Čekejte prosím
Čekejte, prosím...

Žlemsty & Žlemstíky

Žlemsty & Žlemstíky

žádný

komentář

Již Známá...3...

datum: 18.2.2012 10:18:30 | autor: Praskle_Trenky27 | komentáře: 0 | hodnocení: 84% (24 hlasů)

      Přiběhl ke mě mladík. Hned jsem poznal, o koho jde. Je to jeden kluk z mého oddílu. Celý udýchaný mi něc říká. ,,Ma-.. Maxi," oddechl si, ,,jeden kluk a holka, no, oni.. Oni utekli z chatky někam pryč. Dneska ráno jsem vstal a-" mumlá rychle. Přerušil jsem ho v půlce věty. ,,Jak, jak utekli? Jako že tam nejsou? A nejsou třeba v jídelně, nebo třeba někde venku?" divím se. Chlape se zavrtěl. ,,Ne, ne, nejsou. Už jsem se koukal."



           



      Hned jak jsem si promluvil s hlavním vedoucím tábora, jsem šel pro tři kluky z mého oddílu. Sbalili si věci do batohu, předal jsem vedení oddílu jiné vedoucí a odešel s klukama do lesa. Bylo to takové zvláštní. Měl jsem strach, že ty dva hříšníky, kteří utekli, nenajdeme. A to bych měl pořádný malér.



        



      Začalo se stmívat a já jsem dal příkaz k rozdělání stanů. Dva kluci z mé party šli najít suché dřevo pro rozdělání ohně. Já a poslední kluk jsme rozdělali dva stany. Chvíli nám to trvalo, stan jsem nerozdělával už hodně dlouho. Zrovna, když jsme dokončili svou práci, přišli kluci s dřevem na oheň. Netrvalo dlouho a už jsme si opékali večeři - buřty. Bylo to celkem příjemné posezení, ale pomyšlení na to, že teď někde v lese bloudí kluk s holčinou, bylo hrozné. Pořádně se vyspíme a brzo ráno vyrazíme dál...

ANKETA

Najde Maxova výprava zbloudilé hříšníky?

Celkem: 52 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

žádný

komentář

Již Známá...2...

datum: 28.1.2012 18:09:00 | autor: Praskle_Trenky27 | komentáře: 0 | hodnocení: 96% (18 hlasů)

      Druhý den od příjezdu do tábora jsem se dozvěděl to, co jsem v žádném případě nechtěl. Měl jsem první noční hlídku. Ani jsem se pořádně nerozkoukal a už mám jít hlídat? Sice je pravda, že to tu dobře znám, ale když se změnily ty chatky, může se tu změnit vlastně cokoliv.

 

 

           

 


      Nastal večer a já byl celkem vystresovaný z první hlídky. Vůbec nechápu, proč se tak klepu. Sedím na židli v Martinově kanclu. Jo, aha, za mnou je otevřené okno, tím to asi bude. Na tváři mi naskočil úsměv. Snažil jsem se ho potlačit, ale nešlo to. Po poradě jak bude probíhat večer jsem se šel převléknout do teplého oblečení a vyšel jsem ven s baterkou v ruce. Dlouho se nic nedělo, když tu najednou z chatky vychází nějaká postava. ,,Hej, co tu děláš? Mazej do chatky!" zařval jsem na osobu. Nojo, já blbec, už mi to došlo, ten někdo potřebuje na záchod, šel do hlavní budovy. Už teď jsem byl naštvaný. Přešla mě chuť hlídat a tak jsem si sedl na lavičku a čekal a čekal.

 

 

           

 


      Celou noc se nic nedělo, ptáci zpívali, větve stromů šustily, sem tam křupla větev, ale nic zásadního se nestalo. Za celou noc vyšlo z chatek nanejvýš deset táborníků, což bylo na takový veliký počet lidí v táboře hodně málo. Po hlídací době, kdy nastopoval další hlídač, jsem si šel spokojeně lehnout. Být vzhůru do dvou do rána je fuška, takže jsem usnul hned jak jsem padl do postele...

ANKETA

Líbí se Vám povídky, které pro Vás píšu?

