Battlefield: Bad Company

Pokud se řekne Battlefied, většina hráčů si vybaví multiplayerovou hru pro mnoho hráčů, odehrávající se na obrovských mapách se spoustou techniky a infrastruktury. Toto tvrzení přestalo s příchodem Battlefield: Bad Company platit, i když pouze pro konzole PS3 a Xbox360. Bohužel počítačové verze se s velkou pravděpodobností nedočkáme. Hlavní náplní celé hry je hra pro jednoho hráče, ač multiplayer také nestojí úplně v pozadí.

Jako hlavní hrdina Preston Marlow jste jako nováček přiřazen do pověstné jednotky B-Company, která je součástí 222. praporu a která je nasazována všude tam, kde je naděje na úspěch mise minimální a na ztráty se nehledí. Tato jednotka je složená z podvratných živlů a armádních zločinců, takže na jejím zachování v celistvém stavu nikomu moc nesejde, nejméně pak velení. Vaše čtveřice je nasazena do akce ve smyšlené zemi, kde vládne diktatura diktátora Serdara. Vy jako nováček jste stále terčem posměchu a narážek. Prvotním cílem je čistit pozice pro ostatní vojáky a svrhnou vedení této země, ale vše se zvrtne, jakmile po zabití jednoho z elitních a pěkně drahých žoldáků diktátorského režimu naleznete v jeho kapsičce kousek zlata. Jak bylo řečeno, nejedná se o žádné svatoušky a tak vidina splnění cíle okamžitě zapadá za vidinou snadného zisku v podobě beden zlata, kterých se vždy nachází několik po každé mapě. Následné nucené spojení s nenáviděným diktátorem a společná cesta za pokladem je jen gradování dobrého příběhu, během kterého vás bude prohánět jak vaše vlastní armáda, tak místní vojsko.

Celý příběh a vše kolem něj je laděno na vtipnou notu a vzájemné častování hlavních hrdinů příběhu. Ti se ve videosekvencích, které vyprávějí hlavní body příběhu a během kterých se sice můžete rozhlížet, ale ne pohybovat, stále pošťuchují, hrají kámen-nůžky-papír a pronášejí vtipné hlášky. Osobně by mě docela zajímalo, zda hra kámen-nůžky je náhodně generovaná, nebo zda hrají stále stejně. Hodně velkou vadou, která se vztahuje k řečenému je, že hra nemá možnost zapnutí titulků, což je obrovská škoda a na to, abyste pochytili všechny vtipy a narážky musíte umět hodně dobře anglicky. Již takhle z počátku můžeme říci, že se jedná o největší vadu celé hry (samozřejmě z pohledu českého hráče), díky které si spousta lidí hru neužije tak, jak by mohla.

Jednotlivé mise jsou řazeny v rámci velkých map. Území omezené pro danou misi je ohraničeno červeným územím, kde okamžitě zemřete palbou vojska. Jakmile splníte jednu misi, plynule na ni naváže další a dostupná mapa se rozšíří. Pohyb po otevřené mapě je zcela volný a nejste nuceni jít vyšlapanou cestičkou. Cíl mise je jasný a je jen na vás jak a kudy ho splníte. Cestováním po mapě se tak postupně dostáváte do dříve nedostupných končin a rozloha mapy nabude kilometrových rozměrů. Abyste nemuseli velké vzdálenosti překonávat pěšky, jsou k dispozici vozidla. Ta jsou velkou součástí hry a přítomné hummery, tanky a náklaďáky budete využívat minimálně v polovině času. Některé z nich jsou ozbrojeny dělem nebo kulometem a tak zvětší palebnou sílu vašeho týmu. Mimo vozidel jsou k dispozici i lodě a čluny a v jedné misi se také dostanete do těžkého vrtulníku. Vtipním momentem je, když v jedné misi dostanete pod palec i vozítko na golf.

Pokud se rozhodnete chodit raději pěšky, máte k dispozici široký arzenál realistických zbraní od kalašnikovů, přes sniper pušky až po raketomety a také sadu elektronických údělátek, jako je opravárenská sada na vozidla nebo zaměřovací zařízení pro palbu artilerie, která dokáže ve chvilce vyčistit cokoliv. Náboje si lze doplnit od zabitých nepřátel, ale také z všude se povalujících krabic s municí a není třeba se bát, že byste neměli čím střílet. Váš voják může nosit pouze jednu jedinou zbraň a jedno udělátko (gadget), mezi které patří i raketomet. Výběr zbraní je poměrně rozsáhlý a každý si vybere tu svou favoritku. Některé zbraně mají i připojený granátomet, u jiných zbraní je to řešeno formou samostatných granátů. Mimo přenositelných zbraní se po mapě nachází spousta stacionárních zbraní, které sice při boji moc nevyužijete, ale dá se jich využít pro pohrávání si s ničením budov.

