Čekejte prosím
Čekejte, prosím...

Ševelivá města periferním viděním zhýralce

Ševelivá města periferním viděním zhýralce

3

komentáře

Babí lom

datum: 1.11.2012 10:01:04 | autor: downer666 | komentáře: 3 | hodnocení: 92% (27 hlasů)

 

   Ač se tento blog zaobírá především cestováním po sídelních místech, rozhodl jsem se nyní pro popis trochy té divočejší přírody a vydal se na okultní cestování po skalnatých hřebenech nedaleko od Brna...

 

   Chmurný podzim ukázal poslední hřejivější paprsky a já v prošoupaných keckách a v další nevhodné (ne)turistické výbavě vydal se vlakem se svou směšnou torničkou do stanice Česká. Ano, Česká, jak by se jistě PipManovi líbila tato vesnice už jenom svým názvem... Tongue out

 

   Babí lom je temnou oblastí zla, kterou jsem si vždy přál navštívit. Prvně se člověk musí vyškrábat k strážné věži, odkud je vidět celé širé okolí. Na skalnatém výběžku pod věží potkávám bláznivého staříka pouštějícího papírové šipky. Má talent, aby jeho šipka zasáhla vždy svůj cíl a potutelně se smějíc ji sbírá k dalšímu hodu. Diskuze s ním a ani se mnou nemá smysl. Vyrážím po hřebenu, pode mnou propast cca 3 m hluboká. Proplétám se mezi kmenem stromu a sklaní stěnou, tak tak, že projdu... Zlo je cítit na každém rohu. Proti mně jde párek turistů - chlapec s dívkou. Hádají se. Krásný nedělní výlet.

 

         

 

   Čarodějná krajina pustých lesů. Stromy jako z pohádek. Omamných hub ráj. Listí šustí pod podrážkou. Množství barev ke kochání... Draví ptáci mne zdraví výstražným křikem svým... Srny poplašeně uskakují. Dnes žádné pivínko. Dnes jen čistá čerň mé duše, výmaz mozku...

SDÍLET

4

komentáře

Brno (4)

datum: 20.4.2012 20:54:28 | autor: downer666 | komentáře: 4 | hodnocení: 89% (23 hlasů)

Brno

 

 

   "Následuje stanice Brno hlavní nádraží."

   Tak takto nějak jsem se ocitl na čtvrtém nástupišti, akorát v prchajícím mumraji stresem hnaných lidiček. Jsme jen dílčími osudy na nezadržitelně se řítících planetách chladně mrtvým vesmírem. Jediná přímá cesta vede mne z toho chumlu k náměstí. Lidé umírají v podchodu, na zastávkách, dokonce i na ulici. Ze široka se vyhýbám kaluži krve z rozbité hlavy. Na náměstí mě zaujme něco, co jakoby se zdálo, že tam nepatří...

   Obcházím ten monstrózně ztopořený falus sledovaje svou siluetu v jeho přeleštěném kamenném povrchu. Je to přesně ten typ chladně tvrdého černého falu, s kterým se můžete setkat snad pouze v interraciálním pornu. Ďábelský to pyj, ale možná nejsem ve stavu pro objektivní hodnocení tohoto architektonického skvostu. Uroloval jsem totiž staročeskou pochoutku na jarním slunci...

   Teď hurá na Špilas. Stoupám kopcem, po mé levici poletují koule jako za starých dobyvatelských časů, ale to se ještě petanque nehrál. V kasematech mezi mučenými vězni strácím na několik hodin orientaci.

   Nemůžu opomenout mnoho známých motivů tohoto města...

 

 

 

 

   Ano, Starobahno, Černá Hora, Rýšův škopek s višničkami na dně rozlepují mou pusinku a rozlévají do mého těla další potěšení života. Vrávoravým krokem míjím červený kostel.