Celkem: 44 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

žádný

komentář

Již Známá...1...

datum: 13.1.2012 15:53:03 | autor: Praskle_Trenky27 | komentáře: 0 | hodnocení: 88% (33 hlasů)

 

Maucta, přátelé, kamarádi. Není lepší den na vydání povídky, než pátek a ještě k tomu třináctého. V tomto roce bych jako první povídku chtěl představit tu s názvem Již Známá. Ano, doopravdy! Jste dobří! Tato povídka je další pokračování předchozích dílů Neznámé. Ti, kdo povídku četli podstivě znají její hlavní hrdiny. Vraťme se tedy zpět k naším milovaným kamarádům, Maxovi a Veronice. Tentokrát bude povídka o ...no, o tom už o řádek níže.


 


 

 

      Stalo se ti někdy, že jsi přišel domů a našel svůj pokoj zpřeházený? Jako když se ho nějaká snaživá osoba ( ahoj, mami) pokusila ,,uklidit", a ty najednou nemůžeš nic najít? A i když nic nechybí, máš ten strašný pocit, že se ti někdo probíral osobními věcmi a všechno pomatlal leštěnkou s citronovou vůní? Přesně takhle mi bylo, když jsem zas uviděl svůj oblíbený tábor. Už tři roky sem jezdím dělat vedoucího oddílu a tábor dokonale znám, ale když jsem viděl, v jakém je stavu, zhrozil jsem se. Hlavní budova stála na svém místě i se svým balkónem, ale chatky, ve kterých přebývali táborníci se úplně změnily. Dříve vypadaly jako nabarvené nějakou zbylou barvou ze skleničky, ale teďka jsou krásně hnědé a obroušené. Dokonce si i myslím, že jich zde přibylo. Šel jsem, jak bylo mým zvykem, do hlavní budovy, kde po dobu tábora přespával hlavní vedoucí. Nikdo mu neřekl jinak než Martine. Dokonce i táborníci mu tak říkali. Našel jsem ho zase na svém oblíbeném místě u stolu s počítačem.

 

 

        

 

      S Martinem jsme si promluvili a když přišli ostatní vedoucí, rozdělili jsme si oddíly. Mně byl přidělen oddíl číslo 12. V oddílu 12 byly děti od 13. do 15. let. Prostě puberťáci. Seznámil jsem se s nimi hned první den, kdy jsme měli jakožto vedoucí oddílu zjistit, koho co baví, jak se jmenují a chovají. Nezdálo se mi, že to je nějaký špatný tým na různé táborové akce. V oddílu jsem měl 5 holek a 9 kluků, což nebyl tak veliký počet táborníků.

 

 

        

 

      Ještě jsem se nezmínil o mé Veronice. Ne, není tady. Je na brigádě v jisté firmě, kde dělá sekretářku. Doufám, že to je jen přestupní stanice a že se vydá i na lepší místo. Uvidím, jak to dopadne...

 


 

 

Začátek povídky je odebrán z textu knihy Percy Jackson - Moře Nestvůr

 

ANKETA

Jak se Vám zamlouvá povídka Již Známá...?

Celkem: 51 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

3

komentáře

Rozloučení s Neznámou...

datum: 29.12.2011 9:48:06 | autor: Praskle_Trenky27 | komentáře: 3 | hodnocení: 94% (30 hlasů)

      Zdravím Vás, milí čtenáři. Jsem velice rád, že jste přečetli mou povídku až do konce a protože jsou kladné komentáře k této povídce, budu i nadále pokračovat. Na první díl další povídky se můžete těšit v lednu.

 

 

      Teď bych chtěl zrekapitulovat povídku s názvem Neznámá... Jistě si ji ještě pamatujete. Hlavními postavami této povídky byl Max a jeho nastávající přítelkyně Veronika spolu s jejím otcem. K postavám jsem neuváděl věk z prostého důvodu a to, abych si dloubnul co nejhlouběji a také abyste se trochu zamysleli. Maxovi v tu dobu bylo třiadvacet let a Veronice v tutéž dobu bylo 21 let. Rád bych se dozvěděl, kolik jste jim typovali let. Ze začátku to vypadalo na takových 12-15, jak jsem chtěl, ale poté, co jsem se vůbec nezmínil o Maxových rodičích tak vám snad došlo, že už budou plnoletí. Pokud ne, nic se neděje. Ještě jednou bych vám tedy chtěl poděkovat, že jste dočetli povídku až sem.

