Blues o čase vánočním

Že by to tu bylo znovu? No ano, zástupy upocených lidí u pokladen hypermarketů, toužících si pro sebe „urvat“ ty nejvýhodnější koupě kaprů, majonéz, lesklých balicích papírů, poruchové zábavné pyrotechniky a vánočních balení přípravku Ginkoprim, takzvaného lektvaru věčného mládí, tomu nasvědčují.

Uplynul již celý jeden rok od doby, co nám splaskla odulá břicha, trávící a vylučovací ústrojí se vrátila do svých standardních cyklů a z očí nám zmizely ony infantilní plamínky dětské radosti, které přicházejí a odcházejí spolu s rozsvíceným vánočním stromkem.

Však opět nám již před prahem stepuje a na dveře klepe typická vánoční atmosféra, vkrádá se do našich pokojů, kde nás hodlá dnem i nocí provázet zbytky měsíce prosince a tedy i posledními dny roku 2008.

Tolik oblíbené kostkované nákupní tašky „vietnamky“ jsou v plném provozu připraveny pojmout to nejrozmarněji vybrané zboží, které by jinak zůstalo vyskládané na pultech obchodů, v tomto čase plných vydýchaného těžkého vzduchu a lidských pachů dráždících nosní sliznice.

Přichází doba klidu a rozjímání rodičů a také doba velkého očekávání jejich ratolestí, pro které, pokud se jim při polemizaci v místní mateřské škole o existenci Ježíška nezbortí celý svět, bude mít minimálně jeden z nadcházejících dnů nadpozemské kouzlo.

Brzy nadejde čtyřiadvacátý prosinec, den odříkání a psychického teroru všech dietářek, den panického strachu z objemu potravy nutné zvrátit všech bulimiček, které si štědrovečerní hostinu prostě nemohou odpustit, den neúspěšných sebevražd náctiletých dívek a chlapců, kterým připadá kontrastní pokusit se o zabití v době svátků klidu a míru a den všech opuštěných starců, kteří si v hlavě přehrávají šťastné prožité okamžiky minulosti.

Přichází dny nekontrolovaného a nekontrolovatelného obžerství, dny sprostého nicnedělání a na setrvačnosti fungujícím sledování stokrát viděných televizních repríz všeho, co se v myslích programového oddělení jednotlivých televizí ustálilo jako neopomenutelný kolorit Vánoc.

Přichází poslední den v roce, den všudypřítomných alkoholových výparů, den, kdy místo toalety poslouží stejně tak dobře přívětivé přítmí stromů nebo i jen krajnice silnic. Nadchází den, kdy lékaři vymění štědrovečerní kleště na vytahování rybích kostí za silvestrovské jehly a na téměř odumřelých odtržených prstech díky vadné roznětce zábavné pyrotechniky si trénují kroužkový steh.

Nastane tolik nenáviděné opětovné začleňování do pracovního či studijního procesu. A nakonec do roka a do dne, otočíme s potěšením list kalendáře, na kterém máme zatrhnuty vánoční svátky, tentokráte již roku 2009, svátky, kdy si budeme opět devastovat naše zdraví a hyzdit svá těla, svátky, kdy máme psychiku tak labilní, jak nikdy v roce. A přesto Vánoce zbožňujeme…a nebo spíše proto?