   Každý výlet jednou končí a tak i já přistupuji k výdejnímu okýnku jízdenek. "Odkud jdete mladíku?" ptá se mě stařena obhroublým hlasem zpoza prosklené přepážky... "Od východu," hbitě odpovím a jsem častován, že příště mám přijít Příchodem... Zbohem Brno...

SDÍLET

9

komentářů

Poděbrady

datum: 24.9.2011 18:47:53 | autor: downer666 | komentáře: 9 | hodnocení: 96% (33 hlasů)

 

 

   Na druhém nástupišti tiše zastavuje souprava City Elefant. Stejně tak, jako se vyklápí zpětné zrcátko u řídící kabiny, otevírají se všechny dveře. Začíná mumraj, nastupující se řadí u kraje jednotlivých dveří, aby vystupující mohli proudit středem mezi nimi. Náhle se objevuje postava v černém, ve tváři maje neurčitý výraz. Prochází jistým krokem davem přímo k podchodu, slamáček maje mírně nastranu. Jsem to já, švihák lázeňský...

   Hned před nádražím otevírá se park s kolonádou, na jehož počátku vyvěrá pramen minerální. Však byl bych barbar, kdybych neokusil osvěžujícího doušku. Mé cestou prašnou vyschlé hrdlo však prahne ještě po jiném ukojení.

   Kosi pohvizdují parkem. Vznešená dáma zdravíce mne s ruským přízvukem krmí z lavičky holuby. Komu by srdíčko nezaplesalo nad překrásně prosluněnou kolonádou. Za velkým vodotryskem v zapadlém krámku kupuji sobě oplatek. Kulatý, placatý, plněný oříšky. Ale co nevidím, u vodotrysku je též kavárna s posezením pod slunečníky. A již pozoruji rozstřikující se vodní sloupce skrz pivínko Stella Artios a to je pozitivní pohled na svět a náplast na suchem zkoušené hrdlo...

   Je čas přesunout se dál. Cesta je přímá a všímavý turista ji prohlédne od nádraží až na náměstí a ten ještě všímavější dokonce zpět. Upoutávají mne hodiny vytvořeně z květin. Ručičky zoufale hladící přerostlé chomáče zeleně derou se vpřed. Trpaslík mlátící kladívkem do mochomůrky. Ding, ding, ding... Je třičtvrtě. Odpaluji raketu, abych pochopil trpaslíkův úděl. Máme mnoho společného a přitom jsme tolik rozdílní...

   S příjemným pocitem procházím kolem rozjetého orchestru. Míjím rozhovořenou elekronickou mapu města a stánky se zmrzlinami. Přede mnou se otevírá náměstí. Vítá mne jezdecká socha z urozeného rodu. Není to jeden ze čtyř apokalyptických jezdců, jak jsem si původně myslel. Král Jiřík z Poděbrad kyne na počest příchozího krále pokerového v pozadí maje svůj zámek... Na druhé straně náměstí vykukuje růžový slon. Že bych to přehnal? Je mi tak nádherně. Pokračuji přes náměstí na most. Slyším bubnujícího šaška, hlásajícího zprávy o událostech na dny příští. Je to jízda. Pode mnou hučí temný a mohutný veletok, po jehož obou stranách sviští bicykly.

   Na druhém břehu jsou oři. Také koupaliště s minigolfem, které haje vzpomínkami. Konečně přicházím k secesní hydroelektrárně. Zde je čas popřemýšlet o zanechání své stopy pro zdůvěryhodnění mých cestopisů... Tu je přibližné GPS 50°8'20.140"N, 15°7'14.671"E a ovocný strom, u nějž obrovitý kámen (cca 40 cm) spočívá. Pod ním v plastikovém sáčku zamotán důkaz leží... downer666 byl otisknut... Tak seběhni maličko z asfaltky ke kmeni a ohni svá záda...

   Zpět na vlak kolem kostela, aniž bych se popálil o vodu svěcenou, pospíchám včil...

ANKETA

Další návštěva?

