Čekejte prosím
Čekejte, prosím...

Nekonečný Amim

Nekonečný Amim

9

komentářů

Staré výzvy aneb... Pokemon Red/Blue

datum: 16.8.2013 13:22:07 | autor: amim | komentáře: 9 | hodnocení: 95% (34 hlasů)

"It´s not very effective!"


Následující výzva spadá do období, kdy jsem byl ještě útlé malé dítě okolo ..pěti, šesti let? Takováta doba, kdy počítač byla jedna velká neznámá, kterou vlastnil tak možná kamarád kamaráda bratrance vaše kamaráda, kterého nikdy nikdo neviděl, ale všichni o něm pěli ódy. Období, kdy se hráli pogy, lezlo po stromech, mlátili slabší (já samozřejmě ne), běhalo se po venku s kuličkovkama a kdo ví co všechno. S tímto obdobím jsou též spojovány víkendové pořady v naprosto nekřesťanskou hodinu (někdy kolem šesté ráno). A největší ikonou těchto pořadů (samozřejmě až po Kačerech) byli Pokémoni. Pokémoni, pokémoni a zase pokémoni. Pokémoni byli všude, pokémoni byli skvělí a hlavně ...pokémoni byli na gameboy. Ano správně po letech jsem se nenavrátil k ničemu menšímu a méně legendárnímu než k samotnýmu Pokemon Red. Závist? Ne? No, nejspíš vážně ne, nicméně musím říct, že hra neztratila ani po letech své kouzlo..

 

 

 


 

TůůDuDů TututuDuDů TůDudů Tudududů

 

Jak už jsem několikrát říkal, hudba je to, co ve Vás okamžitě probudí tu správnou atmosféru do hry. A když jsem po tolika letech slyšel to kouzelné TůůDuDů, které vydával vibrující gameboy, když jsem koukal kamarádovi přes rameno, jak trénuje svého krásného bulbasaura, věděl jsem, že jsem udělal správně. Že bylo předurčeno tento klenot stáhnout (pardon) a dohrát! S úsměvem na tváři a hudbou v uchu jsem se prokousal úvodní obrazovkou, navolil si jméno, infantilně nastavil jméno svého úhlavního nepřítele Dickhead a dostal se až k výběru prvního pokémona. Bulbasaur? Squirtle? Charmander? Squirtle? Charmander? Squirtle? Bulbasaur? Po deseti minutách beznadějného přemýšlení jsem si hodil korunou. Charmander!! Bože, jdu si hodit ještě jednou. Nebo ne, kašlu na házení korunou Bulbasaur je ta správná volba. Přeci jenom musím uvažovat trochu do budoucna. Přeci jenom, jak každý ví, je Bulbasaur odolný vůči bojovým, elektrickým a vodní pokémonům a proto je jasná volba! Dalších deset minut přemýšlení nad jménem a Dark Tofu (neptejte se) je oficiálně v mém inventáři! Konečně se můžu vydat na dlouho cestu za odznaky, pokémony a tisíce a tisíce nápisů "It´s not very effective!"

 

Pokémon Red se následujících pár týdnů stal náplní mých hodin dějepisu, zeměpisu a v období totální mozkové únavy a vymazanosti i matiky, fyziky a ZSV (stydím se). I když jsem to ani nečekal, hra celkem hezky odcejpala, já se dobře bavil (akorát ke konci mě repetitivnost začala mírně ubíjet) a jak nůž máslem jsem procházel přes jednoho protivníka za druhým. A tady narážím na první věc, která mě celkem zarazila. Ono je to celkem lehký. Jakože ne lehký, ale lehký (what?). Stačí si pamatovat, co je efektivní na co, udělat si skupinku, kdy alespoň jeden pokémon je dobrej proti každému typu, a vylevelovat si cestu k vítězství. Všechny odznaky a finální turnament pak zvládnete naprosto bez problému. Největší chybu na kráse vidím v neustálém chození zpátky, což by nebyl takovej problém nicméně potkávat Metapoda lvl 6 (fuck you!) na každým čtvrtým políčku může ubít i jinak zcela klidnou mysl, jako je ta moje. Zlatej repelent!

 

Já vlastně ani nevím, co bych o tomhle svém zážitku napsal, neb snad každej někdy v minulosti viděl nebo hrál pokémony na gameboy. I přes svoji repetitivnost (kterou osobně totálně nesnáším) Vás bude bavit. Snad. Takže doporučuju, abyste si stáhli emulátor a otevřeli svoje infantilní já světu. No, a jelikož si píšu do Starých Výzev, kde mi je jakákoliv ustálenost textu ukradené, zanecháv Vás bez jakýchkoliv dalších informací. Snad jen perlička na závěr a pár screenshotů ze hry.

 

Nemůžu si odpustit, ale musím vylíčit, jak jsem chytal legendárního pokémona Moltrese (takovej ten ohnivej pták). To si takhle jdu na vrcholek sopky, když ho náhle uvidím před sebou. Málem upustím noťásek, šestkrát se štípnu, jestli náhodou nespím a poté, co jsem si jist, že nikoliv, děkuji všem bohům. Ukládám hru a jde se na věc. Dostanu Moltrese na posledních pár životů a se sebevědomím výrazem na tváři házím pokebal. A nic. A další. A další. A další.  A další. A další. A další.  A další. A další. A další. Přibližně 100 pokebalů v pánu a tak v klidu načítám hru a jdu na dalších pokus. Opět dostávám Moltrese na posledních pár životů, zapínám beach volejbal v televizi, neboť vím, že tohle chvíli potrvá, a s minimální dávkou pozornosti vyházím na Moltrese dalších 100 pokebalů. A tohle pořád do kolečka. Beach volejbal se mění na fotbal. Fotbal se mění na záznam z dostihů. Z dostihů se mění vysílání na golf, o kterém všichni dobře víme, že trvá snad až do jedné. A já furt házím. Vijay Singh právě dává jamku na krásné birdy, když mi dojde trpělivost, vypínám noťas a jdu spát, že se mi třeba bude lépe dařit během dělání technické podpory na obhajobách Středoškolské odborné činnosti. První obhajoba na velmi důležité téma "Jak mikrace Orlů bělohlavých v Americe působí na sexuální aktivitu kmene Bora Bora v Africe" a já už znalý toho, že celá Středoškolská odborná práce je jedna velká fraška, zapínám noťas, abych si opět mohl pěkně zaházet. První pokebal letí a ...Moltres je chycen. Zírám na monitor a svolávám veškeré síly, abych ovládl své tělo před přívalem radosti a nepřerušil tak zajímavé vyprávění právě v rozboru intimního tance kmene Bora Bora. Diváci sedící za mnou mi tiše gratulují, předseda komise mi pod lavicemi posílá metál a já přejmenovávám Voltrese po vzoru svého oblíbeného šampiona z LoLka na FireNiviu!