 

 


 

Podobnost je čistě náhodná

 


 

      Dále bych Vám chtěl prostřednictvím tohoto článku popřát všechno nejlepší do roku 2012, hodně zdraví, lásky, peněz.. Vy to přeci znáte. Další povídku můžete, jak už jsem řekl, očekávat v lednu 2012. Snad bude lepší a napínavější než tato.

 

 

   Mějte se fanfárově  

ANKETA

Jak hodnotíte povídku Neznámá...? (Jako ve škole)

1
2
3
4
5
7

Celkem: 57 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

4

komentáře

Neznámá...13...

datum: 28.12.2011 19:39:24 | autor: Praskle_Trenky27 | komentáře: 4 | hodnocení: 99% (27 hlasů)

      Čas utekl jako voda a Veronika je už zase zpět doma. Slyším kroky k baráku a tak už běžím otevřít. Sahám po klíčích a otevírám domovní dveře a najednou slyším velice zrychlené kroky, jako kdyby někdo utíkal pryč. Oteřel jsem a viděl jsem nějakého chlápka. ,,Stůj! Stůůj!" volám na něj. Rychle si beru body a běžím za ním. Jsem v běhu dobrý a nedělalo mi problém ho chytit. Už už jsem běžel u něj a hmatal po něm, aby se zastavil, ale ten chlápek prudce zastavil a zůstal stát. Já jsem přes něj přepadl, ale držel jsem ho co to šlo. Byl silný a proto bylo těžké ho dostat na zem a nebo nějak znehybnit. Koukl jsem se mu do očí a viděl jsem stejnou tvář, jakou mi ukázala Verča na fotce. Ano, to určitě je ten Max, který vykradl firmu WCM, určitě to je on!

 

        

 

      Hodně silně se brání, podkopl mi nohy a snažil se mě uzemnit jednou ranou du břicha, ale byl natolik levej, že se ani netrefil. Koupil jí přímo přes nos! Jedna rána na takového obra se mi zdá málo a tak jsem se ujistil ještě jednou ranou do břicha. Po té ráně už se ani nezvedl. Ležel na zemi a držel se za břicho. Nemám s sebou telefon, zjistil jsem. Musím něco udělat sám, nejsem daleko od toho baráku, musím se tam dostat i s ním. Vzal jsem ho za ruku a vytáhl ho na nohy. Snažil jsem se soustředit a držet na něm oči, aby neudělal nečekaný pohyb. Povedlo se, po chvíli jsem ho do toho baráku doopravdy dosoukal. Doslovně jsem ho hodil na gauč a vzal telefon. Byl jsem neustále připraven, kdyby se něco stalo nebo kdyby něco udělal. Volám Veronice a ptám se jí, kde jsou. Řekla mi, že už se vrací, do pěti minut jsou doma.

 

                 

 

      Než Verča s otcem přijeli, hlídal jsem toho hajzla. ,,Maxi, Maxi! Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic? Co ten chlápek, je to vážně on?" vpadla Verča do dveří. ,,Mě nic není, ale tomuhle hňupovi něco musí být. Dostal jí do nosu a pak do břicha. Celou tu dobu se tu pak svíjel v křečích. Už jsem informoval policii, za chviličku jsou tady." ,,Už je slyším" říká Veroničin otec. Trvalo jen pár vteřin, než do baráku vešli ozbrojení policisté. ,,Zdravím, to je on ten zločinec?" ukázal kriminalista na toho chlápka. ,,Ano, pane, to je on. Bežel tady kolem baráku a já běžel za ním. Pak se bránil a tak jsem ho musel zkrotit. Tady ho máte." Uvolnil jsem místo, aby kriminalista mohl projít. ,,Maxi, jsi hrozně statečný! Jen díky tobě jsme toto vyřešili." chválí mě policista. ,,Miluji Tě, Maxi." říká červenající se Verča. ,,Já tě taky miluju, Verčo," otočil jsem se na pana otce, ,,otče, mám rád vaší dceru. Dovolte mi-" přerušil mě. ,,Pokud jí máš ze srdce rád a budeš jí upřímně milovat, nechť je tvá." usmál se na mě. Veronika se na mě nevěřícně podívala, ale během vteřiny změnila pohled na krásný úsměv a vrhla se ke mě. ,,Miluju tě." ,,I já tebe, Verčo, já tebe taky. Miluju tě." povídám.