Celkem: 51 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

6

komentářů

Špindlerův Mlýn (2)

datum: 9.8.2011 13:23:04 | autor: downer666 | komentáře: 6 | hodnocení: 92% (49 hlasů)

 

   Vítá mne krajina hornatého rázu. Silnice vinoucí se jako had údolím dravého Labe, obklopena skálami a v okolí vše prorostlé vonnými lesy. Do Špindlu, jak již označení zlidovělo, vlak nejezdí. Dopravu tedy zajistil vrchlabský autobus na atobusové nádraží, které spíše vypadá jako jedno obrovské parkoviště, jež je v zimní sezóně jistě plně obsazeno lyžaři. V době mého příjezdu zde však parkoval pouze výletní vláček pro turisty. Nad tím vším vypíná se Hromovka, kde jako malý jezdíval jsem beze strachu a bázně na svých starých prkýnkách značky ARTIS. Ale nač se trápit a vzpomínat na šťastné chvíle...

 

   Ubytovávám se v 3* hotelu na vyvýšeném a ukrytém místě, kde nebudu příliš rušen. Dostávám příznačné číslo pokoje 6. Chci se obklopit klidem nejen na psaní, ale také především na relaxaci od všedního šílenství, které jsem doufajíce ponechal za branami hor. Okamžitě si objednávám na večer whirlpool a pak stoupám schodištěm ke své cimře. Na kraji chodby před jedním z pokojů sklouzává ručník z vábné děvy a mému zraku je vystaveno dokonale tvarované pozadí ozdobené provinile rozpačitým úsměvem v jejím obličeji. "Pěkné to přivítání", pomyslím si. Krásné sobotní odpoledne trávím špacírem kolem Labské přehrady. Aquasorbing, taková blbost a při představě koitu v průhledné kouli vznášející se na vodní hladině opouštím přehradní stěnu, abych se přiblížil vysněnému pivínku u chaty Fontana. Je tu opravdu fontána, která i při menším vetříku skrápí mne i můj stůl. Nevadí mi to, proto byl stůl volný. Pak šup na hotel, kde dezertem zakončím svou večeři a vyrážím se oddat vířivým proudům a nekonečným slastem všech způsobů, jež si člověk dokáže představit. Whirlpool byl skvostný. Je sobota večer a čas vyrazit bavit se do centra. Láká mě akce, kterou nenavštěvuji běžně. Chtělo by se mi říci, že vlastně nikdy...

 

   Diskotéka s pěnovou párty v Ragstone baru označovaná jako MEGA PĚNOVKA. No dobře. Objednám si míchaný nápoj a mizím v pvním patře na bowling. Můj pvní pokus v životě končí v korýtku vedle dráhy. Pak zaznamenávám plný sestřel všech tanečnic na špagátu. Škoda jen, že taneční tyče za mnou jsou osamocené. Dosrkávám svůj drink a vracím se dolu pro mnou tolik oblíbené pivínko. Platí se po každé rundě a nechutný DJ už rozjíždí svou slizskou show. Pěna vypukává zhruba kolem půlnoci. Parket skýtá výjevy bizarní mládeže. Postávám u zábradlí a sleduju samčí namlouvání samiček. Některé slečny tančí v pěně pouze ve spodním prádle a DJ vyzývá k dalšímu obnažování. Choreografie třech líbajících se dívek a jednoho chlapce je opravdu "downerovská". Znechuceně opouštím bar ke třetí hodině ráno. Na pokoji si ještě před spánkem napustím plnou vanu horké vody. Ráno mne čeká výšlap na hřebeny...

