RECENZE - Call of Duty: Modern Warfare 2

Recenze singleplayerové části Call of Duty: Modern Warfare 2.

Na singleplayer nového dílu série Call of Duty jsem se těšil, ale i netěšil zároveň. V prvé řadě mi na mysl vyvstala radost z průchodu hrou, kdy kolem vás doslova rotuje ten filmový zážitek, člověk se opravdu během hraní posledních třech dílů cítil spíše jako v kině, než před monitorem na svém stole. Na druhou stranu jsem si ale vybavil frustraci z posledního dílu (například totální bombardování granáty na nejvyšší úroveň) nebo autory tolik milovaných scriptů. Někde v koutku duše také panovala obava z kontroverzních misí, které několik dní před vydáním unikly na veřejnost a s jejichž obsahem jsem se moc neztotožnil. Pochopitelně o tom dnes řeč nebude. Důležitějším tématem je otázka: "Obstála u mě hra?".

Počáteční zděšení aneb opravdu mám zapnutou verzi pro PC?
Když jsem hru nainstalovat a poprvé spustil, zděsil jsem se. Fakt pořádně. Místo klasického menu hry, jenž známe v podstatě obdobné podobně již od dob prvního dílu z roku 2003, tentokráte se na mě usmála tři okýnka – Special Ops, Campaign nebo Multiplayer – doplněné konkrétním obrázkem. To bylo všechno. Musím se přiznat, že na adresu autorů okamžitě letěly hodně silné nadávky ve smyslu "lhaní PC hráčům", "idiotům z Infinity Ward" nebo "kreténští Activision". Pochopitelně zde nemohu vypsat přesný přepis mých slov, to by byla celkem silná káva (já vím, jsem asi trochu sprosťák). Moje nervy totiž tolik podráždila vzpomínka na hrdinská slova od vývojářů, že "na PC verzi neustále pracují i několik dní před oficiálním datem vydání a tudíž by se nemělo jednat o pouhý port pro počítače". A kdo tomu věří, ať se postaví na hlavu! Vždyť se ti samí velkohubí členové Infinity Ward ani neobtěžovali konzolové menu nějak vypustit, nebo nedejbože odstranit pohyb po menu pomocí šipek.

Opravdu to není prachsprostý port z verze pro Xbox 360 na počítače? Ono totiž člověka pořádně rozčílí, když si hru zprvu nemůže nikterak nastavit a tak musí jenom rozčíleně koukat na intro celé kampaně, kdy se rekapitulují události z předchozího dílu za doprovodu hudby od Hanse Zimmera. Navíc si může celou klávesnici mačkat jak šílenec, přeskočit celé video se mu prostě a jednoduše nepodaří (nebo aspoň mě se to nepodařilo). Následně se podívá přímo do hry, někam do Afghánistánu, kde nějaký černý seržant vykládá něco nováčkům. Teprve teď vám hra dovolí si nastavit kvalitu textur, rozlišení, vyhlazování hran, světlost, kontrast, ovládání, kvalitu a hlasitost zvuků, no prostě to všechno, na co jsme my PCčkáři notnou dávku roků zvyklí. Naštěstí se při dalším spuštění a po výběru kampaně hra přemístí rovnou do menu, takže nemusíte celou proceduru neustále opakovat.

Příběhová linka hry
Několik minut mi trvalo, než jsem se mohl naplno ponořit do děje pokračování Call of Duty 4: Modern Warfare. Jak již padlo výše, ocitáte se na americké základně kdesi uprostřed Afghánistánu, kde černošský seržant Foley vyučuje nováčky správné střelbě. Ani při těchto záběrech se člověk neubrání pomyšlení na naše kolegy z Xboxu, protože ti na nějaké zaměřování většinou kašlou a pálí to tak říkajíc od boku. V první, seznamovací misi je vám ale tato nutnost tolikráte zopakována, že si to budete pamatovat ještě hodně dlouho. Ale zpět k příběhu hry. Jako dvaadvacetiletý vojín Joseph Allen musíte vojákům pomocí střelby na terč dokázat, že míření je skutečně lepší. Následuje přesun na tréninkové stanoviště, kde si pod dohledem přísného Shepherda vyzkoušíte obdobu tolik oblíbené volby obtížnosti z prequelu.