 

 

 

 

 

SDÍLET

4

komentáře

Staré výzvy aneb... Planescape: Torment

datum: 13.4.2013 14:14:15 | autor: amim | komentáře: 4 | hodnocení: 90% (26 hlasů)

"What can change the nature of a man?"

 

Existuje hodně rpg, které jsem za svůj život hrál a bohužel nikdy nedohrál. Do této kategorie však nespadá následující výzva, neboť hru jsem nikdy ve svém mládí nehrál a tudíž na ni nemám nostalgicky nenávistné vzpomínky. Tahle hra mi byla  vždy prezentována jako jedno z nejlepších rpgéček všech dob, která má mnoho společného s Baldurem. Skvělý příběh, ještě lepší dialogy, skvělé postavy a ...ještě více lepších dialogů. Následující hra pro mě byla jedna velká neznámá. Tajemný příběh, který mají všichni z mého okolí v povědomí, ale nikdo ho doopravdy neprožil. To se však mělo změnit, neboť v rámci svého questu za dohráním starých rpgéček jsem se rozhodl vyzvat i tady tuhle neznámou. Správně v roli Nameless One jsem se vydal prozkoumat sféry Planescape: Torment a přidat další zaslouženou hlavu na zeď slávy. A co bych to byl za člověka, kdybych se o to s Vámi nepodělil a utišil tak davy fanoušků volajících po dalších dílech série Staré výzvy?

 

 

 


 

Neb jsem Torment nikdy nehrál, nemusel jsem udržovat tradici ve vytvoření postavy, která by byla největší mlýnek na maso. Tupé a silné hovado, které se s ničím nebaví, neb neví, co říct. Tupé hovado, které se s ničím bavit nepotřebuje, neb to zmlátí hned při první setkání. Ne, v Tormentu jsem zaujal zcela jiný přístup. Všechny body do moudrosti, všechny body do inteligence a co nejvíc bodů do charismy. Snaha byla všechny ukecat, obelstít podvést či svést a boje nechat na ostatních členech skupiny. Přesvědčení mi v průběhu celé hry zůstalo na neutrálním dobru, za což si musím dát malé bezvýznamné plus, neb to znamená, že jsem se sice snažil chodit po světě trousit moudrost a pomáhat starým a utlačovaným, ale zároveň jsem se sebou nenechal vyjebávat. Neb není ve hře nic více frustrujícího, než když být dobrým znamená být debil. Společnost mi na cestě za dobrodružstvím dělala lítající lebka, borec s mečem, který se zlepšoval podle stavu mysli a krásná succuba. Prostě partička k pohledání.

 

Musím zmínit, že Torment je jiný, než cokoliv, co jsem kdy v životě hrál. Nenabízí famózní souboje, tisíce zajímavých předmětů ani obrovský nikde nekončící svět. Staví na naprosto jiných pilířích. Skvělý příběh, parádně propracované charaktery, ale hlavně ultimátní dialogy jsou to, z čeho budete příjemně překvapeni. Přirovnal bych to k Balduru, u kterého veškerou svoji práci věnovali příběhu a soubojový systém zde hraje druhé housle. Zároveň ho však nechci přirovnávat k ničemu, neb Torment je prostě jiný než cokoliv, co jsem kdy v životě hrál. Všude na netu se od fanoušků dočtete, jak Torment dokáže vykouzlit takové dialogy, které Vás přinutí zamyslet se nad samotnou existencí vesmíru, života a tak vůbec. Zvláštní na tom je, že ani moc nepřehánějí. Dialogy jsou opravdu tak famózně napsané, že i já jsem musel hru sem tam zastavit a pořádně se zamyslet. Konkrétně u jednoho rozhovoru (který nehodlám prozrazovat, neb nehodlám kazit zážitek lidem, co ještě nehráli) jsem byl naprosto uchvácen pohlcen genialitou, kterou autoři Torment přináší. Před tím než jsem hrál Torment jsem znal přesně jednu hru, u které by se dalo říct, že dokáže probouzet emoce. Torment se však musím do tohoto krátkého listu připsat také, neboť jsem prostě silnější zážitek u hry nezažil.

 

Jak už jsem zmiňoval, soubojový systém není v Tormentu to pravé ořechové. Torment je spíše kniha než hra. Je podle mě velká škoda, že se autoři alespoň trochu víc nezaměřili na soubojový systém, neboť já jsem se během něho prostě nudil. Jenom odkládal to, co jsem chtěl vidět nejvíc - příběh. Je trochu divné, že jsem se vůbec necítil špatně, když jsem si v průběhu hry shodil obtížnost dolů, jenom abych se rychleji dostal k příběhu. Ale i tak nemůžu na souboje pouze házet špínu, neb existuje něco, co má Torment v soubojích na špičkové úrovní - animace kouzel. Když jsem poprvé viděl animaci kouzla "mechanické dělo" (nebo jak se to kouzlo vlastně jmenuje), myslel jsem, že jsem udělal něco, co způsobilo cutscénu a že je to nascriptovaná součást děje. Když jsem pak viděl, že polovina mých bojovníků padla pod náporem energie obřího mechanického děla, které střílí přes něco, co vypadá jako stará dobrá stargate, nasadil jsem výrazem, který byl směskou úžasu a what the fuck just happend. Jo, a když už jsem u těch kouzel, tak trochu zamrzelo, že animace totálně sekali můj malý noťásek. Ono se pak celkem blbě hraje, když si uděláte postavu na kouzla a i blbej magic bolt vám málem shodí hru. Blbý sedmičky.

 

Je těžké jakkoliv hru přiblížit, když nechci mluvit o příběhu, neboť příběh je Torment. Jenom bych rád řekl, že hra opravdu stojí za to. Pokud jste člověk, který nepotřebuje grafické orgie a styl děje Boom Boom Bang Bang a je Torment něco, co byste opravdu měli zkusit. Nyní přichází čas, kdy nasadím nostalgické brýle a začnu smutnit nad tím, jak stojí dnešní hry z 90% za hovno. Nechci to dělat, ale musím, neb je rutina. A nebo víte co? Nebudu se tady rozčilovat, zase si růžové brýle sundám a řeknu jen jedno - staré hry nebo aspoň staré hry, které mám rád, mají duši. Novější hry z 90% duši nemají. Co říci závěrem? Chystá se novej Torment. Vybrali se prachy a začalo se pracovat. Věřím, že to novej Torment dokáže, že hry jdou pořád dělat jinak a že existuje moře lidí, kteří chcou po hrách to stejně co já.