 

 

 

 

      Maxe Puka, zloděje, jenž vykradl firmu WCM, si odvedli policisté. Víckrát jsem ho už neviděl a neslyšel. Už ani nechci! Kvůli mému jmenovci jsem měl takové potíže já. S Veronikou začínáme bydlet ve vlastním bytě, dokončujeme školu a začínáme pracovat. Jsem rád, že jsem potkal takovou holku. Jinou už nikdy nechci. Ani pantáta není špatný.!.!.

ANKETA

Co říkáte na tuto povídku?

Celkem: 47 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

2

komentáře

Neznámá...12...

datum: 27.12.2011 19:36:56 | autor: Praskle_Trenky27 | komentáře: 2 | hodnocení: 86% (38 hlasů)

      V telce dávali seriál Simpsonovi. Ten čas utekl jako voda a už slyším hlasité buch, buch. ,,Maxi, jsi tam? Otevři, venku prší a já nemůžu najít klíče. Maxi!" prosí naléhavě ten hlas z venku. ,,Ano, ano, už jdu. Nebouchej, vydrž, už jdu." říkám já. Otevírám dveře a co mě to překvapilo. Veronika na mě skočila celá mokrá a radostí bez sebe, že jsem konečně otevřel. Ani jsem nepotřehl to, že prší. Moc jsem se zakoukal do té telky. ,,Ahoj." říkám jí. ,,Čus." směje se Verča. ,,Dobrý den." zdravím pana otce. ,,Maucta" bručí pod vousy. ,,Tak jak ses měl, Maxi? Dobrý? Nikdo neklepal, nevolal ani nic podobného," jen jsem přikyvoval a nechal Verču mluvit dál, ,,my jsme byli zjistit co měl znamenat ten dnešní výstup v nemocnici. Řekli nám, že policie již týden pátrá po jednom Maxovi. Max Puk se jmenuje. Ty ho asi neznáš, že? Prý došlo k nedorozumění, protože sestry a doktoři z nemocnice zjistili pouze, že jsi Max, tak si mysleli, že to je ten podezřelý pachatel. Prach se prý vloupal do pobočky firmy WCM a ukradl tam elektroniku v přepočtu za 150 000kč. Policie po něm bezvýsledně pátrá již týden. Přiložili k pátrání fotku dotyčného podezřelého. Podívej se, třeba ho budeš znát." ukončuje monolog Verča.

 

 

 

 

      Ano, takto prý vypadá jistý Max Puk. ,,Při přepadení neměl žádné maskování obličeje, jen pokrývku hlavy - klobouk. Jde o celkem podrobný portrét, který nám dala sekretářka firmy WCM. Neznáš ho, Maxi?" ptá se Veroničin otec zvláštním tónem. ,,Párkrát jsem ho viděl vcházet do kasína. Jak daleko má odtud ta firma své sídlo?" ,,Ta firma je odtud asi tak 5 kilometrů daleko. Je to důležité?" povídá Verunka. ,,Tak jeďte ještě tam, já tu na Vás počkám. Zkuste se zeptat, jestli nebyl něčím nápadný, jestli neměl nějakou značku třeba místního hokejového týmu nebo něco takového." ,,Jiste, už jedeme. Pojď tati." vyzývá Verča otce. Oba odchází a odjíždí. Já si jdu opět sednout k televizi.

 

 

 

     


 

      Film, na který jsem koukal po dobu, co Verča a její táta nebyli doma, se jmenoval Blázni v akci. Šlo o sestřih těch nejúžasnějších a nejnebezpečnějších kousků, které je možné provést jak na motorovém vozidle, tak na lyžích, snowboardu, BMX a dalších. Nejvíce se mi líbil kousek, kde jede mladý asi dvaadvacetiletý chlápek na sněžném skůtru. Nabral rychlost a vjel na rampu. Vyjel z rampy a v letu udělal backflip. Dopadl na lyžiny a pás, takže bezpečně...

 


ANKETA

Tak co říkáte na dvanáctý díl této povídky?

