Tančící kameny v Údolí smrti

Tento jev ještě nikdo neviděl na vlastní oči, ale jeho důkazem jsou zvláštní stopy: těžké úlomky horniny velkou rychlostí "tančí" po dně amerického Death Valley, Údolí smrti. Existují různé teorie, které se pokoušejí tento neuvěřitelný fenomén vysvětlit.

Tančící kameny v Údolí smrti

Své jméno dostal údolní systém v americké Kalifornii roku 1849. Skupina mormonů tehdy hledala cestu k nálezištím zlata u Sacramenta. Aby si ušetřili namáhavé putování strmými horami - nedaleko odtud te nachází druhá nejvyšší hora Spojených států Mount Whitney (4418 m) - vydeli se průkopníci po zdánlivě jednodušší trase suchým, horkým údolím. Zanedlouho však výprava beznadějně zabloudila. Vyslala napřed dva zvědy, aby hledali cestu z údolí ven. Po pětadvaceti dnech dokázali stopaři skupinu sice vyvést, ale jeden člen výpravy dobrodružství nepřežil. Po svém zranění se jeden z mormonů ohlédl se slovy: "Sbohem, údolí smrti." Tak přišlo údolí ke svému jménu.

Vyschlé dno jezera

Před mnoha tisíciletími tvořilo 225 km dlouhé a místy 26 km široké údolí Death Valley dno obrovká jezera. Zdvihy a poklesy dna obnažily v průběhu doby nejrůznější vrstvy hornin a usazenin.

Vzácné, zato však většinou extrémně dilné bouře splavují balvany a úlomky hornin všech vývojových období Země ze svahů blízkých hor do vyschlé jezerní pánve, kde na některých místech dodnes nedocházejí klidu. Sledujeme-li podivné stopy, které zanechávají na ztvrdlém dně, dělá to na nás dojem, jako by tančily. Průběh stop se zvláštně klikatí, jako by těmito kameny nějaká obří ruka pohybovala po zemi sem a tam. Nejdelší stopa měří 900 m.

Pokusů o výklad se už vyskytla celá řada a neustále se objevují další. Tento jev mimo jené vysvětloval i zásahy návštěvníků z vesmíru nebo působením magnetických sil. Jaké tajemství však za ním skutečně skrývá?

Ustláno na ledu

Před několika lety předložil americký geolog John Reed přijatelně znějící vědeckou teorii. Bylo mu nápadné, že se kameny vydávaly na cestu vždy, když nejdříve pršelo a potom teploty klesly pod bod mrazu. Voda se promění v hladkou vrstvu ledu, ve kterém balvany zamrznou. Do této ledové plochy se pak opírají orkány, které v údolí velmi často vanou. Podle Reeda se vítr dostane pod ledové desky, lehce je nadzvedne a posune je na jílovitém podkladu včetně kamenů. Tak údajně vznikají charakteristické klikaté stopy.

Větrný pohon

Teorie geoložky Pauly Messinové z univerziry Jose State v Kalifornii se od hypotézy jejího kolegy trochu liší. Messinová, která zaznamenala pohyby skalních balvanů pomocí satelitního měření, zastává názor, že se kameny přesouvají díky souhře různých faktorů.

Pokud temuto fenoménu předcházejí silné srážky, splaví se z hor jíl a dno údolí se potáhne kluzkou jílovitou vrstvou. Když se pak krátce nato zvedne silný vítr - v Údolí smrti občas dosahuje rychlostí značně překračujících 100 km/h -, stačí to podlé názoru americké geoložky k tomu, aby se kameny začaly po kluzkém dně pohybovat rychlostí až 2 m/s.

Ochrana kamenů

Geologové chtěli původně na každém "tančícím" kameni umístit zaměřovací vysílač a zaznamenávat změny jejich polohy, aby mohli ze získaných údajů vyvodit závěry o skutečných příčinách tohoto zvláštního jevu.

Z plánu však nakonec sešlo. Údolí Death Valley bylo totiž v roce 1944 prohlášeno za árodní park, a proto tady mají při hodnocení všech projektů poslední slovo ochránci přírody, kteří připojení vysílačů na kameny nedovolí. Proto asi ještě nějakou dobu potrvá, než bude tajemství putujících kamenů definitivně vyřešeno.

Zdroje: Kniha, google, internet