Jakmile nastoupíte do vozidla, stáváte se řidičem a vaši parťáci jsou okamžitě teleportováni do vozidla za vámi. Sice to vypadá divně, ale je to účelné a nemusíte čekat, až k vám nastoupí. Stejně tak během chůze se zapomenutí parťáci přesunují do vaší blízkosti „skoky". Ničemu to nevadí a aspoň máte stále pocit, že nejste sami. Vaši parťáci jsou nesmrtelní, což neplatí o vaší osobě. Stačí několik dobře mířených ran a jdete k pánu. Naštěstí hra obsahuje slušný systém automatického ukládání a po smrti se objevíte v nejbližším checkpointu. Na tom by ještě nebylo nic zvláštního, ale vtip je v tom, že i po vaší smrti zůstane hra tak, jak byla, když jste zhynuli - vojáci zůstanou zastřeleni, prostředí zničeno a vozidla přesunuta. Dokonce v případě, že zemřete i s vozidlem, po oživení ho zase máte v plné síle. Teoreticky tak můžete město dobíjet tím, že vždy vtrhnete přímo do centra dějí a pálíte po všem než zemřete. Toto stále opakujete až prostě město dobudete. To by ale byla nuda ne? Léčení probíhá formou injekcí (asi adrenalin), které doplní 100% života, a kterých máte nekonečno, ale jejich dobytí trvá asi dvacet sekund, takže se nemůžete léčit neomezeně rychle. Z tohoto odstavce jste určitě pochopili, že se nejedná o žádnou hardcore simulaci, ale spíše o akční hru pro každého.

Aby Bad Company nebyla pouze tuctová střílečka, nabízí něco, na co ještě nejsme na konzolích a vlastně ani na PC zvyklí. Skoro kompletní destrukci prostředí. Nejen že můžete kácet kulometem stromy jako v památné scéně z prvního Predátora, ale můžete zničit i celé budovy. Například pokud se zarputilý nepřítel schovává za zdmi malého domku, vystrkuje pouze hlaveň pušky a nenechá se trefit, stačí použít granátomet a vyrobit si do domku další vchod. Domy se rozpadají skoro po jednotlivých cihlách a některé ruiny vypadají velmi efektně. Rozbít nejde úplně vše, například plechové domky nejdou zničit vůbec, což je hodně divné a u ostatních domů lze zničit vše až na hlavní kostru, což je trochu škoda, protože vypadá divně, když celý dům zbavíte cihel a najednou na planině trčí ze země konstrukce domu se zbytky zdiva, kterou nelze nijak rozbít. Nedovedu si představit, proč vývojáři nedotáhli destrukci o ten jeden malý kousek dále a neumožnili zničit i těch pár trámků.

Zničitelnost prostředí přináší hře zcela jiný rozměr a za žádnou překážkou si nemůžete před palbou být jisti, zvlášť pokud nepřítel vlastní raketomet, nebo ještě hůře tank. Naopak prostředí můžete využívat a vpadnout tak nepříteli do zad ze strany, odkud to nečekal. K vašemu pohodlí jsou všude rozesety výbušné barely, sudy, nádrže a krabice, abyste si mohli užít ničení i s obyčejnou puškou, která zeď neprostřelí. Často jsem postupoval tak, že jsem z vyvýšeného prostředí zničil všechny sudy a bedny, čímž jsem zničil polovinu vesnice a následně jsem pouze dorazil zbytek. Je trochu škoda, že umělá inteligence nepřátel není nijak zázračná a nedovedou využívat krytí za prostředím jako vy. Většinou stačí počkat s puškou zaměřenou na místo, kde byl nepřítel naposledy viděn a do pár vteřin vám sám vleze přímo „pod kudlu". Tím ale nechci říci, že Bad Company je nějak jednoduchá hra. I na druhou obtížnost ze tří vám nepřítel dostatečně zatopí a na nejtěžší obtížnost se nejednou slušně zapotíte.

Po grafické stránce se nejedná o naprostou špičku, ale spíše o velmi solidní nadprůměr. Modely vojáků jsou propracované i když se občas chovají trochu prkenně, ale především mimika obličeje je jak živá. Co se týká prostředí, existují vlastně jen dvě. V první, větší části je to lesnatá a travnatá kopcovitá krajina, kterou ke konci nahradí pouštní mapa plná palem, která je dle mě hezčí a mohlo jí být více. Občasné chyby spojené s destrukcí prostředí, jako je poletování stromů po ustřelení, nebo cihly, které vlivem nárazu odletí jako raketa někam pryč, se vyskytují spíše sporadicky a engine Havok je v tomto směru oporou. Po grafické stránce skutečně není co vytknout. Z hudebního pozadí se mi do paměti nevrylo nic, což bych přičetl především sledování hlášek hlavních hrdinů. Mimo to, si ve vozidlech lze naladit čtveřici radiostanic, které hrají dokonce v okolí vozidla.

Multiplayerová část se drží základních herních modů a také do ní vstupuje linka v podobě zlatého pokladu, o který se bojuje. Příjemným zpestřením je přítomnost ničení prostředí, díky níž zůstává po soubojích na mapách pouze snůška ruin. Bohužel v době našeho recenzování byly problémy s připojením na servery EA, takže hodnocení multiplayerové části si necháme do případného samostatného článku.

Battlefield: Bad Company je svěžím větrem v sérii Battlefield her a především příznivce her pro jednoho hráče určitě hodně zaujme. Celková herní doba se pohybuje kolem patnácti hodin což je v dnešní době spíše nadprůměr a nesmíme opomenout i multiplayerovou část. Nebýt chybějících titulků hodnocení by se dostalo přes devadesátku, ale takhle hra dostane o bodík méně - 89%. Skvělá zábava!