Vlajce do posledního dechu věrni - UPDATE

"Není to příběh oslavující nacismus nebo Wehrmacht. Je to příběh obyčejného německého vojáka, který se zúčastnil jednoho z největších mlýnků na maso dvacátého století - bitvy o Stalingrad." - Jiří "FireTight" Szabó

Na začátku mého článku bych si dovolil zveřejnit můj malý doslov k mé knize:

Do bitvy bylo Hitlerem vysláno 364 000 vojáků, na ruské straně neexistují přesná čísla. 23. listopadu 1942 (kdy se začala bitva obracet) bylo v kotli ještě 270 000 vojáků. Z obležení později uletělo 34 000 raněných nebo specialistů, no a do zajetí se podle rusých zdrojů dostalo přibližně 108 000 naprosto vyčerpaných vojáků, mezi nimi i 2 500 důstojníků, 24 generálů a jeden polní maršál.

Více jak polovina zahynula v sovětských sběrných táborech v Beketovce, Krasnoarmejsku nebo Frolovu a také (na jaře 1943) skvrnitému tyfu. Další desetitisíce zahynuly při mnohatýdenních transportech na Sibiř nebo v lesních táborech a dolech. Ze 24 generálů umřel pouze generálplukovník Heitz (rakovina žaludku). Do konce roku 1956 se vrátilo celkem 6 000 zajatých německých vojáků.

Těžké ztráty počítala i Luftwaffe. Ti napočítali (pro období listopad 1942 – únor 1943) 8 223 padlých nebo pohřešovaných lidí, 168 letadel bylo zničeno, 112 bylo nezvěstných a 215 bylo těžce poškozených. Zásobování obležené 6. armády Luftwaffe stálo polovinu letadel Ju52 a téměř všechen zkušený zdravotnický perzonál.

Další dojemný je osud samotného města. Do roku 1942 se počet obyvatel ustálil na počtu 467 000, v létě 1942 se ale zvedl na 600 000 (zvláště kvůli uprchlíkům). Podle sovětských pramenů přišlo tehdy o život při dělostřelecké palbě a palbě pěchoty 42 750 lidí, 3 345 jich zemřelo kvůli německým reparacím, do Německa jich bylo odvezeno 64 220. Okolo 120 000 bylo evakuováno přes Volhu. Zbylých 75 000 mužů a žen se aktivně zúčastnilo obrany Stalingradu. Ke konci bojů bylo ve městě stále ještě 30 000 obyvatel.

Ze 42 000 domů zůstaly jen základy. Veškerá infrastruktura města byla zničena: elektrická síť, kanalizace nebo vodovod. Jedinými sídly se tak staly bunkry Čujkovovy armády na břehu Volhy.

(zdroj číselných údajů: Janusz Piekalkiewicz – Stalingrad)

Jinak "sumarizovat" snad ani není co. Na začátku jsem si nejdříve vyslechl, jaký jsem neznalý, že prý Němci nemohli jíst hrachovou polévku, že neznám ruské hranice a další zajímavé věci. Neustále jsem dotyčné upozorňoval, že to není myšleno doslova, ale tak, že tuto POMYSLNOU (!!!) hranici (Volgograd, Petrohrad a Moskvu) nikdo nikdy neprolomil (ani Napoleon, ani Hitler). Ale na tyto menší roztržky jsem brzy zapomněl. :)

Další zajímavostí je určitě délka textu, za který mě někteří (možná?) osočují a to délka kapitoly, na tři strany A4. Další to možná odradilo už od samého čtení a rovnou šupli nejmenší hodnocení, ale s tím nic nenadělám. Ostatním se snad putování s Reinhardem líbilo a možná jsem si našel i pár nových fanoušků. Jako zajímavost: během psaní téhle knížky se zde na GP také objevil rozhovor se mnou (https://www.gamepark.cz/zajimavosti_z_gamepark_blogu_3_20002.htm).

Co chystám dál? Nabízím vám další možnosti mé tvorby. Snad si vyberete dobře.

Herna (remake) – další příběh z prostředí počítačových heren. Tentokrát již s kvalitnějším jazykovým stylem a hlavně bez naivnosti některých pasáží. Navíc budu v té herně (z první Herny) pracovat (spíše už pracuji), takže budu mít vše z první ruky.

Před branami ráje – život kluka, jehož otec je alkoholik. Budete si moci přečíst o jeho zážitcích, o jeho myšlenkách, jeho strastích a bolestech. Nebudu se tajit tím, že příběh bude mít autobiografické prvky.
Michelle - příběh prostitutky dnešní doby, která se nějakou náhodou dostane do Paříže 19. století

Děkuji všem hlasujícím za jejich názory.

UPDATE: No a trochu té statistiky na závěr. Vlajce do posledního dechu věrni má: