknutí klávesy ve správnou chvíli. Už zde se ale nachází skripty. Letí na vás obrovská bedna, a pokud nezmáčknete tlačítko na kop, mělo by vás rozdrtit, ale on vám to odrazí, jediný problém je, že nedostanete boy. Tak malá penalizace? Linearita, nascriptovanost, prostě nepříjemné, ale vcelku rozumné, protože jinak se mi velmi, opravdu velmi často stávalo, že jsem mačkat nestíhal, takže bych byl neustále v pekle. To už je o názoru.

A co pak s těmi body udělat? Na to autoři nic originálního vymyslet nemuseli. Jednoduše se jedná o nákup nábojů do zbraní, upgradu kupříkladu zásobníků, nebo nákup extra výbojů a nábojů. Upgrady probíhají u takové stanice a ze začátku si nebudete moci skoro nic dovolit. Ke konci hry už ale budete mít full všechno a ještě přebytek bodů, protože možnosti se opravdu množí a za každý nový způsob killu máte extra body. V některých chvílích se ale zdálo, že body neexistují a vaší jedinou šancí jak zabít nepřítele byl ten za +10 bodů. A vězte, že to je velmi nevýhodné. Nejsou náboje, hůř se zabíjí, je to problém.

Speciální náboje a výboje si tedy za body nakoupíte a jejich využití ve hře je pak opravdu velkou výhodou. U výboje levou rukou dojde k extrémně silné explozi, která všechny nepřátele vyhodí do vzduchu. U zbraní to je o něco menší účinnost, kdy třeba jen má více nábojů, nebo i silnější protivníky skolíte na jediný. Jsou to něco jako granátomety v CoDu. A když tedy nejsou náboje, ani "granáty", vyrazíte na ten pravý souboj. Přitáhnete nepřítele a dalším krokem je odkopnutí nepřítele do té a té oblasti. Ano, myslím tím do rozkroku, do hlavy, či do zad, ale i k masožravé kytce, pryč z plošiny, nebo na hřebíky.

Ze všeho toho povídání asi už chápete, jak brutální hra je a že s krví se zde nešetří. Jen takový upír by zde měl zásoby na půl roku. Nic se tady necenzuruje, hotovej první Kane a Lynch. Vy naštěstí taková zranění nemáte a z 90% problémů se dostanete skokem za nejbližší překážku. Nálepka 18+ je ale na obalu zaručeně správně vlepená, protože tady srší krev z hlav, z břicha i z nohou. Tak drsné to je, ale zároveň to je to ideální na vyřádění se. Mimo to všechno to má řádně odlehčenou atmosféru, kdy se nejednou zasmějete a smrt zde představuje odpočinek. Koneckonců proti vám nejsou zase takoví kabrňáci a silní nepřátelé dojdou až ke konci samotné hry.

V celém tom komplexu se dostanete k hordě, ale opravdu hordě cut-scén, ať už dlouhých, nebo kratších. V každém případě se to tváří jako interaktivní film, kdy během cut-scén musíte mačkat tlačítka, abyste udělali snadné akce, jako je zmáčknutí ovládání výtahu, či pohnutí páčkou. Těchto situací je ve hře požehnaně a vždy to neděláte vy. Určitě víte, že všichni tvůrci se snaží do čela dostat jediného týpka, který udělá všechny akce, zatímco ostatní se kryjí. Zde to průběžně běhá mezi všemi členy party, což se hodí obzvláště v coopu. Ostatní se pak necítí odstrčení, nýbrž jste rovnocenní. Po celou hru.

Na výběr je z celkem z pěti stupňů obtížnosti a každý je perfektně nastavený. Na lehkém se nesetkáte s jediným problémem, zatímco na nejtěžší se budete muset sakra krýt. Bohužel se setkáte s jedním opravdu velkým problémem při střílení. Je to pocit z něj a dále také přesné míření. V podstatě můžete snipery na 500 m trefit pistolkou a zabít ho headshotem. Co se týče pocitu, zvuk je vcelku dobrý, ale nehází to, strašně rychle se přebíjí, zjednodušeně nerealistické. Tak si to ale autoři přáli, takže to určitě hodíme na kopu +, protože jde jen o odreagovačku a čím víc střel do nepřátel vrazíte, tím víc zábavy bude.

