Battlefied: Bad Company 2 - recenze multiplayeru

Recenzi singleplayeru jsme vám již před několika dny přinesli (zde). I když kolega redaktor nebyl s několika záležitostmi spokojen, ve finále si od něj hra odnesla velmi solidní ohodnocení. No víc vám neprozradíme, jenom si hezky článek přečtěte. Singleplayer je sice hezká záležitost, ale u podobných her a to si přiznejme bez mučení, je důležitý hlavně multiplayer. A to už jen kvůli tomu, že hra pro jednoho hráče vám nabídne maximálně desítku hodin zábavy, kdežto při hře po síti to můžou být až stovky hodin skvělé herní zábavy. Tedy pokud se hra povede, to je jasné. Hype kolem Bad Company 2 ovšem dával tušit, že se chystá něco velkého, protože naprostá většina marketingových materiálů, předváděcích videí i obrázků, byla právě z multiplayeru. Trochu oprávněně jsme se tak obávali, že single nebude stát zhola za nic a veškerou pozornost věnují autoři pouze hře po síti. To se jak už je napsáno v úvodu naštěstí nepotvrdilo, ovšem jedna věc z toho vyplývá celkem jasně a zřetelně. Multiplayer by mohl být ještě řádově lepší a mohl by možná i směle konkurovat na našem serveru tak oblíbené sérii Call of Duty. No uvidíme, hodnocení si necháme jako vždy na závěr. A protože máme úvodní tlachání úspěšně za sebou, pojďme konečně i na samotné hraní.

Hru jsem začal testovat hned několik dnů po vydání a je nutné zmínit, že situace byla poněkud tristní. Hlavní servery totiž byly přetížené, je evidentní, že hráčů bylo na začátek zřejmě více, než vydavatel čekal. Docházelo tak k odpojování od účtu, dlouhým čekacím dobám při připojování do hry atp. Ovšem vydavatel ani tvůrci neponechali hru na holičkách a starají se o ni důkladně. Nyní na výše napsané problémy narazíte jen sporadicky, stejně jako již bylo vydáno několik patchů, které hru dále vylepšují. Jistě vás bude zajímat, jak upgrade hry probíhá. Vše je naštěstí rázně směrováno pro co největší pohodlí hráčů, takže vždy před spuštěním hry proběhne kontrola, zda máte poslední aktuální verzi a pokud tomu tak není, můžete si ji na pár kliknutí myší automaticky stáhnout a nainstalovat. Pryč jsou tedy doby, kdy bylo potřeba nejprve pracně shánět a postupně nainstalovat několik stovek megabajtů různých patchů, než se člověk po hodině konečně připojil do hry. V tomto ohledu se tedy Battlefield zcela vyrovná poslednímu Call of Duty: Modern Warfare 2, kde je hra také automaticky upgradována díky Steamu.

Hra nabízí celkem 10 map a k tomu 4 herní módy. To je docela málo, navíc ještě v kombinaci s tím, že ne všechny módy je možné hrát na všech mapách. Jenže mapy v Battlefieldu jsou trochu o něčem jiném, než v jiných hrách. Představte si spíše několik map spojených do jedné obrovské, kde se boje přesouvají podle herní situace. Nejvíce viditelné je to u herních modů, kde máte za úkol dobýt předem určené pozice na mapě. Když se tak stane, hra se automaticky, včetně respawm míst přesune na další část mapy, která sice stále dodržuje její původní strukturu, ale přesto vypadá trochu jinak. Tam kde vás některé mapy třeba v Modern Warfare 2 začnou již po pár desítkách minut nudit a později je raději přeskakujete, u Battlefield se mi něco takového nestalo, i když je jasné, že každému bude vyhovovat trochu jiná mapa.