 

"Děláme hru pro naše loajální investory z Kickstarteru a fanoušky, a jestli bude zajímat někoho jiného, tak si cestu najde."



SDÍLET

4

komentáře

Staré výzvy aneb... Gothic 1

datum: 20.1.2013 1:05:55 | autor: amim | komentáře: 4 | hodnocení: 98% (39 hlasů)


"Táá Táá Tatatááá Tatatáátáátáátáátáááááá Táátáádadá Dáá Dááá"

 

Už jako malý kluk jsem miloval žánr rpg. Miloval jsem dlouhé dialogy, rozvíjení své postavy a tuny a tuny kvalitního příběhu. Nicméně zážitek mi v té době kazil fakt, že jsem byl ...no, jak to říct ...no, křivej. Nikdy jsem žádnou nedohrál, nikdy jsem svého hrdinu nedovedl k zaslouženému konci v podobě zachráněného světa, galaxie či hrdinné smrti. V Balduru jsem ztratil víru snad už v první kapitole, v KOTORu pověsil světelný meč na hřebík ještě před záchranou Bastily a v Diablu ...ale ne, nebojte. Tuhle chobotinu jsem se ani nesnažil dohrát. Jako moc dobře víte, neb všichni rádi čtete mé texty, před pár měsíci až roky jsem se pokusil, a pokusil úspěšně, utišit své démony v podobě Balduru II (tady, tady a tady). Nicméně neskončil jsem jen u Balduru. Nějaká neviditelná a všemocná síla mě donutila v tomto poslání pokračovat. Nejprve to odnesl KOTOR, pak KOTOR 2 a tak dále a tak dále. Před pár dny jsem se rozhodl zdolat asi první rpg, které jsem kdy v životě hrál. A protože jsem už dlouho nic nenapsal a psát "Otázky cti" jsem si opravdu užíval, budu tím otravovat - totiž obohacovat - život i Vám. Chytřejší už uhádli, hloupější už dávno ohodnotili a odešli. Ano, Gothic 1 je na řadě!

 

 


"The Kingdom of Myrtana, united by King Rhobar II" ...První slova a já se opět nořím zpátky do nostalgie a zpívám si to kouzelné Tá táá. Vzpomínky na to, jak byla hra těžká, vzpomínky na Diega, Gorna a všechny ty skvělé postavy, vzpomínky na chudáka orka, který se musí lopotit v Novém dole. Hmm, konec s nostalgií, fakta! Hru jsem začal jako odsouzený trestanec jménem ...nikoho v celé zpropadené kolonii nezajímalo, jak se jmenuju, tak proč by mělo Vás, že?! Jako v každém starém rpgčku jsem se rozhodl hrát za největšího mlátiče, který bude kašlat na cokoliv, co se jenom vzdáleně podobá magii, zbraním na dálku nebo těm serepetičkám okolo, do kterých patří např. plížení nebo vykrádání kapes. Možná to není nejzábavnější postup, ale zaručeně je nejefektivnější, neb zcela upřímně všechny schopnosti kromě síly, boje na blízku a akrobacie jsou v Gothicu naprosto k ničemu. Když už mluvíme o efektivnosti hned od začátku jsem nasadil powergamerský styl hrání, který vycházel z mých znalostí. Abyste pochopili, i když jsem hru nikdy nedohrál, znám ji jako vlastní boty. Rush na Silasovu sekeru, což je v první kapitole nejlepší jednoruční zbraň ze hry, která nepotřebuje moc síly, neb se jedná o sekeru. Udělat ten a ten quest, neboť mi pernamentně zvýší sílu, což v začátečním stádiu hry potřebuju nejvíc, obejít Muda, zabít jednoho specifického novice, který na rozdíl od svých soudruhů nedává 40 exp ale 200. Poté ho zastřelit lukem, protože mi to dá dalších 200expů a tak dále a tak dále.

 

Nevím, jestli to bylo právě tímto přístupem, ale hra se stalo až neskutečně lehkou, což bylo pro mě velké překvapení, neboť jsem si ji vždy pamatoval jako jednu z nejtěžších her, co jsem kdy v životě hrál. Poté, co jsem si v 3. kapitole opatřil Leeovu sekeru (což Vám samozřejmě nemá moc co říkat, ale je to druhá nejlepší zbraň ze hry, ke které se dobře dostává a na první hraní by Vás v životě nenapadlo si ji získat)  jsem všechny nestvůry sundával na 3 rány a to až do konce hry. Nepřátelé, které jsem si pamatoval, že mají hodně tuhý kořínek (jako například Chrámová skřetí stráž nebo Chrámový bojovník důlních červů) padali jako nic. Jak říkám, vždy jsem žil v přesvědčení, že staré rpgčka jsou děsně těžká, ale tady jsem byl přesvědčen o opaku. Asi jsem moc dobrej, no.

 

"Tů Tututůůů Tůůtututůůů ...Tutatutatůůů Tu-Tudatutatůůů Tutatůů Tůůtuta Tůůů-ůůů"

 

Jak jsem byl obtížností trochu zklamán, příběh konal svoji práci dokonale. I když ho znám velmi dobře, dokázal mě dokonale polapit a už nepustil a já se jenom utvrdil v názoru, že Gothic 1 má jeden z nejlepších příběhů ze všech rpg, které jsem kdy v životě hrál. Ať už mluvíme o intru, vztahu mezi jednotlivými tábory, vztahu mezi Kolonií a světem tam venku, vývoji Tábora v bažinách či samotném stylu vyprávění. Gothic všechno zvládá dokonale. A tuto dokonalost ještě potrhuje fantastický hudba (Ano, Táá Táá Tatatááá), kterou si pouštím stále dokola během tohoto mého psaní. Hudba, na kterou jsem nezapomněl přes 7 let od prvního rozehrání a kterou mám navždy spojenou s jednotlivými lokacemi hry.