Bohužel musím říci, že mě předchozí varianta bavila neskonale více, možná to bude nepříjemnou přítomností civilistů, za jejichž sestřelení dostáváte dvě sekundy penalizace, možná to bude délkou celého okruhu, která se u mě zastavila na nějakých čtyřiceti sekundách (přesné číslo si nepamatuji, ale v Special Ops jsem dosáhl času 30,75s). Naštěstí však máte možnost se na doporučovanou volbu zvysoka vykašlat a zvolit si jednu z čtyř obtížností, které Call of Duty doprovází již od samého začátku. Po absolvování tréninkového martyria přijíždí zbytky rozprášené jednotky, jelikož na zabrané město zaútočili povstalci. Zbytek vaší jednotky, společně s vámi, jede situaci zvrátit a tak postupně zažijete útok po svých, jízdu v džípu s vestavěným kulometem a nakonec průchod místní školou. Na konci této mise si vás generál Shepherd vezme stranou – o vaše služby projevila zájem CIA, aby vás nasadila do blízkosti vůdce ruských teroristů.

Pro druhou misi se stáváte členem jednotky Task Force 141, kde jako Gary "Roach" Sanderson působíte pod velením kapitánů MacTavishe (ano, to je jeden z hlavních hrdinů CoD4) a Price. Neptejte se mě, jak mohl Price závěrečnou misi Call of Duty 4 přežít – já sám to nevím a ani na začátku hry to vysvětleno nebylo. Během načítání druhé mise hry se seznámíte se situací v Rusku, mrtvý Imran Zakhaev je považován za národního hrdinu a pět let po jeho smrti se k moci dostává bývalý poskok – Makarov. S velkou obavou v očích zatím ukradnete dokumenty a zničíte nádrže s benzínem kdesi v horách, kde začínáte pohledem do hluboké propasti. Bohužel, tajného agenta Allena teroristé během masakru na letišti zabijí a vám nezbývá, než se během misí v Americké armádě převtělit do kůže jiného vojína – Jamese Ramireze. Od té chvíle vás čeká kolotoč událostí v Brazílii (kam se mimo jiné vydáte zatknout a vyslechnout výrobce zbraní), USA (kde budete bojovat s útočící armádou) nebo také na studené Sibiři.

Stále kratší Call of Duty
Tuto část recenze berte hlavně jako takové postesknutí. Stále s větším smutkem pozoruji, jak se herní doba každého nového dílu Call of Duty smrskává. Ano, zážitek ze hraní je sice intenzivnější, rychleji vás strhne s sebou a více se vžijete do situace jednotlivých vojáků na bojišti, ale není to v závislosti na stále kratší době, po kterou vám daný díl vydrží, trochu škoda? Vždyť první díl se dal na nejtěžší úroveň dohrát za nějakých deset hodin, ten druhý přibližně za stejnou dobu, čtvrtý již mírně pokulhával, pátý byl na tom stejně a Call of Duty: Modern Warfare 2? To se mi na nejtěžší obtížnost podařilo dohrát za něco málo přes čtyři hodiny, takže se se svojí výdrží řadí někam k novému Painkillerovi (Painkiller: Resurrection). Není to sakra trošku škoda?

Ano, vývojáři mi určitě namítnou, že hlavním pozitivem je absence hluchých míst v příběhu, respektive v celé hře. To je pravda, ale takovou záplavu událostí nemůže nikdo zvládnout. Pořád nějaké zvraty, obraty, výkruty a člověk po chvíli vůbec neví, co dělá, proč tam jde, o co jde a musí se podívat na soupis cílů mise, aby alespoň v náznaku tušil, co se po něm chce. I když ani toto vám moc problémů dělat nebude, jelikož je vaším průvodcem bílý kruh doplněný textem (tato věc nahradila oblíbený kompas), jenž vás informuje, kam máte jít a jak je to daleko, popřípadě koho máte následovat. Hráč vůbec si během celého hraní připadá neustále tažen nějakým koridorem neustále v před a jen malinkaté vybočení se tvrdě trestá smrtí nebo nárazem do neviditelné zdi.

