Assassin's Creed: Odhalení

Ani ne měsíc po vydání konzolové verze se dočkali také hráči na PC a dorazil k nim nejnovější díl jedné z nejoblíbenějších herních sérií dneška, Assassins's Creed Revelations a v našich končinách klasicky v kompletně otitulkované verzi s podtitulem Odhalení. Recenzi konzolové verze jste si na našem portále již mohli přečíst, nicméně podíváme se také na drobné odlišnosti, kterými se PC verze může nebo nemůže pochlubit a současně můžete recenzi vzít jako druhý pohled na stejnou hru, doplněný o některé detaily, které se do recenze konzolové verze nevešly.

Příběh nového dílu opět stojí na nebohém současníkovi Desmondovi, který se v předchozích dílech vydával skrze stroj zvaný Animus do svého podvědomí, aby v myšlenkách sledoval činy svých předků a pomocí jejich ovlivňování zabránil templářům páchat zlo. Bohužel na přístroji pro vstup do podvědomí zřejmě chybí varování ministra zdravotnictví, že škodí zdraví a v „Odhalení" je Desmond uvězněn ve svém podvědomí a navenek pouze vegetuje a není možné ho vzbudit, o čemž svědčí hlasy jeho bývalého týmu, který se snaží jej dostat ven. Tým je tím upozaděn a na scénu přichází nový kolega, nazvaný jednoduše Projekt 16, který je v podvědomí v Animusu uvězněn dávno a bude s Desmondem komunikovat. Úkolem Desmonda je prostřednictvím svých vzpomínek vstupovat do životů jeho předku Ezia a také Altaira a srovnat si myšlenky tak, aby se možná někdy dostal ven.

Samotné prostředí Animusu je zpracováno jako malý ostrov plný různých portálů a bran, kterými se vstupuje do různých vzpomínek a často je třeba v překonávat různé puzzly a prostorové hádanky. Ty se odehrávají v pohledu z první osoby a různě při nich manipulujete cestami a různými bloky. Tyto sekvence mi nepřišly nijak zábavné a občas dokonce frustrovaně těžké. Ostatně jsem se celou dobu nemohl zbavit dojmu, že celá část s Animusem už ani není moc součástí hry, ale spíše nutnost, kterou je třeba zapracovat, protože zkratka „jsou na to lidé zvyklí a autorům to dává možnost vysvětlit různé nelogičnosti". Vždy jsem se těšil do prostředí Desmondových vzpomínek, protože tam se jedná o zcela odlišnou hru.

A že je na co se těšit, na to se můžete spolehnout. Prostředí hry se přesouvá z renesanční Itálie o kousek jižněji a to do Konstantinopole, tedy dnešního Istambulu. Již v 15.století, do kterého je hra situována, je město křižovatkou obchodních cest, obřím přístavem a bydlištěm lidí mnoha kultur a odlišných naturelů. Rozhodně tedy skvělá volba, již od počátku nabízející řadu možností, kterak se vyřádit. Po tomto obrovském městě se budete prohánět jako již notně zestárlý, ale o to zkušenější, zabiják Ezio a párkrát si budete moci zahrát také jako Altair. V novém prostředí se seznámíte s místními assassiny a stanete se, díky svým zkušenostem, mentorem a pomůžete jim v boji proti rozpínajícím se templářům a současně pátráte po určité sadě klíčů a vůbec vše se tak nějak zamotá, připlete se do toho politika, nějaký ten milostný románek, však to znáte J. Příběh mi sice přišel o něco slabší než v Brotherhoodu, přesto je velmi kvalitní a rozhodně zábavný.

Změna prostředí sebou nese i změnu některých herních mechanik a možností. Trochu škoda je, že chybí koně jako dopravní prostředek, ale je to změna logická, protože se celá hra víceméně odehrává ve městě a úzké městské uličky se na koně zkrátka nehodí. Přesto budete po městě cestovat celkem rychle a to díky nové zbrani nasazené na ruce a tou je hák. Díky tomuto vystřelovacímu háku můžete šplhat po stěnách daleko rychleji, můžete vyskakovat výše a hlavně můžete jezdit po všudypřítomných lanech mezi domy. Hák se hodí i při boji, kdy můžete nepřítele odhodit, nebo jej v plném běhu rychle přeskočit a utéct. K delším přeletům můžete využít také padák, který umí hlavní hrdina vyhodit a díky kterému můžete nejen zdolávat výšky, ale i delší vzdálenosti. Další zásadní novinkou jsou bomby, které můžete nejen využívat, ale také vyrábět. Z různých ingrediencí si vyrobíte malé výbušniny, které slouží k odlákání pozornosti, nebo pokud jsou naplněny jedem, i k zabíjení. Využívat je samozřejmě nemusíte, ale jako varianta je to jistě zajímavé.