 

   Snídaně králů - i toho pokerového a konečně vzhůru do kopců, jež svírají městečko. Střihnu to kolem základní školy, kde z oken mě špehují odložené laboratorní váhy. Chata Výrovka - můj první cíl k němuž vede cesta podél zurčících říček a potků. Dále postup na Luční boudu, kde rozhled na Sněžku stává se vrcholem dne. Počasí je akorát a já hlubokými nádechy vstřebávám tak jedinečný vzduch, kterým jsem právě obklopen. Jedno pivínko na Luční boudě nemůže míti mi nikdo za zlé, ikdyž je za poslední dobu jedno z nejdražších, jaké jsem měl. Nastává cesta zpět pod Kozími hřbety. Dolů se jde snad o něco hůře. Ale vidím zvláštní kiosek na stráni a kolem lehátka. Jedno lahvové neuškodí a ulehám vedle stolečku s výhledem na protější pohoří. Slunce mě jemně nahřívá svými zlatými paprsky. To jsou panorámata... Nemohu však prodlévat příliš dlouho, čeká mne večeře a poté objednaná sauna. Projdu kolem hotelu Panorama a jsem opět brzy v centru. Sauna nahřeje a večeře zasytí. Krátká večerní procházka přes nasvícený mostek k poštovní schránce před poštovním úřadem, abych odeslal pohledný vzkazek neznámo kam, že noha má zde otiskla stopu.

 

   Přichází poslední noc, poslední po okraj napuštěná vana. Sledování několika dílů seriálu Odpočívej v pokoji s nonšalantním popíjením medoviny přímo z láhve završuje můj pobyt v horském městečku... Nic už se nezmění, nic už se nezlepší... Vše jednou končí, vrať se, odkud jsi přišel...

 

ANKETA

Příští návštěva?

Celkem: 54 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

4

komentáře

Kolín (1)

datum: 4.8.2011 21:14:26 | autor: downer666 | komentáře: 4 | hodnocení: 93% (38 hlasů)

 

Kolín

 

   Vystoupil jsem z rychlíku, v němž dopravit se je velmi neosobní. Jemný deštík proťukává přístřeší nad peronem čtvrtého nástupiště. V podchodu procházím kolem nádražáka v modré uniformě, který tu nejspíše radí těm zmateným, na které nástupiště se vydat, aby nalezli svůj vysněný spoj do krajin nezměrného štěstí. Projdu halou a venku před železniční budovou míjím mladíka, jenž pln vulgarismů a ohnutý půlkou těla v odpadkovém koši hledá svou jízdenku. Je podroušený alkoholem a dokonce i jeho apokalipticky oděný kamarád se od něj odvrací se slovy plnými rozloučení.

   Tak to je ta první a někdy i poslední tvář Kolína obklopeného prostornými industriálními zónami. První spatřená hospoda čtvrté cenové kategorie s příznačným názvem Pivní bar, kterou je též nutné minout, skýtá další bezútěšné prostředí plné gamblerského šílenství mezi agresivně blikajícími automaty.

   V uličkách kolem sv. Bartoloměje je klid. Krásné místo k rozjímání a k virtuálnímu sepsání a setřídění svých myšlenek. Kouřimkou slezu z kopce dolu. Náměstí je rušné, plné prázdninových mobilních "atrakcí", které pohltí obsahy peněženek. Radniční hodiny na sgrafitem zdobené budově jsou v rozpoložení třetí hodiny odpolední. Lidé se valí městem z práce. Půlka z nich snad z TPCA za městem. Žijí si své životy mnohdy naplněné smutkem a beznadějí stejně tak, jako je těmito pocity naplněna i místní městská nemocnice.

   Přecházím starý most, pod nímž je ukryta energetická přeměna vodního živlu na elektřinu. Na dohled je ostrov plný hudby a věž staré práchovny. Panelákové sídliště zasazuje další depresivní úder již tak mučené duši. Pivko si dám U Vodvárků a pak je konečně na čase to tu zabalit. Honem na nejbližší vlak zálabské zastávky a pro změnu velmi osobní dopravou uhánět pryč... Nikdy nezapomenu...

 

ANKETA

Příští návštěva?

Celkem: 53 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

* Založen: 7.6.2011 7:27:58
* BlogRank: 1,16
* Přístupů: 6 488
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 1
Flash hry

KATEGORIE

Kategorie článků
Toplist