Celkem: 52 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

1

komentář

Neznámá...11...

datum: 19.12.2011 16:54:53 | autor: Praskle_Trenky27 | komentáře: 1 | hodnocení: 92% (35 hlasů)

      Probudilo mě auto, které bylo slyšet už od příjezdové cesty. Když jsem se kouknul na hodiny, nevěřil jsem, že je teprve tak málo. Byla furt tma. Podíval jsem se z okna a viděl jsem auto, takové, kterým jsem jel z nemocnice sem. Seděl v něm Veroničin otec. Kde je Verča? Ležela tu přeci se mnou. Nemohl jsem jí najít, ale byl jsem moc unavený, než abych jí hledal. Otec vchází do domovních dveří, je slyšet hlasité vrznutí. Začínám usínat, jsem unavený. Chci spát.

 

 

           

 

      Když jsem se v ranních hodinách toho krásného slunečního dne probudil, viděl jsem na stolku vzkaz a tác s jídlem. Ten vzkaz psala určitě Verča, protože už znám její písmo.

 

 

 

 

      Přečetl jsem si vzkaz a zůstal mi rozum stát. Nevěděl jsem co mám a nemám dělat. Vzal jsem si tác s jídlem a šel jsem tedy po schodech dolů do obýváku. Byl jsem ohromen tou velikou televizí a tím pohodlným gaučem. Nic takového jsem doma neměl. Doma jsme neměli ani na pořádný stůl, natož na televizi. Chvíli mi trvalo, než jsem našel ovladač. Byl schovaný pod polštářem na gauči. Lehl jsem si, vzal jsem do ruky housku a pustil jsem televizi...

 

 

ANKETA

V jakém díle typujete konec povídky?

Celkem: 59 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

7

komentářů

Neznámá...10...

datum: 13.12.2011 15:30:49 | autor: Praskle_Trenky27 | komentáře: 7 | hodnocení: 94% (20 hlasů)

      No to teda čumim! ,,Maxi, dělej, poběž! Rychle a sedej!" křičí na mě Veronika, která sedí v autě na sedadle spolujezdce. Řidičovi jsem do tváře neviděl. Trochu se mi ulevilo, když jsem Verču konečně zase viděl. ,,Verčo! Kdes byla celou tu dobu? Jsem rád, že tě vidím." ulevilo se mi. Ale já zapoměl běžet! Furt jak ten blbec čekám ve dveřích na odstřel. Jeden z těch sviní na mě sahá, chytil mě pod krkem. Mám volné ruce, uvědomil jsem si. Pravel loket, levej loket. Chlapík inkasoval dvě rány do hlavy a břicha. Svalil se na zem a pustil mě. Okamžitě jsem vyrazil k autu. Už jsem u něj byl a natahoval jsem ruku. ,,Notak, Maxi, dělej sakra!" zařvala na mě Veronika. Vlezl jsem do auta jak jen to šlo a zařval jsem: ,,Tak na to šlápněte, jedeme!". ,,Maxi, tohle je můj táta. Tati, to je Max. Seznamte se." představila mě. Dvojhlasně jsme se pozdravili. A pak už se Verči tatík soustředil jen a jen na jízdu tam někam pryč. Hlavně od těch sviní ve špitále.

 

       

 

      Po asi hodině jízdy jsme dojeli na nějaké místečko u lesa. ,,Maxi, tohleto je naše chalupa, budeš tu bydlet s náma? Chceš?" měří si mě Veronika. ,,Jistě, rád s Vámi budu bydlet, ale-" nenechala mě domluvit. ,,Věci? Ty už máš připravené v pokoji. Pojď za mnou." usmívá se. Když jsme vystoupili z auta a došli ke dveřím toho baráku, tedy chaty, Verča otevřela dveře, podívala se na Tátu, který jí zamával a jel zpět po cestě, zase někam pryč. ,,Jen pojď." Vešli jsme do baráku a předemnou byly dlouhé schody do druhého patra a vlevo a vpravo vchody do místností. Vpravo byla kuchyň, to jsem poznal podle sporáku, který byl vidět. Vlevo je nejspíš obývák. Viděl jsem gauč. ,,Pojď za mnou, Maxi." říká Veronika a míří ke schodům před námi. Jdu za ní a stoupám po schodej výš a výš. Už vidím dveře, byly troje. Jedny asi ložnice, druhé a třetí nejspíš pokoje. Veronika mě vzala do prvního pokoje. Když otevřela, viděl jsem docela pěkně vybavený pokoj. Byla tam postel, televize, pracovní stůl, prostě všechno potřebné. ,,Tak toto je tvůj pokoj. Snad se ti u nás bude líbit. Táta jel koupit jídlo do krámu na kraji města, protože zítra ráno už by nebylo co jíst. Už si ale běž lehnout, budeš to potřebovat. Kdyby si něco potřeboval, stačí zavolat a nebo sejít po schodech dolů a zeptat se. Jen se neboj, co bys chtěl?" vítá mě Verunka. ,,V první řadě bych Ti chtěl poděkovat, žes mě zachránila z té nemocnice." ,,Ale, ale to můj táta nás sem odvezl." ,,Já vím, jemu také poděkuji. A teď se tě chci zeptat. Budeš tady se mnou, prosím?" usměju se. ,,No. Ale jo, budu. Ještě něco bych Ti chtělo-" Přerušil jsem jí a dal jsem já nečekanou pusu. Neodvrátila se, přidala se! Je to pěkné. Vlezl jsem s ní na postel a začali jsme se líbat. Bylo to dlouhé, hodně dlouhé. Moc se mi to líbilo...