 

Co jsem dále miloval, ale i trochu nenáviděl, bylo to, že jsem musel chodit. Chodit všude, chodit pořád, chodit dlouho. A teď mě nepochopte špatně, na samotném chození přeci není nic zábavného, ale ten pocit, kdy dostanete první teleportační runu a chození do téhle nebo oné destinace je za vámi, ve mě probouzel takovou radost, kterou ve hře s fast travelem nebo čímkoliv jiným nezažijete. Pokud si říkáte, že vyzdvihovat fakt, že Vás celou hru nutí dělat něco na první pohled nudného, aby Vás pak obměnili tím, že už to dělat nemusíte, přece nedává smysl, pak nevíte a ani nemůžete vědět, co tím myslím. Hry jsem vždy bral jako výzvu a hry vždy jako výzvu brát budu. Říkám to snad už po padesáté a řeknu to znovu. Hra, která Vám všechno zadarmo stojí za prd. Koho baví, když hra všechno udělá za Vás? Všechno si to máte poctivě odpracovat, zdokonalovat se a umírat. To je prostě nezpochybnitelný fakt!

 

"Hejá Hejá-Po-bé Howej Hou Hej Hej Hejá Hejá-Po-bé Ja Po Bé ...tudududů ...Hehehehe ...Tudududů"

 

Je to zvláštní pocit sundat si růžové nostalgické brýle a podívat se na hru po takové době s odstupem. Kdybych měl Gothic zhodnotit, řekl bych, že stále je v mém seznamu oblíbených rpg. Má skvělý příběh, slušný soubojový systém (který byl ovšem vyšperkován až v Gothicu 2), tuny a tuny zajímavých dialogů a postav. Tuny a tuny věcí ke čtení. Otevřený svět, skvělou hudbu a tak dále a tak dále. Není sice tak těžký, jak jsem si pamatoval. Dokonce je celkem lehký, ale všechny klady, které jsem před chvílí jmenoval, tento nedostatek spolehlivě ukrývají. A ta atmosféra, ta atmosféra otevřeného světa plného lidí, kteří se chtějí jenom dostat ven. Sledují své vlastní zájmy a dávají Vám zajímavé questy. Gothic jenom dokazuje, že grafika je jeden z těch podřadnějších faktorů a že hry, které mají "duší" budou vždy o krok vepředu před grafickými orgiemi plnými pěkných ale plytkých momentů.

 

Jelikož se mi jako u každého Nekonečného Amima totálně rozutekly myšlenky z důvodu absence jakékoliv struktury či osnovy, budu pomalu končit. A co říci závěrem? Snad jen to, že si hraní starých rpgéček v poslední době strašně užívám a hodlám v tom pokračovat a k Vašemu štěstí Vás o tom i informovat. Tenhle formát psaní totiž tak trochu nedává smysl a to mě hrozně baví. A Vás to bude bavit taky! Bude! A na co se teda chystám? No, rád bych sepsal svoje pocity během hraní jednotlivých KOTORů a pak se vrhl na takové skvosty jako například Planescape: Torment nebo třeba dohraju Baldura jedničku či se vrhnu do vod jiného žánru a zahraju něco málo z Neverhoodu. Možností je tisíce a dokonce jsem přemýšlel i o Pokemonech Red/Blue. Tedy za předpokladu, že to dokážu na noťásku rozjet. Zkrátka a dobře těšte se ...nebo taky ne ... Táá Táá Tatatááá...

 

 

ANKETA

Hey, You!

Celkem: 128 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

13

komentářů

Bojkotovat Mass Effect 3?

datum: 24.2.2012 0:57:55 | autor: amim | komentáře: 13 | hodnocení: 85% (31 hlasů)

Zdravím, je tomu už nějaký ten čas, co jsem naposledy vepsal něco do Nekonečného Amima. Ale tahle zpráva nesnese odkladu. Tohle je něco, co se nedá jen tak přejít, a Vás s ní proto musím seznámit. Takže se posaďte a připravte se na to, že si budu vylívat srdíčko a budu nadávat, jak smyslů zbavený.

 

Jak všichni dobře víte, za pár dní nám vyjde Mass Effect 3. Konečný díl trilogie, na kterou se hodně z nás těší. Absolutní vyvrcholení. De facto něco, bez čeho nemá cenu předešlé díly hrát. Všechno bylo naprosto v pořádku. Vývojáři nás dopovali jedním skvělým videem za druhým a my jenom obdivně zírali. Poté přišlo demo. Naprostý masterpiece, demo, které obsahovalo všechno, na co si člověk mohl vzpomenout. Které vyvedlo veškeré nevěřící z míry, neb bylo zkrátka dokonalé. Ale tohle všechno vůbec nic neznamená, neb se nedávno objevil důvod, proč celý Mass Effect 3 bojkotovat.

 

Věc se má takto. Bylo oznámeno DLC From Ashes (které se na nějakou dobu objevilo v nabídce her pro Xbox), které by mělo být dostupné v den vydání hry a které budou mít všichni kupci sběratelské edice zdarma. SPOILER Toto DLC má přidat nového člena party. A tímto členem nebude nikdo jiný, než samotný Prothean o sobě. Mýtická rasa, kolem které se točí celá hra. Postava, která bude mít zajisté velký dopad na hru, protože ...protože je to prostě Prothean. Takže abyste to správně chápali. Ze hry byla odebrána část obsahu (nebo nebyla, ale byla dotvořena do data vydání, takže by prostě měla být v samotné hře), která bude dostupná pouze pro lidi, co si ji koupí nebo pro lidi, kteří si koupili sběratelku, která je samozřejmě dražší. Úmyslně tak ze hry odebrali něco zatraceně důležité. De facto nám prodávají nedokončenou hru s tím, že jestli chceme tu část, která je pro příběh zatraceně důležitá, musíme si připlatit. Proč důležitá? Můžete namítnou, že třeba se kolem něj nebude točit moc questů a že to bude prostě člen jako každý jiný. Nebude. A to jen proto, že je to Prothean.

 

Nikdy jsem DLC neměl moc v lásce, ale dokázal jsem je trpět, neb jsem je k hraní prostě nepotřeboval. Nekupoval jsem se, neb se mi hra líbila i bez nich. Dokonce i Shadow Brokera nebo Arrival jsem si nakoupil, i když k příběhu něco přidávají. Ale tohle je i na mě moc. Nechápu, jak si to vůbec můžou dovolit, nechápu, že se vůbec k takovému kroku odhodlali. Samozřejmě tato myšlenka musí pocházet ze strany EA, ale i tak nechápu, jak může BioWare, společnost, která mnohokrát dokázala, že jim opravdu záleží na tom, co vydají, jen nečinně přihlížet a nechávat něco takového projít. Zkrátka jsem vždy věřil, že BioWare je ten druh společnosti, která preferuje jméno hry před výdělkem (a tím myslím téměr mega výdělek před mega výdělkem). Zklamání, hanba a tak dále a tak dále.