Mezi nepřátele se postaví několik typů. Ti obyčejní jsou snadní, ani se neohlídnete a útočí na blízko. Později ještě přijdou jejich mutace. Druhým typem jsou rychlí, které nemůžete kopnout, ani si přitáhnout lasem a jako poslední jsou obří nabušení týpci, které musíte kopat hodiny, než je konečně zabijete. Jsou vcelku snadní a útočí v obrovských skupinách. Naneštěstí jejich AI příliš nepochytilo, ale vzhledem k tomu, že jsou to kanibalové a loupežníci Rumcajsové, nedivme se. Nebo viděli jste Rumcajse počítat rovnice? Já určitě ne! A takhle je to se všemi. Jejich jediným cílem je vaše smrt a mají k ní mnoho důvodů.

Minibossové a bossové jsou na tom ale ještě o kilowatty lépe. První, minibossové, přicházejí pouze s o něco silnější verzí, mají silné zbraně a většinou na ně neplatí některé útoky. S bossy je to o něco snazší. Buď po nich jdete helikoptérou, nebo je vyřídíte v cut-scéně. Abyste tušili, o čem mluvím, mají kilometr na kilometr, protože jsou to dinosauři! Vlastně celá planeta je o dost pozadu a problémy navršuje ze začátku pouští prostředí, které se ale během chvíle změní v městskou džungli, která ale nějakou velkou krásou neoplývá. Jednoduchý zabetonovaný frácek prolezlý rostlinami.

Když se kolem sebe rozhlédnete, uvidíte vcelku hezké prostředí. Jenže dívate-li se déle a na dalších krocích, uvidíte, jak strašně se to prostředí opakuje. Ještě k tomu linearita, stereotyp. Zmáčknout čudlík a konec. Možná je to smutné, ale ve skutečnosti je přesně tohle účel. Jednou za den přijdete, uděláte si jeden level a o chvíli později to vypnete s radostí a nově nabitou energií. Co je na hře nejlepší? Představte si, že každý nepřítel je váš šéf… už to jde snáze? To určitě a v každé takové hře. Navíc jsou zde velmi dobře vybrané checkpointy a nestane se, že byste se ocitli 2 hodiny před smrtí. Většinou se hra ukládá každých pár minutek.

Po grafické stránce hra předvádí opravdové orgie a skvěle vykresluje komixové postavy v souladu se skvěle realistickým prostředím. Jsme v budoucnosti, takže dojde i na vesmírné lodě a i takové předměty jsou naprosto skvělé. V prvních chvílích mi paleta přišla jak vystřelená z Borderlands. Tak zhruba to zůstalo až do konce hry. Písek, občas travina a do toho všeho železná monstra. Pravděpodobně to, co hra dokázala vykreslit nejlépe je vysloveně fascinující moře. Ta voda opravdu vypadá jako voda a ty potvory, jako třeba piraně, které v ní jsou, dodávají vodě nádech života.

A to všechno splácnuté dohromady je "Epické"! Po celou dobu vám autoři hrnou vsuvky jako obří kolo, ovládání robotického dinosaura, nebo jízda po kolejích a létání. To vše. Všechno tu bouchá, burcuje a padá. Přesně tím je hra krásná. Odpočinkem. Navíc do toho hraje příjemně drsná hudba a skvělý dabing. Já před hrou musím zasalutovat, protože takové spojení dokáže opravdu málo her. Většina se dokonce snaží skákat na babky s mákem, zatímco skrytá hratelnost, co dokáže opravdu zachytit je právě tady.

 
Abych pravdu řekl, po celou hru jsem se nesetkal s jediným bugem, ale všude byly neviditelné zdi. Nejhorší, co jsem zažil. Pád z útesu? Neexistuje, přechod přes něco, co byste obyčejně přeskočili? Nemožné. A tak dále. Hru slučuje příjemná grafika, drsná, krvavá a zároveň příjemná hratelnost a k tomu "dobrá linearita. Oproti tomu si té linearity přeci jen občas všimnete a není to příjemné. Stereotyp se také po nějaké chvíli dostaví, ale už samotná hra je na to připravena. Takže já hře musím dát zhruba tak 82%. Taková kvalita se nevidí a já jsem rád, že něco takového vzniklo. Přece jenom Dreamkiller za moc nestál. Tohle je to pravé, čím People can fly opět vystartuje do topů. Gratulace.

By: kralik2288