Dalším velkým herním prvkem je varianta na klasické hry Tower Defence. Abyste rozuměli: Jako v předchozích hrách zabíráte různá městská území templářům a jakmile zabijete velitele a zažehnete oheň na nejvyšší budově, je lokalita vaše. Čas od času se ale templáři pokusí ji dobít zpět a v tu chvíli se právě zcela změní styl hry. Vy, jako velitel, se postavíte na jednu vysokou střechu a pomocí příkazů ostatním se snažíte zabránit vlnám templářských bojovníků, aby vám lokaci znovu sebrali. Postupně můžete rozmisťovat bojovníky různých typů, jako jsou lukostřelci, střelci z pušek, můžete využívat palbu z děl, rozmisťovat překážky a další věci. Na první vyzkoušení se jedná o zajímavé osvěžení hry, ale po několika opakováních zjistíte, že se jedná stále o to samé, jen se vzrůstající obtížností a zábavnost postupně vyšumí roztracena. Naštěstí nemusíte tyto minihry absolvovat příliš často a tak se to dá vydržet.

Zpracování hry na PC je skutečně skvělé. Díky vysokému rozlišení a úrovni detailu hra vypadá skvěle a dle subjektivního porovnání mnohem lépe než na konzoli. Objevují se totiž názory, že na konzoli již autoři z použitého enginu nejsou schopni vymáčknout více (samozřejmě vše vypadá skvěle, to bez debat) a na PC jsou daleko větší možnosti využití výkonu a hra si může dovolit delší dohled a lepší textury. Ostatně jakmile vylezete na nějakou vysokou věž, dáte těmto tvrzením určitě za pravdu. Pohled do dáli, na Konstantinopol, která se táhne až na obzor, je neuvěřitelný. Zpracování je opět namixované věrnými replikami a doplněné smyšlenými lokacemi. Pokud jste tedy v Istambulu někdy byli, určitě poznáte řadu známých míst. Změny se ale nedotkly jen přesunu do jiné lokality, ale přibyla řada nových animací pohybů a to především bojových. Během hry uvidíte mnoho nových a poměrně brutálních animací zabití nepřítele, kdy je různě probodnut, rozseknut, rozmlácen a podobně. Vše vypadá skvěle a brutalita není nijak samoúčelná.

Ovládání „Odhalení" je na PC přizpůsobeno klasicky pro hraní na klávesnici, nápovědy vám správně ukazují, která tlačítka máte mačkat (a necpou vám klasicky gamepad), nicméně tlačítek je třeba využívat poměrně hodně a stále je pro hraní Assassin's Creed ideální využít nějaký dobrý gamepad. Rozhlížení myší je sice poměrně dobře použitelné, ale občas se vaše postava doslova zahledí na nějaký objekt nebo osobu a ani zuřivé hýbání myší její pohled neodtrhne. Neříkám, že na gamepadu je to v pořádku, ale toto je zkrátka divné. Myš je na druhou stranu zcela ideální při strategické minihře, kdy odesíláte své bojovníky do různých měst na různé mise a také při zmíněné Tower Defence hře.

„Odhalení" samozřejmě nabízí také multiplayerovou složku a určitě musíme pochválit Ubisoft, že je nutné být online pouze při jejím hraní. Pro hraní single kampaně, není nutné trvalé připojení k internetu, i když účet na herním server uplay potřebujete tak jako tak. Krom původních modů hra přináší nově také deadmatch a variaci na získávání vlajek, která je umocněna možností pohybovat se všude po střechách a podobně. Přesto si ale Assassin's Creed nikdo nekupuje ryze kvůli multiplayerové složce.

Je dobře, že celá hra je opět kompletně přeložena do češtiny, protože díky tomu si příběh může užít každý bez omezení a dozví se i zajímavosti o lokalitě, budovách a dalších prvcích, ve hře obsažených, jak je ve zvyku každé hry této série. Překlad je na vysoké úrovni a je vidět, že překladatelé si již osvojili zkušenosti z překladu předchozích dílů a vědí, o čem mluví.

Assassin's Creed Odhalení je opět skvělý titul, který sice přináší opět to samé, ale ve zcela novém prostředí, nabízí některé nové možnosti, nový příběh a celkově prostě vše dělá perfektně. Ač jsem hrál všechny díly této série, stále nemám pocit, že bych se při hraní nudil a hrál dokola to samé. Opět je to tedy hra, která stojí za vyzkoušení a ideální hra na dlouhé zimní večery mezi svátky, i když doba hratelnosti je o něco kratší než u předchozích her. Hodnocení, které dal můj kolega konzolové verzi, tedy 85% si hra zcela jasně zaslouží a podepisuji se pod něj také.