 

Největším problémem je, že chci Mass Effect bojkotovat. Chci projevit, že nesouhlasím s jejich politikou a že se mi to vůbec nelíbí. Ale nemohu. Na tuhle hru jsem čekal, kdo ví jak dlouho, a věřím, že nejsem jediný. Někdo by řekl, ať si to stáhnu, ale tohle prostě není můj styl. Proto bych byl rád, kdyby se všichni, co si chtěli ME koupit, zamysleli. Budete tohle podporovat? Asi nemáte na výběr. Každopádně po ME3 to pro mě hasne. Přisahám všem svatým, že si od EA (respektive BioWare) po Mass Effectu už nikdy nic nekoupím.

 

Zašli prostě příliš daleko...

SDÍLET

žádný

komentář

Trine 2 - Už se to blíží!

datum: 3.11.2011 23:47:01 | autor: amim | komentáře: 0 | hodnocení: 91% (27 hlasů)

 

Už je to něco přes 2 roky, co vyšel první díl 2D logické skákačky Trine, který se okamžitě dostal do našich srdcí. Tedy spíše do srdcí těch, kteří hru hráli. Hra byla obrovským překvapením, vezmeme-li v potaz, že na ní pracovali pouze tři lidé. S větším týmem, ale stejným smyslem pro detail, se autoři rozhodli vytvořit druhý díl, který by už nebyl pouhým pokusem o to, vytvořit něco nového, ale stal by se plnohodnotným titulem. Datum vydání bylo původně naplánováno na jaro tohoto roku, ale po velkých odkladech se ustálilo na prosinci 2011 (ano! už za chvíli).

 

 

 

Co je vlastně ale Trine za hru? Jak už jsem říkal, jedná se o 2D skákačku, která ze všeho nejvíc sází na nádhernou pohádkovou atmosféru, složenou z nádherné grafiky a jedinečné hudby od Ari Pulkkinena. K tomu si přidejte dopodrobna zvládnutý systém fyzikálních zákonů a tuny a tuny hlavolamů, tuny a tuny příšer a tuny a tuny zábavy. Objevíte se v kůži zlodějky, čaroděje i mocného (spíše ožralého, ale co naděláme?) válečníka, kteří byli uvězněni v jednom těle pomocí artefaktu zvaný Trine. Každá postava má logicky celou škálu možností, které budete muset vhodně kombinovat, abyste překonali jednotlivé hlavolamy. Mezi postavami můžete kdykoliv přepnout stisknutím jedné jediné klávesy.

 

 

 

Po zběsilém volání fanoušků bude hra obsahovat kooperativní multiplayer, ve kterém se tři hráči ocitnou v kůži tří postav, postaví se před ještě těžší překážky a vzájemnou spoluprací se budou muset dostat až na konec.

 

A na kolik náš vlastně tahle švanda přijde? Na nic moc. Krabicová verze stojí necelé 400,- a na Steamu si můžete Trine objednat v přepočtu za 260Kč,- (hrubý odhad). Zkrátka a dobře, neváhejte a kupte si hru, která má, i přes svou "malost", obrovskou šanci stát se hitem roku.

 

 

SDÍLET

7

komentářů

Baldur´s Gate II, aneb I did it, you fools!

datum: 23.10.2011 0:43:22 | autor: amim | komentáře: 7 | hodnocení: 92% (39 hlasů)

 

 

Zdravím Vás v již třetím díle Otázky cti, aneb pokořím Baldur´s Gate. Jestliže mluvíte anglicky, už asi tušíte, o čem dnešní díl bude. Neumíte anglicky? Nevadí, povím Vám to stejně. I did it! I am so bloody awesome. My skill is so god damn big, that it´s just impossible. Safra, zas ta angličtina. To se stává pokaždé, když sem z něčeho nadšený. Takže konečně v češtině. Jak jste se mohli dočíst zde, napadlo mě pokořit svého vnitřního démona, hru Baldur´s Gate II, která mě strašila už tolik dlouhých let. A jak jste se mohli dočíst zde, opravdu jsem se do toho pustil. A nyní Vám konečně po zhruba tři čtvrtě roku oznamuji ...ŽE JSEM TO ZVÁDL.

 

 


 

Tak přesně tento odstaveček jsem napsal zhruba před půl rokem, kdy jsem plný nadšení propadl stavu extáze, neb jsem konečně pokořil svou Nemesis. Vzpomínám si na ten den, jako by to bylo dnes. Tančil jsem, zpíval jsem a s trochou představivosti i breakoval na hlavě. Ano, tohle vše se mnou dokázala udělat jedna jediná hra. Jedna jediná výzva. Jeden jediný úspěch. A proč píši tyto slova až teď? No, vlastně bůh ví. Náhodou jsem na tento odstaveček narazil v rozepsaných a rozhodl se tak jednou pro vždy ukončit sérii "Baldur´s Gate II, aneb...", abych utišil davy netrpělivě čekajících čtenářů.

 

Vydejme se společně trochu do minulosti průběhu hry. Baldur jsem začal za vousatého, vysokého a mírně zmateného čaroděje Reorxe. Od začátku jsem neměl jasno, jestli budu jako tradiční mesiáš pobíhat světem, trousit moudrost a konat dobro, nebo budu absolutní mlýnek na maso, děsivý, mocný a hlavně v krvi si libující postrach. Rozhodl jsem se jít do něčeho mezi. Kdybych měl své přesvědčení popsat jednou větou, skočil bych u něčeho takového - V přítomnosti přihlížejících naprostý lidumil a srdce rvoucí klaďas, v divočině naprostý masochistý predátor, který se nezajímá, jestli je někdo dobrý nebo zlý, neb se řídí  zákonem "Co není mrtvý, nedá se obrat". Jo, to jsem prostě já.