ANKETA

V jakém díle nastal největší zlom celé povídky?

Celkem: 42 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

5

komentářů

Neznámá...9...

datum: 10.12.2011 9:29:34 | autor: Praskle_Trenky27 | komentáře: 5 | hodnocení: 92% (23 hlasů)

      Buď ti hadi od policie neměli čas a nebo se jim do své práce nechtělo. Čekal jsem hodinu, dvě a stále nic. Nastal večer a já se chystal do postele, když v tom někdo ťuk, ťuk na dveře. ,,Dále" snažím se mluvit jako vždy. Byl jsem naštvanej, protože jsem tenhle večer s nikým mluvit nechtěl. Doktůrek tu je, asi jde na večerní vizitu. ,,Ahoj, Maxi. Zítra ráno tě pustíme domů. Chlapíci od policie to dneska nějak nestíhali a tak přijeli až teďka. Je tu bohužel jen jeden, ten druhý nešťastně upadl na schodech." otočil se doktor ke dveřím. Gestem mu naznačil, aby vstoupil. ,,Tak až budete hotoví, cinkněte na sestřičku, pomůže ti zbalit věci, abys mohl zítra odejít. Zatím." usmál se na mě a odešel. ,,Takže, Maxi. Musíš mi říct, co se tu dneska odpoledne odehrálo." povídá policista. ,,Proč jste vlastně přijel až teďka, večer? A kde máte kolegu? Přeci nemohl úplnou náhodou spadnout ze schodů." ptám se. ,,Neřeš to! Prostě mi řekni co se tu dělo odpoledne a hotovo!" naštvaně zařval. Okamžitě jsem zmáčkl tlačítko od sesterny, nehodlám tu poslouchat takhle večer ten řev. Snad hned jsem slyšel kroky k pokoji. ,,Sestři! Co to má znamenat tohleto?" začal jsem řvát na sestřičku úplně neprávem. ,,C-cco to!?" To nebyla sestřička! To byl přinejmenším bratříček! V dámském ošacení se pod hábitem ukrýval celkem hubený muž, který se na mě s hnusným úsměvem podíval. ,,No to snad--" ,,Drž hubu ty děcko! Zůstaň ležet a ani se nehni nebo..." ukázal na pistoly ukrytou pod opaskem za kalhotama. ,,Tome tyvole, dělej, lehni si na něj! Ustříhnu mu ty hadičky a padáme pryč." Nestačil jsem se divit. Ten zpropadenej fízl se jmenuje Tom a ta "sestřička" byl ve skutečnosti chlap! Už jsem neměl žádnou šanci, ten fízl už mě zalehával a lékařský bratříček mi nůžkama stříhal ty hadičky, co jsem měl napojené v rukou.

