Co nevyléčí rozum, vyléčí čas

Postarší článek vlastní výroby, který byl sepsán z voleje. Zamýšlí se nad soubojem mezi lidským rozumem a časem. Kdo podle Vás vyhrává tenhle souboj můžete psát do komentářů ...

Rozum je neviditelná mocná pomůcka člověka. Rozum umožňuje vymýšlet, přežívat a vyhrávat. Rozumem se myslí síla jedince, aby vytřískla ze života všechno, co mu je naděleno. Rozum, pomocí těla, léčí tělo své nebo ostatních. Rozum je všude kolem nás. Ale přijdou doby, kdy dostanete ránu na duši. Šrámy, jizvy a modřiny, které nejsou na první pohled na nahéh těle vidět. Jak si s nima poradí váš rozum? Snaží se na to nemyslet? Nechává si poradit od jiných? Nebo snad přemýšlí o sebevraždě? Jestli ano, je to špatná volba. V žádném případě se nesmí nechat strhnout vlnou okolních vlivů. Ať už jde o krátkodobé - jen několika hodinové - nebo o středně dlouhé doby, jako je pár dní či dlouhodobé, které trvají několik let, nechá rozum, ať si to nechce většinou sám přiznat, vládnout svého nepřítele, který mu bude dočasně kamarádem - čas!

Čas je protějšek rozumu. Fyzicky se neukáže, nevydá jediný zvuk, není cítít jeho pach ani vůně a nedovolí nám si na něj sáhnout ani ho ochutnat. Jen vnitře víme, že existuje. Jeho pochod, kterým kráčí od začátku, kdy se narodil, je stejně rychlý a rázný, jako když stvořil vesmír, Slunce, Zemi, život a nakonec i člověka. Tím dal šanci rozumu, abychom se vyvíjeli, rostli, žili a užívali. Čas dal rozumu sílu, aby tvořil, pracoval a rozvinul se po celé zemi a do budoucna. Čas nám dal život a rozum s tím, abychom s nimi naložili dle svého uvážění. Přitom sám věděl, jak to bude vypadat. Rozum zesílí natolik, že bude chtít vyhrát nad vším. Rozum stvořil válku, válka bere životy. Rozum stvořil dnešní těchnický svět, ten nám pomáhá. Rozum nám velí, rozum dává, rozum bere. Prostě a jasně nás ovládá. A chce ovládnout i čas. Ten si však nechal poslední volbu svojí, aby nakonec všechno srovnal. Už víte, kam s tím vším směřuji? Rozum je chytrý a silný. Léčí tělo, vyrábí léky a ví, že proti nemoci je nejlepší prevence. Jenže když už se stane něco, co pošramotí vaši osobu zevnitř, rozum zazmatkuje a snaží se to řešit po svém. Ale až když zjistí, že je na všechno sám a sám to nedovede, až teprve tuhle chvíli uzná porážku a žádá o pomoc svého stvořiltele - čas. Čas totiž na rozdíl od rozumu ví, jak léčit duši a charizma. Jednoduše, nechá to nějakou dobu plout, až to ošklivé odplave. Čas pomáhá rozumu zapomenout a rozum jenom musí přijít na to, jak to urychlit, jakým způsobem na to špatné nemyslet. Čím méně si připomínáme špatné, tím rychleji zapomeneme. Jak jednoduše vysvětlitelné a pochopitelné. Jenže rozum doplácí na svoji tvrdost, která v tuto chvíli značně obměkčila, a i když se snaží nemyslet, sem tam si vzpomene.

Rozum není tak silný, aby dokázal všechno a čas věděl o sobě, že taky všechno nezvládne. Čas na rozdíl od rozumu ale své síli nepřeceňuje a nezneužívá. Ví, jak je použít. Myslíte si, že jste v něčem nejlepší? Že vás už nikdy nikdo neporazí? Ano, můžete být nejsilnější, nejrychlejší, největší. Ale jen určitou dobu, jen čas vám dovolí, jak dlouho to bude. Avšak váš rozum to umí více či méně prodloužit. Když to ale bude dlouho, začnete se nudit a rozum vám zavelí odejít a své žezlo předat druhému i když vašich kvalit zdaleka zaostává. Jenomže ta nuda, to je nápad času, aby se zbavil pyšného rozumu. Nebo se stane to druhé, z čeho budete mít větší radost. A to z prohry, protože ta vám teprve ukáže, že už jste pomalu na odchodu. Budete rádi, že nová krev byla lepší jak vy, poblahopřejetu mu a popřejete, aby ten trůn, který jste tak dlouho hýčkal vy, aby se o něj někdo staral. Ale i v tomto případě řekl čas „dost!" a ukázal rozumu, že je prostě slabší. A tak čas vyléčí nejen duši, ale i samotný rozum.