 

Určitě byste rádi slyšeli i nějaké další věci týkající se hry, jako například rozložení skupiny, itemy, taktiku či romance. Jo, tak to máte ale smůlu, neb o tom nechci mluvit (Tím samozřejmě nechci říct, že všechny itemy šli Korganovi, který za mě defacto vyhrál celou hru, Viconia mě poslala do hajzlu a taktika byla "charge that motherfucker" - to Vás nesmí ani napadnout). Takže, nyní k obtížnosti. Doufám, že si slušný obrázek o tom, jak mi hra dala zabrat, uděláte, když řeknu, že jsem loadoval ...asi ...řekněme ...no, minimálně 200x. Slušný, co, vezmeme-li v potaz, že DAII jsem prošel bez jediné smrti a ME2 jsem probashoval až do konce. U posledního bosse z celé hry (teď uvidíte, jak nezaspoileruju), což může, a taky nemusí, být Melissan, jsem umřel zhruba ...20x? 25x? ...asi nějak tak.

 

Možná si říkáte, že taková nervování za to ani nestojí, ale opak je pravdou. Jedná se sice jenom o hru, ale pocit, že jsem konečně dotáhl svůj závazek do konce je prostě k nezaplacení. Nikdy jsem nebyl typ člověka, který by si pořád stěžoval na nové hry, a říkal, jak už dneska není nic pořádný a všechny hry jsou jenom jedny velký grafický orgie, nicméně tohle je něco, co jim prostě chybí. Hra je výzva, hra vždy byla výzva a taky by vždy výzvou být měla. A přesně tato výzva mi u nových her chybí. Proč se hry začínají tvořit pro naprosté neschopné klauny, kteří potřebují pro všechny akce mít jednu klávesu a bez ikonek ke konverzaci nedokážuo zhola nic? Neměly by být hry lepší a lepší? Neměly by se někam vyvíjet? Proč dokážou hry jako Baldur´s Gate, Gothic a jim podobné uchvátit člověk hned po prvních pár minutách, aniž byc k tomu hráč potřeboval nekřesťansky drahé herní počítače? Proč, proč, a ještě jednou proč?

ANKETA

Let´s roll out some barrel!

Celkem: 140 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

20

komentářů

TF2 - Saxxy Awards

datum: 7.5.2011 13:47:21 | autor: amim | komentáře: 20 | hodnocení: 92% (58 hlasů)

Pozn: Článek je adresován jenom hráčům TF2 a pro všechny ostatní zřejmě nemá smysl (nebo snad jo?)...

 


 

 

 

Všichni hráči Team Fortress II (TF2) nastrašte uši! Už Vás nebaví stále stejné režby TF světa? Chcete opět nějaké nové rozptýlení? S radostí Vám oznamuji, že vaše prosby byly vyslyšeny. Ano, ano, je tu další update od společnosti Valve, který tentokrát nese velice zvláštní název - The Replay Update. Tento update přidává do hry možnost natáčet videa přímo během hraní. Zapomeňte na složité pouštění programů, které by vám toto dovolily. Nyní stačí prostě a jednoduše zmáčknou tlačítko F6 a hra se začne sama natáčet sama. Výsledná videa se vám ukládají přímo do hry, kde si s nimi budete moct, bez jakýchkoliv dalších programů na úpravu videí, pěkně pohrát.

 

A aby toho nebylo málo, rozhodlo se Valve na oslavu nového updatu vyhlásit historicky první Saxxy Awards (odvozeno od Saxton Hala, což je něco jako modla TF světa). Ptáte se, co to sakra je? No, co asi? Jde o napodobeninu Oscara, při které budou hodnocena vámi vytvořená videa ve 20 různých kategoriích. Soutěž probíhá od 5.5 do 15.5, přičemž může každý zúčastněný soutěžit s jedním videem v každé kategorii. Tedy 20 videí, přičemž každé musí mít kvalitu alespoň 720p. Žádná další pravidla nejsou, takže jediné, co vás omezuje, je vaše vlastní představivost.

 

 

 

Valve též propojilo Steam s Youtube, což má za následek, že videa, která v TF2 vytvoříte můžete přímo přes Steam uploadnout na youtube a podle počtu zhlédnutí, můžete být oceněny dalšími cenami. Například za 1000 zhlédnutí vašeho videa dostanete naprosto unikátní hatku (co by to bylo za update bez hatky, že ano?). Na obrázek této čepičky se můžete podívat na konci článku. Dále nám Valve připravilo další porci achievmentů, které můžete za režisérské působení získat (taky na konci článku). No, a aby toho nebylo málo, můžete za tyto achievmenty získat např. novou sadů tauntů, jak jinak než režisérsky laděných. No a poslední zpráva, kterou bych zde rád prezentoval je, že Valve zpracovalo celkem slušný manuál "jak na editování filmečků", takže i začátečník nebude mít problém tento nový program zvládnout. Více zde. Jste smutní, neboť Vás žádné točení nezajímá? I vy nezůstanete zkrátka, neboť si aspoň můžete přečíst další TF komiks.

 

Tímto bych svůj další vpisek do zlaté knihy "nekonečný amim" ukončil. Rád bych ještě popřál všem hráčům TF2 hodně zdaru ve filmování a doufám, že oni nějakého toho zlaté Saxtona získají. Vzhůru točit!

 

 

 

 

SDÍLET

8

komentářů

Dragon Age II čeština - už je to tady!

datum: 28.4.2011 23:23:45 | autor: amim | komentáře: 8 | hodnocení: 82% (38 hlasů)

Narychlo píši další vpisek do nejfrekventovanějšího blogu zde na GP, abych Vás informoval, že čeština na hru Dragon Age II od studia BioWare je konečně na světě. Ano, i vy, kteří anglický jazyk zrovna neovládáte, máte konečně šanci ocitnout se v kůži Hawka, hrdiny z Kirkwallu, a užít si na můj vkus ne tak skvělou hru. Čeština měla být hotová už 25.4., nicméně kvůli Velikonocím, které teď musí každý správný hráč rpg proklínat, se datum uzávěrky trochu zpozdil. Samozřejmě se zatím jedná pouze o betu, tudíž se ještě zaručeně najde mnoho chybek, které bude nutno doladit. Co ovšem zklame všechny ignoranty, podvratné živly a příživky, je fakt, že čeština jede pouze na registrované verzi hry. Takže piráti mají ještě pár dní smůlu.

 

Zde ještě krátká zpráva od Marka Tvrdého, vedoucího týmu, o zpoždění:

 

"S velikou lítostí Vám musím oznámit, že musím o dva dny odložit vydání první betaverze lokalizace hry Dragon Age II. Bohužel, nefungují nám korektně servery, které nezbytně nutně potřebujeme pro testing. V plánované pondělí je státní svátek a proto k nápravě dojde až v úterý během dne. Pokusíme se to celé zprovoznit co nejdříve, ale nerad bych teď sliboval, že to bude v nějakou konkrétní hodinu. Proto raději říkám až středu 27. dubna, ač se čeština možná objeví už v úterý odpoledne."