Nevím jak vám, ale mě takový styl vůbec nevyhovuje. Lineární střílečky mě sice baví, ale rozhodně takové, které se svojí linearitu pokoušejí třeba trochu schovat. Zde na nic takového nenarazíte. Musíte se držet přesně vydlážděné cestičky, rozhodně se nepokusit zapojit vlastní invenci, prostě jenom jděte a střílejte. Po celou dobu vašeho snažení vám budou věrným přítelem všemocné scripty, jenž okolo vás dopomohou vytvořit tu pravou atmosféru a v podstatě ženou ovládaného hrdinu neustále dál. Jako kdyby znělo z úst vývojářů: "Rychle, rychle vpřed! Než hře dojde dech...". Je tu sice možnost během hraní sbírat zbylé notebooky obsahující cenné informace nepřítele, ale krom dobrého pocitu za ně nic nezískáte. Škoda, tohle mohl být právě ten chybějící prvek.

Umělá inteligence – je tu vůbec?
I přes opravdu nadměrnou porci scriptů je cítit, že se autoři alespoň někde poučili a snažili se vylepšit umělou inteligenci vašich nepřátel. Už se na vás nebude donekonečna valit jedna horda za druhou a dokonce už ani těch samotných nepřátel není tolik. Tudíž by se vám v CoD: MW2 nemělo stávat, že když se na jednom místě prostě zastavíte, tak tam můžete díky neustálému respawnu nepřátel zůstat do soudného dne. Dále kvituji s povděkem absenci granátových náletů, díky čemuž jsem například skoro nedohrál předchozí díl od vývojářského studia Trayarch, kde byl tento problém opravdu enormní a hratelnost srážel o několik pater níže. Snaha nepřátel lokalizovat vaší pozici a následně obklíčit dokáže vyloudit úsměv na rtech. Prostě nepřátelé se v novém díle opravdu povedli a dokonce i vaši spolubojovníci nejsou jen tak do počtu a několikrát se jim podaří překvapit a doslova vám zachránit zadek.

Zbraňový arzenál celé hry
Zbraní od minule přibilo, ty staré dostaly nový kabátek. Například AK-47 jsem v prvních chvílích ani nemohl poznat, jelikož bylo nějak záhadně přebarveno a na vršek hlavně dostalo nevyužitelný "měřič vzdálenosti". Jinak se seznámíte se starými známými – Desert Eagle, M4A1, zmiňované AK-47, P90, pistole USP… to všechno tu opět je. Mimochodem, Desert Eaglem už nelze střílet tak rychle jako v Call of Duty 4, což jsem sám pocítil v tu nejméně vhodnou chvíli. Infinity Ward se pochlapili a krom přepracování vhledu zbraní z minulé hry přišli z několika novými. A tak se nedivte, když si od nepřátel vypůjčíte Scar Light (hráči nejenom CrossFire jistě znají), Steyr AUG (objevil se již v první beta verzi Counter Striku a je oblíbenou zbraní rakouských speciálních jednotek).

Zcela zásadní novinkou jsou pak duální zbraně, kdy každou z nich ovládáte jiným tlačítkem myši a můžete tak efektivně střílet ještě více nábojů, než doposud. Bohužel však nemůžete ruční zbraně nijak vlastnoručně zkombinovat, musíte pouze trpělivě čekat, kdy je u nějakého nepřítele naleznete. "Duálky" jsou ve hře vlastně jenom dvě – buď budete třímat dva Ingramy (možná Scorpiony?) nebo "pistole". Ty uvozovky jsou tam správně, opravdu jsem nenašel lepší označení pro zbraň, která má vzhled pistole a vkládá se do ní extrémně dlouhý zásobník, kadence je stejné, jako u předchozích Ingramů. Nůž z předchozího dílu opět nechybí, některé čtenáře může potěšit efektivní držení chladné zbraně přímo v druhé ruce při míření pistolí.

