Najít safír

Příběh o hledání safíru, snad možná dobrodružný, snad možná zajímavý...

      Nostradamus varoval před válkou. Český geolog tedy ze strachu před odcizením svůj objev skryl a důkladně zašifroval jeho pozici.

     Krásný safír, nalezený u německých Alp našel pár hodin před německými geology, nacistické Německo stálo za svými muži, a proto musel hranice do vlasti překonat divočinou, aby o drahokam nepřišel.

      Zjistilo se, že než zmizel, poklad skryl a nechal po sobě první stopu.

     ,,Halt! HALT!"

     ,,Rychle poběž." Dva muži běželi před gestapem, jeden z nich pevně svíral kus papíru. Proběhli kolem Staroměstské radnice a vydali se jednou z uliček do srdce Prahy. Pod nohama se jim povalovaly noviny s datem 6.června 1942.

     ,,Musíme se jich zbavit, řvou jak smyslů zbavení, přivolají další." Sípal jeden z mladíku. Oba muži proběhli špinavou uličkou a dostali se ke Karlovu mostu.

     ,,Na druhou stranu, pojď." Těsně se vyhnuli tramvaji a pokusili se protlačit k mostu. Nacisti je skoro dohnali u prvního pilíře, tam si zoufalý David složil papír, chytl přítele za rukáv, rozeběhl se zpět proti mužům a těsně před nimi přeskočil stěnu mostu. Papír si strčil do pusy aby se nenamočil a už byl pod hladinou.

     Téměř bez vzduchu v plicích a starým papírem v puse se otočil v kalné vodě a snažil se najít Michala. Nad ním něco šplouchlo, zabral nohama a vynořil se. Objevil se v drobném zákrutu ve stínu vrby nedaleko mostu. Michal stál na bahnitém břehu a skryté pozoroval most.

     ,,Máš to?" zeptal se když si všiml Davida.

     ,,Booo" protáhl David a z pusy si vytáhl papír ,,tady."

     Chlapci rozložili list a prohlédli si ho.

Hwflwdegqdfgehqj vqwlgqagysyztqgeqqnzycyqe czzo kzxnxxixwhqzu mqqnqzozyhyya syglfgofgv nggaqfpffsqzazyl tqya sqykqqryyyywtvqá vqz bqzízqlqqé bzquqqdygoggvyzě szzvgyaggtzyé nyya kzzozypgvcggi jqze pzzoqqd lxyaxxvyyiqxcxqí jxqezzdzgnggogzu

      ,,Jo jasně. Hned to chápu." Protáhl zklamaně David.

      ,,To rozluštíme uvidíš, ale teď rychle pryč než se tu objeví gestapáci." Složili opět list a přilepeni ke stěně se vydali podél nábřeží k blízkému přístavišti.

     ,,Tak to rozlož." Oba mladíci seděli za dřevěným stolem v místnosti s lampou na jeho kraji a se zatlučenými okenicemi, nábytku tu nebylo mnoho a neútulný byt zaplňovalo jen pár knih a zbytky jídla.

     ,,Proč je to tak těžký? Ani nevím co to znamená." Postěžoval si znovu David a za hlasitého stříhnutí stočil mokrou košili.

     ,,Vydrž, něco se mi tam jeví, jen chvilinku. Hodně se tam opakuje písmeno q...z...y...a g taky celkem. Ty se ale v českých slovech vyskytují jen hrozně...málo." V tu chvíli Michal popadl tužku a kus papíru a začal psát.

     Plamínek v lampě vesele poskočil.

     ,,Hl...edej...ty jo HELE!" vykřikl šťastně David a ukázal prstem na papír, to slovo, mrkej. H je první, pak dvě písmena nic, pak l pak zas dvě nic, to se opakuje po dvou! Piš, budu ti diktovat!" řval nadšeně a nepřítomně si zase nasadil mokrou košili.

                ,,Vl...ast...ence...vlastnce...co...kni...hu...knihu...mnoha...slov...nap...al...ta..skr...ytá...v...bílé...bud...ově...svaté...na...kopci...je...pod...la...vicí...jed...nou. Tak uka co ti vyšlo!"

     ,,Vlastenec co knihu mnoha slov napsal ta skrytá v bílé budově svaté na kopci je pod lavicí jednou." Přečetl Michal a nepřestával hledět na papír.

     ,,No bezva, to jsme si pomohli vzdychl David a rozvalil se na židli.

     V tu chvíli někdo zaklepal.

      ,,Gestapo...našlo nás." špitl