"Bohužel jsem nevhodně zvolil datum na 25. dubna a nevšiml jsem si, že jde zároveň o Velikonoce a tudíž státní svátek. Tímto se Vám omlouvám a prosím o pochopení a malé strpení."[1]

 

Pokud se ptáte, kde se dá čeština stáhnout, tak Vás odkazuji na obrázek na konci článku, který by měl všechno osvětlit. No, a to je dámy a pánové konec a doufám, že Vás nejlepší blog na GP opět nezklamal.

 

 

 


[1] http://www.zing.cz/novinky/4051/beta-cestiny-k-dragon-age-2-exkluzivne-od-zingu

 

SDÍLET

6

komentářů

Hra o trůny - už se to blíží!

datum: 15.4.2011 19:32:35 | autor: amim | komentáře: 6 | hodnocení: 95% (46 hlasů)

Heuréka, konečně a už tu to skoro bude. Nevíte, o čem mluvím? Přece o novém seriálu Hra o Trůny (Games of Throne), který je natočen na motivy stejnojmenné knihy ze ságy Píseň ledu a ohně (Song of Ice and Fire) od slavného spisovatele George R. R. Martina. Neznáte? No, tak to zjevně nejste velkým fanouškem fantasy, neb zrovna tato série knih se považuje za jednu z nejlepších. Seriál bude mít světovou premiéru už za dva dny (17.4.) a čeští fanoušci se jí dočkají hned o den později na stanici HBO. Samotný seriál se začal natáčet už na podzim roku 2009, což je neuvěřitelné kvantum času a tak můžeme očekávat, že seriál nebude odbytý, a tak nebude jméno knihy pošpiněno. Pokud jste velkým odpůrcem českého dabingu, nezoufejte, neboť seriál bude vysílán s titulky. Nicméně i dabingoví fanoušci si zaručeně přijdou na své, protože zhruba za 5 dní od prvního odvysílání, se díl bude vysílat znovu, tentokrát už s dabingem. Co se týče obsazení, tak i zde si přijdeme na své, neb se jenom hemží relativně známými herci, mezi nimiž na sto procent figuruje Sean Bean, kterého si můžete pamatovat z legendárního Pána prstenů.

 

 

 

Pokud jste o seriálu ani knize nikdy neslyšeli, přečtěte si následující útržek vyjmutý z CSFD, který by vás měl spolehlivě nalákat:

 

"Kontinent, kde léta trvají desítky roků a zimy se mohou protáhnout na celý lidský život, začínají sužovat nepokoje. Všech Sedm království Západozemí - pletichářský jih, divoké východní krajiny i ledový sever ohraničený starobylou Zdí, která chrání království před pronikáním temnoty - je zmítáno bojem dvou mocných rodů na život a na smrt o nadvládu nad celou říší. Zemí otřásá zrada, chtíč, intriky a nadpřirozené síly. Krvavý boj o Železný trůn, post nejvyššího vládce Sedmi království, bude mít nepředvídatelné a dalekosáhlé důsledky..." [1]

 

Ze shlédnutých trailerů a na základě informací o filmu můžu s jistotou tvrdit, že se bude jednat o velice zajímavý projekt, který by si nikdo z Nás neměl nechat ujít. Jestli Vás seriál zaujal a chtěli byste si o něm zjistit víc, doporučuji oficiální HBO stránku, kde si najdete vše potřebné. Tímto bych svůj krátký vpisek do blogu zakončil a nezapomeňte...

 


[1] http://www.csfd.cz/film/263138-hra-o-truny/galerie/

 

ANKETA

Znáte ságu Píseň ledu a ohně?

Ne!

Celkem: 141 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

8

komentářů

Baldur´s Gate 2, aneb hon za ctí pokračuje

datum: 28.2.2011 22:42:20 | autor: amim | komentáře: 8 | hodnocení: 90% (34 hlasů)

Jak jste se mohli dočíst v jednom z mých minulých sdělení, rozhodl jsem se pokořit hru Baldur´s Gate 2, abych znovu získal svou ztracenou čest. No a s radostí vám můžu oznámit, že jsem zhruba před 5 dny konečně začal.

 


 

 

Jelikož nejsem žádnej trapnej troškař, kterej by podporoval pirátství, řekl jsem si, že to vezmu trochu od podlahy. No a tak jsem si koupil mega platinum verzi, která obsahuje BG1, BG2 a dva datadisky. To všechno mě vyšlo zhruba na 400,-, což je podle mě nádherná cena za tak luxusní hru, jakou BG2 je. Po zhruba čtyřech dnech čekání, mi konečně došla upomínka z pošty a já se tam pln očekávání vydal. To, že jsem tam strávil minimálně hodinku, když si mě ty harpie přehazovali z jedné přepážky do druhé a furt mě nechtěli hru vydat, pominu. Po této voprus hodince jsem se konečně vrátil domů a okamžitě jsem začal instalovat. Co čert nechtěl, hra mě jela na noťásku dost pošahaně a byla naprosto nehratelná, tak jsem začal brouzdat po netu, abych problém vyřešil. Dokonce i kamarádi z ME centrály přiložili ruce k dílu, aby mi pomohli moje poslání dokončit. Nakonec jsem naštěstí hru zprovoznil a to tak, že jsem nainstaloval datadisk Throne of Baal. Může mi to někdo vysvětlit, neb já opravdu nechápu, jak je tohle možný.

 

Hra byla konečně správně nainstalována, tak jsem se vrhl na vytváření postavy. Jelikož jsem vůbec nevěděl, za co hrát, strávil jsem touto činností dobrou hodinku, přičemž sem se nakonec rozhodl pro neutrálního mága se zaměřením na iluse. Poté, co mě v ukázce trochu pomučil ten tvrďák s ještě tvrdším hlasem, jsem konečně začal kontrolovat dění, pln odhodlání dokončit mého odvěkého nepřítele. Odhodlání mi vydrželo zhruba minutu, neb se mi opravdu nelíbí, jak jsou gnómové malý. No tak znova. Tentokrát zhruba 15 minut vytváření postavy a půl-elf lučištník je na světě. To bych ovšem nebyl já, kdybych mu jaksi zapomněl dát pár bodů do síly, a tak můj lučištník nedokázal luky ani natáhnout. A to je u lučištníka vada dosti podstatná. Tak zase hezky od začátku. Tentokrát jsem neponechal nic náhodě, párkrát projel manuál a vytvořil nádherného člověka mága pojmenovaného po mém oblíbeném bohovi ze série DragonLance Reorxovi. A tak se zrodil hrdina. Hrdina, který v následujících pár týdnech pošle Irenicuse do jámy pekelné. A to doslova.