Special Ops aneb ve dvou se to lépe táhne
Kapitolou sama pro sebe je volba úplně vlevo v základním menu. Tato novinka pojmenovaná podle termínu Jaspera Fforda, který tak označil Britské vládní jednotky, je určena pro delší signgleplayerový zážitek. Autoři zde vložili mise, které se jim do kampaně nějakým způsobem nehodili nebo je vytvořili zcela nezávisle. V podstatě jde o několik desítek misí rozdělených do kategorie Alpha, Bravo, Charlie, Delta a Echo (každý název určuje obtížnost daných misí). Z informací od vývojářů jsme se také dozvěděli, že byla každá z misí pečlivě odladěna skupinkou interních testerů, kteří neměli s příběhovou linkou nic společného. V podstatě by se tento mód dal přirovnat k externí misi z CoD4, kdy jsme jako člen zásahové jednotky likvidovali teroristy v uneseném letadle.

Tudíž se v Alpha části porozhlédnete po cvičišti a jednoduchých akcích, v Bravo si zahrajete na menšího Sama Fishera nebo dostanete do ruky odstřelovací pušku, Charlie a Delta nám dá likvidační pokyny a Echo prověří všechny vaše zkušenosti. Na tom všem je zábavné právě to, že si vše můžete zahrát se svým kamarádem. Co je ale podle mého názoru nehorázná škoda - ani tento mód nepodporuje LAN hraní. Special Ops však stejně vidím jako jednu ze zábavných částí - opravdu by mě bavilo hrát s kamarádem různorodé mise, takhle dobře jsem se naposledy bavil při kooperativním hraní Gears of War. Za splnění každé z plného počtu 23 samostatných map získáváte bodové ohodnocení, které je zprostředkováno pomocí hvězdiček. Pro odemknutí další mapy je vždy potřeba obdržet předem daný počet.

Novinky v Modern Warfare 2
Některé škarohlídy hned při oznámení vývoje Modern Warfare 2 napadlo, že v podstatě půjde pouze o balík nových misí, respektive map a nic jiného vývojáři do nové hry nezakomponují. To se naštěstí mýlili. Mezi hlavní novinky patří například jízda na sněžném skútru (později se pojedete i vodním člunem), během níž můžete svůj dopravní prostředek libovolně ovládat a dokonce pomocí levé ruky střílet. Bohužel ale nelze směr vaší střelby nijak upravovat a tak míříte neustále před sebe. Další zajímavou novinkou jsou takové předscriptované situace, které se většinou spojí s nějakým tlačítkem a vy pomocí jeho mačkání provádíte danou akci. Nejlépe je to vidět při zdolávání ledové stěny v misi Cliffhanger, kdy obě tlačítka myši reprezentují vaše ruce, ve kterých třímáte pomocné háky. Ovládání těchto "miniher" je opravdu intuitivní, i když se mi dokonce povedlo asi dvakrát zřítit do ledové propasti. O minutém provazovém žebříku visícího z vrtulníku raději nic dalšího neřeknu.

Jedna z hlavních novinek oproti prvnímu dílu Modern Warfare je i přítomnost civilistů. Ty samozřejmě můžete zastřelit, mise tím však okamžitě skončí (krom té za agenta CIA – vlastně také zde mise při výstřelu skončí, ale jenom v Německé verzi). A tak se nedivte, když se proti vám vyřítí vyděšený Brazilec v košili a v jeho závětří rozzuřený terorista. Takovéto situace přispívají celkové atmosféře, podobně jako vyděšené slepice na tržišti. Taktický štít jsem v odstavci o zbraních nezmínil schválně, rozhovořím se o něm až zde. Ač se nejedná o úplně plnohodnotnou zbraň, zabít se s ním pochopitelně dá. Jeho hlavní účel je však předpokládám všem úplně jasný. Za velký, ale velký zápor považuji absenci klasického vyklánění. Ano, někdo může namítnout, že CSko jej také nemá, ale my "CoDéčkáři" jsme na něj jaksi zvyklí...