Jde totiž o to, že většina map vypadá úplně jinak a je vidět zřejmá snaha autorů, aby hráč neměl pocit, že hraje pořád to stejné. Dostanete se tak do džungle s občasnými skupinkami budov, do přístavu s podstatně větší městskou zástavbou nebo do horské krajinky, kde se zalesnění střídá s malými vesničkami. Ani na roční období nebyli autoři skoupí, takže se nabízí tropické vedro, stejně jako zasněžené kopečky a nesmí pochopitelně chybět ani noční mapa. Je škoda, že map není víc, i když i po dvacítce odehraných hodin se mi žádná z nich neohrála. Čím to je a proč se jedná o hlavní odlišnost či řekněme rozdíl oproti Modern Warfare 2? Tam jsou souboje především o bojích jednoho proti jednomu, jak potkáte dva spolupracující protivníky, nemáte příliš mnoho šancí na přežití. Hra od vás tak vyžaduje hodně velkou pozornost a nasazení a hodně rychle vás dokáže "vyšťavit", jinými slovy, těžko ji vydržíte hrát několik hodin v kuse se stále stejnými výsledky.

Jak je na tom Battlefield? Samozřejmě, pořád musíte umět hrát a dobře střílet, ale pokud se budete po mapě pohybovat chytře, a dobře využívat všech jejích možností, budete daleko lepší. Abych to vysvětlil. V Bad Company 2 dosáhnete daleko lepších výsledků, když budete nad situací neustále uvažovat a přemýšlet. Co se stane, když obejdu tyhle dvě budovy, zda nebude lepší tuhle skupinku zakempených vojáků obejít, udělat si granátem díru ve zdi a pokropit je zezadu atp. Hra zkrátka není jen o tom, umět se dobře trefit, ale musíte co nejvíc využívat všech jejích vlastností, což ji nečiní nijak výrazně složitou, ale naopak je o to zábavnější a hratelnější. To jde ruku v ruce s téměř zcela zničitelným prostředím, které je naprosto, ale naprosto úžasné. Můžete tak bořit celé budovy, žádný voják se před vámi za nezničitelnou stěnou už neschová. Jak je atmosféra hutná si uvědomíte třeba už jen při tom, když postupujete se skupinkou svých spolubojovníku lesem a zdaleka to na vás začnou pálit tanky. Všude kolem vás to vybuchuje, stromy se začnou lámat jako sirky a vy máte opravdu intenzivní pocit vzít nohy na ramena a zdrhnout co nejrychleji odtamtud. Úžasná atmosféra je tedy jeden z nejdůležitějších aspektů, jaké hra nabízí.

Celkově máte na výběr ze čtveřice charakterů. Voják, inženýr, medik a ostřelovač. Liší se především zbraňovým arzenálem, ale i dalšími schopnostmi, jako je možnost demolovat či naopak opravovat bojovou techniku. Mohlo by se zdát, že na takto velkých mapách bude sniper absolutním pánem, ale zatím tomu tak není, nebo umění hráčů ještě není na takové úrovni. Možná tomu pomáhá i fakt, že po smrti vždy vidíte, odkud vás protivník zabil a můžete mu to zkusit hned oplatit. Velmi silnou postavou je tentokrát medik. Zřejmě to autoři udělali schválně, aby se hráči neostýchali za tuto mnohdy ne příliš vyhledávanou postavu hrát. Medik má totiž kromě možnosti nést lékárničku i defibrilátor, kterým může zabitého spolubojovníka několik sekund po jeho smrti ještě oživit. To je samozřejmě jen půlka vybavení, medik má totiž těžký kulomet, který dokáže mezi nepřátelskými postavami udělat hodně slušnou paseku. Pokud to srovnáme s inženýrem, ten je zřejmě nejslabší postavou, má sice k dispozici už zmíněnou vrtačku, ale kromě raketometu s pár náboji má už jen slabý lehký samopal a tím moc paseky nenadělá, musíte s ním tedy o to víc hrát chytře.