 

Jelikož bych nerad popisoval celou svoji dosavadní cestu, abych nevyzradil ani zrnko příběhu, budu muset článek zúžit na pár vybraných okamžiků. Co tedy napsat? Tak za prvé jsem chcípl hned v prvním levelu, když mě celou skupinu sundala past, která tam však po načtení už nebyla. Brácha se mi za to směje doteď, ale tak co. Co se týče světlejších momentů mého putování, tak bych rád vyzdvihl svůj kill list, kde se vyjímají zejména dva Lichové, dva draci a na co jsem obzvláště hrdý - Demilich Kangaxx. Moji skupinku jsem nakonec vytvořil tak, aby byla spíše zlá, nicméně úplní vyvrhelové taky nejsme. V první linii stojí bok po boku Korgan a Minsc. Korgan je vůbec nejlepší týpek z mé skupiny a nebojím se poznamenat, že by v klídku pozabíjel veškerou moji skupinku, a ani by se nezapotil. Jo, holt full dračí zbroj a prsten Gaxxe dělá divy. Za nimi stojí Viconie a Valygar (či jak se ten stopař, kterýmu furt docházej šípy, jmenuje). Za nimi už moje maličkost stojící vedle Jana, kteří spolu podporují skupinu zničujícími kouzly. Jo to jsme my! Vůbec poslední věc, kterou bych chtěl ke své skupince poznamenat, že se navzájem pořád posílají někam a Viconie mě ve světlých chvílích, kdy se mnou přes svoji aroganci mluví, vždy tak strašně vyownuje a pošle totálně do hajzlu, že musím hru okamžitě vypnout, abych se nerozplakal.

 

Ještě vám sem postnu krátký úryvek z mého deníku:


Zápis z deníku Reorxova - Kangaxx:

"Vše je připraveno. Týden studií v knihovně se vyplatilo a teď už konečně máme plán. Čas odplaty nastal. Je načase udělat z živé mrtvoly mrtvou mrtvolu.", zařvu svoji povzbuzující řeč na skupinku a všichni se rozprchneme do svých pozin. Korgan se podívá, jestli jsou všichni připraveni a otevře sarkofág. Vlna negativní energie okamžitě zaplavila celou místnost a všichni až na hrdého Korgana se zkroutili strachy u vchodu. Kangaxx se zjevil, řekl nám, jak všichni zemřeme, a začal kouzlit svoji strašlivou magii na nejbližšího Korgana. Ten na sebe okamžitě začaroval svitek ochrany před magií, kterou jsme si naštěstí u příprav koupili v Dobrodruhově krámku. Veškerá útočná kouzla se odrážela od Korganova štítu, zatímco on začal zpracovávat Kangaxxe svým Kyselým mrazem. Ten však nedokázal přes Lichovi ochrany projít a proto přišel čas na větší kalibr. Korgan zahodil sekeru a štít a rychle vytáhl magickou hůl (+4), kterou konečně začal Liche ničit. "Vítězství je na dosah", pomyslím si, když vidím, jak se všechny kouzla neúčinně odrážejí od Korganova štítu. "Lich padá k zemi. Vítězství?" Korgan vítězoslavně zařval.

 

K našemu zděšení se však stalo něco naprosto nepochopitelného. Kangaxxova zlatá lebka vyletěla do vzduchu, vykřikujíc pomstu, a začala kouzlit mnohem smrtonostnější kouzla než před tím. Teď už to nemohl Korgan zvládnout sám. Celá skupina začala pracovat jako hodinky. Viconie začala se zpívat píseň, kterou odvrací nemrtvé a mezi tím započala i se složitou procedurou na použití prstenu Beranidlo, které mělo zvrátit misky vah na naší stranu. Jan se mezi tím zneviditelnil a nenápadně začal kousek od Demiliche pokládat pasti. Moje maličkost nebo spíše velikost začala vyvolávat mocné ohnivé elementály, které podle knih Kangaxx nesnáší z celého svého srdce. No a Valygar a Minsc? Ti se dál krčili v koutě neb vystříleli veškeré své šípy. Blbci. Poté co Viconie konečně dovyvolávala magickou sílu prstenu, vystřelila z něj čirá energie a odhodila Gaxxe přímo na Janem nastražené pasti. Gaxx nehorázně zařval a bylo vidět, že jeho životní energie je na pokraji vyčerpání. Nicméně všechny naše mocné artefakty se vyčerpaly a Korgan zraňoval zlatou hlavu pomaleji, než se regenerovala. Jako velitel skupiny jsem musel vzít věci do vlastních rukou a tak jsem z nitra svého ruksaku vyndal hůlku zázraků, která je sice velice mocná, nicméně kouzla hází na zdař bůh. Gaxx se mezi tím stále pokoušel prorazit Korganův štít a nás ostatních si nevšímal. Já jsem mezi tím usilovně zápolil s hůlkou, aby vyvolala i něco jiného než Kouzelný hrneček a kouzlo Sádlo. Zhruba na čtvrtý pokus se mé počínání konečně vyplatilo a z hůlky vyšlehl paprse a Demilich Kangaxx na dobro zkameněl. Další zlo potrestáno. Další rutinní den....


Poznámky:

1) Hraju na obtížnost o jednu nad střední (D&D nebo jak se to jmenuje).

2) Boj s Kangaxxem mě ve skutečnosti stál něco přes 11 loadů.

3) Ano, vím, že v článku skákám od jednoho k druhému.

4) Dotaz na hráče BG: Jaktože mi v Dobrodružném krámku chybí jedna z prodávajících?

5) Screeny se mi nechcou dělat. Možná v průběhnu následujících dnů nějaký editnu.

ANKETA

Kdo dostal Oscara za nejlepší film?

Celkem: 135 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

BlogyProfil blogu
Aneb co se mi honí hlavou...
* Založen: 28.10.2010 21:01:55
* BlogRank: 1,24
* Přístupů: 50 072
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 1
Flash hry

KATEGORIE

Kategorie článků
Toplist