 

 

     


      Nějaká divná tekutina vytekla z odstříhnuté hadičky, moc pěkný pohled to nebyl. A ještě k tomu mi na břiše leží ten fízl. Jakmile mi ten chlapík odstřihl poslední hadičku, Tomáš, ten polda, ze mě slezl a já věděl, že teď mám jedinou šanci uniknout. Seskočil jsem z postele a začal jsem utíkat. To se to ale utíká, když jsem se dva dny nehýbal. Ke dveřím jsem "dokulhal" a dál běžím jen podle značek, na kterých je napsáno EXIT. Předemnou je dlouhá ulička. Běžím dál. Za mnou utíká policajt a předemnou, na délku třiceti kroků, stojí velké dveře. Běžím stále dál a snažím se neotáčet za sebe. Posledních pár metrů je předemnou na pravé straně ulička. Běžím dál a dál, jsem blízko. A najednou si připadám hrozně daleko. Předemnou skočil doktor, který u mě byl dneska. Ten, co mi oznamoval, že jdu domů. Dopadl na zem dříve, než jsem k němu doběhl a tak jsem ho stačil jen tak tak přeskočit. Ve vzduchu jsem ale dostal kopanec do nohy, který mě částěčně vyvedl z rovnováhy a proto jsem po dopadu nemálo uklouzl. Měl jsem i přesto velký náskok a dveře byly předemnou na délku stolu. Zvedám se a běžím ke dveřím. Otevírám dveře a co nejrychleji se ženu kupředu. Ale, co to...

ANKETA

Jak bude příběh pokračovat?

Celkem: 40 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

7

komentářů

Neznámá...8...

datum: 4.12.2011 19:15:20 | autor: Praskle_Trenky27 | komentáře: 7 | hodnocení: 93% (25 hlasů)

      Ohrožovala mě. Jistě to byla nějaká psycho ženská. Jen tak vytáhnout injekční stříkačku a mířit jí na mně? Už ta představa je hrozná, ale mě se to nezdálo, bylo to opravdové. Ženská inkasovala dvě rány pěstí přímo do hlavy, neustála je a svalila se na zem. To jsem asi neměl dělat. Jak padala, kopla do přístroje vedle mě, která se mi svalil na nohy a nemohl jsem se hnout. Když jsem se napřahoval a dával jí pěstí, vythkl jsem si hadičku z ruky, což byla velice, ale velice nepříjemná záležitost. Přístroj po ráně nohou a vytrhnuté hadičce začal bláznit. Pípal co nejvíc to šlo, takový zvuk jsem ještě nikde neslyšel. Vtrhly do pokoje dvě sestřičky a okamžitě mi pomohly s to věcí, aby mi už dál neležela na nohou. Pak jedna vzala tu psycho ženskou a odtáhla jí ke zdi, kde jí posadila a profackovala jí, aby se probrala. Po té ráně co dostala vypadala vážně divně. Spodní čelist měla posunutou a na jedné tváři měla ohromnou bouli. Mezitím, co jsem koukal na tu ženskou sem ani nezaregistroval to, že už mám hadičku opět pevně vsunutou v ruce. Vůbec to nebolelo.

 

 

                 

 


      Když konečně přišla Verča zpátky do pokoje, nevěřila svým očím. ,,C-co se to tu stalo?" povídá ustrašeně. ,,Ále, přišla tahleta ženská", ukázal jsem na pomalu se vzpamatovávající ženskou, ,,a chtěla mi bodnout tuhle injekci. Neříkala nic. Co jsem si měl myslet? Tak jsem jí jednu natáhnul a bylo to. Spadla na zem, kopla do tohodle přístroje a ten mi spadl na nohy." tvářím se frajersky. ,,Jo, takže tys tuhletu dámu praštil do hlavy jen kvůli tomu, že k tobě přišla?" diví se Verča. ,,Ne, to ne, ale měla takovej divnej pohled a tu stříkačku v ruce jako kdyby jí do mě chtěla bodnout. A neříkala vůbec nic. Neměl jsem na výběr. Prostě sem já jednu dal a ona se trochu komicky svalila na zem." směju se u vyprávění. ,,Dobře, dobře. Sestřičko, prosím, zavoláte policii?" ptá se Veronika sestry. ,,Jistě, už jí jdu volat." odchází s úsměvem na tváři. Jediné, co v pokoji zůstalo živého jsme byli my dva - Veronika a já. Tu dámu s boulí odvedly sestřičky s sebou...

ANKETA

Co se stane v díle Neznámá...9...?

Celkem: 60 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

------------------------------------------------------------------------------------------- Neznámá... ------------------------------------------------------------------------------------------- Již Známá...
* Založen: 24.10.2011 21:57:31
* BlogRank: 1,18
* Přístupů: 21 078
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 1
Flash hry

KATEGORIE

Kategorie článků
Toplist