Grafika a ozvučení – jak dopadly tyto složky?
Jelikož hra běží na dva roky starém enginu původní hry, hardwarové nároky nejsou nijak brutální. Na doporučenou konfiguraci hru rozjedete na plné detaily (včetně vyhlazování hran), takže se váš zážitek může ještě umocnit. Menší daní za tuto výhodu asi bude mírně zastaralá grafika, ale to během lítých bojů opravdu nepostřehnete. Díky tomu je také engine bez jakýchkoliv bugů nebo kolizí textur, jen bych chtěl upozornit na zapadávání zbraní do střech budov, při čemž se poté nedaly použít. Možná by neškodilo použít mírně detailnější textury u postav nebo budov. Krev konečně vypadá jako krev a její výskyt se projeví až po smrti daného vojáka. Rozhodně se tak neopakuje extrém z Call of Duty 2, kde po jediném zásahu prýštila krev jak na jatkách. Zajímavě působí zpracování krvavé šmouhy při plazení zraněného nepřítele směrem od vás.

Ozvučení, to je samostatná kapitola sama pro sebe. Dabing je kvalitní, vojáci opravdu řvou jako kdyby byli na skutečném bojišti, potěší skutečná řeč vašich nepřátel (takzvaně native speakers). Dokonce se prý nejedná o žádné nesmyslné věty, ale skutečné pokyny a rozkazy, takže si hráči znající ruštinu (nebo španělštinu/portugalštinu) vylepší svůj zážitek o pár bodíků. Jak již bylo dopředu avizováno, hudební doprovod složil Hans Zimmer (autor mnoha filmových soundtracků), ale podle mého názoru to ani moc poznat nebylo. V podstatě si ani žádnou výrazněji zapamatovatelnou melodii nevybavuji a ani kdybyste mě mučili, tak skutečně nevím. Zbraně znějí skutečně jako zbraně, výbuchy granátů jako výbuchy granátů, to už je dnešní standard.

Závěr aneb mám to za sebou!Věřte mi, že recenzovat singleplayer nejnovějšího dílu Call of Duty byl sakra těžký úkol. Za prvé je to jedna z mých nejoblíbenějších herních sérií vůbec, za druhé byla mou úplně první onlinovou hrou právě Call of Duty 1, no a za třetí vím, že jdu před vás se svojí kůží na trh. Doufám, že vám moje občasná silná kritika tolik nevadila a snad si mojí fotku nedáte na terč k šipkám. Raději už přestanu psát, protože bych se do toho strašně začal zamotávat a to nechci. Jedině bych vás chtěl požádat o vyjádření vašeho názoru do komentářů, mohla (a měla) by se rozvinout solidní diskuze. Jinak, osobně doufám, že využijete novinku, kterou jsem se rozhodl ode dnešní recenze zahrnout, tedy vytvořit jakousi fotogalerii všech nejzajímavějších vytípaných obrázků ze hry pomocí druhé kapitoly, protože jsem všechny nestihl použít.

Možná si někteří z vás pamatují, že dříve byl archiv těchto obrázků uploadnut na edisk a následně se dal k dispozici odkaz na stáhnutí. Leč zjistil jsem, že to nikdo nestahoval... Takže snad se tato novinka dočká kladné reakce. A teď už fakt končím. Ámen.

+ zážitek z hraní
+ kvalitní příběh
+ odstranění některých neduhů z předchozích her
+ solidní pokračování CoD4
+ mód Special Ops

- herní doba
- hodně, ale hodně scriptů
- PC verze silně načichlá konzolí
- absence vyklánění

Verdikt: Přes některé neduhy je singleplayer CoD: MW2 stále kvalitní hrou, u které si však musíte zvyknout na svojí druhořadou roli. Pokud tak učiníte, dočkáte se kvalitní zábavy. Pokud ne, poohlédněte se raději po jiném titulu. 80%

Název: Call of Duty: Modern Warfare 2
Vývojář: Infinity Ward
Vydavatel: Activision
Vydavatel pro ČR: Cenega
Lokalizace: není
Datum vydání: 11. listopadu 2009 (celosvětově)
Země původu: USA
Platformy: Windows, Xbox 360, PS3
Žánr: střílečka z první osoby
Rating: 18+ (BBFC), M (ESEB), MA15+ (OFLC), R18 (OFLC), 18+ (PEGI)
Minimální konfigurace: CPU 3,0 GHz, RAM 1 GB, HDD 12 GB, 256 MB GFX