Ve hře sbíráte body podobně jako v Modern Warfare 2. Je tedy důležité hrát na ranked serverech a za zabíjení nepřátel, ale i jejich léčení nebo poskytnutí munice, dostanete bodové ohodnocení. Autoři zvolili ovšem úplně jiný způsob, než jejich kolegové z Infinity Ward, takže body získáváte docela pomalu a mezi jednotlivými hodnostmi je velké bodové rozmezí. Kdežto v MW2 stačilo na začátku zabít silnější postavu a hned jste dostali několik stovek bodů za jednu akci, v Bad Company 2 je to otázka jedné dlouhé hry. Nemůžu ovšem říct, že by tento systém byl nějak špatný, naopak mi kupodivu velmi rychle začal vyhovovat a v podstatě si začnete vážit každého bodíku. Za jejich určitý počet se vám pak začnou odemykat další lepší zbraně a můžete získat i některá vylepšení, jako je třeba označení polohy nepřítele či přesnější míření. S tímto systémem jsem tedy osobně velmi spokojen a líbí se mi. Je škoda, že jako v MW2 není možnost tvořit si bojové profily s konkrétními typy zbraní, ale vždy na začátku hry si vše musíte znova naklikat. Co je na druhou stranu velmi povedené, je řazení postav jednotlivých stran ještě dále do menší bojových skupinek, tzv. squadů. Postavy v nich by pak měli spolu ještě více spolupracovat a výborná je možnost, že se po smrti můžete respawnovat přímo u některé z postav svého týmu a být tak okamžitě v plném boji.

Battlefield samozřejmě nemůže být úplnou hrou bez bojové techniky. Hráči se kupodivu o její používání zase tak neperou, takže pokud máte zájem, nějaký ten tank se pro vás vždycky najde. O co je mezi hráči obrovský zájem jsou vrtulníky, ovšem jen málokdo je umí opravdu solidně ovládat. Pokud se tedy rozhodnete s někým proletět, většinou budete hodně rychle rýt čumákem někde v hlíně. Vozidla se ovšem rozhodně povedla a bez nich už si hru nedokážu vůbec představit. Vedle tanků narazíte třeba i na čtyřkolky, kde můžete svést na oplátku parťáka, který otočen k vám zády na zadním sedadle, bude kropit bojiště za vámi. Vozidly to ovšem nekončí, na bojišti najdete rozesety ještě pevná obrněná palebná opevnění, kterými můžete masakrovat vše, co se pohne, ale třeba i raketami poškádlit dotěrné vrtulníky. Jednou se mi takhle povedlo pěkně dlouhou chvíli trápit své protivníky, a schován na budově za kanónem, jsem jich vystřílet hned dvacet po sobě.

Pokud si chcete zahrát v pěkné grafice, připravte si hodně dobrý počítač. Nebo na dnešní dobu průměrný počítač? To už nechám na vás. V každém případě jsem si na čtyřjádrovém procesoru a grafické kartě GeForce 275 dovolil nastavit kvalitu textur na high a nastavení antialiazingu raději nedráždil vyššími hodnotami. I tak jsem dost často při rozlišení 1280x800 dosahoval kolem 30 snímků za vteřinu, ale hra byla i tehdy dobře hratelná. Pokud jsem nastavil rozlišení 1920x1200, počet snímků byl stále někde kolem 30, ale hra už se začala trochu škubat, a mířit a střílet tak bylo hned daleko těžší. Pokud tedy máte slabší počítač, než je zde uvedená konfigurace, budete muset sáhnout po horším nastavení.

Jsme na konci. Musím uznat, že Battlefield: Bad Company 2 mě v multiplayeru hodně překvapil. A to pozitivně, protože hra mě okamžitě chytla a začala nesmírně bavit. A to jsem hráč, kterého baví a hodně rád hraje Call of Duty. Pokud to tedy máte stejně, rozhodně byste měli dát Bad Company 2 šanci, myslím že byste neměli být zklamáni. Můžu vám rozhodně garantovat, že jak se do hry jednou ponoříte, nepustí vás na hodně dlouho. Naše hodnocení tedy bude rozhodně vyšší, než tomu bylo jen v případě singleplayeru a to rovnou 90%.