Pohádková láska

Taková krátká povídka o lásce. Stále využívám své zásoby, které mám nasysleny v PC;-)

            Zamilovaný mladík ležel v posteli a přemítal o své lásce. Copak asi dělá? Nemůže se dočkat, až ji zítra uvidí. A obejme. A políbí. A budou spolu. Začínal upadat do polospánku, když ho najednou probudilo červené světýlko. Mysleje, že má mžitky před očima, otočil se na druhou stranu a chtěl pokračovat ve spaní. Nedalo mu to však a otočil se. Před ním poletovala asi 20 centimetrová postavička, která se na něj upřeně dívala. Byla celá červeně ozářená, kolem ní byl kouř stejné barvy. Vypadala úchvatně. Chlapec na ni chvíli konsternovaně zíral, než se odvážil zeptat: ,,Kdo jsi?"

,,Já jsem Láska. A ráda pomáhám lidem. Jsem tady pro tebe. Budu stát při tobě." Promluvila na něj medovým hláskem.

To mám ale štěstí, myslel si hoch, sama Láska při mně bude stát. Díval se na ni, načež se mu zavřely oči a usnul. Ráno se probudil a myslel, že to vše byl jenom sen. Najednou si ale všiml takového zvláštního červeného smetí, které leželo na stolku, nad kterým postavička večer poletovala. Přičichl k němu a opojná vůně se mu rozlila po celém těle.

            Rozhodl se, že vše musí říct své milé. Jaké to měl krásné poselství. Hned se za ní vydal. Aby si nemyslela, že se zbláznil, tak dal ono červené smetíčko do krabičky. Když  k ní dorazil, tak se div nerozskočil, poněvadž mu jeho vyvolená sdělila, že je mezi nim konec. Jako v mrákotách se dostal domů. Přes slzy dobře neviděl. Naprosto zoufalý zavolal: ,,A teď jsi kde, moje Lásko?!"

            Místo červeného světýlka se však objevilo něco obalené v černém kouři. Jako by někdo něco spálil. Poté se před ním zjevila postavička. Naprosto odlišná, nežli ta, jež viděl včera. ,,Tebe nechci.  Já chci svoji Lásku." Odmítavě kroutil hlavou mladík. Její odpověď ho však zarazila.

,,Ale to jsem já, ty jeden hlupáčku. Copak mě nepoznáváš? Copak ti mé vzezření zakalilo mysl?"